Oľga Adamčíková

Oľga Adamčíková se narodila jako Oľga Gontková 17. února 1903 v Kremnici. Už od dětství se zajímala o herectví. Poprvé stanula na divadelních prknech v šesti letech na scéně v Trnavě a později roku 1918 hostovala opět v trnavském divadle za režie dramatika, spisovatele a režiséra Ferka Urbánka. Následně se její cesta začala ubírat jiným směrem.

Po absolvování učitelského ústavu v Bratislavě roku 1921 se stala pedagožkou v Levicích a v Kremnici (1921 – 1932) a odbornou učitelkou na kremnickém Státním ústavu pro hluchoněmé (1932 – 1946). Stala se horlivou a nadšenou ochotnicí v Divadelním odboru při Matici slovenské v Kremnici, kde kromě herectví též režírovala, psala a malovala kulisy.

Ovšem pod vlivem ředitele Drahoše Želenského a svého manžela se rozhodla pro profesionální dráhu herečky v Nové scéně v Bratislavě (1946 – 1951) a až do odchodu na penzi v bratislavském Slovenském národním divadle (1951 – 1960), kde však hostovala i jako penzistka. Oľga Adamčíková byla pokaždé charakterní herečkou silných matek a dramatických hrdinek, hodně často z vesnického a venkovského prostředí.

I když hodně na divadle, filmu, televizi i rozhlase převáděla malé roličky či dokonce epizodky, vtiskla jim dar lidství, pochopení, neopakovatelnosti a dobroty srdce. Jako herečka sehrála například Kordulu („Strakonický dudák“), Chůvu („Romeo a Julie“) a nebo Ponciu („Dům Bernardy Alby“).

Ve slovenském filmu debutovala počátkem 50. let a úplně naposledy se v něm ještě objevila na konci normalizačních 70. let. Poprvé si zahrála Rendkovou v dramatu Paľo Bielika LAZY SA POHLI (1951). Během 50. let se objevila jako Rebrová v Bielikově komedii V PIATOK TRINÁSTEHO (1953), matka ve snímku RODNÁ ZEM (1953) Josefa Macha, Grochalka v Bahnově dramatu POLE NEORANÉ (1953), Púplavová v DREVENEJ DEDINE (1954) Andreje Lettricha, Marta Bubníková v komedii NIE JE ADAM JAKO ADAM (1956) Paľo Bielika, Rusiňková v Lettrichově filmu ČISTÉ RUKY (1956) a též Adamcová ve slovensko – maďarské Pavlovičově a Bánově komedii DÁŽDNIK SVÄTÉHO PETRA (1958).

V 60. a 70. létech se předvedla a byla Molnárkou v Bahnově PREDJARIE (1961), Haviarkou v dramatu BRATIA (1961) Andreje Lettricha, starší ženou v Krejčíkově válečném POLNOČNÁ OMŠA (1962), Katrinou v historickém Bielikově snímku MAJSTER KAT (1966), Merenkou v Ťapákově a Zacharově projektu ROK NA DEDINE (1967), starou služkou v dalším historickém filmu Paľo Bielika TRAJA SVEDKOVIA (1968), stařenou z Jakubiskova povídkového snímku ZBEHOVIA A PÚTNICI (1968), babičkou v dramatu ČERVENÉ VÍNO (1976) Andreje Lettricha, starou ženou v Zemanově HRE NA TELO (1979) a naposledy babičkou v lyrickém A POBEŽÍM AŽ NA KRAJ SVĚTA (1979) Petera Solana.

Do české kinematografie byla Oľga Adamčíková přizvána během osmi let pětkrát (její manžel se před českými kamerami zjevil pouze dvakrát). Čeští režiséři (třikrát Ladislav Helge a jednou Pavel Blumenfeld a dvojice Ján Kadár a Elmar Klos) si Oľgu vybrali pro kreace družstevnice Křístkové v Helgeho VELKÉ SAMOTĚ (1959), farářovy (Emil Horváth st.) hospodyně v dramatu TAM ZA LESEM (1962) režiséra Pavla Blumenfelda, vesničanky Rožkové zvané máma v Kadárově a Klosově partyzánském SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963), manželky mistra Hirše (Zdeněk Štěpánek) v Helgeho BEZ SVATOZÁŘE (1963) a na závěr babky ve STUDU (1967) Ladislava Helgeho, jenž jí i poprvé do českých filmových ateliérů přivedl.

Výrazné postavy sehrála též před dabingovým i rozhlasovým mikrofonem (př. „Sirota Podhradských“, „Moudrý vládce“, „Serenáda pro Martinu“, „O dvou mládencích“, „Kopečky svatého Floriána“, „Budkáček a Dubkáček“, „Bylo to na váš účet“, „Ežo Vlkolínský“ atd.) a televizními (MLADÉ LETÁ, SMOLIARKA, KROTKÁ, GENERÁCIA, ŠKRIATOK, ČERVENÉ VÍNO, LESANKA apod.) a seriálovými (ROZPRÁVKY PÄTNÁSTICH SESTIER aj.) kamerami.

Psala rovněž divadelní hry pro děti a pro loutkové divadla. Jejím mužem byl herec a pedagog Samuel Adamčík (1904 – 1984). Herečka Oľga Adamčíková zemřela 16. srpna 1992 v Bratislavě ve věku vysokých devětaosmdesáti let. Svého o rok mladšího muže, po jehož úmrtí prakticky ukončila hereckou dráhu, přežila o dlouhých osm let.

Jaroslav "krib" Lopour