Bez svatozáře

Mám budovatelské filmy rád a dovedu si v každém najít něco krásně směšného. Tohle bláznění starých dědků co vyráběli NĚCO technologií z doby bronzové mě ale vůbec nenadchlo ani nepobavilo. Do doby než jsem tvrdě usnul si nevzpomínám, že by tam někdo řekl: Dědci, je r. 1963, v USA maj barevnou TV už 20 let. Buď sem komouši budou investovat, nebo prostě musíme jít zákonitě do prdele. (18.07.2023)

Skvělé herecké obsazení hned několika generací nejlepších českých herců v budovatelském ,,dramatu" naštěstí už trochu poznamenaném dobou tání...takže ubylo dobově povinného schematismu a přibylo krotkého humoru a komunální satiry (dělník kradoucí šamotky)...plus zaměření na mezigenerační konflikt a pokus o reflexi podzimu života v ,,lidově demokratickém" režimu, v němž ... ani to stáří není tak hrozný... (23.06.2017)

„Nejraději by nás hodili do starýho železa i s fabrikou...“  Tenhle Helgeho film do "starého železa" rozhodně nepatří, i když nad některými dialogy se člověk musí trošku pousmát. Ale faktem je, že ono tu ani tak nejde o tu starou fabriku, která je na zavření, jako spíše o universální schéma, kdy staří mají pocit, že už tu jen překáží a jsou na obtíž, zatímco ti mladí nutně chtějí převzít otěže a žít si po svým. Celkově má film dosti posmutnělou atmosféru, ale dojde i na několik humorných hlášek (viz třeba když se Pešek hájí, že zastřelil zajíce: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'"). Jinak škoda některých hlušších míst, které celkovou stopáž filmu zbytečně natahují. Ale i tak celkově hodnotím jako lepší průměr. (17.04.2022)

Téměř poetická oddechovka Ladislava Helgeho ze života dělníků v 50. letech. Ne, v podání tohoto osobitého režiséra nejde o žádnou budovatelskou agitku, ale zcela realistický pohled na tohle téma. Oproti Velké samotě navíc s přidaným nostalgickým či humorným zabarvením a vynikajícím obsazení celé řady bardů z Národního divadla; užil jsem si tady velký herecký koncert Otomara Krejči, Ladislava Peška, Martina Růžka, Karla Högera a dalších. V 100-minutové stopáži dojde i na pár hluchších míst, ale rozhodně bylo na co koukat i poslouchat, scénář Jana Otčenáška ukrývá v sobě spoustu zajímavých myšlenek a bonmotů. Jako ukázku uvedu alespoň Peškovu obhajobu proti zastřelení králika: ,,To není žádná pytlařina, vona to byla sebevražda! Vstříc omezenosti života, to se stává i zvířatům, zeptejte se myslivce! Takovej zajíc je příkladně starej, nikdo už ho z rodiny nechce, jenom užírá potravu mladým. Tak jde sám proti hajnému: 'Prosím vás, kdybyste byl tak laskav a píchnul mi to sem za ucho, aby to moc nebolelo, já měl moc těžkej život.'" (80%) (31.07.2017)

Zajímavý dobový počin. Kvalitní herci v dá se říct neobvyklém atmosférickém, místy existenciálním filmu, kde lidé bojují se svými strachy a démony jako v roce 1933 nebo v bitvě na Piavě. Jasně, je tam mezigenerační střet, ale boj za svůj vlastní význam a pocit smysluplnosti bytosti v kole dějin...⌛. Klade se tam také více důraz na individualitu a její prožívání. 66%. (27.11.2023)