Muž s kinoaparátem
Čelověk s kinoapparatom
Man with a Movie Camera
Réžia:
Dziga VertovScenár:
Dziga VertovKamera:
Michail KaufmanHrajú:
Michail KaufmanVOD (2)
Obsahy(2)
Na začiatku filmu vychádza kameraman z "hlavy" kamery. Film potom diváka zavedie na humornú, kaleidoskopickú jazdu po sovietskych mestách, pričom ukazuje paralely medzi filmárom a robotníkom v továrni a odhaľuje proces tvorby filmu. V jednom momente nám Vertov predstaví muža jazdiaceho na motorke, potom prekvapivo ukáže zábery kameramana, ktorý motorku natáča, a následne zábery strihača, ktorý tieto zábery strihá. Sčasti dokument a sčasti umelecký film sleduje mesto v Sovietskom zväze 20. rokov 20. storočia počas celého dňa, od rána do večera. Režisér Dziga Vertov v sérii zložitých a inovatívnych záberov kamery zachytáva scény z každodenného života v Rusku a oslavuje tak modernosť mesta s jeho rozľahlými budovami, hustým osídlením a rušným priemyslom. Hoci vo filme nie sú žiadne titulky ani rozprávanie, Vertov prirodzeným spôsobom sprostredkúva zázraky moderného mesta. (Film Europe)
(viac)Recenzie (241)
Žádný nenarativní hodinový film nebavil tak jako Muž s kinoaparátem. Střih snad nemá ani cenu vychvalovat, v tom byli tito pánové mistři, hudba je taktéž výtečná a do rytmu střihu výborně sedne. Oceňuji obvzláště výběr natáčecích prostor a různé krkolomné ukázky překážek v natáčení (travelling na autě, kameraman v pražcích železnice). ()
Zhlédnuto s hudebním doprovodem Michaela Nymana. ()
Viděno v rámci PidiCinema, s živou hudbou. ()
Teprve někde v půlce Muže s kinoaparátem mi naplno docvaklo, že i když se Vertovovy týdeníky honosí názvem Kino-pravda, ve skutečnosti mu nikdy nešlo o to, že by kamera viděla pravdivěji než lidské oko. Všechny jeho manifesty a experimenty jsou o tom, že kamera je lidskému oku nadřazená v tom smyslu, že vidí víc, líp, objevuje pro nás pohledy oku nedostupné, s nasnímanými obrázky můžeme báječně kouzlit ve střižně a na plátně pak ukazovat svět jinak, bohatěji, ne nutně pravdivěji. Taky v tomhle směru nic nepředstírá – kameraman Michail se prodírá městem, lozí po komínech, zakopává se s kamerou mezi kolejnice, ale skoro nikdy nevidíme klasický přechod „kameraman přiloží oko k hledáčku, začne točit a v příštím záběru se objeví to, co právě natáčí“. Čili muž s kinoaparátem, potažmo kinematografie jako taková, je součástí všeobecného cvrkotu, ne objektivním pozorovatelem života. Bodejť by mu za to bolševická kritika nenadávala do formalistů. — A zas ta nešťastná novodobá hudba ke starým filmům. Restaurovaný obraz na BD od Flicker Alley z roku 2015 je úchvatný, ale muzika sdružení The Alloy Orchestra, byť zkomponovaná dle Vertovových poznámek, umělohmotně čpí 21. stoletím a místy snad ani není na obraz nasazená tak, jak být měla, některé efekty sedí na okénko a jiné jsou klidně o dvě vteřiny pozadu. A já teď úplně nedokážu odlišit, jestli můj nepětihvězdičkový pocit způsobuje ona nebo to, že bych k plnému uchvácení od obrázků přece jen potřeboval trochu víc té reality a trochu míň posedlého zaujetí možnostmi média. ()
Spolu s Cinematic Orchestra je to príjemná a dychberúca hypnóza ❤️❤️ ()
Kamera jako nejsilnější médium, díky němuž se můžete lehce octnout v jiném světě. Takovou ódu vytvořili v roce 1929 hned dva velikáni. Dziga Vertov tímto snímkem a Louis Bunuel Andaluským psem. Díky pánové. ()
Nadčasový film, který si oprávněně zajistil své místo v dějinách. Na tehdejší dobu velice rychlý, moderní střih a proměnlivé tempo vyprávění posunuly světový film zas o kus dál. V Rusku byl film vždy na vysoké úrovni. Tady se nemůžu ubránit pocitu, že tento film je trochu koncipován jako propagace komunismu v zahraničí. Nepochybně stranický úkol tady zněl: natočit něco o soužití soudruhů a soustruhů (a jiných strojů). BTW. bez Cinematic Orchestry by to ani z poloviny nebylo tak dobré. ()
[zhlédnuto s živým hudebním doprovodem (Prezident Lourajder, kino Edison)]; _______ Tak unikátní film, že každé srovnání s ním kulhá na obě nohy, ale odmítám k tomu přistupovat jako k něčemu, co stojí na piedestalu nad vším ostatním. Tedy: Koyaanisqatsi bylo hypnotičtější a mělo hlubší myšlenku, Život v jednom dni vypovídal víc o světě, Žijeme v Praze bylo zábavnější. Přesto je to mimořádné dílo a zaslouží uznání. ()
Preferuju verzi se Cinematic orchestra, což nesnižuje kvalitu originálního snímku. ()
Dziga Vertov a jeho manifest života,obyčejného života zachyceného okem kamery živě a venku,nikoli uvnitř v ateliéru.Význam téhle dokumentární klasiky na vývoj filmového vyprávění je nesporný.Vertov tady nahlíží na život zvláště dynamickýma a přitom velmi jednoduchýma očima.Jeden záběr střídá druhý a to v poměrně(i na dnešní dobu)zběsilém tempu.Ukazuje všední situace,rozkládá je na detaily a zase je složí v jeden filmový celek.Ano,je to klasická avantgarda a jistě nebude sedět každému,protože samo vyprávění by mělo podle režiséra být reálnou výpovědí,při které promlouvá k divákovi svou filmovou řečí.Používá k tomu své výrazové prostředky a jeho zobrazení reality je opravdu velmi živé a opravdové.Označit tento film"pouze"za dokument,bych si netroufl.Je to vlastně několik žánrů v sobě,z nichž některé se tehdy teprve rodily a proto je to pro mě prostě film.Nedílnou součástí je geniální hudební doprovod Cinematic orchestra,který film opravdu velmi zvýrazní a čas tak přestává existovat.Pro mě osobně je hudební doprovod klíčový a filmu dává opravdu jiný rozměr.Bez hudby na mě až zas tak nepůsobil,ovšem několik momentů a nápadů je opravdu mistrovských.S orchestrem je to ale opravdu super avantgardní jízda,které dávám výrazových 85%.P.S.Pro milovníky avantgardy a filmové historie je to jasná stovka. ()
Zakladni ucebnice. Kdo da min jak ctyri hvezdicky, ten nic nevi o filmu. Vertov se inspiroval filmem Berlin: Die Sinfonie der Großstadt ( http://www.csfd.cz/film/166659-berlin-symphony-of-a-great-city-berlin-die-sinfonie-der-grostadt/ ) , ktery ovsem prekonal. ()
Dziga Vertov 70%. Cinematic Orchestra 100%. Ako celok si to zaslúži môžno aj plný počet hviezdičiek, no skrytá komunistická propaganda degraduje inak veľmi zaujímavý snímok. No, ale čo iné možno čakať od takého aktívneho komunistu akým Vertov bol. Veď aj tak som to pozeral hlavne kvôli Cinematikom :-). ()
Ošidná tvář umění.¬ Muž s kamerou je dobovým umělecko-experimentálním snímkem, a proto hodnotiti jej ve smyslu pro širokou veřejnost je ošidné. V Sovětském svazu bylo ve 20. letech dost prostoru pro tvořivé umělce nadšené revolucí a otevírající nové možnosti tvorby v nové společnosti, bořící starý svět. "Umění lidu", "umění pro život" byla jedna z hesel tohoto pozoruhodného období, jež tak brzy zklamalo většinu z jeho tvořivých účastníků. Prolínání filmu a života ukazuje se v Muži s kamerou chrlením bleskurychlých střihů a zrychlováním záběrů za hranici možnosti.¬ Domnívám se, že byl tehdy natočen pozoruhodný dokument, dnes už pouze s historickou cenou. Filosoficko-umělecké vývody po jeho shlédnutí je možno jistě pronášeti i nadále; jenomže živost diskuse se nebude už točiti kolem tohoto experimentu tak mnoho jako spíše kolem jiných, současnějších věcí, poznatků, náhledů.¬ Pro běžného diváka je shlédnutí Muže s kamerou velice pravděpodobně ztrátou času. Bude státi za shlédnutí tomu, kdo se zabývá historií filmu či historií porevolučního Ruska a obory souvisícími. Takový člověk má však předběžné znalosti a bude tento snímek hodnotiti zcela jinak než běžný divák.¬ Zajímavé a poučné (škoda, že v jednom velice dlouhém odstavci psané) opoznámkování: uživ. Tsunami_X. ()
Bál jsem se a mé obavy se naplnily. Umění a univerzální dorozumívací prostředek, který je tu vyzobrazen je revoluční. Bohužel se musím zachovat jako divák 21.století a musím řict, že za tu 1.hodinu jsem se pořádně nudil. Film mi připadá jako studie člověka, která by se měla zahrnout mezi filmové klenoty či spíše učebnicové příklady. Pro člověka, který čeká prostou zábavu jako něco typu němého filmu s Chaplinem, tak rozhodně mine. Je to prostě takový nahled na lidský život (v Rusku). Na druhou stranu je to fakticky pokrokový snímek a hudba byla chvílemi opravdu výborná. ()
...tu vidieť čo dokáže spraviť hudba s filmom... 3,5* ()
Audio-vizuální masáž pro šedou kůru aneb... Naprosto fantastická, modernistická podíváná. Oslavná óda na možnosti vědy a techniky. Nemohu rovněž nesmeknout před skvělou, ba fámozní hudbou "The Cinematic Orchestra", bez níž už si film (ani své jízdy tramvají) nedokážu představit. ()
Mnoho zajimavých a povedených snímků a záběrů na tehdejší dobu, kdy technika byla teprve v plenkách, ale celkově mě tento němý film zas tolik nenadchl. 60% ()
Na svou dobu geniální dílko, které zaujme i v dnešní době. Musím ocenit, že se autor snažil či nejšířeji postihnout život v tehdejším Sovětském svazu a že autor nevyhýbal žádným kontroverzním záběrům (např. porod). Při výrobě tohoto dokumentu byla použita řada technických vychytávek, které na jednu z tohoto vytváří nejdokonalejší zachycení života ve své době, na druhou stranu příliš rychlé střídání záběrů mi přijde trochu zbytečné, občas z toho totiž bolí oči. 85% ()
Užil jsem si to a jsem rád, že jsem se k tomuto filmu konečně dostal [LFŠ2019] ()
Súvisiace novinky
100 nejlepších filmů všech dob podle kritiků
Britský měsíčník Sight and Sound po deseti letech opět požádal kritiky o aktualizovaný seznam nejlepších filmů všech dob, a díky obří anketě, v níž se zúčastnilo rekordních 1639 recenzentů, kinařů,… (viac)
Muž s kinoaparátem opravdu není film pro lidi, kteří dávají přednost oddělenému a pasivnímu pozorování fikčního světa (pozor, neplést fiktivní svět a fikční svět, jsou to dva velmi odlišné pojmy), který film vytváří, prostě ne pro diváky filmu, ale pro ty, kteří se chtějí stát součástí každého filmu, který sledují, kteří chtějí žít ve vědomě nereálném, fikčním světě filmu, pro ty, kteří se nechávají filmem pohltit a vtáhnout - respektive pro ty, kteří přesně tohle od filmu požadují. Je překvapující, jak málo lidí druhého typu je mezi běžnými "filmovými fanoušky". Muž s kinoaparátem je mnohdy bizarní (svatba / rozvod / pohřeb / porod je geniální scéna, stejně tak ten proslulý split screen na vzpěrače) filmová koláž, či někdy spíše obrovský hodinu trvající kaleidoskop zdánlivě nesouvislých záběrů na většinu aspektů lidského života, futuristická filmová báseň, filmový ekvivalent toho, co v literatuře vytvořil James Joyce, obrovské, bizarní, experimentální zjišťování vztahu mezi filmem a skutečností. Film bez příběhu, protože bez příběhu je i svět, který se film snaží zachytit. Koláž obdivuhodných filmových experimentů o tom, jak muž s kinoaparátem vidí raně sovětskou Oděsu, její obyvatele, instituce, domovy. S téměř voyeurskou posedlostí ale i s neosobním filosofickým zájmem o všední život a s neuvěřitelně ambiciózní snahou vytvořit všeobjímající, encyklopedické dílo nakukuje do oken, parků, pláží, hřišť, telefonních ústředen, továren na cigarety, střelnic, klubů, kadeřnictví, dolů, nemocnic, úřadů, divadel, hospod, kin, psacích strojů, šalin, předvádírny pouličního kouzelníka, lázní, lodí, přepážek úřadů, občas i do postelí (ne v tomto pořadí), střídá extrémně detailní a panoramatické záběry, občas bizarně kombinuje, stejně jako skutečný svět, a stejně jako skutečný svět většinou ukazuje něco, co od něho neočekáváme. Hraje si se svým "kinoaparátem" všemi způsoby, jaké ho napadnou. Snaží se film očistit od všeho divadelního a dát mu nové vyjadřovací prostředky a řeč (a je tu zavedeno mnoho dosud používaných prostředků filmové řeči - dvojexpozice, takové to snímání emotivních scén z divných úhlů, které je tak příšerné v Battlefield Earth, využití fast i slow motion, zapojení animace v hraném filmu, jako v jednom z prvních filmů je tu také využita pohyblivá kamera), a tuto podivnou obrazovou řeč se snaží diváka naučit. Vertovova obsese očima coby symbolem pozorování, kterou s Vertovem sdílel jeho současník Fritz Lang, má i tento význam. Vertov vlastně ani není režisér - nehledá totiž diváky, ale učedníky - archetypální Světoměsto a "dějový" rámec městského ruchu (mimochodem velmi volně inspirované starším německým filmem Berlin, symfonie velkoměsta z roku 1927) jsou skutečně pouze rámcem a tématem v joyceovské artistní studii toho, co všechno se skrývá v takzvané všednosti. Je dobře, že to bylo natočeno už tehdy, protože dnes by to asi bylo moc kontroverzní. P. S. Zvláštní je, že film (snad krom jedné ne komunistické, jen protifašistické scény a jedné spíše historicky než propagandisticky laděné zmínky o Leninovi) neobsahuje nic, co by bylo možno označit za propagandu. P. P. S. Viděno s opravdu velmi dobrým a duchu filmu přesně odpovídajícím jazzovým soundratckem - http://tinyurl.com/l4459x () (menej) (viac)