Život v jednom dni

Přicházel jsem s výrazným skepticismem, ale odcházel jsem spokojen. Nejsem všeobecně fanoušek různých Bara-qatsi filmů (a bohužel můj zdejší oblíbený Harry Gregson-Williams není můj ještě oblíbenější Philip Glass), ale tohle v průběhu času fungovalo a koukalo se na pěkné záběry hezky. Nic víc, nic míň. Otázku "života, vesmíru a vůbec..." nechal dokument otevřenou, ale jsem zvědavý kolik nápadů nebohým youtube obětem Kevin Macdonald ukradne ve svém příštím snímku. 55 % (24.01.2012)

Tento projekt podle meho nazoru vubec nevyuzil potencial, ktery mel. Je z neho ani ryba ani rak, neslane, nemastne, zapomenutelne dilo postradajici odvahu a zajimavejsi rezijni koncepci. Film neni mozaikou zivota na planete, protoze je v nem udalosti velmi malo. Vzhledem k tomu, kolika hodinami materialu se tvurci presentuji, tak tragicky malo. Film neni umelecky, postrada myslenku, sdeleni, poselstvi. Ve filmu neni nic, co bychom nevideli jiz mnohokrat drive a zajimaveji. Shrnuto a podtrzeno: pokud touzite po informacich, zadne nedostanete, podivejte se na Cestomanii. Pokud si chcete uzit film o planete, podivejte se na Koyaanisqatsi a podobne filmy. Pokud chcete videt stripky ze zivota lidi, prohlizejte videa na Youtube. Tento film je od vseho trochu a dohromady nic. (29.01.2011)

Důležité je si uvědomit, že to nemá být „objektivní“ dokument. Je zkreslen nejen iniciátory akce, kteří vybírají a stříhají, ale hlavně samotnými přispěvateli. Jako celek ovšem skvěle ukazuje, co všechno lze zahrnout pod pojem amatérský film. Jsou tady propracované části s perfektní kompozicí i dialogy, na druhou stranu i exhibicionistické záběry ze záchodů, portréty rodiny, zvířat a přírody. „Svůj den“ natáčeli studenti i začátečníci, používal se různý materiál - od profesionálních kamer až po rozzostřené záběry z mobilů. Samozřejmě zde dochází ke zdůraznění určitých problematických společenských motivů, to ale pořád projektu neubírá na síle. Je zde množství témat, které se vzhledem k Life in a Day nabízí zkoumat. Třeba i jen samotná lidská prezentace (či prezentace "lidstva jako celku") Berlinale 2011 – Panorama. (27.02.2011)

Nápad dát dohromady dokument, na jehož jednotlivých obrazech se podílely tisíce lidí, je jistě výjimečný. Vznikly desítky hodin různých záběrů z nejrozmanitějších koutů světa, které zachycují životy mnoha osob. Každý, kdo by dával dohromady tento dokument by jej sestavil jinak, zvolil by jiné příběhy, jiné záběry, jiné pořadí. V tomto právě já osobně vidím největší problém, ztotožnit se s tím, co dal dohromady někdo čistě podle svého subjektivního názoru a pocitu. Během sledování snímku jsem měla možnost narazit na pro mě výjimečné záběry či příběhy, které by si nepochybně zasloužily delšího zpracování. Na druhou stranu zde byly záběry slabší, které do celkového konceptu příliš nezapadaly. Další skutečnost, se kterou příliš nesouhlasím je, že jsem po zhlédnutí dokumentu měla pocit, že se jeho tvůrci snažili divákovi servírovat příběhy s přílišným důrazem na rozdíly. Vadilo mi, že bylo příliš jak se říká "tlačeno na pilu", jako příklad bych uvedla rozdíly mezi blížící se smrtí a pocity největšího štěstí. Každý víme, že existuje tenká linie mezi tím, co právě je a co se může stát, jen si nemyslím, že je nutné, je takto prezentovat. (17.12.2011)

Bez předsudků, názoru na pohlaví, rasu, náboženství ukazuje život lidí v jednom dni. That's it!. Neovlivňuje nás, netlačí na nás, neříká nám co si máme myslet, nesnaží se nás o něčem přesvědčit, neargumentuje. Life in a Day je jen zprostředkovatelem - vypravěčem je jen a jen život - takový jaký je, plný protikladů, protipólů, lásky ale i nenávisti. Emotivní? Ano - ale záleží kdo jste a co vám přijde emotivní. Tohle je život nic víc nic míň :) (09.07.2011)