Ako ukradnúť Venušu

Kdo by to byl řekl, že spojení dvou zcela nevinných slov, jakými jsou odborná expertíza, vyvolá u dvou počestných padělatelů, pardon občanů, takový šok, že :-) Lupičská oddechovka made in W. Wyler se snovým hereckým obsazením, tj, křehkou kráskou (byť už to zdaleka není ta „naivní holčička“ z Roman Holiday, ale životem otřískaná dáma-její herectví dostává další rozměr) s roztomile předstíraným nevinným výrazem, která rozsvítí každý snímek- A. Hepburn coby počestnou dcerou Nicole a sympatickým (příležitostným) zlodějem P. O’Toolem resp. S. Dermottem. Třetím do party je zde H. Griffith coby otec Nicol, vášnivý to umělec a sběratel, ochotný (bez nároku na honorář) zapůjčit širší veřejnosti i největší klenot své sbírky. Nebo je to všechno trošku jinak? Vše vypadá tak jednoduše a nenuceně, že jeden dostane hroznou chuť rozdělat si taky sadu barev resp. vzít do rukou kladivo a majzlík a podělit se světem o nového (dosud neobjeveného) van Gogha resp. Michelangela. Ostatně kvalitního umění není nikdy dost a že z toho i „něco málo kápne“ je příjemný to bonus a koneckonců i spravedlivé uznání (vašich) kvalit, nemyslíte? Navíc ta pověstná chemie mezi ústřední dvojicí tu funguje spolehlivě a k tomu návdavkem bonus v podobě chytrého (v rámci žánru) scénáře resp. nenucených dialogů, které netahají za uši, nedělají z diváka vola a ještě (po)baví (jemně) inteligentním humorem. [malá ochutnávka – „Fascinating. What’s your growth factor?“] Zdá se to jako celkem prachobyčejná věta, že? Souhlas, jenomže ústy „ohromené“ (E. Wallachem) A. Hepburn, to dostává další rozměr, mající za následek upřímné cukání v obou koutcích vašich úst. Nevím jak vám, ale mně tohle (občas) ke spokojenosti stačí. Už pouze kvůli faktu, že zcizení Venuše (narozdíl od „kradení Dagmary“) si milerád kdykoliv zopáknu. Tam i pouhopouhá prvotní projekce je o jednu více, než by bylo zdrávo, že Jaroslave?! 80% (03.06.2013)

Příjemný, pohodový a vtipný film i po letech. Ústřední dvojice je dokonalá a jejich konverzace velmi vtipná. Navíc film dovedně mísí žánr romantické komedie a poněkud netradičního heist movie, přičemž samotná loupež je skutečně dopodrobna dokonale vymyšlená a v podstatě uvěřitelná. Fajn vidět Eli Wallacha také v jiném filmu než westernu nebo kriminálce. Škoda, že podobné filmy se v současné době už netočí. (Poslední mnou registrovaný pokus je Birthday Girl, o ničem dalším nevím.) (28.12.2018)

Ty dva člověk musí milovat to je prostě pohlazení akčáky to prostě nemají, scéna ve skrýši pod schody je geniální ahoj deda:-) 14.03.2019 Hugh Griffith jako Bonet neodolatelný, jako ve smíchu z ráje :-)30.3.2019 tak tento film také miluji ,když potřebuji dobrou náladu tak vím kam šáhnout 8.4.2019:-) jak čtu komentáře tak film se líbil jako mě, klidně si ho pustím i po xté deda:-)25.4.2O19 mohu políbit nevěstu to nemá chybu :-) i dnes 9.2.2020:-)Bonet mi připomněl Dobrodružství kriminalistiky díl Paprsek kde holandský obchodník Han van Meegeren dokazuje své padělatelské umění deda:-)20.4.2o2o fragile – mezinárodní poštovní označení křehkých zásilek (24.10.2011)

Pohodová komedie, kde se člověk upřímně zasměje a vypne na celou délku filmu. Ústřední dvojice O'Toole a Hepburn táhnou celý film výborně a vtípky s romantickou atmosférou fungují podařeně. Chemie mezi nimi funguje skvěle a divák jim žere všechno, co na plátně oba předvedou (ať už je to kamenný, nekompromisní výraz O'Toola nebo ztřeštěné chování Audrey). Moc pěkná komedie. 85% (13.07.2014)

Úmorně dlouhá oldschoolová podívaná, která je totálně odtržená od reality. Pokud by bylo možno tento film personifikovat, vypadal by jako pitvořící se ztělesnění přetvářky. Za sebe nemám problém prohlásit, že zápletka i dialogy jsou u tohoto filmu stupidní, a celé to stojí a padá na herectví Audrey Hepburn. Z její maximálního hereckého nasazení mám skličující pocity, protože mi to celé vyznívá vniveč - celý ten prostoduchý film je jen dramaticky rozvolněná lovestory okořeněná artovým pozlátkem Gogha a spol., kteří zde hrají nedůstojnou stafáž. Osobně jsem nikdy nenacházel pochopení pro snímky, které podobným způsobem glorifikují krádeže uměleckých artefaktů, jako třeba Past nebo Aféra Thomase Crowna. Když si odmyslíte nostalgický nátěr a všechno to cukrblikování Audrey, vyjde vám jen přiblbá dobová komedie, na kterou by se při jiném hereckém obsazení dávno zapomnělo. U mě osobně strašné zklamání a nuda. (06.01.2013)