Jak ukrást Venuši
How to Steal a Million
Réžia:
William WylerScenár:
Harry KurnitzKamera:
Charles LangHudba:
John WilliamsHrajú:
Audrey Hepburn, Peter O'Toole, Eli Wallach, Hugh Griffith, Charles Boyer, Fernand Gravey, Marcel Dalio, Jacques Marin, Roger Tréville, Moustache (viac)Obsahy(1)
Jedna z nezapomenutelnych komedií šedesátých let, příběh o vyznamném padělateli obrazů, jeho krásné dceři a zloději, ktery není tím, čím se zdá, a kde se všechno točí kolem sošky Celliniho Venuše. Padělatelem a to geniálním, je elegantní Pařížan Charles Bonnet, nabízející často uměleckym galeriím vzácná umělecká díla, jeho dcerou půvabná Nicole, pokoušející se zabránit otcovu zneuctění a zlodějem sympaticky Simon Dermott, ve skutečnosti detektiv, specialista na zločiny z uměleckého světa. Všechno začíná v okamžiku, kdy se Bonnet nechá přemluvit k zapůjčení a vystavení Celliniho Venuše. Jenže před podpisem pojistky má být dílo odborně prozkoumáno. To by však znamenalo odhalení pravdy, neboť i Venuše je padělkem. Nicole se rozhodne, že sošku z muzea uloupí dřív, než k tomu dojde. O pomoc požádá Simona, kterého přistihla v otcově sídle a považuje jej za zloděje. Ve skutečnosti je Simon detektivem, specialistou na zločiny ve světě umění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (297)
Na Audrey Hepburn jsem kromě těch kukadel nikdy nic neobdivoval, ale tady je naprosto úžasná. Nejen fyzicky, samozřejmě. Pojem "chemie mezi hrdiny" definuji podle Venuše, protože to, co tihle dva předvádějí, to s léty nestárne, zraje jako víno a hraje jako klavír PETROF (lokálním patriotům "Nazdar";)). A pak ty výtečné scénky s otcem umělcem...super zábava od začátku až do konce. Jo a pak taky troška romantiky, ale to nevadí:) Dávám 90%. ()
Role rozmazlené dcerušky, ochotné udělat pro svého „papá“ cokoliv, sedne Hepburnové dokonale. Vždy elegantní O’Toole sice nevyzařuje takovým sex-appealem, aby jste mu uvěřili, že dokáže na potkání dostat do postele každou krásku, natožpak panovačnou Hepburnovou, čímž trpí chemie mezi oběma, alespoň však není lupičem přímočarým a snadno prokouknutelným. Způsob, jakým Wyler přistoupil k již tolikrát obehranému schématu „filmu o loupeži“, je pozoruhodný. Člověk je zvyklý na hodinovou přípravu a následně hodinovou akci samotnou (pokud samozřejmě film netrvá déle než dvě hodiny), jenže Wyler přípravu omezil na nezbytné minimum, divák se nedoví v podstatě žádné detaily, a první polovinu raději věnoval rozvíjení netradičního romantického trojúhelníku. Ačkoliv je zlodějský tým tvořen pouze dvěmi osobami, jistá redukce postav by filmu stejně prospěla. Zcela jasná například není úloha – pochopitelně skvěle hrajícího – Wallachiho (nebo jak se to skloňuje). A ještě jedna věc mi vadila – jakkoliv je ústřední myšlenka jednoduchá a cíl jasný, Wyler, resp. scénář Harryho Krumitze, se k němu propracovává příliš zdlouhavě. Na poměrně velkém prostoru se nachází poměrně málo vtipů. Pravda, když už nějaký, tak stojí za to („Chodíme spolu střílet“), ale pokud se jedná primárně o komedii, jakože jedná, je to v tomhle směru slabota. Jak ukrást Venuši je moc příjemným snímkem, avšak jakkoliv mám Hepburnovou rád (moc, moc, moc, moc, moc!), pokud dostanu chuť na nějaký poctivý zlodějský film, raději sáhnu po Dassinově Topkapi (1964). 80% ()
Originální a vtipná komedie o tom, že krást a podvádět se vyplácí (i když to občas za ty nervy vážně nestojí). :) ()
Děsně příjemná komedie. Taková poameričtělá, ale plná evropských rolí a francouzského prostředí. Ameriky tam ve skutečnosti pochytáte hrozně málo. A je to vlastně dobře, protože celou tu dobu, co jsem na překrásnou Audrey a charismatického Petera koukal, pořád jsem myslel na Růžového panthera. U filmu mi bylo krásně. Dlouhá scéna samotné krádeže je prakticky nezapomenutelná. Nejenom, že legrace, ale také důmyslná krádež. Klobouk dolů. ()
║Rozpočet $6miliónov║ Audrey Hepburn je synonymum krásy a tá toto v celku zábavné divadielko povyšuje na pózerskú delikátnosť, Peter O'Toole slušne sekunduje. /80%/ ()
Krasna Audrey Hepburn v celku nadprumernem zlodejskem thrilleru, jenz by se neztratil ani dnes. ()
Papá, chytla jsem zloděje. Byla hrozná tma, tak jsem rozsvítila.. Byl velký, modrooký, štíhlý, docela hezký.. Takovým brutálním způsobem, doopravdy děsný chlap.. Arogantní, bezohledný, neměl žádné chování, způsoby a tak ... To všechno si na místě poznala? ... Ne, to až po tom, co jsem ho vezla domu.. Musela jsem ho odvést, já jsem ho totiž postřelila :DDD ()
Šarmantní americká romantická komedie o krádeži padělané sochy, ale ve francouzském komediálním stylu. Má oblíbená Audrey Hepburn a Peter O'Toole k tomu. ()
Audrey Hepburn a Peter O´Toole, tak to je nezapomenutelná kombinace. ()
"Papá, jsi bídák! - Děkuji mé dítě." Mezi otcem a dcerou, ženou a mužem či mužem a mužem to patrně nikdy nejiskřilo tak úžasně jako v tomto snímku. Je to vlastně pouhá romanticko-padělatelská zlodějina z doby, kdy bylo možné dokonale střežený předmět odcizit za odborného užití kbelíku, magnetu a bumerangu, ale na mě to funguje spolehlivě. Takový návrat z přetechnizované současnosti k filmové klasice mě prostě občas dokáže řádně potěšit. ()
Wylerův slabší kus, táhnou to herci a hodně potenciálu mi přišlo vlastně nevyužito. Pořád spokojenost, ale asi jsem čekal moc... ()
Samotná krádež sošky v muzeu je natočená docela svižně a s humorem. To mě bavilo. Jenže zbytek filmu je nuda, kde se akorát kecá a kecá a kecá a Audrey Hepburn do toho koulí očima. Film by potřeboval tak o půl hodiny zkrátit. 50% ()
Každý film s Audrey Hepburn je pro diváka dáreček a stojí za vidění, i když obsahově mnoho nenabízí. Wyler natočil určitě lepší kousky, ale zuby si vysloveně nevylámal ani v této pseudokriminální romanci. ()
Čím jsem starší, tím míň mám tyhle komediální „taškařice“ o loupežích rád. Dřív jsem u tohohle typu filmů uchcával do gauče. Pamatuju si, že u Růžových panterů jsem si utíral ze smíchu slzy, ale dnes je pro mě požitek nulový. ()
Příjemný film. Herecké obsazení bylo moc prima; Audrey Hepburn jako zlodějka-amatérka rozkošná, Hugh Griffith v roli otce, milovníka umění, padělatele přesvědčivý a Peter O'Toole, který mi přišel v o rok starším "Co je nového, kotě?" celkem mdlý, zde působil vcelku charismatickým dojmem. Chemie mezi hlavními představiteli fungovala a dobře se na ten zamilovaný páreček dívalo. Film i přes nepříliš rychlé (počáteční) tempo pěkně ubíkal a ke konci byl ozvláštněn opravdu luxusní loupeží (třeba trik s magnetem, bumerangem) a samozřejmě happyendem. Slabších 5* (trochu víc humoru by nezaškodilo), každopádně Jak ukrást Venuši je milá oddechovka, kterou určitě můžu doporučit (zvláště příznivcům nejmenované herečky). "Byla černočerná tma a zničehonic se zjevil on. Vysoký, štíhlý, s modrýma očima a pohledný...V tom špatném slova smyslu, papa, hrozný chlap. Arogantní, nelístostný, bez pocitu studu a viny nebo...čehokoli." - "Toho všeho sis všimla?" - "To až pak, předtím jsem ho vezla domů." ()
Kdo lže, ten krade. Kdo krade, může se i zamilovat.. Pokud se aristokratická elegance snoubí s humorem, drží si na distanc snobství. Wyler to věděl, Hepburn s O´Toolem názorně předvedli.. Za pozornost určitě stojí i neobvyklé hudební aranžmá v té době ještě nepříliš známého Johna Williamse (kytarové grify či sci-fi motiv při letu dětského bumerangu). ()
Nehynoucí půvab staré filmové školy, v jejímž rukopisu stále cítíme atmosféru čtyřicátých a padesátých let, konvenčnost, která dnes působí neobvykle svěže a mile. Ptát se, zda k tomuto následnému blaženému stavu diváckému i kritickému vedly skvělé herecké výkony protagonistů nebo sice nenápadná, ale důmyslná režie, je tak trochu chozením do lesa. I rutina se může povznést do tvůrčí úrovně, i ustálený tvar může nabídnout uměleckou i řemeslnou svěžest. A zdaleka ne vždy k tomu potřebuje nostalgii, touhu ohlížet se nazpátek do pomyslných "starých zlatých časů". Je jen jisté, že po celou dobu promítání je stále nač se dívat a čím se dojímat. Pro právem spokojeného diváka to rozhodně není málo. ()
Od Wylera sa mi viac pozdávali Prázdniny v Ríme či Detská hodinka, ale spojenie panovačnej Hepburn a tajnostkárskeho O´Toolea sa vyplatilo. Zmes kriminálnej romantiky, príjemný scenár či sympatickí herci - čím nenarážam iba na zamilovanú ústrednú dvojku:) ()
Neuvěřitelně příjemná a milá komedie. Audrey Hapburnová je prostě neodolatelná a Peter O´Toole dokonalý elegán a sympaťák. A nevím, je to přítomností Audrey, nebo vtipným dějem, že film má tak příjemnou atmosféru? William Wyler tyhle filmy uměl. 85%. ()
Hold fašovateľom umenia, vytvárajúcim potešenie iným a zabezpečenie sebe. Úvodná linka, voľne sa tiahnuca ďalším dejom je skvelá. Ukazuje sa ňou stará pravda, že "Kópia umeleckého skvostu je oveľa viac ako nepodarený originál.". Spoločne s Kopeckého dabingom pána Bonneta (čo je bonus pre č-s divácku obec) a krásnou Audrey patria tieto časti filmu na estetický Olymp. Na iných miestach však komédia pôsobí prízemne. Neveľmi originálne tematizuje políciu len ako zbor primitívnych a srandovno zm´tene pobiehajúcich tučkov. Dĺĺhočizná je i skrývačka v skrinke. Tieto scény ovláda vznešená nuda bez vtipu i napätia. Nechýba adorovanie boháčov. Sú ukázaní ako obete fascinácie diel umelcov. Na oltár zberateľskej vášne obetujú čokoľvek. Odborníci zase bývajú v najdrahších hoteloch a s tým spojené právo na krásnu ženu. Je to len ideológie moci majiteľov štúdií. Takýmito spracovaniami sa utvrdzuje divácka obec, že svet filmu je síce nereálny, ale poslúži zábavnému uvoľneniu. Nevtieravo však presviedča, že základy sveta, stojace na boháčoch, podvodníkoch, odborníkoch-elegánoch, hlúpych fízloch a kráskach sú skutočné a netreba ich nijako meniť. ()
Súvisiace novinky
Zemřel „modrooký ďábel“ Peter O'Toole
Odešla jedna z velkých hereckých osobností. Legendární britský herec byl v pátek hospitalizován v londýnské nemocnici Wellington, kde v noci ze soboty na neděli vydechl naposledy. Dožil se 81 let,… (viac)