Kabinet doktora Caligariho

Film, který v Německu odstartoval vlnu expresionismu ve filmu a podle mě nebyl nikdy překonán. Mizanscéna, která je v podstatě dalším z herců, divadelní kulisy, hra světel a stínů, přehrávané expresionistické herectví; to vše a další aspekty přispívají k působivé tíživé atmosféře (na němý film nevídané) a pozadu nezůstává ani příběh, který je zakončený jedním z nejoriginálnějších a nejpřekvapivějších konců v němé éře kinematografie. Wiene chytře odůvodnil výpravu filmu příběhem (subjektivitou hlavní postavy) zřejmě proto, že se bál použít tehdy rolik odlišné prvky "pouze pro efekt", ale ve výsledku je díky tomu film přirozený a případné rozpaky realistickofilních diváků odstřelí v závěru. Jeden z nejzajímavějších filmů světové kinematografie. Viděno v rámci Projektu 100 s povedenou živou hudbou v blanenském kině. (30.01.2008)

Dokonalý němý film. Futuristického rázu, který překvapí i dnes po skoro 90ti letech své existence. Musím říct, že mé obavy se po první dějství ze 6ti rozplynuly :-) (19.08.2008)

Je těžké hodnotit něco, co mi v dnešní době přijde komické, ale v roce 1919 mohlo být revoluční a desivé. Nevím jak se s tim poprat, nedokážu se vžít do očí publika v kině roku 1919. Proto hodnotím průměrem, kterým snad neurazím. (26.10.2010)

Opravdový výtvarný úlet se skvělou postavou náměsíčného ejž mi trochu připomněla Střihorukého Edwarda. Hodně mě pobavilo opravdu vypjaté přehrávání herců (hlavně hlavní ženské představitelky) a popisnost některých titulek. I tak mě to nezbavilo mrazivého pocitu, jímž tento film přímo sálá. (10.11.2007)

Musím sa priznať, že Kabinet Doktora Caligariho bol prvým celovečerným nemým filmom v mojom živote. Bolo to síce nováčikovské "utrpenie", zato vo mne ale vyvolal snáď najviac otvorených otázok a postupom času si ho neviem vynachváliť. Expresionisticky, kulisárne a stavebne vrcholné dielo s nadčasovou inteligenciou je navyše prerozprávané nesmierne vyspelým spôsobom. Psycho-analytická štúdia vo filmovom umení už dostala svoj prvý úspešný test. Aj diagnózu, pre svojich divákov :) http://www.9em.sk/?p=4017 (28.10.2013)

Masterpiece!!!! A kulervouci k tomu. Neskutecne. Visual art orgy. Tak jest. (06.02.2020)

Ak divák pretrpí pomalší rozjazd a zmieri sa s tým, že diabolský Dr. Caligari úsmevne evokuje Penguina z Batman Returns, ktorý navyše nosí rukavice ako Mickey Mouse, môže ho čakať príjemné prekvapenie v podobe praotca hororu, ktorý je divácky dodnes pomerne prijateľný. Nesmierne sugestívna hudba a rozšafné expresionistické kulisy dokonca vyvolávajú pravú hororovú atmosféru. Scenár tiež nie je úplne zlý a záverečný zvrat dokonca možno z dobového hľadiska označiť za prevratný. (7/10) (01.12.2012)

Kabinet doktora Caligoriho se zapíše do podvědomí především svými obrazy, jednotlivými záběry a hrou světel a stínů, která dokáže i v dnešní době vyvolat dojem děsivého, neočekávaného, hrůzného a šíleného. Expresionismus, který čiší z prostředí na každém kroku, pak poukazuje na to, jak provázané bylo výtvarné umění s filmem té doby. (20.01.2014)

V té době průkopový film v expresionistickém stylu (líčení herců,...). Příběh byl chvílema nepřehledný díky neostrému obrazu (což je logické vzhledem k době) a také díky ne moc časým a někdy v nevhodnou dobu umístěným titulkům. (27.12.2008)

V originální restaurované podobě věčný rival virážovaného Upíra Nosferatu. Podobně jako on, navázal na předválečnou tvorbu německé kinematografie a s využitím originálního scénáře a spoluprací s avantgardní výtvarnou skupinou Der Sturm nabízí jedno z nejkrajnějších a nejinspirativnějších řešení filmového prostoru. Tady ideálně souzní herec-stín a kulisy, které nabírají charakter expresionistické malby a titulky se blíží architektuře. Výlet do choromyslné krajiny subjektu, který pravděpodobně "zešílel" pod společensko-psychologickým tlakem. Pozoruhodnou roli zde hraje překvapivá Ich-forma. Retrospektivní příběh filmu (inspirovaném skutečným zážitkem vraždy) je rámován podivným a znepokojivým vyprávěním o duších. Podobně jako Nosferatu, Metropolis či Vrah mezi námi, i tento navýsost klasický snímek slouží dodnes k častému kopírování klíčových scén. Klasický příklad: dekadentně stylizovaný únos spoře oděné dívky po pokřivených střechách města (že by germánská větev Fantomase?) nebo mimická studie detailu tváře v jedné z nejslavnějších expresionistických scén - procitnutí lunatika Césara. Nelze opomenout herecké mistrovství legendární dvojice Werner Kraus (Caligari) a Conrad Veidt (Cesar Náměsíčník). Těžko říci, která postava v sobě kupí více stínů a šerosvitu (konkrétních či abstraktních), která se stává bezpředmětným, abstraktním shlukem stínů nebo naopak ožívajícím klubkem, pulsující pavučinou předmětu. (12.01.2010)

Kdybych měl film posuzovat čistě na základě vizuální stránky (potažmo podle historického významu), nebylo by co řešit. "Caligari" dodnes uchvacuje svými pokřivenými kulisami a hereckým projevem vycházejícím z přepjatého ztvárnění duševních pohnutek postav, tolik typického pro expresionismus. Film má také klíčový vliv na celý žánr hororu. To, co se odehrává uvnitř, už tak převratné není. Děsuplná pohádka o doktorovi a jeho monstru nenabízí nic víc, než nepřekvapivý příběh (pominu-li závěrečnou pointu) se šnečím tempem - viděl jsem 71 minutovou kolorovanou verzi. Moje hodnocení se tedy opírá převážně o skutečnosti uvedené v prvních větách. 8/10 (29.12.2009)

Možná, že jsem opravdu snadno pobavitelná, ale toto do puntíku splnilo mou představu o skvělém filmu. Výtvarné zpracování, které předčilo i Tima Butona, udržovalo mou pozornost ve chvílich, kdy se děj vlekl. Závěrečná zápletka mě překvapila, i když jsem ji zprvu nepochopila. Asi je ještě třeba dodat, že jsem viděla upravenou verzi z roku 1996 s novou hudbou a anglickými mezititulky. I když bych řekla, že tato byla velmi podařená, ještě se pokusím sehnat tu původní, německou. (14.05.2008)

I keď dnes je tá piata hviezda samozrejme len s prihliadnutím na rok natočenia no i tak - Kult nezmazatelne zapísaný do histórie filmu. (09.09.2014)

This is cinema! Kam se hrabe Shutter Island😆. Nevšední zážitek, který právem patří do zlatého fondu hororového žánru. Německý expresionismus mi dosud unikal, ale po tomto klenotu se na něj rozhodně v budoucnu více zaměřím. Je to hravé a bizarní, obrazově atraktivní a dáte-li si k tomu náležitě vytříbený hudební podkres, nemůže to nezafungovat. (29.11.2023)

„Všechno je v nejlepším pořádku, jako že se doktor Caligari jmenuji.“ Po třetím zhlédnutí přece jen měním názor. Tenhle film musel uzrát, pak jsem teprve dokázal docenit všechny ty psychotické výjevy. Nosferatù a Metropolis přesto stále hodnotím lépe. (525.) (27.09.2009)

Klasické dílo německého expresionismu. Hororově laděný příběh šílenství skýtá zajímavou a svým způsobem i překvapivou pointu. Vše se odehrává v pokřivených kulisách, tak jako je pokřivená mysl šílence. Film, který právem vstoupil do dějin kinematografie. Jedinou vadou je hudba v zrekonstruované verzi. Ta je v mnoha momentech vyloženě rušivá. (13.01.2011)

Další klasika, kterou je nutno vidět. Bavil mě, zaujal, ale v poslední době jsem těch temnějších a dramatických němých filmů kapku přejezená, proto se už těším na nějaké komedie, ale přese všechno musím Caligariho hodnotit vysoko. Opět to mělo úžasnou atmosféru, jedná se o typické expresionistické dílo, kde jsou pokřivené kulisy, výrazné líčení, zajímavé světlo, malované plochy i stíny, dokonalá mizanscéna... Částečně námět podle skutečnosti, čímž je film zase o něco zajímavější. Dobrý nápad s orámováním děje. Caligari se mně líbil, ale jak říkám, už se těším zase na lehčí filmy, u kterých se budu moct uvolnit. (15.06.2013)

Kabinet Doktora Caligariho, často označovaný za prvý horor, je z môjho pohľadu prvým psychologickým filmom. Využíva expresionizmus ako vyjadrovací prostriedok a v danej dobe pravdepodobne spôsobil veľký rozruch, kedže atmosféra tohto filmu v človeku zanechá dojem aj s odstupom 100 rokov. Skvelý dejový zvrat v samotnom závere mi nevdojak pripomenul Prekliaty ostrov s Di Capriom v hlavnej úlohe. Atmosferický film so svojskými kulisami patrí ku klasickým filmom, ktoré musí každý skalný fanúšik kinematografie vidieť. Napriek mnohým recenziám, ktoré som k filmu čítal pre mňa naďalej ostáva prvým hororom Nosferatu, kedže Caligari, Francis či Cézar predviedli na filmomom plátne psychologickú drámu bez slov a to samo osebe si zaslúži absolutórium. (30.05.2018)

ocenenia : Bruselská anketa (vznikla v roku 1958) - 12. miesto (07.12.2009)

Jak jsem většinou dost skeptickej k hodně starejm filmům, tak tohle je potěšující důkaz, že ne vždy jsou tak nadhodnoceny ( jak si myslim, že jsou ). Práce s kulisami a vůbec celé výtvarné pojetí je prostě famózní! Opravdu originální koncept. Příběh také snese pohled z 21. století, ikdyž už dnes samozřejmě těžko někoho omráčí. Zajímavý fenomén je pozorovat, kdy bude následovat psaný text promluvy a kdy autoři počítali s důvtipem diváků. No a ta hudební složka taky hodně dobře ladí se zbytkem. Tak tedy: sehr gut! (25.04.2010)