Sorry, Wrong Number
Réžia:
Jiří WeissScenár:
Jiří WeissKamera:
Bedřich BaťkaHrajú:
Jiřina ŠejbalováObsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním psychothrilleru podle rozhlasové hry L. Fletcherové. Tělesně postižená dáma je večer sama v bytě a právě omylem vyslechla hovor o plánované vraždě... Televizní film (podle rozhlasové hry L. Fletcherové), natočený režisérem Jiřím Weissem v šedesátých letech dvacátého století, přinesl vynikající uměleckou příležitost herecké hvězdě minulé generace Jiřině Šejbalové. (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Vynikající filmový režisér navštívil televizi a natočil tam pár skvělých filmů. Tenhle patří mezi ně. Dnes se řadí mezi perly české televizní tvorby. Jedná se o One-woman show Jiřiny Šejbalové. A když řeknu, že Šejbalová zde předvedla skvělý herecký výkon, tak to ani nestačí. To se musí prostě vidět. Je to třída. ()
Tak málo stačí a máte před sebou nádherný film s Jiřinkou Šejbalovou, upoutanou navíc v invalidním vozíčku a s telefonem neustále po ruce. Tomuhle já říkám herecké umění. Ale také znám paní Šejbalovou, jak se u nás na dvorku u popelnic v Praze převlékala do kostýmu, v kterém měla hrát a když jsem jí pozvala k nám do bytu, tak se jen mile usmála, poděkovala a řekla mi, že si už na tohle zvykla, že i takové věci patří k divadlu, či filmu. Má můj obdiv ! ()
U mě je jednička Barbara Stanwyck.. ;-) ()
Jeden byt, telefon, rozžmoulaná cigareta, okno s výhledem do rušného velkoměsta a invalidní stará dáma, která má strach - to vše stačí k dokonalému psychothrilleru, který je s každou minutou napínavější a ústí v drsné a nekompromisní vyvrcholení. Dechberoucí Jiřina Šejbalová. 100%. ()
Tady prostě není co řešit - senzační Jiřina Šejbalová během třiceti minut předvede výkon, ze kterého vás bude mrazit ještě dlouho poté, a Jiří Weiss ji snímá stylem Hitchcocka. Závidím všem, kteří film uvidí poprvé a nebudou si ničím jistí. ()
Jedna místnost, jedna herečka a 30 minut postačí k tomu, aby divák spatřil parádní podívanou, v níž se mísí prvky thrilleru a psychologického dramatu. K vysokému hodnocení napomáhá také perfektní hudba a kamera, avšak i režie je mistrná. Místy mi připomínala Hitchcocka. Navzdory tomu, že divák brzy prokoukne pointu, jde o napínavou záležitost. Závěrem komentáře je nutné pochválit herecké představení Jiřiny Šejbalové, ale také samotný konec, jenž je i přes očekávání velmi působivou tečkou. ()
Jiří Weiss podchytil a využil dokonalost dramatického projevu Jiřiny Šejbalové již ve VLČÍ JÁMĚ a s lehkou dávkou nadsázky by se dalo napsat, že zde je navíc jen ten telefon. Na jedné straně neuvěřitelné, chvílemi dokonce lehce úsměvné, dohadování s telefonní společností, které lze zažít i dnes a na straně druhé naprosto fantastické poselství o netečnosti a (ne)vědomé toleranci ke každodennímu vraždění. "Vadila by Vám ta vražda, kdyby se Váš telefonní hovor spojil a Vy byste si vyřídila vše, co potřebujete...?" Skutečně silný kopanec do společenské otupělosti vůči zabíjení. New York, město, ve kterém se i vražda stala každodenní rutinou. Perfektní režie, skvělá hudba Míši Poláka a grandiózní vyústěný napínavých třiceti minut, ze kterých by Holywood udělal několika sériový celovečerní film. Brilantní perlička! ()
Jak jednoduché, jak perfektně gradované, jak skvěle zahrané! ()
Včera som si pozrel Litvakovu verziu rozhlasovej hry, dnes som si zopakoval Weissovu. Predpokladám, že jeho verzia lepšie zodpovedá rozhlasovej pôvodine, ktorú nepoznám. Nepotrebujem jednoaktovku nabobtnalú na celovečerný film. Weissova verzia je hutná, dobre vygradovaná, excelentne zahraná, takže jediné, čo mi celkom nesadlo bola hudba hlučnejšia, ako by sa na komornú drámu patrilo. Mizerná technická kvalita kópie je už mimo obliga tvorcov a mohla by slúžiť ako jediný argument pre absenciu tohto televízneho filmu na televíznych obrazovkách. ()
Tomuhle výbornému malému thrilleru se dají vytknout jen dvě věci, že svým tématem vlastně není nikterak originální, ale to se ve své podstatě ani nedá vyčítat a že byl docela předvídatelný. Ale žádná z těchto výtek nijak neumenšuje zážitek z excelentního výkonu paní Šejbalové ani z mistrně gradujícího thrilleru, který je ideální na osamocený podvečer.... ()
Osamělý večer, nepohyblivá Mrs. Stevenson a telefon. Strhující Jiřina Šejbalová jako hysterická, zhrozená, bezmocná a vyděšená žena, obklopená úzkostným strachem. Lidské emoce, vyjádřené v minimalistických zkratkách prostřednictvím filmové kamery. Solidní hitchcockovsky laděný thriller. ()
Tedy, natočit naopak psychothriller dlouhý pouhou půlhodinu, z něhož v každé minutě dýchá obrovské napětí, nervozita, tíseň, strach, odkrývající se tajemství a hrůza prožívaná s hlavní postavou se každou chvíli stupňuje až do nekompromisního vyvrcholení, to je panečku velké umění! Jiří Weiss (Taková láska, Spravedlnost pro Selvina) si u mne opětovně potvrzuje status jednoho z nejzajímavějších a současně nedoceněných československých režisérů. Naprosto excelentní Jiřina Šejbalová (podala u pana režiséra jedinečný výkon již ve Vlčí jámě z roku 1957) účinkuje úplně sama v jedném pokoji, s jedním vozíčkem a jedním telefonem, v nezapomenutelném filmu, který by se nikdy nestal lepším a působivějším, kdyby ho Weiss doplnil navrch o jakoukoliv scénu mimo bytu Mrs. Stevensové, stejně tak kdyby oplýval mnohem lepší technickou stránkou. Ten mizerný sešumělý černobílý obraz, ty často nejasné ozvěny hlasů ze starého telefonu teprve umocňují atmosféru. Minimalistický skvost! 95% ()
„Nejrychleji se rodí strach.“ (L. da Vinci) … a jde ruku v ruce s pocitem bezmocnosti, fyzické i psychické: „To je k zoufání a já tady musím bezmocně sedět ve svém křesle …“ Neuvěřitelným způsobem vystupňované napětí v příběhu, jemuž kraluje svým hereckým mistrovstvím jediná žena, Jiřina Šejbalová, a ani na minutku nás nenechá za celou dobu vydechnout. Postupně s ní procházíme jednotlivými fázemi od obyčejného pocitu rozladěnosti z toho, že se nemůže dovolat manželovi, přes okamžik překvapení z toho, co bylo nechtěně zaslechnuto, následovaným pocitem bezmocnosti nad tím, že nemůže pomoci a nijak zasáhnout do běhu událostí, až po okamžik uvědomění si hrůzy z omylem zaslechnutého v celém rozsahu, dosahu a jeho důsledcích … ()
Skvěle gradované napětí a mistrný projev Jiřiny Šejbalové, předvádějíci postupně údiv, rozčilení, obavy a beznaděj. ()
Podle rozhlasové hry Lucille Fletcherové byly natočeny tři filmy: první (celovečerní) roku 1948 s Barbarou Stanwyckovou, druhý roku 1963 s Jiřinou Šejbalovou a jiný roku 1989 bůhví s kým, která je prý dost příšerná. Sama rozhlasová hra měla premiéru roku 1943 a hlavní postavu ztvárnila známá Agnes Mooreheadová. Film se Stanwyckovou měl scénář od samotné autorky, ale i tak dle mého názoru nefunguje zdaleka tak dobře, jako tato prakticky doslovná verze, v níž Jiřina Šejbalová předvádí opravdu geniální výkon. A to mám o Stanwyckové velice vysoké mínění. ()
Ne každému se poštěstí zaslechnout v telefonu přípravu vlastní vraždy. Až mi by bylo paní Šejbalové líto, že ji nikdo nedokázal pomoct. V tak krátkém časovém horizontu bylo cítit napětí od začátku až do konce, do poslední chvíle jsem věřil, že je to pouze představa nemocné, invalidní ženy a přece...chválím všechny, kdo se na filmu podíleli a zvláštní ocenění pro paní Šejbalovou. ()
Škoda velmi předvídatelné zápletky, když Šejbalová hraje jako o život :) ()
Dneska už bych se v příběhu hlavní hrdinka nemusela kvůli telefonátu složitě spojovat složitě přes centrálu. Ale ta nejistota spojení, kdy stará paní odvázaná na vozíček uslyší chystanou vraždu a neví o co šlo, nemůže se nikam spojit a zavolat o pomoc je právě neskutečná. A nikdo na druhém drátě kam zavolá ji nechápe, ať je to telefonní centrála, sanatorium nebo policie. Ta atmosféra, strachu , nejistoty, ale hlavně nepochopení a ignorace je zde velmi povedenná a určitě by s černobilým vizálem a lepší technickou zdaleka tak nefungovala. Sice na oplátku musím trochu vytknout, že by do komorního dramatu nemusela hrát hlasitá rozverná klavírná hudba.. Ale když si vybavím, že mi neznámé hlasy z telefonátu nikdy nepřipadaly děsivější, věta ,,Co si přejete´´ mi nikdy nezněla vyčerpávavěji, sólo herečky Jiřiny Šejbalové je tak dechreboucí, je zde taková porce napětí, ale v jeho pozadí i boj o morální stránku a celé to vyvrcholí mrazivou závěrečnou sekveci a uvědomím si že to všechno se zvládlo ve třiceti minutách v televizním filmečku z let dávnou uplynulých tak pak musím taky říct, že se jedná o minimalistický klenot a přidat se ke zdejší skupině pětihvězdičkářů. ()
4* krátké převážně konverzační televizní psychodrama, v kterém herecká představitelka Šejbalová vynahrazuje jinak minimalistické provedení. Vizuál vlastně ani není potřeba, když je to natočeno na základě původní rozhlasové hry, že? Tento film si můžete přehrát třeba tady a nebo poslechnout rozhlasovou variantu z roku 2000 s neméně dobrou Blankou Bohdanovou. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Ono tomu vlastně není co vytýkat, zahrané a natočené je to skvěle a navíc to má tak silnou atmosféru, že jsem si až říkal kam se na to hrabe třeba Disturbie, Tísňové volání a podobné takové filmy. Jenže s tím mám obrovský problém způsobený tím, že už jsem dost podobných thrillerů viděl a tak mi bylo z prvních tří minut naprosto jasné, kam se to bude vyvíjet a jak to celé dopadne - a skutečně jsem se nemýlil. Sice i tak to dokázalo být dostatečně napínavé, ale ta strašná předvídatelnost mi ten zážitek prostě kazila. Na čtyři to ale i přesto objektivně je, jelikož to skutečně strčí většinu těch podobných thrillerů bez problémů do kapsy a musím přihlédnout i k době vzniku. Ale mírnému zklamání se stejně asi nevyhnu a kdyby to někdo natočil v současnosti, budu mnohem kritičtější. Slabé 4* ()