History of Philosophy
Réžia:
Otakar VávraScenár:
Otakar VávraHudba:
Jan BranbergerHrajú:
Jan Pivec, Ladislav Boháč, Vladimír Hlavatý, Stanislav Neumann, Jindřich Plachta, Zdeňka Gräfová, Ela Poznerová, Karla Oličová, Zdeňka Baldová (viac)Obsahy(1)
Slečna Elis má na bytě litomyšlské studenty, filozofy Frýborta, Vavřenu, Špínu a Zelenku. Výbojný Frýbort a tichý Špína milují Márinku, dceru paní domácí Krupkové. Špína nedokáže dát Márince svůj cit najevo a trápí se jejím nezájmem. Vavřena je zamilován do schovanky aktuára Roubínka, Lenky. Roubínkovi by však raději viděli, kdyby dal přednost jejich dceři Lotty. Filozofské Majáles je Metternichovým příkazem zrušeno jako ryze česká slavnost, ale studenti Majáles přesto oslaví za účasti celého města. Nájemníci slečny Elis jsou za to potrestáni karcerem. Špína, neúspěšný při závěrečných zkouškách i ve vztahu k Márince, odchází do kláštera Milosrdných bratří v Praze. Rok 1848 přinese zřízením konstituce nový život i do poklidné Litomyšle. Frýbort a Vavřena se stanou důstojníky studentské legie, která se vydá na pomoc Praze, vzbouřené proti rakouskému absolutismu... (ČSFD)
(viac)Recenzie (48)
Obrazově výborně zvládnutá jiráskovská adaptace se zcela nejiráskovským, ale dobově pochopitelným závěrečným apelem. Co už je horší- studiová kašírovanost pražských barikád bije do očí a kazí dojem z dramatického finále, nehledě na to, že představitelé „pánů filosofů“ by svým stářím patřili spíše na univerzitu třetího věku. ()
moja zaujímavosť: Exteriéry filmu boli natáčané v meste Litomyšl. (dyfur) ()
ocenenia : MFF Benátky 1938 - Súťažný výber ()
Film o studentském životě v tochu horkých létech 1847 a 1848 v Litomyšli. Občas vtipné, místy napínavé s posláním, aby český národ v bojích budoucích dokázal lépe bojovati. Bohužel se tak rozhodně nestalo a zřejmě nikdy nestane, neboť národ český nikdy na bitvu připraven nebude. Smutné i veselé příhody čtyř studentů filozofie Vavřeny (Ladislav Boháč), Frýborta (výborný Jan Pivec), smolaře Špíny (Vladimír Hlavatý) a strašpytla Zelenky (Stanislav Neumann). Další postavy: chápavá paní bytná Elis (Helena Friedlová), studentské lásky Lenka (Karla Oličová) a Mářinka (Elena Hálková), zpátečnický Roubínek (Jindřich Plachta) a pomstichtivá škodolibá paní purkmistrová alias Rollerka (Anna Steimarová). Film o touze po vzdoru proti cizí nadvládě a útisku, který měl posílit odvahu na boj před druhou světovou válkou. Leč k boji ani nedošlo. ()
Dle mého názoru :Alois Jirásek by měl určitě radost....ztvárnění jeho "Filosofské historie" se na tehdejší dobu povedlo. Přesto místy úsměvná, adaptace známé předlohy byla přijata s velkými sympatiemi kritiky, a tentokrát se shodla i s diváky. Otakar Vávra jako režisér úspěšně odstartoval svou režijní kariéru, protože převzal současně před ukončením natáčení "Filosofské historie" režii k dalšímu velice uznávanému filmu.Zajisté si vybavíme s úsměvem na rtech trochu postarší studenty- pány Vavřenu(L.Boháč), Frýborta(J.Pivec), Špínu (F.Hlavatý) a pana Zelenku (S.Neuman). Jejich bytnou hodnou slečnu Elís, Lenku,Márinka (Elena Hálková),obchodnice (Z.Baldová), aktuára Roubínka(Jindřicha Plachtu), poněmčelou manželku,Fricínka a dceru Lotty a především protivnou Rollerovou. ()
Je pravda, ze Vavrova adaptace je natolik verna, ze film sam o sobe moc noveho nenabidne. Vzhledem k predvalecne dobe, pro jakesi uvedomneni naroda a rane tvorbe rezisera, oznacim film jako nadprumerny, 4 hvezdicky. ()
V knižním provedení, které jsem absolvovala coby povinnou školní četbu, se jedná o zajímavé dílo plné vlastenectví, které má spád. Filmová podoba je oproti tomu jen nuda nuda, šeď šeď (a to ne proto, že je to ČB film), plná patetických rádoby vlasteneckých výroků se zaťatou pěstí, ... ... i když na tu dobu typických, čili vlastně žádné překvapení se nekonalo. ()
Jirásek je sice národní autor, ale literárně je to děs a bída. To, že je v české literatuře stále živý, není tím, že by jeho dílo bylo nadčasové, ale tím, že profesor Nejedlý (který se narodil v Litomyšli) miloval husity a Jirásek o nich psal tím správným způsobem, tj. udělal z militantní náboženské sekty národní hrdiny. Do dneška jsou mnohé školní knihovny vybaveny souborným vydáním jeho díla a na Jiráskovi (a Nejedlém) vyrostlo několik generací soušek učitelek. Je tedy těžké hodnotit film, který nemá pražádné umělecké ambice, ale v roce 1937 měl pomáhat národnímu vědomí, k čemuž se Jirásek dokonale hodí. Herci figurkaří, dialogy jsou unyle vlastnecké, do toho trocha měštáckého romantismu, a výsledek je dnes již nepoživatelný, protože film je trvale svázán s dobou svého vzniku. Mimochodem: filosofové málokdy bojovali, spíše někam zalezli a podle korouhviček a měnícího se větru v úkrytu filosofovali o tom, ke které straně se přidat. ()
Film má nesporně hodnotu dokumentární, neboť jde o národopisný výlet do Litomyšle revolučního roku 1848. Bezstarostné studentské roky vyplněné radostí a láskami uzavřely se bojem na pražských barikádách. Na konci Vávra vztyčil varovný prst, abychom nezaháleli a připravovali se na boj o svobodu, v roce 1937 aktuální to téma. Nejsem zrovna obdivovatelem národního obrození, chápu ten zápal, ale právě tento typ slepého národovectví a jeho následování rozdmýchalo plameny první světové války. 60% ()
V Litomyšli, stejně jako dnes se v roce 1847 dělo velké hovno, proto byl Majáles tak zásadní otázkou. Vím to z první ruky, narodil jsem se 10 km jižněji. Film poněkud naivní, však herecky zcela skvělý, Pivec se opravdu vytáhnul. Chlapi, co to hráli, bylo jim třicet. Bohužel Vladimíru Hlavatému již 32 (Špína) a tam je už dost poznat, že se studentem není co dočinění. Šli na barikády srdcem, však v boji nezkušeni. Já i vojenští analytici říkáme, pěkná kravina. Jenom to podkoplo české vlastenectví a Špínu stálo život o který Špína ani moc nestál. ()
Otakar Vávra vskutku mistrnně převedl Jiráskovu stejnojmennou literární předlohu (1878) do filmové podoby. Odehrává se v Litomyšli od jara 1847 a v průběhu r. 1848. Na jedné straně obyvatelé libující si v poklidném, neměnném životě a děsící se jakýchkoli novot - aktuár Roubínek s chotí, purkmistrová Rollerová. Na straně druhé odbojné studenstvo zastoupené Vavřenou, Frýbortem a Špínou. Studenti i přes zákaz oslaví v Nedošínském háji majáles, hlavní aktéři se pak aktivně zapojují do pražských svatodušních bouří (na barikádách v Praze padne Špína). Z řady našich výtečných herců (Pivec, Hlavatý, Boháč, Neumann...) vyniká Jindřich Plachta, který výborně ztvárnil komickou postavu aktuára Roubínka. ()
Za těch pár exteriérů z Liťáku a ze zámku určitě hvězda navrch. Na střední škole jsem Filosofskou historii zpracovával do referátu, takže si ji moc dobře pamatuju. Možná proto mě tenhle film moc nelákal. Ale herci (Pivec, Plachta...) jsou výborní a režie i přes doposud ne úplně vychozenou ruku Otakara Vávry velmi kvalitní. ()
Najzaujímavejší na filme je asi rok jeho vzniku. Rok pred vojnou mali mnohé scény svoje vyznenie, ktoré režisér vedel nastaviť na vtedajšie vnímanie diváka. Či sa majáles uskutoční alebo nie, a či sa môže zdraviť vlastenecky Dobré jitro přeji, to sú hlavné otázky prvej polovice filmu, druhá je už politická až vojnová. História nikdy nebola moja silná stránka a tak ma dejinnými udalosťami film neoslovil a romantická vlozka bola viac srandovná ako romantická. ()
Starším netřeba představovat, mladší už asi nezkouknou. Natožpak přečtou. My starší odkojení mimo jiné i Jiráskem víme, o čem mluvíme. Ale zrovna Filosovská historie patří k poměrně útlým a jen jednodílným knihám, takže se dá číst. A pokud ani to nestačí, mrkněte na Postřižiny, když má Maryška zlomenou nohu. Schmitzer jí čte knihu a mluví tam o Žemlovi. To není houska, to je postava z Filosovské historie, kterou jí čte. No, nezkusíte to? ()
Když nám učitelka češtiny na základní škole uložila přečíst si Jiráskovu Filosofskou historii a komentovala to "Je to hezký, je to zamilovaný, bude se vám to líbit", po předchozí zkušenosti s Jiráskovými SPČ se mi tomu nechtělo věřit, ale knížku jsem zhltla a úče dala celkem za pravdu, přišlo mi to zamilovaný, docela hezký, a celkem se mi to líbilo. Mělo to spád a udrželo mě to v napětí a zvědavosti, jak se to celé vyvine. Prostě i v těch třinácti letech mi to přišlo dost akční. Od té doby uplynulo několik desetiletí, tak jsem dostala chuť zopakovat si tu historii u filmu. Přesto, že jsem do toho šla s tím, že v roce 1937, v takovém nějakém filmovém starověku, se točilo jinak, výsledek mě hrozně zklamal. Deklamace a zaťaté pěsti, patetičnost a nuda způsobily, že jsem měla pocit, že se dívám spíš na špatné divadlo, než na film. Jakžtakž civilně to ustál snad jen J. Plachta. Tohle filmové zpracování, podle mého názoru, Jiráskově knížce spíš ubližuje. ()
Uz kvuli historickym zaberum Litomysle a okoli to stoji za shlednuti. Jinak jde o typickou narodoveckou podivanou se vsim pro a proti, samozrejme ukazovanou na studacich, protoze v teto skupine lidi se vzdy neco deje divoceji nez jinde... Potesila ucast Karly Olicove. ()
Knihu jsem četl (jediná od Jiráska, kterou jsem dal až do konce) a poměrně dlouho jsem sháněl i film. Nemůžu si pomoct, ale mám prostě rád staré české herce a tyhle klasiky. Bohužel jak jsem četl i v ostatních komentářích, tak rok vzniku 1937 je poměrně dost znát a vlastenectví v každé chvíli je až nepříjemné, i když v době vzniku je to pochopitelné. Ale po chvíli si toho člověk přestane všímat a je to v pohodě. ()
Kdo by neznal studenty Frýborta, Zelenku, Vavřenu a Špínu. Z nás, kteří jsme maturovali před pětačtyřiceti lety, určitě každý, dnes už snad Jirásek není ani maturitní otázkou... Bohužel. Filozofská historie, to je dílo oslavující studenty,mládí a svobodu, čas malin nezralých a je jedno, že v tomto filmu byli ti studenti poněkud "přestárlí", role byly svěřeny osvědčeným hercům, kteří předvedli často na svou náturu překvapivé postavy (Pivec jako milovník, Hlavatý jako nesmělý mládenec a Neumann jako šprt). Ženské postavy vytvořily většinou tváře méně obvyklé, snad kromě Zdenky Baldové a Anny Steimarové. Litomyšl byla v polovině 19. století střediskem českého vlasteneckého života a studentské majálesy v Nedošínském háji proslavené. Filmu nelze v podstatě nic vytknout, snad jen studiové natočení boje na barikádě, v průhledu věže byl evidentně namalovaný Pražský hrad. ()
Až v poslední době si uvědomuji, jak nádherná byla doba "studentská". Doba, kdy byl člověk na vrcholu svých duševních i tělesných sil, kdy poznával slasti i strasti života, ale neuměl si je vychutnávat. O tom všem je i tento film, který ukazuje jak obtížné, ale i krásné dokáže být studium a život okolo něho. V každé třídě se najdou milovníci, šprti, krásky, ale bohužel i osudem odstrčení studenti Špínové. Za toto vše, zakončené revolučním rokem 1848 - silnější 3. ()
Nebudu hodnotit, protože nemám odvahu podívat se na film po letech znovu. Jen připomínka ke komentáři Jatamansiho: Žemla není postava z Filosofské historie, ale z knihy Ignáta Hermanna U sněděného krámu. Jiráskovi studenti se jmenují Vavřena, Frýbort, Zelenka a Špína. ()