Ďáblova past

František Vláčil byl mistrem ve svém oboru. Jeho šerosvitná dramata nasnímaná výtvarnou kamerou a doprovázená Liškovou hudbou předkládají obrazy z dob dávno uplynulých, a přesto nadčasových. O církvi jsem si iluze nikdy nedělal a ani dělat nebudu, úplně mi stačí názory a postoje současných církevních hodnostářů, aby mi běhal mráz po zádech z toho, jak by nás řídili, kdyby byli u moci. Vytýkat tedy filmu, že zobrazuje církev ideologicky pokroucenou, je směšné. Naopak to vědomí moci, které měla, je vykresleno naprosto přesně. Samozřejmě lze chápat snímek i alegoricky - ano, obžaloba nejen pánů, ale i komunistů a vůbec všech, kteří povýšeně ostatním vládnou. Svoboda je totiž to, co se těžce získá, ale snadno ztratí. Zatímco regent je buranským mocipánem, tak duchovní je ukázkovým příkladem hada - slizký úsměv a v zubech jed. Scénář, herecké výkony, řemeslo - vše je naprosto bezchybné. A šťastný konec? Proč ne. Vždyť každý lidský život skončí blbě, tak alespoň ve filmu to může být občas jinak. Viděno 4x a opět s nadšením. (10.11.2018)

Jedno ze čtveřice baladických děl končícího středověku a začínajícího novověku... O lidech, společnosti, kultuře, porozumění si, vypovídají popisné velkofilmy Markéta Lazarová, Kladivo na čarodějnice, Údolí včel a právě skvělá Ďáblova past. Snímky jsou hlavně postaveny na kvalitních výkonech tvůrčí režie a našich nejlepších herců..! :-) (12.05.2011)

Ďáblova past možná není geniálním dílem, jako Markéta Lazarová nebo Údolí včel, jenže to paradoxně může být pozitivem tohoto filmu. Je totiž podstatně přístupnější, než oby výše uvedené filmy, které dokáží docenit jen ryzí fajnšmekři. Je to dáno zejména jednoduchou narativní linií, jinak se ale ve všem jedná o „plnohodnotného Vláčila“. Jeho rukopis, tj. práce z kamerou, kompozice nebo se zvuky je totiž nezaměnitelný a velice usnadňuje vnímání syrové doby, do které je film situován, kdy lidé pykali za svoji chytrost a úspěch slavili ti podlí a tupí. Až se divím, že film mohl vůbec vzniknout, protože tak paralalela s komunismem, ať už zamýšlená či nikoliv, je evidentní. Ale nejvyýraznějším prvkem, je režisérova genialita, například to jak dokázal na černobílí film zachytit úporné vedro, které je témět hmatatelné, je fascinující. A i zde nelze nezmínit naprosto famózní hudební Kulisu Zdeňka Lišky. Nemám co bych vytknul. (03.06.2011)

Zase Vláčil, zase Liška... Zase skvost. Tentokráte velmi povedená barokní záležitost o svobodném mlýnu a nepoddajném mlynáři, na kterého si hodlají došlápnout regent s jezuitou. Tohle je jak správně píše Radyo s Markétou Lazarovou a Údolím včel zkrátka rodinné stříbro, podobně jako Švédové mají Bergmana s Pramenem panny a Sedmou pečetí. (28.07.2011)

Tak neviem kde sa vzalo v obsahu, že ide o baladický príbeh, skôr by som povedal že ide o melodramatický príbeh o láske, poverách a ľudskej hlúposti živenej náboženstvom. Miestami som mal dojem, že tá téma je živá aj v dnešných časoch, a to máme 21. storočie a nie počiatok 18. storočia. Čo sa týka výpravy nebol som celkom spokojný. Niektoré kostýmy mi pripomínali skôr 19. alebo dokonca prvú polovicu 20. storočia. Podobné šaty aké mala tá dievka nosila v mladosti aj moja babka. Slabší nadpriemer. 70/100 (03.12.2018)

Chce to plný počet, nelze jinak. Před 100 lety se ve vesnici, ve které se děj odehrává, stalo něco, co ovlivnilo pohledy a chování většiny obyvatel na další generace. Mlynář a jeho syn, jsou právě tou generací, která podědila záhadnou a tajemnou minulost svých předků. I když by v dnešní době byl starý mlynář uznávaným geologem a speleologem, který umí číst v krajině jak v knize, tehdy byl jasný spolupracovník ďáblův. Nejen kvůli starým záhadám, ale také hlavně kvůli osobním zájmům je do vesnice povolán biskup, který zpočátku vypadá mírumilovně a přátelsky. Nakonec se z něj ovšem vyklube ubohý a vychytralí pomocník vrchnosti, kterému se ovšem nepodaří svést obyvatelé na svou stranu. Záhada je nakonec odhalena pro ty, kteří o to nejvíce stáli a také u nich zůstala nadále utajena. Jediný mlynářův syn, se kterým záhadu odtajňuje i divák a jeho vyvolená Martina, znají a také si ponechají pravdu o starém mlýně. Výborná atmosféra filmu, která pokračuje v atmosféře podobných filmů, ze stejných let. Perfektní průběh a narůstání děje. Hlavně stačí jen pár jmen Vláčil, Liška, Macháček.... (20.05.2012)

Vláčilovo až pohádkově vyznívající mene tekel před slepou vírou má úžasný vizuál, se kterým se jak šlahouny vína proplétá Liškova hudba. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. (18.10.2015)

Tak tohle opravdu ne. Sice nemůžu filmu upřít zdatnou dobovou atmosféru, postavenou na velmi minimalistických základech (tj. žádná opulentnost, zato výborně zvolená prostředí, komorní pojetí a stísňující hudba Zdeňka Lišky), a typově celkem dobře obsazené herce (Macháček má sakra charisma), ale to, že jsem pořádně vlastně ani nepochopil, o co tam šlo (ještě v půlce jsem se cítil zcela nezúčastněný) a že jsem u toho navzdory krátké stopáži v druhé půli neustále usínal (a to určitě nejen proto, že to v TV běželo tak pozdě), je pro mě jasná známka toho, že někde musí být chyba (s největší pravděpodobností bude u mě, ale já se za svoje názory a filmové vnímání stydět nehodlám). Vláčil je jistě režisérská extra třída, ale jeho Ďáblova past mi tedy hrubě nesedla. Mám rád syrová historická dramata (viz Kladivo na čarodějnice), ale tady jsem se zkrátka neměl o co pořádně opřít. Baladická nuda. 40 - 50 % (12.12.2008)

Veľmi zaujímavý Vláčilov film, ktorý je myslím dosť originálny. V mojich očiach však tá depresívnosť, tak Vláčilovi blízka, pôsobí už takmer parodicky. Detaily a pomalé zábery utrápených tvárí, snaha o symboliku v záberoch, ktoré sú pre dej nepodstatné. Je to samozrejme už dobou, trochu toho nadhľadu by však extrémne vážnej Ďáblovej pasti neuškodilo. Vláčil a aj ďaľší českí majstri mali schopnosť vyvolať v divákovi pocit, že sa do doby deja premiestňovali strojom času a nakrúcali v "reáli" a ten pocit 18. storočia je tu skutočne autentický. Záver v jaskyni poteší, mohol byť však o niečo dlhší a lepšie vygradovaný. 70% a silný potenciál ďalšieho zhliadnutia. (07.12.2014)

Nemám slov... pro mně asi nejlepší Vláčilův film. Kamera, hudba Zděňka Lišky, Moravský kras... (12.12.2008)

Mám rád Vláčilove filmy a tešil som sa aj na Ďáblovu past, ktorú som doteraz nevidel. Nebol som sklamaný. Ďáblova past, ako aj iné Vláčilove filmy, má úžasnú atmosféru, ku ktorej nemalou mierou prispieva Liškova hudba a Miličova kamera. Herci boli vybraní starostlivo, ale rozdiel v autentickosti medzi nimi a komparzom bol neprehliadnuteľný. Príbehovo je film jednoduchý, v určitých partiách aj napriek krátkej stopáži pôsobí zdĺhavo. Moravský kras je nadužívaný rovnako, ako Tatry v niektorých slovenských filmoch. V niektorom komentári som čítal, že Ďáblova past bola prípravou na Markétu Lazarovú. Myslím, že to vystihuje celkový pocit, ktorý som z tohto filmu mal. (10.11.2011)

Vizuální orgie v co do reálií přesné historické baladě s překvapivě dobrým koncem. Mnou dosud nedoceňovaná kvalitní československá kinematografie mi ukázala, zač je toho Vláčil. Lépe vše popsali jiní a povolanější, já přihazuji jen svých pět hvězd. (03.04.2020)

Vláčil, Liška, Macháček a prostorově uchvacující exteriéry v okolí moravského krasu. Průměrná literární předloha byla zásluhou výše jmenovaných pozvednuta na jeden z nejpůsobivějších filmových okamžiků, připravujíc tím pevnou půdu pro Vláčilův geniální tvůrčí rozmach v druhé polovině šedesátých let. Jakýsi třetí rozměr je filmu přiřknut jeho nekompromisní odpovědí na socialismem pokřivené Jiráskovo a Steklého Temno (1950). (12.12.2008)

Vizuálně stále velmi působivý baladický příběh o pár moudrých mlynářích stojících proti myšlenkově omezeným mocným, ať už je to regent nebo duchovní. Dojem poněkud kazí béčkový happy-end, který k filmu vůbec nepasuje. (09.12.2014)

Vláčil byl vizuální mistr, ale jeho filmy byly tak nedivácké, že jsem měl velké problémy u nich vydržet a vnímat děj. (26.05.2022)

Dobrý příběh, dusivá atmosféra nevolnictví a protireformace, zajímavé prostředí Moravského krasu a mistrný výkon Miroslava Macháčka - to považuji za největší přednosti tohoto výborného filmu. Nelze opomenout ani představitele ústřední dvojice mladých milenců (později si spolu zahráli i ve Weissově "Zlatém kapradí"). Zejména u Karly Chadimové je velká škoda, že pověsila herectví na hřebík a dnes je už "jen" manželkou Jana Třísky. (28.09.2007)

Skvělý vizuální zážitek, jako vždy, když mám to potěšení vidět Vláčilův film. Naprostá fascinace detailními záběry herců, horním snímáním tanečníků ve stodole, mystickými přírodními scenériemi! Kdeže francouzská nová vlna, Vláčil sice na nic neodkazuje, ale ta volnost pohybu a přirozenost prostředí, všichni ti Godardi a Truffautové by se od něj mohli učit. Jediná věc, která mi zde nesedí, jsou tak trochu divadelní projevy obsazených. (08.02.2009)

Olmer byl kunďák. (01.12.2009)

Překvapivě je to hodně nekonzistentní film. Scény jsou sice pečlivě připravené, ale jakoby každou točil jiný režisér. Stejně tak herci občas působí, že netuší, co hrát, a tak deklamují. Ono se zdá, že vlastně ani scenárista a režisér tak nějak netušili, jak a kam ten film vedou. Spousta deklamací a projevů, patosu, často zbytečně. Skutečně nejlépe zde nakonec vyznívá Macháčkova postava kněze díky svému charisma, výprava je rovněž vydařená, ale jako celek to prostě nedrží. (Inu, a co se ideologie týče - že jezuité byli vědecky založený řád, je známá věc - ostatně, koukněte se na Wikipedii, že to byli řeholníci a kněží, kdo první Macochu prozkoumal.) (18.07.2011)

Vynikající atmosférická hudba, hutný, mysteriózní, napínavý příběh. Skvělé herectví. Nádhera. Některé filmy jsou prostě tak dobré, že k nim není moc co napsat. (12.10.2014)