Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (246)
Krásný film plný zajímavých záběrů a okouzlující práce se světlem. Bohužel jsem ho ale viděla nedlouho po Údolí včel a oproti tomu se Adelheid zdá rozvláčná, rozpačitá a rozporuplná. Možná je to dáno dobou, o které film pojednává, nebo těmi barvami - snad Vláčilovi sluší více černobílá. Především zde ale chybí jasné vyznění, které činí z Údolí včel tak silný filmový zážitek. ()
Zdivočelá země s hlubokými šrámy z války, kde ocitnou se na zchátralém panství dvě zraněná srdce vyprahlá – živí mrtví. Muž – odbojář Viktor Chotovický a žena – dcera esesáka Adelheid čekající na odsun. Adelheid, dříve vyvolená „čistá rasa“, nyní otrokyně vydaná na pospas pochybné zákonné moci. Tak v jednom domě tyto dvě osamělé bytosti téměř bez ducha a resignující na život krouží kolem sebe. Jsou ještě vůbec schopni navázat mezilidský vztah v tomto poválečném marasmu a beznaději? Muž se ženou jedná lidsky a uctivě. Tím jí dává naději na jakési světlo ve tmě. Jenže Adelheid již nemá sílu chytit se tohoto paprsku naděje. A v jedné drsné scéně jakoby chtěla železnou tyčí vybít všechnu svou nahromaděnou bolest a křivdy na ní spáchané (prošla si peklem „vyvolených“ ve spolku na „výrobu“ árijských dětí Lebensborn /Pramen života/). Jakoby chtěla smýt krví německých zabijáků špínu ze své poskvrněné duše. Tu však může očistit jen krev Beránkova… *** Dílo završuje Bachův chorál Jesu meine Freude – Jesu moje radosti: ** Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. Oni nežijí podle těla, ale podle Ducha (Řím 8, 1). ** Pod Tvou ochranou jsem ochráněn před útokem nepřátel. Ať ďábel ví, ať je nepřítel zahořknutý, při mně stojí Ježíš. I když se třeská a blýská, i když mě straší hříchy a peklo, Ježíš mě chce chránit…..........Celý text Bachova moteta v mém Deníčku zdeť. ()
Těžké, poměrně ale vás vtáhne do děje, nenudíte se, ač minimalistické, přesto, příliš otazníků a příliš informací mým znalostem chybí, abych mohl mít plnohodnotný zážitek. ()
Když si nerozumíte, tak se vám špatně rozvíjí vztah. Když je jeden z vás k tomu uvržen společností do nemilosti, je to ještě horší. Ale nezoufejte, i tak lze spolu žít a čelit útrapám. Škoda jen, že ne vždy lze čelit úspěšně. Právem tento film patří ke klenotům čs.kinematografie. A Petr Čepek a Emma Černá na tom mají nemalé zásluhy --- 90% ()
skvělé výkony herců, skvělá hudba ()
Tak copak? Zase trezor jako ultimativní prostředek našich postarších a nevzdělaných předků. Opět tady máme film, který jsme neviděli díky péči chudých lidí o to, aby se všem dobře vedlo? Je to neskutečné, jak z mého textu čiší nenávist, ale tak to prostě je. Není na ní nic špatného, tak jako se s ní museli vyrovnat poválečné obyvatelstvo naší čarokrásné a ne nepodobné vysočině severní Moravy. Obrázky místy trucu tragické a bolestné mě pohladili v době mého hlubokého bědování po mé rozvrásněné duši. Cožpak bych mohl zavrhnou film, kde je tak krásně a plně vylíčena problematika sexu a poddanství. Nejtragičtěji mě dostal obrázek oběšené panny v místech, která opravdu bolí a v těch nejšpinavějších. Sice tento film nedosahuje úžasu Rodáků a Světáků, svoji zbídačeností a odvahou se dostal až sem. A já hodnotím pěti hvězdami a nestydím se za to. Je to prototyp filmu a jako takový k němu s mladistvým vzdělaným srdcem přihlížím. Ela 5. P.S: Děkuji za to, že jsem si mohl prohledat notebook bratrance a najít tam takové bohatství, které mi pomůže k dosažení cíle. ()
Na můj vkus až příliš doslovný přepis Körnerovy novely a tak trochu unylé vyprávění od začátku do konce. Literatura je natolik abstraktní a dává čtenáři tolik prostoru pro vlastní imaginaci, že si i s poměrně jednoduchým příběhem jako je tento vystačí. Film by si ale určitě zasloužil zajímavější zpracování, o to víc pokud ho natočil mistr Vláčil. Oproti Údolí včel tak pro mě určitě zklamání. ()
Obrazově velmi temné, skvěle hrající s nedostatkem světla. Obsahově minimum dialogů, narace odkázána na obraz. Herecký skvost dua Čepek/Černá. ()
Tohle je skutečné dílo hodné Vláčilova mistrovství. Přesto se netroufám dát mu plný počet hvězdiček, protože v první polovině byly pasáže, při nichž se takřka nic nedělo a usínal jsem při nich. Vláčil skutečně dal čas tomu, aby se vztah našeho důstojníka k německé fašistce dostatečně rozvinul. Prostě, každý jsme nějaký a někdo má tu tendenci idealizovat si druhého jedince. Dokud se Adelheid ocitala v beznadějném postavení, byla schopna přijmout přátelství našeho poručíka, ale jakmile se překvapivě vrátil její bratr, svitla jí naděje, že může s bratrem uprchnout, ten navíc v ní probudil touhu pomstít se těm, kteří popravili jejího otce. V dnešní době, kdy se naši liberálové snaží "napravovat" křivdy způsobeném na Němcích po skončení války, by se takový film nesměl natočit. ()
Takové kinematografie se nejde nabažit. I přesto, že v sobě nemá onen světový tah Markéty, či Údolí včel, pořád jde o náročné dílo, které člověka vtáhne tak, že se mu nechce pryč. Vláčil je prototypem tvůrce, který, jakkoliv stupidně to zní, probouzí myšlení. Spíš na okraj, herecké výkony jsou ohromující. Co stojí za zmínku odvaha filmu, nejen v samotné profesi hlavního protagonisty, ale též v tom, že nepřímo čekáte katastrofu v jeho osudu spojenou s nástupem komunistů. Toho se sice explicitně film nedotkne, ale implicitně je to zjevné. Je trochu paradoxní, že film nešel do trezoru. Komunisti ovšem provedli něco podstatně horšího a to že nenechali Vláčila dál tvořit. ()
Jako s pár herci a převážně na jedné lokalitě hezky sehraný, ale kdo se na ty válečný neromantiky má s nadšením koukat přes hodinu a půl? Ve zkratce: "Á dala hejt" [Ponrepo] ()
Vláčil je prostě mistr nad mistry. Takový Bergman u nás v Čechách. Adelheid patří mezi to nejlepší mezi to, co udělal. Nesmím ani zapomenout na skvělý Kornerův scénář. Tohoto spisovatele mám moc rád (velmi dobře se mi Adelheid je ponurá cesta do hlubin česko - německých vztahů. ()
Dva lidé, kteří touží po troše lidského tepla a porozumění, jimiž by vyléčili hluboké rány způsobené válkou, ale ty samé šrámy jim cestu ke sblížení nenapravitelně zničí. Trojice Vláčil-Körner-Čepek po Údolí včel znovu zazářila. Kvalitní scénář, citlivá režie a úsporné herectví, to jsou tři body, na kterých stojí působivost filmu. K Petru Čepkovi musím samozřejmě přiřadit i Emmu Černou, oba tady ukázali jak účinná může být v herectví střídmost. Víc než slovy je vyjádřeno mimikou, pohyby. Taky tempo vyprávění je rozvláčné, ale bez toho aby se z něj vytratilo napětí. Krutý, nepřikrášlený výřez z naší historie, který by o pár let později už natočený být nemohl. 90% ()
Nooo, ja neviem, ale nebol som z toho moc prekvapeny v pozitivnom slova zmysle. Taky obycajny film bez efektu, ktory ma len v malocom zaujal. Cakal som od toho trocha viac a nie len take nezazivne klabosenie medzi tou Nemkou a tym vojakom. Normalne som len cakal, kedy uz bude konecne koniec toho filmu, aby som to mal za sebou a mohol film ohodnit nie moc lichotivym bodovanim, aj ked som uz videl horsie filmy, ako tento psychologicky film, ktory zas tak nemusim. ()
Autenticky natočené drama s mnoha věcmi, pro které stojí za to se na Adelheid dívat z mnoha úhlů pohledu. František Vláčil má skutečně dar, jak jednotlivé záběry zachytit s takovým věrohodným nábojem, že samotný děj prostě jen tak plyne svým nezaměnitelným životem. Druhá světová válka nachystala lidem pohnuté osudy a i tomto je film s charismatickým Petrem Čepkem, který se v roli důstojníka Chotovického vydává do drsného života na okraji tehdejší republiky. Smutný příběh s tragickým koncem pro oba hlavní hrdiny podporuje kvalitní podívanou od začátku až do konce. ()
Petr Čepek se narodil snad pro baladické příběhy. Nikdy bych neřekla, že tento snímek je starý 47 let. Nádhera. ()
Nemám co bych vytkl, přesto budu muset nakoukat ještě hodně filmů Františka Vláčila, abych prozřel... ()
Nelehká doba do sebe často splétá osudy lidí, kteří by se asi bývali nikdy nepotkali. Petr Čepek působí jako bílá vrána mezi příšlušníky RG (výborný Pavel Landovský - pro podobné role se snad narodil) i policií. Nechová se jako uzurpátor, ale hledá domov. Emma Černá jako zástupkyně německého živlu hraje skvostně - její tichý vzdor, hrdost, pohled jejích očí! ()
Většinou mám s filmy, kde je minimum děje a ještě větší minimum dialogů velkej problém. A Adelheid mi přišla přesně tento případ, ale k mému podivu jsem ho docela dobře dokázal zkousat a nemůžu říct, že bych se nějak moc nudil. Určitě nejde o žádný středoproudý film. ()
Psychologické drama o tom jak je těžké navázat vztah s potupenou Němkou v bývalé nacistické vile, postavy mají své příběhy, které i přes snahu poručíka k sobě prostě nepasují, vše končí tragicky... Myšlenka znamenitá, návrat do Sudet po tolika letech, kde žili Němci je v tomto filmu vykreslena tak zvláštně, Češi získávají zpět svou čest i území a Němci jsou na tom opačně. ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)