Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (246)
Tísnivé jak v jámě plísnivé. Neveselá atmosféra svírající žaludek kdesi na osamoceném velkostatku. Osamělost tohoto místa koresponduje s osamělostí obou hlavních hrdinů - i když každý z nich to cítí poněkud jiným způsobem. A my sledujeme psychologii postav a říkáme si, jak to asi dopadne a přestože celou dobu věřím, že stejně nevesele, docela bych si zrovna v tomhle případě přál nějaký ten happy end (a to u mě není vůbec zvykem). No stane se, co se stalo, a mě nezbývá, než ocenit kvalitní filmařinu. Nejen po režisérské, ale i po hereckých stránkách. Čepkově koncertu všichni zdárně sekundují a Jan Vostrčil ve vážné roli - a i ta mu skvěle sedí. ()
Vynikající filmový zážitek. František Vláčil patří bezesporu k naším nejlepším režisérům. ()
Nádherné setkání s Františkem Vláčilem. Čepek hraje jak o život, i když Hlavně mlčí. Neobyčejný příběh. Už chápu Emira Kusturicu, že na na Vláčila vzpomíná v superlativech. Být filmař také bych chtěl takového kantora. Nedá se tomu vůbec nic vytknout, 5 je málo! ()
"Co vy dva si chcete ještě říct?" On (Petr Čepek se svýma typickýma smutnýma očima) nemá nikoho než ji (Adelheid), v pohraničí poválečného Československa však jejich příběh asi ani nemohl skončit jinak než tragicky. Po válce je totiž těžko žít normálně... ()
Film s nezapomenutelnou a pronikavou atmosférou, i v kině jsem cítila čerstvý podzimní vzduch a napětí, které se ke mně dostávalo skrz plátno. Krásné prostředí kdysi honosného zámečku výborně ladí se skličujícím počasím a okolím. Pocit dříve velkolepého sídla dokresluje hudba Straussova a Bachova. Petr Čepek opět čaroval svým pohledem a okouzloval svou lidskostí, plachostí a touhou po vztahu s Adelheid. Naprosto citlivý a přirozený herecký výkon, který je stejně výborný jako projev Emmy Černé, která mě děsila svým výrazem obličeje plným opovržení a chladné nenávisti, ale zároveň obrovského zármutku. A její úžasná němčina, která byla prostě... německá, pronášena procítěným hlubokým hlasem... Konec filmu mě nepřekvapil - hrdá Adelheid, která nachází svobodu ve smrti... Ale zůstává pocit marnosti války, která zanechává následky dlouho a dlouho po svém konci, vzájemná nenávist českého a německého obyvatelstva neutichá... ()
Adelheid, služka a jakási zpřízněná duše poručíka Chotovického, který po návratu z války hledá alespoň nějaký smysl svého bytí. Nenachází ho, lidé jsou pro něj cizími bytostmi a německá dívka ho nakonec díky okolnostem doby také opustí..Petr Čepek v další velké roli pod Františkem Vláčilem, beznaděj mu neuvěřitelně sluší. ()
Ach, pane Vláčile. ()
Když už jste přišli o všechno! Nežijete, ale jenom přežíváte! A ten zbytek citu, který ve vás ještě malinko zbývá, je stejně roztrhán na kusy...Rozumím textům Vladimíra Körnera, myslím, že jsem jim vždycky rozuměla...Mám ráda Petra Čepka, ale toto je životní role Emmy Černé! ()
Adelheid je nesmírně dojemný a obrazově moudrý (protože výřečný i beze slov) film. Jestli někdo točí přesně podle mého gusta, pak jsou to Tarkovskij, Bergman a Vláčil; a toto pořadí není nutné dodržovat... ()
"...to vy tu střílíte do obrazů?...vypadněte..." ()
Tu tíhu cítíte až v krku. A taky za očima. Čili: Kdo jsem, abych hnípala do věcí nepodstatných – např. že bitka s Hansem byla pojata divně a že "tyč" byla jakási tenká... (IMHO) je však Adelheid přesto méně působivým počinem než Údolí včel nebo "Lazarka". Navzdory řečenému ční vysoko, převysoko nad průměrem (ostatně jak jinak?). Čtvrtá hvězda je především za lidský a občanský postoj, který z filmu vyzařuje. ()
Na tenhle snímek jsem se už delší dobu chtěla podívat, a jelikož jednu z hlavních rolí ztvárnil Petr Čepek, dalo se čekat, že mě zaujme. Byl to právě on, který mě svými hereckými schopnostmi připoutal k posteli a ani na chvíli mi nedovolil se přestat dívat. Přestože děj nebyl nijak zvlášť složitý, na dramatičnosti film nabral právě onou psychologickou stránkou - nepřímo mě donutil přemýšlet, jak to asi hlavní hrdinové mezi sebou mají, jestli se milují, obdivují, nenávidí nebo svůj "vztah" berou jen jako nějaké východisko. Co víc na to říct, doba to byla určitě těžká a zmatená, lidé si nemohli dovolit jen tak něco chtít.. ()
Hlavní hrdinovia zdieľajú spoločný dom, ale nemajú spoločný jazyk, a dialógov je tak minimum. Oživenie a rozhovory prinášajú iba návštevníci, ťažko povedať, či sú vítaní do skľučujúcej rodiacej sa akoby lásky. Aby nebolo tej depresie z povojnového stavu málo, tak prichádzajú ďalšie rany až po jednoznačný záver. Nebolo to ľahké, ale vydržal som to pomalé tempo s niekoľkominútovými prázdnymi pohľadmi až do konca, a v podstate neľutujem, ale nadšením nesrším ani z tohto Vláčila. ()
Tak jsem myslel, že kombinace Vláčil, Čepek a vysoké hodnocení zde na ČSFD mě nemůže zklamat. Bohužel mě film Adelheid vůbec neoslovil. Pořád jsem čekal na ''něco'' a to ''něco" zkrátka nepřicházelo. Konec jsem také tak nějak očekával. Zklamání. I když Čepek byl opět fantastický, proto tři hvězdy, jinak pro mě to byl nezajímavý film o ničem. ()
Má to velkou sílu v reálnosti a uvěřitelnosti dobové atmosféry. Časté záběry znovuosídleného domu hrají samy za sebe a jejich mlčenlivou vládu nad divákovým dojmem narušuje vynikající Jan Vostrčil jako občasný host a živá připomínka poválečné reality často nedoznívající skrze stěny domu, který je přitom paradoxně evidentním svědkem událostí předcházejících. Vláčil chtěl děj učinit táhlým, záměrně unylým pro diváky nezapojující vlastní účast a závislé na dějových zvratech. Emma Černá byla přesná, tichá, silná, ani ošklivá, ani krásná, ani něžná ani hrubá, stále s jakýmsi posledním kouskem domnělé německé nadřazenosti konfrontované současným stavem porobení. Svým způsobem je film i tragické lovestory, jednostranné ze strany mužského hrdiny, jež se samoty bojí více než fyzické neschopnosti. Její cit však byl spíše rázu z posledních sil nalezeného opatrovnictví a trochu i vděku, nicméně stále kolidujícímu s onou nezpupnou nenávistí k novému majiteli domu, v podstatě ale i vetřelci. Musím říci, že konec mi nepřišel zase tak silný, jak bezpochyby byl tragický a na filmu si cením spíše onoho objevování se těch dvou, snahy přiblížit se, znemožněné už v počátku jejich občanskými rolemi. Silné, zajímavé, ale nevzpomínám s dojetím....ideální pro objektivní zhodnocení filmu. Ale já raději něco co si mě získá ač chci nebo ne. 80% ()
Originálny milostný príbeh s depresívnym podtónom . Dobre zahraný a rovnako natočený , plus hudba bola takisto slušná . ()
I třetí film Františka Vláčila, který jsem viděl, si zaslouží plné hodnocení. Nemůžu si pomoct, ale právě tohle pomalé vyprávění převážně obrazem je pro mě opravdovým filmovým uměním. Strohé dialogy z úst výborných herců Petra Čepka a Emmy Černé však pro film mají nemenší význam. Další kapitolou je hudba, která jen podtrhává tu ponurou a bezvýchodnou atmosféru. Pokud bych měl vybrat pět nejlepších evropských filmů, tak tento bude mezi nimi. ()
Komorní poválečné drama, které mě ovšem nijak zvlášť neoslovilo. Něco dít se zde začne až asi po hodině filmu a i přes všechnu snahu jsem nepochytil u všech postav pohnutky jejich jednání. Poslední půlhodinka zachraňuje alespoň 3hvězdičkové hodnocení. ()
Zásah. ()
Nadhera. Vzdycky u techto smutnych filmu doufam, ze to dopadne dobre. Nikdy to dobre nedopadne. Emma Cerna, klobouk dolu. ()
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)