Gepard

Viscontiho tvůrčí adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusa zachycuje výsek ze života stárnoucího sicilského aristokrata v čase mocenského oslabení šlechty a vzestupu zámožného měšťanstva. Tento poslední gepard (a „poslední potomek svého rodu“ sui generis) asistuje hodnotové i společenské proměně (hraje si bezmála na jejího režiséra), aby zkáze nepodlehlo vše, co je jí ohrožené, nicméně nakonec shledává, že nastalé zpovrchnění vše minulé poskvrnilo. Jeho milovaný synovec Tancredi pozbývá svých mladických ideálů a své původní rebelantství nahrazuje maloměstskou (nebo velkoměstskou) usedlostí a kariérismem a cesta aristokratismu jím končí ve slepé uličce. (26.04.2009)

Jedna společenská vrstva končí a nahrazuje ji jiná. Gepard je pokusem o zachycení pocitů zmaru, pomíjivosti, zbytečnosti... a docela se mu to daří. Problém je, koukat na to tři a půl hodiny. To je vážně neúnosné. Všichni tu říkají, jak Visconti maluje kamerou, ale to je prostě tak nějak to poslední, co od filmu žádám. Pro mě je důležitá zajímavost námětu, zpracování, dobrý scénář, nějaká výpovědní hodnota. Gepard se vleče dlouho, líně, pořád se tam nic neděje - příkladem budiž asi čtyřicetiminutová scéna z bálu, kde se neděje vážně nic jiného, než že tam dámy v krásných robách a pánové ve slušivých oblecích tančí. Nebaví mě na to koukat, ať si Luchino maluje jak chce. Od filmu vyžaduju, aby když klapka zakřičí "Akce!", tak aby tam nějaká akce proběhla.. (16.05.2008)

Nádherný film...jenom ne pro mne. 1) Barvitá vizuálně opulentní freska z konce risorgimenta mě neuchvátila, ba co dím, ani nijak nezaujala._____ 2) Připadal jsem si spíš jako na studentské schůzi z doby národního obrození. Použitý jazyk, deklamace herců, melodramatická hudba a bakelitový Alain Delon mě fakt neoslovili._____ 3) Abychom si rozuměli: neříkám, že je film nekvalitní. Prostě je jen pro jinak naladěného diváka, než jsem já._____ 4) Shadwellův koment*** mě pobavil víc, než celé umělecké dílo. (06.11.2019)

Předně děkuji, že jsem film mohl vidět znovu a lépe na velkém plátně! Byl to fenomenální zážitek. Veledílo evropské kinematografie, které funguje na všech rovinách a ani na vteřinu nenudí. Luchino Visconti využívá svých inscenačních zkušeností, jež nabyl při práci operního režiséra, k tomu, aby strhujícím způsobem zachytil a komplexně odvyprávěl pestrý obraz života šlechty na pozadí společenských změn v Itálii 2. pol. 19. století. Herecké obsazení je význačné: počínaje Burtem Lancasterem v roli hlavy rodiny, mladičkým, avšak nesmírně jiskřivým Delonem pokračuje, a krásnou Claudií Cardinale konče. Gepard je jako jedna velká filmová freska zachycená na širokoúhlém formátu. Stejně jako nejvýznamnější díla Michelangela, Berniniho a dalších klasiků má i Viscontiho snímek nadčasový přesah, univerzální dosah a navzdory trhlinám času nesmírnou energii i pro dnešní "zhýčkané" publikum. A přitom je jeho téma neuvěřitelně prosté: Osamocení člověka (Lancasterův pohled do sálu mi dlouho nezmizí z paměti). Existuje-li filmová obdoba Tolstého epické Vojny a mír, již jsem sic s výjimkou ukázek nečetl, ale znám její genezi i kvality, pak je to Gepard Luchina Viscontiho. Plesová sekvence je vedle Felliniho snových kontur v "Otto e Mezzo" jedním z největších momentů ve vývoji modernistického příštupu k filmové řeči. (18.10.2023)

Ukrutne dlhé, takže toto nebude pre každého. Ani milovníci histórie si neprídu na svoje, pretože film nie je dostatočne výpravný a zaoberá sa pre našinca málo známou témou. Vyzdvihnúť ale musíme skvelé herecké predstavenia, kde kraľuje jednoznačne Burt Lancaster. Avšak netrpezlivý divák to vypne, je to dosť pomalé. (17.11.2017)