vesper001

10/10. Dobrodruhy považuji za jeden z nejkrásnějších příběhů o přátelství a za jeden z nejlepších filmů vůbec. Příběh sám o sobě nepůsobí nijak převratným dojmem, ani neřeší žádný palčivý společenský problém. Hlavní postavy jsou obyčejní lidé, kterým se v životě moc nedaří. Všichni ale mají své sny a snaží se v životě udělat něco velkého a zároveň se tím vymanit ze všednosti svých existencí. Navzájem se při tom podporují, pomáhají si a drží jeden druhého až do konce. „Kdybyste byl pilot, neměl byste někdy chuť proletět letadlem Vítězný oblouk?“ (…) „A kdybyste byl automechanik, pokoušel byste se o převrat v automobilovém průmyslu?“ „To asi ne. Proč bych to dělal?“ „No jistě – právě!“ (více zde)

Jediné, co lze snímku vytknout, je, že v divákovi vzbuzuje nesplnitelné přání – ústřední trio je totiž natolik sympatické, že úspěch přejete každému: Vittoriu Manalesovi, aby se dočkal důchodu a prožil jej v klidu a bohatství se svou rodinou, komisaři Le Goffovi, aby Sarteta chytil a Sartetovi, aby ho Le Goff nechytil… (více zde)

10/10. Kromě Pierra Granier-Deferrea je to José Giovanni, který mě dovede rozplakat. Dva muže ve městě bez krabice kapesníků ani nevyndám z obalu. Ono to není jen smutné, ale i závažné, zamyšlení hodné a… a ten inspektor je ten největší hnusák v dějinách filmu!

Předlohu Giuseppe Tomasi di Lampedusy považuji za nejlepší historický román vůbec a film se jí naštěstí pevně drží. Mám ráda i ostatní Viscontiho snímky – obzvlášť Rocca – ale Geparda považuji za jeho vrcholné dílo. V hlavních rolích jsou nádherné lokace, detaily dovedené k dokonalosti - kostýmy počínaje a hudbou konče - virtuozita hromadných scén a citlivost těch ostatních. A pak jsou tu herci: vznešený Burt Lancaster (kníže ze Saliny), živočišný Alain Delon (Tancredi Falconeri), krásná Claudia Cardinale (Angelica Sedàra), temperamentní Serge Reggiani (don Ciccio Tumeo), distingovaná Rina Morelli (kněžna ze Saliny), slizký Paolo Stoppa (don Calogero Sedàra), mladý Mario Girotti (hrabě Cavriaghi), zásadový Romolo Valli (otec Pirrone). Film skvělý jako doušek sicilského vína ve stínu oliv po parném letním dni.

Sedm správných chlapů, hrstka chudých vesničanů a jeden velký mizera. Proč jen má ten příběh takové kouzlo? Kromě sympatického rysu, kterým je ochraňování chudých a bezbranných je totiž každý ze Statečných úplně jiný, díky čemuž nejsou stádem, ale sedmi osobnostmi s vlastními příběhy – a ano, i problémy. Jsou tedy nejen stateční a sexy (ovšem někteří víc a někteří míň), ale navíc působí lidsky. A to se počítá – i na Divokém… Mexiku. (více zde)

Ambiciózní agentka a kultivovaný kanibal v děsivé šachové partii, kde jde o čas, o pravdu i o životy. K tomu skličující atmosféra, srovnatelná snad jen se Se7en, hrozivé indicie vedoucí k ještě příšernějšímu cíli a vysoká cena, kterou za rozhodující informace zaplatí nejen Clarice… Jeden z nejlepších filmů, jaké znám. 10/10 (více zde)

James Bond ještě nemá dvě nuly a ještě není citově indiferentní. Jeho femme fatale se jmenuje Vesper, je krásná a sarkastická a jejich vztah pořádně dynamický. O to se postará mj. i charismatický mizera Le Chiffre, který slzí krev, což mohlo způsobit i pošilhávání do cizích karet. Ve vedlejších rolích se představí staří známí: Judi Dench a Aston Martin. 10/10 (více zde)

Film, který vřele doporučuji každému, kdo nezná jméno Daniel Auteuil nebo má Vanessu Paradis zaškatulkovanou jako „jenom-zpěvačku“ nebo „paní Deppovou“. Dívka na mostě je můj nejkrásnější filmový zážitek posledních měsíců. Příběh o lásce. Příběh o touze po skutečném životě. Příběh o hledání štěstí. Příběh o tom, že bez štěstí se žije těžko, ale s ním je to někdy ještě těžší. A příběh o tom, že štěstí není jen to, že vás netrefí letící nůž. (více zde)

Jsem moc ráda, že se divadelní hra Král a já stala filmem (resp. velkofilmem), protože jinak bychom my, později narození, byli odkázáni na remaky, které jsou v lepším případě akční, v horším animované. Verze z roku 1956 ale nemá chybu. Anna je kultivovaná anglická lady s místy až neanglickým smyslem pro humor, její zaměstnavatel je svérázný vladař pevných zásad a železné nelogiky s početným harémem i potomstvem. „Kolik dětí máte?“ „Jenom 106. Nejsem ženatý moc dlouho.“ V prvních scénách král působí jako typický orientální diktátor, brzy se však ukáže, že i přes své „barbarství“ (= neevropský původ) je to muž, který nejen přemýšlí, ale i tak trochu filozofuje, nejen vládne, ale snaží se být i dobrým vládcem. Vyžaduje, aby se mu jeho ženy i děti klaněly až k zemi a byly mu naprosto poddány, ale zároveň by byl rád dobrým manželem i otcem všem z nich (kromě těch, co jsou v nemilosti, pochopitelně). Obdivuhodné na výkonu Yula Brynnera je skutečnost, že ať je král zrovna zábavný, panovačný, škodolibý nebo krutý, každou polohu mu stoprocentně věříte. Zároveň to mezi oběma hlavními postavami fantasticky jiskří, jejich vzájemná chemie je bezchybná. Nejlepší ze všech jsou proto scény jejich slovních konfrontací. („Jak mi tedy vysvětlíte, Vaše Veličenstvo, že je tolik mužů věrných jedné ženě?“ „Jsou nemocní.“) Výprava je překrásná a kostýmy – už dlouho se mi nestalo, aby se mi ty mužské líbily víc než ženské. Dialogy jsou politicky velmi nekorektní a velmi vtipné, stopáž je delší, ale únosná, zkrátka…et cetera, et cetera, et cetera. 10/10. (více zde)

Maskovaný, fanatický, šílený, tajemný a zraněný V versus/plus křehká, bojácná, poddajná a zraněná Evey plus/versus velký sen o revoluci, svobodě a pomstě. Líbilo se mi to moc. Efekty i komorní výjevy, symbolika i násilí, explicitní pravda i demaskovaná lež. A Hugo Weaving pod maskou a Stephen Rea a Natalie Portman jako oběti i hrdinové.