Tina Lattanzi

Herečka Tina Lattanzi odehrála vedlejší i velké role zhruba v sedmdesáti filmech, především ale desítky let patřila k nejdůležitějším osobnostem italského dabingu. Pocházela ze starobylého města Alatri ve střední Itálii, její rodné jméno bylo Annunziata Costantini, příjmení Lattanzi získala v roce 1919 sňatkem se středoškolským učitelem Giovanni Lattanzim, z jejich manželství se pak narodily dvě děti.

Jako temperamentní žena s přirozeným nadáním hledala Tina Lattanzi únik z šedi manželského života a v polovině dvacátých let jako matka dvou malých dětí začala hrát divadlo. Důležitou školou pro ni bylo angažmá ve společnosti proslulé herečky ruského původu Tani Pavlovové, později hrála s Ruggerem Ruggerim, v divadle se také seznámila s Vittoriem de Sicou, s nímž ji pak pojilo celoživotní přátelství.

Na jevišti se Tina Lattanzi brzy prosadila jako osobitá herečka dramatických rolí, silnou stránkou jejího herectví byl především verbální projev. To logicky vedlo k počátku její filmové kariéry po nástupu zvuku. Debutovala ve filmové adaptaci Dumasovy divadelní předlohy CIZINKA (La straniera, 1930), vzápětí začala spolupracovat s režisérem Guido Brignonem, s nímž natočila patnáct filmů, kvůli němu také počátkem třicátých let opustila manžela. Doménou jejích uměleckých aktivit se brzy stal dabing, který dosáhl v Itálii takových rozměrů a kvalit jako nikde v Evropě. Nebylo ani nijak výjimečné, že italští filmaři často nechali dabovat i rodilé Italy, týkalo se to mimo jiné oslňujících krásek a filmových hvězd, jejichž mluvený projev byl málo vyhovující. Tina Lattanzi tak v italských filmech mluvila například za své krajanky Annu Magnani, Doris Duranti nebo Claru Calamai.

Uplatnila se také ve slavných animovaných titulech z dílny Walta Disneye jako SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ (1938), POPELKA (1950) nebo ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ (1951). Pochopitelně dabovala i slavné americké herečky, jmenujme například Joan Crawford (za ni mluvila ve dvaceti filmech), Ritu Hayworth nebo Marlene Dietrich. Například Greta Garbo se po zhlédnutí jednoho ze svých filmů s italským dabingem vyjádřila, že s hlasem Tiny Lattanzi by její sláva měla mnohem větší opodstatnění.

Ukázková výslovnost spolu se vznešenou elegancí vedly k tomu, že již od poloviny třicátých let byla Tina Lattanzi ve filmech obsazována do úloh šlechtičen a panovnic (TERESA CONFALONIERI, 1934; HRABĚ BRÉCHARD – Il conte di Brechard, 1938), zmínku si zaslouží adaptace slavných literárních předloh jako DVA SIROTCI (Il due orfanelle, 1942) nebo VZKŘÍŠENÍ (Resurezzione, 1945) natočené podle románu L. N. Tolstého. Podobné herecké úkoly čekaly na Tinu Lattanzi i v zahraničí, ve Francii například hrála ve VĚZNICI PARMSKÉ (La chartreuse de Parme, 1947). Ve své době byl mimořádně úspěšný italský film ANNA (1951), v němž hrála matku hlavního mužského hrdiny (Raf Vallone).

Kromě dabingu a filmování se Tina Lattanzi po válce věnovala také pedagogické činnosti a na prestižní škole Centro Sperimentale di Cinematografie vyučovala hlasovou výchovu, mezi její žáky patřila například Claudia Cardinale. V polovině šedesátých let se znovu vrátila i k divadlu, častěji začala pracovat také pro televizi. Z filmů připomeňme další historické tituly, poslední velkou roli carevny Alžběty ztvárnila ve filmu KATEŘINA VELIKÁ (Caterina di Russia, 1963), objevila se také ve slavném Viscontiho GEPARDOVI (Il gattopardo, 1963). Později byla matkou Jeana-Louise Trintignanta v kriminálce SKALPEL V RUKÁCH BÍLÉ MAFIE (Bisturi, la mafia bianca, 1973), po dlouhých patnácti letech pak uzavřela svou filmografii titulem MATČINO SRDCE (Il cuore di mamma, 1988).

I když byla ještě v 60. letech velmi vytíženou herečkou, čekal ji smutný konec na pokraji chudoby a nedlouho před smrtí musela požádat o finanční příspěvek, který stárnoucím umělcům v tísni umožňoval tzv. Bacchelliho zákon. Tina Lattanzi zemřela v Miláně 25. října 1997. Od dožitého věku sta let ji dělil jeden měsíc.

Pavel "argenson" Vlach