Černá kočka
The Black Cat
The Black Cat
The Black Cat
Réžia:
Edgar G. UlmerScenár:
Peter RuricKamera:
John J. MescallHudba:
Heinz RoemheldHrajú:
Boris Karloff, Bela Lugosi, David Manners, Julie Bishop, Egon Brecher, Harry Cording, Lucille Lund, Henry Armetta, Albert Conti, John Carradine, King Baggot (viac)Obsahy(1)
Film zachycuje Borise Karloffa, jakožto satanistu, žijícího ve futuristickém domě kdesi uprostřed osamělé krajiny. Nedaleko jeho domu vede silnice, kterou zrovna projíždí autobus, ve kterém sedí Bela Lugosi se svou známou. Autobus má nehodu a v pustině jim nezbývá, než se dostat k domu, který v dálce vidí. Po příchodu do domu se jim dostane vřelého Karloffova přijetí. Situace je však zkomplikována tím, že tato noc je ta pravá pro Luciferův rituál, při kterém je nutno obětovat ženu... (WolfIssen)
(viac)Recenzie (67)
Důkaz, že Karloff byl holt lepší herec než Lugosi a že Lugosi měl lepší přízvuk než Karloff. Jenom ten Poeův Černý koucour chybí... ()
Nejpozitivnější a nejpříjemnější stránkou filmu je, že kromě názvu a záměrného čistě ekonomického odkazu na autorovo jméno (obojí, jak sám režisér přiznává, využili jen proto, aby přitáhli do kina lidi) nemá tenhle film se stejnojmennou povídkou E. A. Poea nic společného. Místo adaptace zřejmě nejfilmovanější Poeovské povídky, se tak dočkáme silně atmosférického napínavého snímku s hodně silným historickým ukotvením a pozadím. Atmosféra snímku, obzvláště ke konci, se dá skoro ždímat. Paradoxně se o ni zrovna dvakrát nezasluhují hned dvě herecká žárnová jména. Pravda, Karloffův ksicht a výraz v tomto filmu je tak démonický, že by se z něj opotila prdel i Pinheadovi, kazí si to ale zbytečným pomrkáváním a odkazováním na své slavné Frankensteinovo monstrum (ať už jde o pohyby nebo přímo ukázkovou citaci hned v prvním záběru s ním). Lugosi je prostě strašný herec. Pokud je zabírán z boku a není středem zabíraného obrazu, jsště to jde, ale jakmile je zabírán zepředu a je v záběru jen on, člověk by si až ucvrnkl smíchy do kalhot. Naštěstí se o kvality filmu přičiní výborné interiéry domu, v němž se valná část filmu odehrává, zajímavé herecké obsazení (Lucille Lund je snová) a temnětemná pointa. ()
Černobílý snímek vzhledem k době svého vzniku sice nenabízí nějak velkou porci hrůzy, ale ono hodně záleží, jak se na to člověk dívá. Skvělé herecké umění obou pánů (Karloff, Lugosi) je již samo osobě pastvou pro oči. Především pak Boris díky svému vzhledu a uhrančivému pohledu dokázal pošimrat na zádech nejednoho fanouška a to i bez masky. Tady ho stačilo navléct do černého hábitu, nebylo potřeba nějakých zdlouhavých dialogů a i přesto dokázal navodit docela slušnou porci mrazivé atmosféry. Bela mu však zdatně konkuroval, přestože mi místy přišlo, že hrál až „druhé housle“. To však bylo zapříčiněno charakteristikou jeho postavy. Co mně však dostalo na snímku nejvíce, byl samotný ateliér architektova domu. Propracované kulisy, tajemství ukryté ve sklepení a vhodně zvolený hudební doprovod dokázali v této kombinaci vytvořit slušnou dávku napínavé atmosféry. ()
"Majstrovský kúsok konštrukcie postavený na ruinách majstrovského kúska deštrukcie." Stejně jako dům Poelzige by se dal popsat i celý film. Jelikož mám doma černého kocoura, byl tento snímek pro mě takřka povinností. A nezklamal. Sice v dnešní době děj působí klasicky, ale z pohledu diváka 40tých let to tak podle mě nebylo. Nadprirodzené veci, možno. Nezmysly, možno ani nie. Přítomnost satanismu a nadpřirozena musela tenkrát vzbuzovat strach, jelikož ďábel byl, je a bude církví vždy připomínán (a např. německá okultní společnost Thule již byla 16let na světě) a lidé jsou peklem a zatracením strašeni dodnes. Samotná The Satanic Bible vyšla sice v roce 1969, ale filozofičtější moderní Satanismus je víceméně o něčem jiném. Nehledě na čarodějnické procesy, které jsou dodnes známé a děsivé, natož v roce 1934. K tomu přičteme charismatického a až děsivého Borise Karloffa, kterého se lidé báli jakožto Frankenstein (ten vzbuzuje respekt i dnes), temnější atmosféru, dobrý hudební podkres (skladba začínající v čase 48:21 je toho příkladem) a vyjde nám velmi dobrý krimi horor, který se právem řadí mezi nejvýznamnější hororové filmy historie. ()
Dvaja z najslávnejších hororových hercov v histórii v jednom filme. Pre fanúšikov hororov staršieho dáta proste povinnosť. ()
Bela Lugosi v netradičně kladné roli. Film má nádhernou temnou atmosféru. Celý děj se odehrává v úžasném domě stylizovaném v duchu školy Bauhaus ("Masterpiece of construction built upon the masterpiece of destruction"). Z Poeovy povídky moc nezůstalo, kromě motivu strachu z černé kočky a vraždy manželky vlastně vůbec nic. Nejkrásnější je zvrhlá scéna Borise Karloffa procházejícího chodbou plnou mrtvých vystavených manželek. Trošku mě mrzí, že nebyla více rozpracována ta pasáž s Belovou dcerou, která se tam jen tak lehce mihne. No ale jinak velmi slušný horor, jeden z nejlepších, co ve třicátých letech vznikly ()
Mým problémem je, že jsem tak dva měsíce zpět viděl Glen, or Glenda - a momentálně se dost bojím, že už Lugosiho nebudu nikdy moct brát vážně. Vím, že bych neměl, ale i tenhle novomanželský horůrek skrze Woodovo travesti opus magnum (resp. Lugosiho výkon v tomto díle) vnímám jako parodii (bohužel k tomu napomáhá i nepřesvědčivý výkon B. Karloffa; a já se na jejich - tj. Lugosiho a Karloffa - střet tolik těšil) na filmy se satanistickou tématikou, zároveň však nepředpokládám, že by to byl tak úplně tvůrčí záměr. I když kdoví? Kde se ochomýtá černá kočka, tam si nemůžete být ničím jistí! 55 % ()
S odstupom doby veľmi slabé a vyslovene smiešne. Black Cat nezazlievam určitý duševný rozsah, to je spolu s prostredím ateliérov jediné plus. Dejová konzistencia a atmosféra sú na mizernej úrovni. A Lugosi nie je herec (skôr len komik)...jeho úsmev utvrdzuje diváka, že je všetko ako zo sladučkej rozprávky... ()
Top herecké legendy filmového praveku, futuristický interiér za ktorý by sa nehanbil ani dnešný architekt a ten štýl reči danej doby a hrania...to neomrzí ani po 100 rokoch ()
Skvelá atmosféra vily s expresionistickými a modernistickými (na svoju dobu) dekoráciami a interiérom. Navyše postavená na troskách pevnosti s 1.svetovej vojny, kde zahynuli desiatky tisíc mužov. Majiteľ vily (Boris Karloff) bol vtedy rakúskym velitelom pevnosti a "zradil" ju Rusom, a tak bol priamo zodpovedný za ich smrť. Vila skrýva viacero desivých tajomstiev, vrátane mŕtvych žien vystavených v sklenených vitrínach. Tieto fakty len zvýraznujú vskutku netradičnú a originálnu atmosféru toho miesta. A tak aj pomerne malá plocha, málo hercov a malá minutáž filmu bohato stačí na rozohranie skvelého starého hororu. Navyše s dvoma slávnymi hercami, ktorý ani nemusia hrať, iba im stačí "sa nejako tváriť"..:) a preto filmu v pohode odpustím aj určitú dávku predvídateľnosti. ()
B.Karloff a B.Lugosi-tentokrát bez frankensteinovských a draculovských propriet -vystupují v bizarním a zmateném příběhu – co ty vystavené ženské mrtvoly, kam ústí motiv dcery/manželky, proč satanistický rituál a co má proboha znamenat to stahování z kůže?!. Mezi jejich vzájemný souboj (ačkoli společné výstupy nepostrádají napětí, pozadí celého nepřátelství brzo přestane diváka zajímat) se připlete americký manželský pár, přičemž povolání pana Alisona (autor detektivek) poskytne tvůrcům v závěrečné tečce úlevnou možnost celou předchozí zvrhlou (ale svým způsobem zábavnou) slátaninu ironicky shodit. ()
trošku naivní, celkem ujeté a jako horor to nejspíš nefungovalo ani v roce 1934, ale taky svižné, zábavné a hlavně je tu dvojka Lugosi, Karloff a na ty je prostě radost koukat i když třeba nejsou ve vrcholné formě...70% ()
Zvláštně nelogické, hloupé, divně poskládané a místy i asi nechtěně humorné. A u Lugosiho mám obecně problém s jeho přehráváním a škleby. Ale pořád to má silnou a neopakovatelnou atmosféru a díky ní mě to skvěle bavilo. A k tomu Liszt a Bach v pozadí...hm, mňam! ()
Vynikajici herecke obsazeni, Karloff opet nezklamal. Jiz od zacatku si film vytvari vybornou atmosferu a napeti, bohuzel s pribyvajici stopazi se scenar stava temer fraskou a opada i ona slibna atmosfera z prvni poloviny filmu. Je to skoda, film mel velky potencial... ()
S Poeovou povídkou to má společný jen ten název, ale mě se ten film líbil víc než předloha. ()
Strhující herecký koncert Bély Lugosiho a Borise Karloffa. A to je všechno, čím je tento klasický "horor" zajímavý. Vlastně ne úplně, ale k tomu se dostanu. Ti chlápci si to fakt vyloženě užívaj - sice nejsou žádní mistři svého hororu, ale to snad ani ve filmu takového typu nevadí. Oba po sobě metaj těma svýma luxusníma pohledama,které fakt vytrénovali k dokonalosti, Belův přízvuk je fantastickej a Karloff, který je místy opravdu ďábelský, lépe hraje, jak už tady někdo poznamenal. Dohromady jsou opravdu silná dvojice, která se na filmovém platně mohla výdat častěji. Příběh není ničím zajímavý, občas nedává příliš smysl (i když Dráculův strach z koček je fajn), ale jak je krátký, tak to snad ani nemůže začít nudit a celou dobu si to udržuje solidní tempo. Celou dobu tam hraje neuvěřitelně cool hudba (hodně klasika), atmosféra je vynikající, prostředí taky a černobílost tomu taky dost přidává. Přesto ale je to v žánru hororu jen průměr, i když jak říkám, našlápnuto to má slušně, ale pořád je to (dost možná) lepší než Browningův Dracula. 65%. ()
Méně známý horor či spíše psychothriller třicátých let představuje drama zrady a pomsty. V roli zločince opětovně dokazuje své herecké kvality démonický Boris Karloff a v roli mstitele je prezentována neméně slavná hororová legenda Bela Lugosi. Ostatní herecké osobnosti vedle těchto dvou charismatických hvězd zanikají. Filmu prospívá černobílá verze, která navozuje napětí a depresivní atmosféru, a také sugestivní hudba a působivá výprava. Trochu zkratkovitě byl navozen satanský motiv a trochu zbytečná mi přišla role černé kočky. Určitá naivita je dána stářím snímku a nadměrná konverzace je zřejmě daň za to, že film je k radosti tvůrců zvukový. Přes tyto chybičky si podle mne tento neprávem opomíjený kousek hororové historie zaslouží pozornost. ()
Konverzační horror, nesympatický tím, že se tu mluví o všem možném a pomalu nic se nestane. Zajímavý je hlavně díky společnému výskytu dvou možná vůbec nejlepších horrorových herců, Bely Lugosiho (tehdy ještě s úděsným maďarským přízvukem, který se tvůrci ani neobtěžovali zamaskovat tím, že hraje Rumuna jako v Draculovi, navíc je tu podpořen nádherně patetickou deklamací) a Borise Karloffa. Bauhausově futuristické prostředí filmu (byť velice skromné) stejně jako jeho konverzační, neakční způsob podání mají něco do sebe, ovšem kazí je banální milostná vedlejší zápletka (která by tam vůbec nemusela být). Navíc je to překvapivě civilní a i kvůli tomu co do atmosféry a působivosti spíše průměrné, ač některé motivy (nekrofilie, šachy, satanismus) jsou a byly podnětné a zajímavé - a to nemluvím o proslulé zkůžestahovací scéně, byť tu uvidíte jen jako jakousi důmyslně skrytou stínohru. Má to také jeden z prvních filmových soundtracků vůbec, je založen převážně na kompilaci skladeb Franze Liszta a je opravdu výborný. Průměrný horror s mnoha pozitivy, nebýt zděšeného výkřiku Bely Lugosiho a celkem slabé atmosféry, dal bych mu čtyři hvězdičky. Možno shlédnout online: http://video.aol.com/video-detail/the-black-cat-1934/4133125487 P.S. Stejně se jmenuje jedna povídka od Edgara Allana Poea, mimochodem prý vůbec nejpřekládanější povídka světové literatury. Je to ale jen shoda jmen. ()
Universal horror v jedné ze svých lepších poloh - skvělá atmosféra v povedených kulisách, perfektní Karloff v roli satanisty, Lugosi stále hraje Draculu a v neposlední řadě stojí za zmínku soundtrack - jednak díky svému rozsahu, jednak díky výběru skladeb. Nedomyšlený děj byl slabostí mnoha hororů ve 30. letech a platí to i pro tento, například titulní Černá kočka měla nakonec za úkol pouze několikrát přeběhnout před kamerou. ()