Poslední poprava
Nahschuss
Réžia:
Franziska StünkelScenár:
Franziska StünkelKamera:
Nikolai von GraevenitzHudba:
Karim Sebastian EliasHrajú:
Lars Eidinger, Moritz Jahn, Luise Heyer, Peter Benedict, Devid Striesow, Hendrik Heutmann, Daniel Thomas, Stefan Woelk, Inka Löwendorf, Florian Anderer (viac)Obsahy(1)
Východní Berlín roku 1981. Franz Walter právě dokončil doktorát z ekonomie v Německé demokratické republice, když mu rozvědka přislíbí místo profesora na univerzitě. Ambiciózní vědec okamžitě přijímá a souhlasí s tím, že bude pracovat pro zahraniční zpravodajskou službu, dokud nenastoupí na svou novou pozici. Spolu s kolegou Dirkem dostává úkoly v západním Německu. Záhy je však donucen vydírat nevinné lidi, aby je přiměl mluvit. A jeho nadřízení zajdou ještě dál. Uprchlíci z NDR a jejich příbuzní se stávají terčem psychické destrukce. Součástí plánu jsou padělané dopisy, lékařské diagnózy, sledování a odposlechy. A to je víc, než Franz dokáže unést... Strhující historické drama je inspirováno životem a smrtí Wernera Teskeho, posledního vězně popraveného v bývalé NDR. (Cinemax)
(viac)Recenzie (21)
Natočené to působí hodně všedně, ale ve skutečnosti se tu odvíjí dvouhodinový psychologický rozklad inteligentního člověka - doktora - kterého zažene do krajnosti režim. Po psychologické stránce hodně brutální a nekompromisní. Ta doba musela být odporná a nechápu nikoho, kdo na ni může vzpomínat jen v dobrém. Dnešní mladí by se podle mě rozbrečeli hned po prvním nátlaku shora. A pokud by se nerozbrečeli, tak by mluvili a mluvili a mysleli si, že na to mají právo. Ach, ti malověrní. ()
No a přesto všechno se některým drahým spoluobčanům po tomto stýská. Lars Eidinger ty proměny osobnosti zvládá na výbornou. Příběh nejde do detailu, vlastně se dost pracuje s nedoslovným dějem, jasně dá se domyslet, ale možná je to škoda, ta hrůza by vynikla ještě víc. V každým případně hodně syrový snímek z doby nedávno minulé v tomhle Němci fakt válí. ()
Priemerná, no dostatočne chladná, nemecká “eštebáčina”, ktorých bude (asi) v tomto období ako hubov po daždi. Bude sa vo veľkom kopať “do minulosti”, pričom za pár rokov sa bude na túto dobu terajšiu, spomínať absolútne totožne ako na tamtú dávnu pradávnu. Móda sa opakuje, hlúpota ľudí zostáva. ()
Škoda, že do toho nebolo vložených viac emócií. Film je chladný, čím chce pripodobniť socialistickú dobu a to sa mu darí dobre, ale na druhej strane mohol v druhej polovici trochu pritlačiť na pílu, aby nám prišlo toho človeka viac ľúto. Dobrá téma, ktorá obsahovala aj zbytočné scénky, napríklad sa nám Franz za polhodinu neviem či nie štyrikrát vyspal so svojou ženou, to neviem k čomu malo viesť, alebo šlo len o zakomponovanie povinnej nahej zložky. ()
Zajímavé téma v nezajímavém podání. ()
Film je inspirovaný osudy důstojníka STASI Wernera Teskeho (tady vystupuje pod jménem Franz Walter), který byl posledním popraveným člověkem v NDR. Primárně je to příběh člověka, který je povoláním vědec, ale souběhem událostí je naverbován do tajné služby. Po prvotních úspěších postupně zjišťuje, že na tuhle práci nemá buňky a to ho postupně dovede až k tragickému konci. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak výkon Larse Eidingera, který zahrál bravurně. Bezvýhradně jsem mu žral všechny polohy od sebevědomého chlapíka na začátku kariéry přes poměrně tvrdého agenta až po rozklepanou trosku. I samotný případ uprchlého východoněmeckého fotbalisty, ve kterém se hlavní hrdina angažoval, byl dostatečně atraktivní, byť je zpracován s jistými rezervami. Co mi ale chybělo byla totalitní atmosféra a všudypřítomná tíseň a i samotná STASI z toho vychází ne snad čistá, ale přinejmenším jen trochu ušpiněná. Když to srovnám s Životy těch druhých, tak je to alfa a omega. Ani samotný závěr ve mě nevyvolal tolik mocí, jako jiné podobně laděné záležitosti. Celkově to není špatné, ale jisté hořkosti ze zpracování se tu neubráním. 65% ()
Nahschuss, Nackenschuss, vezmu to šusem. Film, který bych nejraději zařadil do složky "přepisování historie současným německým filmem", ne proto, že k této události nedošlo, ale pro toporný a neumělý přístup, jakým byla podána. Nepochybuji o tom, že Franziska Stünkel chtěla prodat všechno, co ví o Stasi, ale prodává to příliš lacino (kapitán tajné služby se při letmém spatření mrtvoly ve vaně okamžitě pozvrací; a už někdo buší na dveře zatímco, když psal tajný vzkaz na toaletní papír, nikdo ho nerušil.) Kadlubem filmu bylo zřejmě zobrazení morálního úpadku člověka s původně čistými city drženého ve spárech policejní mafie, ale ani to dobře nefunguje - neustálé usrkávání z butelky alkoholu, aniž by se kdy pořádně opil, s tím také nekamarádí. Současně je tu Werner Teske představen jako dokonalý oportunista, bere si vše, ale platit nechce za nic. Na film jsem se koukal s rostoucí rozmrzelostí a nakonec se stejně nedokoukal; slabá režie i slabý scénář. Malarkey píše ve své recenzi: Ta doba musela být odporná a nechápu nikoho, kdo na ni může vzpomínat jen v dobrém. Ja také ne, i když házet mrtvoly do přehrady a vybíjet důchodce není také žádné terno. - Při psaní této slátaniny mě napadla souvislost s Kleistovým Michaelem Kohlhaasem, který byl též "vrchností" popraven. Přestože jeho filmové zpracování stálo rovněž za starou belu, není od věci porovnat charaktery odsouzených a přesun hodnot, na kterým jim záleželo (Teske jako by ani nebyl Němec). PS: V NDR jsem žil v letech 1972-6 a s STB (nikoli Stasi) mám také své zkušenosti. ()
Porabkári v NDR boli takí istí kokoti ako u nás. Klamstvo, komunizmus, Lenin vytetovaný na zadku a strana a národ na prvom mieste. Beda, keď si bol uvedomelý súdruh, ktorý robil síce to isté, ale po čase pochopil, hlavne keď ochutnal imperialistický hambááger, že totok asi neni úplne kóCher. A len za pokus o emigráciu dostal život skracujúci rozsudok. Príbehovo fajn, podanie ale zbytočne na vážno, dlhé a pochmúrne. 3 z 5 ()
Na to, že som v prvých 30. sekundách filmu videla riť a vtáka, to bol celkom dobrý film. Zistila som, že nacisti sa radi rýpali ľuďom v ústach - aby lovili zlaté zuby, a komunisti sa radi rýpali v ritiach, aby lovili protištátne dokumenty, alebo skrátka iba sračky. Veľmi dobre zahrané, aj keď nemám rada takých naivných mumákov, ktorí sa zrútia ako domček z kariet. Na to, že bol vedec, mohol byť múdrejší a hneď zdrhnúť. ()
Nesplnilo to moje očakávania. Film pôsobí skôr ako rehabilitácia STASI sponzorovaná z ich spiacich Švajčiarskych účtov a bývalých členov, krorí prehodili kabáty na úspešných podnikateľov (ako u nás).Hovorí to čosi o praktikách STASI, ale už výber spolupracovníka sa mi zdá nereálny. Slušný človek, čistá minulosť, intelektuál, bez špeciálneho výcviku...nonsens. A potom úpadok, začalo to asi u všetkých alkoholom a tak aspoň na chvíľu vypustiť paru a potlačiť výčitky svedomia. Partnerské vzťahy zruinované, každodenná pretvárka. To mekýši nemôžu vydržať, miesto chladnokrvnosti a akcie vyplakať sa žene na pleci. Tak takto asi Erichovi STASI Genoßen nepracovali (a výsluch ako v rukavičkách), ten mal celú DDR pod palcom. Mohli to aspoň podmáznuť Udo Lindenbergerom - Sonderzug nach Pankow, nech sa lepšie pospomína na staré časy DDR. Dávam 1* za záver, to už bola čistá robota STASI. https://www.youtube.com/watch?v=b-NSfmhiTBg ()
Německý špionážní film o vědci, kterého zlanařila východoněmecká STASI a nasadí ho v Západním Německu. Film inspirovaný skutečným osudem dr. Teskeho, který byl posledním popraveným v NDR. Je to takové německy chladné až sterilní, sice s hezkým retro vizuálem a výpravou, ale čistě jako špionážní drama průměr, které mi trochu připomínalo daleko dokonalejší Pod jedním nebem (2017). Tady je plusem výborný herecký výkon Larse Eidingera, který se mi líbil už v Perských lekcích (2020). ()
Film, kterému toho mnoho chybí a leccos naopak přebývá. Není důvod, aby se tu objevoval Lars nahý. K několika zcela otevřeným souložím důvod taky sotva najít. A důvod není ani k setrvalému pláči dospělého muže. Pláče měsíce, podporován začasto alkoholem… Navzdory slzám filmu ovšem chybí emoce. Chybí i směřování, životnost a náboj. Chybí i objasnění příčin, proč je hotový vysokoškolák vyrůstající odmalička v prostředí NDR na počátku své „zpravodajské“ dráhy tak podivuhodně naivní. Vše plyne v jakémsi úhledném středu vodováhy, jako by měla loď za úkol dopravit diváka z břehu na břeh, aniž by se rozhoupala tak, že by ho ošplouchla jen malá vlnka. Příběh Wernera Teskeho, jímž se film údajně inspiroval, je z úplně jiné planety. Byl to kapitán Stasi, přesvědčený komunista / převlékač kabátů, který po osmi letech práce pro Stasi ukradl zpravodajské dokumenty, aby je vytěžil za hranicemi, kam s nimi hodlal zmizet za lepším. Těžko říct, proč byl ve filmu připomínán naivním slabochem bez výrazu, kterému jakoby neustále někde lítaly včely a který se vlastně ničím neprovinil… ()
Nemci si kopli sami do seba. Občas to tvorcovia robia, že vezmú nechválnu históriu vlastnej krajiny a zobrázkujú ju, aby si pripomenuli ako fasa bolo. Pre stvárnenie “tej” doby zvolila Franziska bledé farby, ale pohrala sa aj s detailami ako sú účesy, outfity, zariadenie bytu či hudba. Začiatok ma upútal, lebo vyzeral ozaj vierohodne a navnadil ma. A aj další priebeh bol zaujímavý. Keď zhliadnete takýto film, nemôže vo vás ani na chvíľu vyvolať pocit, žeby sa tieto časy mali vrátiť. Jedna vec je sledovanie ľudí, ich následné vydieranie, či dokonca uväznenie, ale kým nevidíte do detailov čo to obsahuje, môže vás to nechávať čiastočne chladným. No potom to príde, falšovanie lekárskych správ a presvedčenie zdravého človeka, že musí podstúpiť chemoterapiu lebo má rakovinu a to všetko len preto, aby sa dostali pod kožu emigrantovi. Alebo napríklad prinútenie ženy, aby šla na potrat, inak o nej rozšíria, že je prostitútka a podobne. To všetko je už hodne silná káva. Bohužiaľ, v tomto štádiu filmu trochu chýbala šťava. Nejaké tie dynamickejšie momenty, ktoré by diváka udržali v bdelosti. Franziska chcela natočiť vnútorný boj človeka, ktorý je na jednej strane ambiciózny a vie, že práca pre stranu mu otvára možnosti, na druhej strane má v sebe zbytky svedomia, ktoré mu nedovoľujú prekročiť niektoré hranice a to strana netoleruje. A z chlapa, ktorý bol nádejným a šikovným vedcom, bola zrazu troska, ľudsky aj politicky. Franz sa proste zamotal a už sa nevymotal, doslova. Ono sa to natočiť podarilo a aj herecky to bolo viac ako skvele zvládnuté, len tomu chýbalo trošku viacej energie niekde v strede stopáže. Posledná poprava je dobrá a vcelku silná postkomunistická dráma, ktorá by si mohla nájsť miesto u fanúšikov filmov z inkriminovaného obdobia. Ja som bol s prevedením spokojný a od piatej hviezdy ma odradilo iba to miernejšie tempo. Inak to bolo natočené dobre a realisticky. Nemci sú filmovo dobrí. Patrí do červených. ()
Ok. Poslední co dostal kulky do hlavy celkem soudružským způsobem. Ok. Pracovník oblíbené Stasi Ok. Zajímavý a neotřelý námět. Fuck. Zpracování, exteriéry i interiéry, herecký odpad, Lars cpal zadek i předek do kamery co mohl a chudák Luise po vzoru DDR neukázala ani špičku bradavečky. Fuck: hrál házenou a o tom co pro Stasi dělal jde jen polemizovat, skart je mocný. Závěr: 50na50. ()
Velmi silný příběh. ()
Je pochabé hneď povedať divákovi, ako sa film skončí, a to samotným názvom filmu, aj, keby ten film bol sebelepší. A zas tu mame klasickú šablónu, demokraticky západ farebný, komunistický východ sivý. Spoiler: je nemožné, aby sa Franz tak výrazne zmenil, keď sa dozvedel, čo urobili so ženou istého emigranta, pritom ju vôbec nepoznal, také veci sa nedejú a adepti na spoluprácu by neprešli cez psychologické testy. Franz sám vie, ako to chodí v takej službe, ale kecá o odchode s bývalou profesorkou, so ženou a urobí neuveriteľnú hlúposť zoberie z práce zoznamy agentov, ale prečo asi? Zjavne mal na druhej strane kontakty, a preto to urobil, avšak toto vo filme neuvidíme. Bez urážky, ale toto bola klasická propaganda manipulujuca diváka už od začiatku. ()
Každý systém ma obete, privilegovaných a obyčajných pracujúcich ľudí, nie každý ma vilu a bazén, ako to propaguje najbohatšia krajina sveta. ()
Doba byla zlá. Když už se upíšeš dáblovi, je těžké z jeho okov utéci. ()
Pro mě silný příběh výborně zahraný. Atmosféra dokonalá ()
Mám štěstí, že český název čtu až zde na čsfd. Zatímco německý titul nechává diváka v nejistotě (Nahschuss = výstřel z blízka), český titul děj explicitně prozrazuje, což je docela škoda. V první polovině filmu se objevuje řada zdařilých vizuálů i klišé odpovídajících obrazu NDR 80. let: 1) interiéry - telefon, sedací soupravy, lampy; 2) exteriéry - panelák, dvorky, Wartburg jedoucí alejí, sem tam nějaký Trabant; 3) barvy - béžová, hnědá, oranžová, tomu odpovídající oděvy (kravata, košile, šaty); 4) barevný Hamburk s bezdomovci, prostitutkami a kluby vs. šedý východní Berlín, resp. jiná blíže neurčená města (jednou se mluví o Rostocku); 5) postavy, které vidí za horizont - tatínek coby přemýšlivý hrdina (pohled za oknem, rozpačitost ze svatby: "to vymysleli i lásku") a kamarád Bernd ("nejlepší přátelé se nezvou až na pohřeb"); 6) praxe tajné policie - úplatky, špiclování, falšování diagnózy manželky vedoucí k sebevraždě fotbalisty (emigranta), čištění obtíženého svědomí alkoholem, svatba coby politikum (teprve tam si začínají s hosty tykat), kolega z tajné policie, který si část honoráře odklání do své kapsy; 7) hudba - Visage (Fade To Grey), City (Am Fenster), Karat (Jede Stunde); 8) závěrečný politický proces s loutkovým obhájcem a připraveným rozsudkem. Začne mrazit, když si divák uvědomí, že jde o příběh inspirovaný skutečnou událostí - poslední popravou v NDR v roce 1981 (informace v titulcích uvedena miniaturním písmem), navíc uskutečněnou na člověku, který není masový vrah, ale spíš oběť systému. Už naivita, s jakou novopečený pan doktor bleskurychle podepíše Stasi spolupráci a raduje se z nového bytu, poněkud vyděsí. Od vysokoškolsky vzdělaného by se čekalo, že si vezme čas na rozmyšlenou. Dál to nemůže být dobré ... Parní válec se rozjíždí s kopce, nabírá rychlost - a ve chvíli, kdy se hrdina v podání Larse Eidingera (připomíná Miroslava Táborského) rozhodne věci zastavit, je parním válcem rozdrcen. Poprava, hořící rakev, dveře se zavírají ... Tři paralely jsou trefné: Andulka, kterou polituje, že už nemůže létat, aby ji následně našel v odpadkovém koši; vzkaz na toaletním papíře s upozorněním, že manželka fotbalisty není nemocná, který může chod věcí změnit k lepšímu, není včas objeven, a hlavní hrdina se nad ním při pohledu na zastřeleného fotbalistu zblije; nahota - radostná po prvním sexu, ponížená po prohledání řitního otvoru při zatčení. Není zcela jasné, do jaké míry ho zradila vlastní žena, vždyť prstýnek malovaný na ruku a dopis na rozloučenou, že pojedou k Baltu, by svědčil o nadčasové lásce. Kdo si předem nepřečte obsah filmu a nezná český název, bude zasažen vygradováním dramatu v samém závěru. Že je divák ušetřen dlouhých protokolů a výslechů, je dobrým tahem. Režisérka Stünkel získala ocenění za scénář a za režii na Filmfest v Mnichově v roce 2021. Končím provokativně - Nahschuss předčí vizuálně a množstvím klišé Pulp Fiction, komprimovaností soudního procesu Miladu Horákovou a zvráceností systému Orwellovo 1984 - a přece je jedinečný - jeviště není v USA ani v Československu, nýbrž v tom nejtemnějším zákoutí Německé demokratické republiky. Licht löschen! () (menej) (viac)