zeyer

Ze všech četníků ten pro mne nejoblíbenější, líbil se mi víc než ze Saint Tropez, který na mne působil jak pamětnický film z prehistorie, a taky víc než Četník a četnice, kde scénáři docházel dech, i když člověka mrzelo, že kruh se uzavírá a prostě chtěl vidět to pokračování. Tehdy jsme soutěžili v "O zemi, kde zítra již znamená včera", člověk se učil různé sputniky a Gagariny, vesmír lákal ... V 80. letech byli mimozemšťani "in", tady v kombinaci s humorem, dobrodružnou zápletkou a Louis de Funès ve vrcholné kondici. Jeho výraz, když vidí kosmickou loď nebo mimozemšťana ve své podobě, je prostě nesmrtelný (a vůbec nevadí, že podobný dvojnický motiv byl ve Fantomasovi). Skvělý film pro všechny věkové skupiny.

Film jsem viděl jako dítě, když mi bylo devět let. Tehdy to byl pro mne jeden z nejhorovitějších filmů - ztráta svobody, nemožnost se vymanit z dané situace ... Ačkoliv hrdinové pracují, jejich dluhy narůstají a tím - jak je jim sděleno - nemůžou opustit Anjelské mesto (tuším, že šlo o slovenský dabing) ... ocitají se v bludném kruhu. Naděje na útěk je zmařena, vše nakonec končí apokalypsou. Ač tento film ČST do vysílání zařadila poněkud prvoplánově (zlý americký kapitalismus), hodnotím 5 hvězdičkami za husí kůži, kterou mám i po letech.

Mám rád německé filmy, ale tento nepatří k mým oblíbeným. Plusový bod je za poměrně dobře historicky zachycené reálie a za Moritze Bleibtreue. Jinak ale hrdinové jsou pro mne těžko uchopitelní,  když usilují o "lepší" společnost teroristickými prostředky, přičemž ženy jsou v tomto boji ještě fanatičtější.  Tím, že téma filmu se mi dost příčí, byl i celkový rozsah 144 minut obtížně snesitelný.

Krásný film příběhem i vizuální stránkou. V roce 2011 jsem ho viděl 3x a pořád mne bavil. Relax, nostalgie, vláčky, dějově působivý. Film na mne zapůsobil natolik, že jsem daná místa v dalších letech navštívil - Bludov, Hanušovice, Šumperk, Ruda nad Moravou. Úžasný region z hlediska železniční dopravy, krajiny i historie.

Opět dobře poskládaná mozaika tehdejší populární hudby. Oproti Hitům 88 mi trochu vadily vložené reklamy na dlouhohrající desky a nenápadité moderování Petra Salavy uprostřed krásných dívek. Sestava interpretů je pestrá jako předrevoluční politický kvas - koresponduje s tím poslední pokus Citronu o nalezení společné řeči (kapela byla před rozkladem) se Svět patří nám, vystoupení sestry Ivety Bartošové, která Ivetu zpěvem předčila, ale za srdce tolik chytit nedokázala, skvělý duet Karla Černocha s Peterem Dvorským, druhý česko-slovenský duet Heidi s Vašo Patejdlem, našlápnutý Team nebo třeba Žentour s Jankem Ledeckým. Konec jedné éry symbolizuje Svou partu přátel ještě naštěstí mám od Heleny. Dokument doby, co stále baví. Nevadí mi, že řada písniček vyšla už v roce 88 - pořad se točil uprostřed roku 89, navíc tehdy to přeci jen chvíli trvalo, než se hit stal hitem.

Za mne skvělý dokument doby s průřezem česko-slovenského středního proudu. Oproti Hitům 86/87 působí svěžeji, moderněji. Duo Salava / Dejdar zdařile komentuje, hlavně Martin Dejdar působí jako zjevení v tehdejším strohém moderátorském stylu. Úvodní znělka má grády, jednotlivá vystoupení jdou v rychlém sledu, což se o dnešních zábavných pořadech úplně říct nedá. Na toto se rád kouknu nebo si pustím jako hudební kulisu a přitom rád zavzpomínám. Křížaly, housle a půlměsíc od Heleny Vondráčkové byl hit? Slyšel jsem jen v tomhle pořadu. Ale chápu, že zasloužilá umělkyně nesměla chybět. Zato Lenka Filipová tehdy zažívala euforický úspěch a v Hitech 88 se objevila právem. Rádi tuhle dobu podceňujeme, ale koncert měl úroveň tehdejších show v západoněmecké televizi, možná je i předčil.

Film z roku 2022 s Karoline Herfurth, která se představuje jako spoluautorka, režisérka a hlavní hrdinka s cílem otevírat nejrůznější témata (singl život, mateřství, alkoholismus, vazba na matku, vztah s věkovým rozdílem, upřímnost a lež). Společným jmenovatelem je souboj rozumu a citu - racionální uvažování vs. poslouchání hlasu svého srdce bez ohledu na okolí. Těch témat je podobně jako u česko-slovenského Úsvitu skoro až moc ... Jak to u německých hořkých komedií bývá, vtipných hlášek film neobsahuje mnoho, ale pár jich za to opravdu stojí, zasmál jsem se. Pak jsou tam i dojemné scény, jako stříhání osmičky, symbol oddělení od matky, a scény drsné (potrat na wc). Film chvílemi ztrácí dech, ale obsahuje zároveň prima momenty - zpočátku rychlý sled seznamovacích nezdarů à la Bridget Jones, synchronicita mezi rozhlasovou moderátorkou a posluchačem (Dancing with Tears in my Eyes) s následným setkáním, koncert Clueso se skutečným Clueso, odjezd hlavní hrdinky ve stylu Tři oříšky pro Popelku (ztracený střevíček, Rozálka houká, kůň vyráží), nefungující automat na kávu (to není tak, že půjdeš kolem a začne to fungovat - tohle kafe nefunguje, musíš zvolit sladkou). Ženy ve filmu nesou životní břemena, zatímco někteří chlapi (otec, týpek se spermatem ve stříkačce, namakanej sportovec na tréninku přežití) vyznívají jako pořádní pitomci, z čehož vybočuje jen ošetřovatel Pan zajíček, opravdový a na svůj věk zralý. Filmu mohl prospět větší nadhled, pokud by Karoline Herfurth nechtěla mít vše v rukou - spoluautorství, režii i hlavní roli. Překlad titulu "Einfach mal was Schönes" jako "Najdu tě?" dělá svou explicitností z českého diváka hlupáčka, který nepochopí jinotaj? Ve výsledku spokojenost: Němci sami často bojují se svázaností konvencemi a normami a umí tato témata zpracovávat.

Pohádka pro dospělé? A proč ne! V tom filmu je všechno, na co se člověk podívá rád třeba kolem Valentýna ... romantická láska, osudovost, příroda ... Sympatičtí mi byli rodiče Sissi, bodenständiger Papilli, se svou afinitou k Bavorsku, přírodě, zvířatům, pivu, přátelům, ale i starostlivá a přitom ambiciózní maminka, která svobodomyslnost manžela i Sissi vrací zpátky na zem. Sissi mi tady připomíná Popelku Libuše Šafránkové - nespoutaná, krásná, rebelující - jezdí na koni, chrání zvířátka, s Franzem Josefem se setkává nejprve, aniž by ji poznal, je roztomilá a přitom ne servilní, lehounce drzá ... jsou zde i vtipné momenty, nemotorný strážmistr, telegrafista, symbolizující byrokratické Rakousko, zároveň Rakousko tu oproti venkovskému Bavorsku vyznívá vznešeně a plavba Sissi po Dunaji je triumfální. Nádherné scenérie, kostýmy, nechce se věřit, že filmu bude 70 let - není nikterak zdlouhavý ani nudný. Romy Schneider je v roli nakažlivě bezprostřední, byl to pro mne relax. A v originálním znění jako exkurz do jihoněmecké jazykové oblasti dost prima.

Zatímco díl první z roku 1955 byla pohádka - jako by některé motivy opisoval Vorlíček v Tři ořišky pro Popelku - v druhém díle natočeném po roce už probleskuje reálný život - tchýně, zlatá klec, povinnosti, protokol. Momenty, kdy si mladá císařovna připraví radost - pivo u slavnostní tabule, papoušek, projížďka na koni, rozhovor na tajňačku s tchánem, nákup na obyčejném trhu - jsou spíše vzácností, přesto na sobě pracuje, učí se česky, chorvatsky, maďarsky, přičemž srdce císařovny si získají Uhry, kterým chce pomoci. Po narození dcerky je lehké zklamání nad tím, že nejde o chlapce, překryto velkou, společnou radostí, která končí přemístěním kojence do patra k tchýni, která ji má vychovávat. Konflikt s tchýní vyústí v odjezd Sissi do Possenhofenu, do ráje, kde čerpá sílu v lese a mezi zvířaty. Šťastnou náhodou se Franz Josef dozvídá o místě jejího pobytu, dojde k udobření, šťastnou náhodou se urovná napětí s hrabětem Andrássym a potřetí šťastná náhoda, kdy matka Sissi zapůsobí na svou sestru - tchýni - a tahle tvrdá žena ustoupí v názoru, kdo má vychovávat dceru Sissi. Ta nakonec dorazí na audienci s hrabětem Andrássym a koná se happy end při korunovaci páru maďarským králem a královnou. Ať se mluví o kýči, o překrucování historické reality, výkon obou hlavních představitelů, ale i představitelů čtyř rodičů baví, dojímá. Celoživotně jsem tento film bojkotoval, abych ho objevil a v krásné rakousko-bavorské němčině docenil.

Video ze závěrečné fáze skupiny ABBA ve 20. století. V 21. století se nakonec přece vrátili ... Působivý klip byl natočen v září 1982 a obsahuje různé scény ze života osamělé ženy (The Day Before You Came). V záběrech je vidět nádraží Tumba, cesta do práce ve Stockholmu, cesta domů (the train back home again), flirtování, navázání vztahu s mužem. Režiséři působivě vystihli kontrast mezi smutným životem bez lásky (no doubt I must have frowned) a životem poté - nalezení osudové lásky. V hlavní roli zpěvačka Agnetha Fältskog a Jonas Bergström, který nepatří ke skupině. Nikdo další ze členů Abby se symbolicky neobjevuje. V Německu v hitparádách č. 5, ve Švédsku č. 3, ve Finsku č. 1. Vizuálně melancholické, melodicky lehce pochmurné (stylově odpovídá albu Visitors). Jenom mne napadlo, kolikrát v životě Agnetha Fältskog asi jela vlakem.