Jindřich V.
Henry V
Réžia:
Kenneth BranaghKamera:
Kenneth MacMillanHudba:
Patrick DoyleHrajú:
Derek Jacobi, Kenneth Branagh, Simon Shepherd, Brian Blessed, Charles Kay, Alec McCowen, Ian Holm, John Sessions, Robbie Coltrane, Christian Bale, Judi Dench (viac)Obsahy(1)
Film získal Oscara a kostýmy. Mladý írsky shakespearovský herec vo svojom režisérskom debute aktualizoval známu hru - príbeh mladého anglického kráľa, ktorý sa na radu arcibiskupa z Canterbury rozhodne vymáhať svoje dedičské právo na francúzsku korunu (vládne tam vtedy starý kráľ Karol VI.) a o všetkom sa rozhoduje v boji pri Azincourte. Henrichom V. tu zmietajú pochybnosti ešte pri dobývaní cudzích území a trpí pocitom osamelosti, aj keď už je víťazom a preberá francúzsky trón. Popri trochu zdľhavých dialógových scénach zaujmú dynamické a realistické bojové výjavy. Predovšetkým však upúta Kenneth Branagh - herec v "zopsychologizovanej" úlohe Henricha V., ktorého hrá s racionálnou odhodlanosťou a výbušnou citovosťou. Kuriozitou je, že Branagh sa tu predstavuje ako scenárista, debutujúci režisér a hlavný predstaviteľ- teda navlas rovnako ako Laurence Olivier, ktorý hru v r.1944 s veľkým úspechom sfilmoval ako prvý, ibaže s dôrazom na divadelnosť predlohy a ponímajúc bojové scény ako veľké maliarske plátna. (RTVS)
(viac)Recenzie (83)
Historický film udělaný ve stylu divadelního představení s plejádou vynikajících herců. Zvláštní. Nadmíru ovšem fungující! Od nasvícení, vypravěče po bitevní scénu, následující "procházku" a výuku angličtiny je tento film zkrátka unikum, co do pojetí, ale i výsledné kvality a jazyka. Henry by takhle vymámil i tele z jalové krávy, jak je ukecaný :). ()
Mám hrozně ráda Branaghovi adaptace Shakespeara. Tady se jedná o Branaghův režijní debut a myslím že to zvládl na jedničku. Celý film (stejně tak jako předloha) se zabývá Jindřichovým tažením proti Francii. A mě osobně dost fascinuje jak dřív vedli králové proti sobě války. Byli to smluvené bitky, a válka měla svoje přísná pravidla, které když jedna nebo druhá strana porušila, byla považována za zrádce a sraby, a jednotliví aktéři byli potrestáni. Zároveň snímek mluví o tom, jak je těžké být nejen královým poddaným, ale být i králem. Kolik zodpovědnosti na tobě stojí, a jak často musíš dělat činy které sice dělat nechceš, ale jednoduše musíš. Film je krásně temně natočený, a má zase jako vždy, výbornou hudbu Patricka Doyla. Vše doplněno naprosto skvělými hereckými výkony, od Judi Dench až po malého Christiana Balea. Prostě jeden z těch filmů který stojí za to vidět. ()
Film natočený podľa rovnomennej hry Williama Shakespeara, režíruje vtedajší nováčik Kenneth Branagh, ktorý zároveň stvárnil aj hlavnú úlohu. Film pre fajnšmekrov - vyvíja sa pomaly, zozačiatku prevládajú divadelné dialógy medzi obyčajnými vojakmi a dvoranmi, postupne sa dej presunie na bojisko do Francúzska kde vrcholí bitkou pri Agincourte a končí sa svadbou kráľa Henricha s francúzskou princeznou Katarínou. Film je adaptáciou divadelnej hry, schopní herci sú teda samozrejmosťou - každá postava sa do svojej úlohy hodí dáva jej ďalší rozmer, najviac priestoru má samozrejme Kenneth Branagh ako mladý nepriateľmi podceňovaný a priateľmi zbožňovaný kráľ Henrich V., ktorý sa vydáva do boja o francúzsky trón, ktorý mu podľa starodávneho práva patrí a je ochotný ho bezodkladne získať, čo pôsobí pomerne naivne, je to však vyvážené jeho rozporuplným charakterom - nie je to tyran, ktorý ide cez mŕtvoly vlastných ani cudzích vojakov, pred rozhodujúcou bitkou dokonca váha o právoplatnosti svojho nároku a premýšľa nad úlohou seba v tejto "hre" ako aj úlohou vládcov v dejinách. Vrcholom filmu je bitka pri Agincourte, ktorá je jednou znajlepšie nakrútených bojových scén vôbec a scéna, ktorý ju nasleduje - pochod kráľa a jeho vojakov a mŕtvolami ich pážat za doprovodu piesne Non nobis Domine, ktorá je zase jednou z najepickejších scén v dejinách. Atmosféru filmu dotvárajú kvalitné kostýmy a hudba Patricka Doyla. ()
Dokonalá hudba, dokonalé herecké výkony, dokonalá (a hojne krvavá) adaptácia Shakespearovskej klasiky. Tomu filmu je ťažko vytknúť divadelnosť ako jeho divadelnosť je zámerná. Tomu filmu je ťažko vytknúť prehrávajúcich hercov ako expesívne hranie je znak divadla. Tomu filmu je ťažko vytknúť dĺžku ako Shakespearský film si žiada toľko minúť, koľko režisér potrebuje pre vyjadrenie podstaty celého diela. Ponúra a sychravá adaptácia, ktorá mrazí atmosférou a výnimočným hereckým výkonom Kennetha Branagha (a Iana Holma...vlastne všetkých zúčastnených). A áno. Ešte je tu Patrick Doyle s jedným z najdojemnejších soundtrackov všetkých čias. 10/10 ()
Mlaďučký Kenneth Branagh.. už vtedy vedel pochopiť Shakespeare ...a čo režírovať ak je niekto, kto dokáže pochopiť a správne preniesť na filmové plátno a aby to nepripomínalo sfilmované divadielko, tak je to práve Kenneth. Jediné, čo má z predstavenia je usporiadané postavy v tomto filme. Scenár: Je to Shakespeare, je to geniálne a nadčasové.. možno niekoho to budiť nudiť, nič mu to nebude pripomínať.... každý máme svoje chúťky svoje kvalitný to má a to bezpochyby. Patrick Doyle pojal priaznivo pre uši hudbu v tomto filme. K 5 chýba maximálne réžia, neskôr dozrel Kenneth ako režisér. S dabingom, ani keby to mal o to posledné, čo človek uvidí. Vrelo odporúčam, pretože keď si človek nájde pre to čas oplatí sa vám to. /80 %/ ()
To mi teda vůbec nesedlo, divně se to poslouchá (EN) i čte. Bitva je celkem chabá, jen jsem to proletěl. ()
Zdařile převedená Shakespearová hra do filmové podoby, která se obešla bez přehnaně velkolepé filmové výpravnosti a zachovala si tak i jisté divadelní rysy. Jen snad mohl Keneth Branagh obsadit do hlavní role někoho alespoň trošku pohlednějšího a sympatičtějšího, než je on sám. Rovněž některé postavy Jindřichových hospodských kamarádů působily na můj vkus až příliš naturalisticky a odpudivě, i když zároveň oceňuju, že středověk nebyl zobrazen jako kostýmovaná pohádková selanka s kosmeticky načinčanými postavami, jak se to v historických filmech až příliš často dělá. Celkově rozhodně povedený počin. ()
Shakespeara neumím, moc neznám. Viděl jsem maximálně naživo několik her na slavnostech, ale zda byly moderně pojaty nebo klasicky, fakt nevím. Teda poslední Hamlet letos byl moderní (mobily jako rekvizity to jednoznačně naznačují). Nicméně Jindřich V. je dobrý film, kterému kraluje herecký výkon Kennetha Branagha. Fakt silné. ()
Jeden z nejlepších shakespearovských přepisů, zejména v druhé půli (Jindřichova řeč Saint Crispian´s day, drsně zobrazená bitva, nezapomenutelný chorál Non nobis i roztomilé královské námluvy) zcela strhující. ()
Přihlásit se k Shakespearovi znamená uznat anglosaskou kulturní hegemonii. Nehlásím se k tomu, ale smekám před tímhle dílem ()
Jindřich V. je grandiózní divadlo, které je příliš velké na jeviště, ale konec konců i na plátno. Tahle hra není zase tolik omletá jako R+J nebo Hamlet, i tak ale jde u Shakespeara (jako u všech klasiků) vždy jen o to, jak se podařilo vystihnout formu, drama zaktualizovat a něčím ozvláštnit - a to se tady povedlo jen částečně, a nejsem z toho zrovna nadšený. Pojetí Branagha je kombinací divadelních scén v kulisách, v levných lokalitách (v lese, na poli), s trochou té nezbytné středověké řezničiny v bahně. Současný vypravěč na mě pak působí rušivě. Film stojí na hereckém projevu, a obsazení je výborné, tuto adaptaci rozhodně povyšuje. Přesto, že Branagh titulní roli hrál úspěšně na divadle od roku 1984, na Jindřicha mi úplně nesedí, a nuda se v dlouhé stopáži nemilosrdně vkrádá hned několikrát. ()
Byla jsem naprosto uchvácena. Obdivuji Kennetha za to, co dokázal s Jindřichem udělat - zachovat mu tvář a styl, ale přeci ho přivést k lidštějšímu životu. Vedle Hamleta, můj nejoblíbenější Shakespeare na plátně. P.S.: poslední řvava u Agincourtu /od začátku do konce/ Vás šíleným způsobem dojme! ()
nádhera,živočišné, lidské(ano lidské protože mastit jeden druhého po hlavě je lidský vynález) a nejen to ,ale přirozené ve všech směrech.A Kennethu Branaghovi cobi Jindřichu V. bych všechno uvěřil (a že ten shakespear píše ty monology tak nějak ne příliš filmově(konečně co by člověk chtěl od chlapa který žil v 17.století,že)) a vytáhl bych meč a s králem bych volal "za krále jindřicha za anglii za svatého jiří". ()
Kdybych byl milovníkem krátkých komentářů (a tím jsem jen v případě, kdy chytře či vtipně vystihují celý film), napsal bych pouze FANTASTICKÝ Kenneth Branagh. Takhle ještě dodám pár drobností. Kromě již zmiňovaného režiséra/herce, který hraje (no ani snad nehraje) naprosto dokonale, je třeba zmínit také moc pěknou a středověkou atmosféru bravurně dokreslující hudbu, na kterou si možná nevzpomenete, ale která filmu v mnoha scénách (například při dechberoucím proslovu) dost pomáhá či herce ve vedlejších rolích (Emma Thompson, Judi Dench atd...). Skvělá podívaná (k plnému hodnocení mi moc nechybí). ()
Oslnivé a výpravné - to především, aby se prvotní hodnocení neztratilo v dodatcích -, ale hodné několika škrtů. Naprosto zbytečné vedlejší linie samy o sobě působí, jako by už byly rozmělněny, a nepřinášejí nic víc, než náznaky nenosných nápadů a ideových odboček, přičemž z mnoha proslovů - nemohu si pomoci - cítím přes všechnu Branaghovu aktualisaci Shakespearovo podlézání dobové aristokracii. Scéna po bitvě podbarvená chorálem mi však patrně uvízne v paměti na dlouho a konečně už vím, odkud si Emmerich vypůjčil Dereka Jacobiho. ()
V pražských kinech se promítal od 1.11.1991 (Kyjev) ()
Absolutně nic, v čem by převyšovalo průměr, a místy až skoro podprůměrné. 55%. ()
Z objektivního hlediska je možná film perfektní, i sám velký Shakespeare by snad smeknul před K. Branaghem, jak ryze pochopil jeho myšlenky a dokázal je z papíru přenést na plátno. Avšak z mého skromného subjektivního hlediska se až o taký skvost nejedná, právě naopak. Jsem divák a chci se bavit. Jenže film je samé Shakespearovské pořekadlo, přirovnání, metafora a ja nevím co ještě a mně ty žvásty prostě nebaví. Také pak přehnané city a blábolení o lásce mne ubíjelo a aby toho nebylo málo, tak ve filmu se skloňuje slovo Bůh všemy možnými způsoby, Bohu - této imaginární lidské lži, se připisují všechna vítězství, láska, dobro a bla bla bla...v jedné větě se Bůh vyskytuje snad i tři nebo čtyři krát a to mě vytáčelo. Žvatlá se o něm pořád. Čili, pro skalní fanoušky Shakespeara je to jistě OK, pro nepoučitelné romantiky, snad taky OK, pro ty, kteří skutečně věří, že Bůh existuje, že je skvělý, že je náš pán a v podobné fantasy, taky OK...ale pro mne je to film za trest. K. Branagha mám rád, avšak Shakespeara nikoliv. ()
Řeč před bitvou je asi nejlepší monolog, co jsem kdy slyšel. Pět hvězdiček Shakespearovi a pět pro Branagha. To je tedy dohromady deset ;-) ()
Súvisiace novinky
Zemřel herec Robbie Coltrane
Smutná zpráva nejen pro fanoušky Harryho Pottera. Ve věku 72 let zemřel skotský herec Robbie Coltrane známý především jako Hagrid z kouzelnické ságy. Coltrane se narodil jako Anthony Robert McMillan… (viac)
Michael Mann svolává anglické lučištníky
Potřebuje totiž posily pro jednu z nejslavnějších středověkých bitev. Film s jednoznačným názvem Agincourt bude adaptací stejnojmenného románu Bernarda Cornwella, v současnosti snad nejproslulejšího… (viac)
Michael Mann – mafiáni nebo lučištníci?
Mann už zanedlouho rozběhne na HBO osobně režírovaným pilotem seriál z dostihového prostředí Luck (v hlavní roli Dustin Hoffman), ale mezitím se rozhoduje o dalším „velkém“ filmu. V podstatě jsou ve… (viac)
Shakespearovské drama, převedené na filmové plátno, v podání režiséra a herce Kennetha Branagha, který byl na Shakespeara expert. Ve filmu je hodně typicky Shakespearovské divadelní mluvy, vznešených prohlášení, metafor, úvah a dalšího složitého jazyka. Do děje nás vpraví Chorus, člověk v novodobém oděvu, který představuje téma hry, prochází filmovým studiem a končí otevřením dveří, aby mohl začít hlavní děj. Chorus se během filmu několikrát objevuje a pomáhá vysvětlit a posouvat děj. Film se poté dělí na akty podle divadelní hry. První dějství. Mladý král Jindřich V. Plantagenet vládne Anglii na začátku 15. století. Biskup z Ely a arcibiskup z Cantenbury se snaží odvrátit pozornost mladého krále od vydání výnosu, který by mohl připravit církev o majetek. A jako rozptýlení by mohla posloužit jeho invaze do Francie. Arcibiskup přichází do trůnního sálu a vysvětluje královským poradcům, že Jindřich je právoplatným dědicem francouzského trůnu, a to na základě toho, že jistý "zákon Saliv" ve Francii nespravedlivě zakazuje jeho nárok na trůn. No, a tak se duchovním společně se dvěma šlechtici - Exeterem a Westmorelandem - podaří přesvědčit Jindřicha, aby vyhlásil válku Francii, pokud nezíská nárok na francouzskou korunu. Jindřich si zavolá Montjoye, zástupce králova syna Dauphina. Dauphin mu pošle jako dárek truhličku s tenisovými míčky, což je bráno jako urážka. Jindřich jí přijímá klidně, ale následně se rozhodne na Francii zaútočit a začne plánovat svou kampaň. V hostinci paní Quicklyové onemocní John Falstaff. Jeho přátelé Bardolph, Ancient Pistol a desátník Nym vzpomínají na staré dobré časy, které spolu s Jindřichem prožili, než se stal králem, a zavrhnul je. Druhé dějství. Jindřich odhalí tři zrádce tím, že je přiměje vyslovit jejich vlastní slova tím, že požádá o radu v případě muže, který na něj křičel na ulici opilecké urážky. Ti tři mu radí, aby s tím opilcem neměl žádné slitování a král jim prozradí, že ví o jejich zradě. Ti tři se snaží bránit, ale jsou přemoženi a Exeter je zatkne za velezradu (spolčili se s Karlem VI.) a nařídí jejich popravu. Falstaff umírá a Bardolph, Pistol, Nym a Robin odjíždějí do Francie. Mezitím ve Francii diskutují král Karel VI. a jeho šlechtici o hrozbě, kterou představuje král Jindřich. Tvrdohlavý a zbabělý Dauphin tvrdí, že se krále nebojí, ale král a jeho konstábl se Jindřicha bojí, protože jeho předkové byli úspěšnými válečníky. Dorazí za nimi králův nejvěrnější Exeter v plné zbroji, požaduje francouzskou korunu, a je připraven si jí vzít násilím. Král sdělí Exeterovi, že mu odpoví následující den. Třetí dějství. Král Jindřich přednese svým vojákům motivační řeč a zaútočí na opevněné město Harfleur. Dauphinovi se nepovede město zavčasu opustit, a tak se starosta vzdá výměnou za to, že nebude občanům města ublíženo. Jindřich poté nařídí Exeterovi, aby opravil opevnění města. Další scéna ukazuje krásnou Kateřinu, francouzskou princeznu, která se před válkou zasnoubila za krále Jindřicha. Ta se snaží naučit anglicky různé části těla, s tím jí pomáhá její dvorní dáma. Kateřina sleduje svého otce a jeho dvořany, kteří vypadají ustaraně. Král Karel VI. nařizuje svým šlechticům, aby zaútočili na Jindřichova vojska a přivedli Jindřicha jako zajatce. Angličani se snaží přes špatné počasí a nemoci probojovat do Calais. Jindřichův kamarád Bardolph vyraboval kostel, a tak je na příkaz krále oběšen. Přichází za nimi francouzský rytíř Montjoy a požaduje, aby král zaplatil výkupné za jeho osobu, a tím vyhnul nebezpečí pro sebe a svou armádu. Král je však odvážný, nabídku odmítá a odpovídá, že je schopen odolat francouzskému útoku i se svou zuboženou armádou. Čtvrté dějství. Blíží se historická bitva u Azincourtu z roku 1415. Noc před ní čeká francouzská šlechta v neklidném vojenském táboře na ráno a je jasné, že Dauphin u ní není oblíbený. Zato v anglickém táboře je klid a ticho a tak se král Jindřich rozhodne se svými bratry Gloucesterem a Bedfordem a se sirem Thomasem Erpinghamem prozkoumat stav své armády. Potuluje se po táboře potuluje v přestojení a setkává se s Pistolem, který jej nepoznává, ale zato o něm mluví s úctou. Dále narazí na malou skupinu vojáků včetně Batese a Williamse, se kterými debatuje o své vlastní vině v případě jejich úmrtí. Dostane se do sporu s Williamsem, a tak se dohodnou na souboj, který proběhne po bitvě. Král pak zůstává sám a pouští se do monologu o svých břemenech a prosí Boha o pomoc. Další den to nevypadá moc nadějně, protože Angličani jsou přečísleni 5:1. Jindřich povzbuzuje své vojáky svou řečí na Svátek svatého Kryšpína a také naštvaně odmítá Dauphinovu žádost o výkupné, kterou mu opět přináší Montjoy. Bitva začíná a je to pořádná krvavá řež, takové vyvrcholení celého filmu. Díky anglické lukostřelbě je velká část francouzské armády zničena. Francouzský konstábl je zajat, francouzští velitelé jsou zoufalí a tak se někteří z nich vydávají za nepřátelské linie. Zde poruší rytířský kodex a povraždí mladá a bezbranná anglická pážata, včetně mladého Robina. Jindřich je potom pěkně nasraný a je tomu tak i poté, co Montjoy doručí francouzskou kapitulaci. Jindřich také vrátí Williamsovi rukavici a ten je šokován tím, že se minulou noc hádal se samotným králem. Následuje čtyřminutový záběr, během kterého jsou odnášeni mrtví a zranění z bojiště, a Jindřich nese mladého Robina. Páté dějství. Vedou se jednání, během kterých je Jindřich jmenován králem jak Anglie, tak Francie. Delegace obou zemí vyjednávají o Troyesské smlouvě, a Jindřich se snaží sbalit princeznu Kateřinu. Opět spousta květnatých řečí o lásce a úctě k lidu Francie. Po návratu delegace Jindřich oznamuje novou éru naděje, dlouhého míru a spojení dvou království. Nakonec Chorus popisuje následující události, které vedly k tomu, že Jindřich VI. ztratil francouzský trůn. No, jako historický dokument to bylo dobré, ale já tu barvitou a rozvinutou shakespearovskou řeč nedokážu příliš ocenit, protože nejsem ani moc inteligentní, ani nemám moc uměleckého citu, takže to nakonec vidím na silné 3*. () (menej) (viac)