Le Trou
Il buco
The Hole
Le Trou
Réžia:
Jacques BeckerKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe ArthuysHrajú:
Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Raymond Meunier, Paul Pavel, Catherine Spaak, Philippe Dumat, Dominique Zardi (viac)Obsahy(2)
Vězně v cele číslo šest spojuje myšlenka na útěk z vězení. Když sem přibude nový vězeň Gaspard, zkušený Roland jej zasvětí do vymyšleného plánu útěku tunelem. Na budování tunelu všichni v noci pracují a každým dnem se tak přibližují k vytoužené svobodě. Nejen tunel je zárukou jejich úspěšného útěku...
José Giovanni, velká osobnost francouzského filmu, přinesl před kameru vlastní zkušenost. Narodil se v Paříži v korsické rodině a již od brzkého mládí se musel sám o sebe postarat. Za války působil jako vysokohorský vůdce a pěšák v odbojovém hnutí, ale po osvobození se zapletl s podsvětím. Při loupežném přepadení jsou jeho strýc a bratr zabiti a mladý Giovanni dostává trest smrti. Jeho otec však o svého syna bojuje a José vychází z vězení v třiatřiceti letech. Svůj nešťastný příběh přenesl José Giovanni do své první knihy nazvané Díra, což je slangový výraz pro vězení.
Francouzský režisér Jacques Becker byl knihou nadšen a koupil práva. Giovanni se podílel na psaní dialogů a s Beckerem dál spolupracoval. Za svůj život napsal jednadvacet knih, pod čtyřiadvaceti filmy je podepsán jako scenárista a režisér - Dva muži ve městě, Sicilský klan, Poslední adresa a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (92)
Věrohodné, naturalistické? Z „technologického“ hlediska možná ano. Nevím, já jsem se z kriminálu nikdy neprokopával. Ale že by protřelí a zkušení kriminálníci, kteří nesedí poprvé a kterým hrozí dvacet let, byli někdy tak soudružsky ušlechtilí? Jestli tomu věříte, tak vzhůru do basy, mezi lidi lepší, než jsou na svobodě, mezi ty statečné, čestné a zocelené, mezi kterými se levoty dopustí leda nezkušený benjamínek! --- Ten příběh je nesmysl, úplná pohádka. ()
Vynikající vězeňský film z doby a země, kdy se ve vězení chlapi chovají a mluví lépe a slušněji než dnes v poslanecké sněmovně. Za celou dobu zazněla snad tři sprostá slova. Úmornost kopání a rozbíjení betonu byla tak autentická, že mě bolely ruce. A na konci.... smutné a hořké. ()
ocenenia : MFF Cannes 1960 - súťažný výber ()
Téma útěku z vězení vyloženě zbožňuju. Le Trou se oproti svým bratříčkům zaměřuje těméř bezvýhradně na samotnou práci a jednotlivé charaktery odsouvá trochu do pozadí, čehož důkazem budiž fakt, že jsem si i ke konci občas spletl dvě postavy. Taky je trochu zarážející vstřícné chování bachařů a nekonfliktní vztahy mezi vězni, nový spolubydlící ihned zapadne do party (i když tady nemají moc na výběr). Samotná příprava je na druhou stranu opravdu detailní a zajímavá, což ocením hlavně tehdy, až se sám budu chtít dostat z lochu. A ono na to jednou dojde. ()
Být sympatický zvenku neznamená vždy být sympatický zevnitř. Oči nás někdy klamou. Možná dost často. Sebeklam a zavírání očí nad problémem totiž pomáhá lidem přežit nebo přejit to, co je pro ně těžké přijmout, protože by museli pohnout sami se sebou. A kam je ta inercie pak zavede? Do ještě větší díry? Jenže ... člověk by nejraději přece věřil - sobě, lidem, světu a nějaké stálosti aspoň v něčem. Na pevné půdě se totiž stojí snadněji než na zemi chvějící se pod nohama. A v tom chvění právě žijeme. ()
Ta stopáž nakonec mohla být o kus kratší, ale i tak se jedná o zajímavý film, který se odehrává vlastně na jednom malém místě a přesto je napínavý a originální. Těch místních 85% mi ale přijde nějak moc, nic přelomového to zase nebylo. 75% ()
Film, co si na nic nehraje. Žádná zbytečná "omáčka" o vykecávání kolem, tady se kope díra na svobodu, vážení! Může se zdát, že je nuda dívat se většinu filmu na bandu vězňů, co jen kopou a kopou. Ale nuda to rozhodně není! K tomuto filmu nebylo třeba žádné drásající hudby, co by dělala napětí, tady to napětí jde i bez ní! ()
Le trou bohuzel doplaci na nekolik nelogicnosti (hluk v cele), jako dobry film vsak stale funguje. Dobri herci, vyborna kamera, minimalisticke pojeti, napeti a atmosfera. Vdecne vezenske prostredi. ()
Díra je archetypálním filmem o útěku z vězení. Úmorná dřina, šikovnost, profesionalita, trpělivost, přátelství hlavních postav, jejich charaktery, poměry ve věznici, vše je velmi věrně zachyceno s ůžasnou atmosférou a bez patosu! ()
Když se Giovanni netlačí před kameru, ale nechá svůj příběh odvyprávět někým jiným, hled je to jiný šálek kávy. Nečekal bych, že budu bez dechu pět minut sledovat scénu, kdy parta vězňů buší do betonu. Film by měl být povinně promítán na školách, aby žáci viděli, jak se znalost řemesla v životě hodí. Pochybuji, že by nějaký euroúředník uměl takové divy se zámky a dveřmi. ()
Príjemné prekvapenie od Žabožrútov. Úteky z väzenia sú častým a aj vďačným filmovým námetom. Tento nie je síce v ničom odlišný, ale pôsobí celkom vierohodne. Teda keď si odmyslím mimimum bezpečnostných systémov väznice, pästná odplata inštalatérom s tichou podporou bacharov a tiež to, že hlasité buchanie do betónu nikto nepočuje. Zaujímavý je záverečný zvrat a rovnako aj to, že z hercov ma zaujal akurát neherec (Keraudy), vlastne ako som sa dočítal, človek, ktorý sa pričinil o reálny pokus z väzenia. Preto ani dlhšia stopáž nenudila. ()
Bezva biják i když se závěrem ne úplně jasným... ()
Výborný film, který dokáže skvěle vtáhnout do děje. Nepřítomnost hudby a dlouhé realistické záběry zhutňují atmosféru, která by se dala chvílemi i krájet. Měl jsem pocit, že hrabu tunel s hrdinama filmu. Ačkoli není vysvětlena motivace jednotlivých vězňů a ani toho o sobě moc neřeknou, přesto není problém poskládat si trochu jejich charaktery (alespoň svým subjektivním pohledem) a získat k nim sympatie. Konec filmu je moc povedený, ale víc se k němu nebudu vyjadřovat. Nechtěl bych spoilerovat. ()
Respekt ke klasikám musí být, ale Díra se po fajnovém úvodu, kdy si lehce všechny postavy zamilujete, zvrhla ve starosvětskou a fušérskou práci (doslova, protože se kope a kope a kope a kope a...). Na rok 1959 působivé, ale o padesát let později dávno překonané dílo. Zkrátka silná konkurence v žánru. 65 % ()
Kolega Schlierkamp to napsal perfektně, takže svůj komentář omezím jenom na základní dojmy. Nečekal jsem od toho moc, ale dostal jsem velice slušný thriller, téměř divadelní, jen s minimem střihu a lokací. Atmosféře to neuškodilo ani v nejmenším, právě naopak. Je skoro až div co dokáže statická kamera, pár výborných herců a jednoduchý scénář. ()
Film je to zajímavý, ale způsob jakým se chtěli dostat hrdinové z vězení mi přišel dost nereálný a při tom jaký dělali bordel se divím, že to neprasklo hned. ()
Perfektní vězeňská atmosféra + zajímavé fígle + neustávající napětí + nezlomná vůle + francouzština = 5 hvězdiček ()
Brilantní vězeňské drama, jehož naturalismus mě ohromil tak, že jsem si připadal jako kdybych opravdu byl mezi pěti sympatickými vězni toužícími po svobodě. Nikdy bych si nemyslel, že dlouhé záběry na kopání díry či tunelu nebudou uspávat a nudit, ale opak je pravdou - fungují skvěle a kdybych měl něco vhodného po ruce, skočím tam a kopu s nimi. Po dlouhé době film, který mě naprosto vtáhnul do děje po celou stopáž a já nemůžu jinak než udělit plný počet. ()
Bylo to perfektně udělaný, v době vzniku to muselo na mukly fungovat jak učebnice. Problém mám jen s pointou. Gasparda jsme všichni svorně odsoudili jako největšího hajzla, zbabělce a zrádce, přitom jsme jasně pochopili situaci, v níž se ocitnul - de facto nevinný člověk, který se může třeba už zítra vrátit do běžného života, přitom je ale svědkem/spolupachatelem útěku tří až čtyř NEBEZPEČNÝCH vězňů. Mám za to, že ten odsudek není na místě. Že ta pointa je falešná. Poslední větu "jsi chudák, Gasparde!", procedí recidivista, kterej se právě pokusil o čtvrtej útěk. Má mít takovej člověk pravdu? Obávám se, že ne. Sorry ()
Staromodně naivní s realistickým vyústěním vězeňské drama s dobrým hereckým obsazení.. V čem však Díra nezestárla je napětí a atmosféra. Klasika co dokáže oslovit i po 50ti letech dnešní publikum. ()