Angelopul

Přiznám se, že jsem přeci jen čekal trochu víc, vzhledem k tématu nějaký další rozměr, nějakou vícevrstevnatost, a ne jen další gangsterku, tentokrát jen v jiných kulisách. A nelíbilo se mi ani moc CGI, retrospektivní pasáže a dlouhá stopáž, kdy každej další scorseseho film je vlastně rovnou directosrs cut, ale nebylo by na škodu mu to trochu prostřihat.

Velké překvapení, příjemné. Myslel jsem že to bude zase jen další merch, komerční seriál, snažíci se ještě něco vyždímat z předchozích úspěchů zmiňovaných her. Chyba lávky, Edgerunners jsou plnokrevná japonská anime, teda možná i jedna z těch lepších! Kulervoucí vizuální zpracování, temný příběh, svižná akce, moc se mi to líbilo.

Asi se ze mě stává strejc a stárnu, jelikož jsem se přistihl, že mě tahle série detektivek pro masy s oscilující kvalitou zpracování i hereckých výkonů vlastně nakonec docela baví. To už si asi brzo u televize otevřu i to pivo, nebo to přepnu na fotbal, pupek už mám.

Podle traileru jsem si myslel že jdu na konzervativní film, ne nepodobný zpracováním např. Babylonu Berlín. Jenže chyba lávky, film je vše jen ne konzervativní. V záplavě expresivních obrazů a výjevů z dekadentního Berlína a života hlavních protagonistů je velmi pracné sledovat příběh, který je neveselý a stejně jako v době, ve které se odehrává, je ve vzduchu předzvěst něčeho velmi chmurného. A ačkoliv je umělecké zpracování filmu zajímavé, po nějaké době to začne být únavné. Film v tuto chvíli trochu zpomalí a začne vyprávět příběh trochu konzervativněji, což znamená, že se frekvence ostrých švenků, rozklepané ruční kamery a agresivního střihu na pomezí videoartu trochu omezí. Chápu také, že se tvůrci snažili nezpronevěřit se knižní předloze a do filmu obsáhnout celý příběh, vydržet ale sledovat takto divoce zpracovaný snímek téměř tři hodiny, to už musíte být velký fanda německé kultury. Přesto si myslím, že vystříhat z filmu tak cca hodinu a učinit ho o fous víc diváckým, mohl by to být vlastně docela dobrý film. Co se mi však opravdu nelíbilo jsou prostřihy dobových záběrů, chápu proč to tvůrci dělají, rozbíjí to však homogenitu filmu a mě to zážitek spíše kazí.

Depresivní film, další, prostřednictvím kterého se němci snaží reflektovat svoji nacistickou a vlastně i tu nedávnou neonacistickou historii. Snaží se najít odpověďi na otázku, proč se problémová mládež v německu v jeho novodobé historii často přikláněla k této ohavné ideologii. Zajímavá dějová smyčka, dobré obsazení a herecké výkony patří k pozitivům tohoto filmu, celé to však kazí místy naivní a ne zcela uvěřitelný příběh a také velmi pomalé tempo vyprávění.

Zatim asi nejslabší film Bohdana Slámy. Ale pořád na naše poměry nadprůměrné sociální drama, kterému nesahají např. Kobry a užovky ani po paty. A také první film, ve kterém je Mádl snesitelnej. Jenže. Pokud byly předchozí filmy Bohdana Slámy depresivní, tady jde do extrému a ani závěr nepřináší příliš naděje. A ačkoliv i v ostatních filmech často autor ukončuje příběhy neobvyklým způsobem, tady se mi to dost nelíbilo. Ne, že by mi vadily filmy, které nekončí happyendem, tady je ale konec náhlý a nečekaný, poenta nepřináší tolik potřebnou katarzi a ta ezoterická pasáž mě vyloženě rozčílila.  Proč, v jinak racionálnim a takřka dokumetárnim autorově přístupu.

Ty jo, to mělo potenciál. Atmosféru, nápad, zajímavý soundtrack, nové neokoukané tváře. Jenže pak aby si člověk začal kreslit diagramy aby pochopil kdo je kdo , kdo s kym a proč. A pak, jakoby sami autoři nevěděli, jak ten uzel rozmotat. Škoda.

O tom jak se dá z dobrého námětu udělat odporná tutctová love story. Možná že do scenáře kecal Ed Sheeran. Promarněná příležitost. Hey Dude.

Asi by bylo pošitělé podivovat se nad tím, že zde nad tímto filmem ohrnují nos lidé, kteří tady pak dávají plný počet hvězdiček Xmanům a Transformerům. Ti, co nedokáží udržet pozornost když pět minut něco na plátně nevybuchne. Hej! Příště, než na něco půjdete, přečtěte si nejdřív prosím anotaci a pak tu nepište blbosti. Roma je totiž přesně tím, čím chce a má být. Poctou ženě z autorova dětství, realistickým vyobrazením doby, realizací autorových vzpomínek. Není filmem který se podbízí, není natočený pro to aby za každou cenu jen bavil. Práce s kamerou často evokuje pozorování dítěte, skvělý zvuk mi během projekce několikrát vyvolal vzpomínky i na mé dětství a automobil mého dědečka. A dramatické pasáže bez velkého patosu, jakoby nezúčasněně vyvolávají soucítění s osudy protagonistů. Ano, existují filmy které vykreslují nevlídnost života, nespravedlivost osudu a lidskou sounáležitost podmanivěji, zde je však třeba ocenit autorův osobitý rukopis. Působivá je například jeho práce s detaily, například ony psí exkrementy na zemi v hale, nebo příjezdy automobilu, který se sotva do haly vejde. Detaily, které se vybaví dítěti, když vzpomíná na své dětství. Zajímavý realistickým detailem bylo zobrazení jazyka, kterým mezi sebou mluvily posluhovačky - domorodý nahuatl. Je smutné, že se dodnes v jižní a střední americe nic příliš nezměnilo. Většinu ekonomických prostředků vlastní potomci evropských kolonialistů a evropských přistěhovalců což je ve výrazném kontrastu s životními podmínkami majoritní společností původních obyvatel, kteří těmto lidem slouží a žijí v nedůstojných podmínkách. Možná i o to autorovi šlo.

Na rozdíl od Janka Rubeše, který se nebojí taxikářských a směnarnických mafí, autoři tohoto pořadu se zaměřili na lidi trpící drogovou závislostí, malé pouliční dealery a další chudáky, co žijí své ubohé životy v centru Prahy na ulici. A život těchto velmi snadných obětí, u kterých je jasné, že se nebudou bránit, nebo nějak účinně mstít, vyobrazují senzacechtivým a stigmatizujícím způsobem, anižby jakkoliv šli do hloubky problému, a alespoň se pokusili nastínit, jak se stane, že člověk skončí na ulici a drogově závislý, nebo odhalit, kdo na pouličních nelegálních aktivitách doopravdy vydělává.