Bojovníčky

Takový nepatrný výlet k náckům na západě od našich hranic. Opravdu hodně mě děsilo, co i dítě může mít v hlavě a co za bolest ve svém okolí svojí revoltou může způsobit. Některé momenty byly lidsky vysloveně nepříjemné, což byl účel. Jen škoda, že hlavní postava Bojovnice neměla větší prostor pro to, aby se vyjádřila a vysvětlila svůj přístup k životu. Nicméně i tak musím sklonit klobouk Němcům, kteří se skrz filmy snaží katarzí odčinit svojí minulost. Je to těžké, bude to ještě dlouhé a stejně se toho nikdy nezbaví. Nicméně o tom alespoň mluví…a to je také důležité. (16.03.2016)

,,PŘEMÝŠLEJ KOMU VĚŘÍŠ....“ /// Ze života německý mládeže, která má poněkud jinačí starosti, než ta z jihu. Nejde jim vo hulení čuráků (co kecáš, dyť taky….), jako o vyjádření SVÝHO politickýho názoru. Nosej trička a kérky s číslem 88 (nechápu…Jágr má přece 68? Tak proč…a jó…!), poslouchaj ,,nedostupnou“ muziku, zřejmě znaj i ,,A.C.A.B.“ a rákosník je pro ně třídní nepřítel. Jsou prostě 100% Deutsch! … Kurva ty Němci jsou zase vo kus dál! Zatím co my se nostalgicky dloubem v v punku, voni se hrabou ve svoji NEO současnosti. Já tomu prostě 3* dát NEMŮŽU! Má to v sobě autenticitu, je z toho cejtit ,,současnost“ (pičo zavolej Spáčilový, ty máš slovní zásobu!...), výpověď, pravda (a láska? No tak určitě… třeba k tomu chlápkovi, kterej když vysílal, tak měl celej národ puštěný rádio…). A taky mám dojem, že na rozdíl vod drsnejch Srbáčů, tady nevítězí forma nad vobsahem. Když se k tomu přidá sympatickej výkon A. Levshin… nemusí mě nikdo podezírat z neobjektivity a nadržování jakýmukoliv hnutí či skupině obyvatelstva. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč u nás v rodině se odjakživa Mikešův kámoš nejmenoval Jácíček, ale Nácíček. 2.) Jsem taková hezká potetovaná nacistická kunda (…počkej - kluk nebo holka? Hmm, teď nevím…). 3.) Thx za titule ,,Gadza161“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (05.11.2012)

Německá tvorba z tohoto filmu přímo čiší (a ne(jen) proto, že pojednává o neonacistech). K tomuto filmu se ale drsný německý styl hodí. Neonacisté to prostě nemají v tom hrozném demokratickém Německu snadné a ti, které si vyberou jako své oběti, se mají ještě hůře. Pokud měl tento film nějakou skrytou myšlenku o nápravě, tak jsem ji nejspíše přehlédl. Každopádně i přesto hodnotím relativně kladně, místy naturalistické a někdy i vtipné. Každopádně lépe by tomu seděla forma dokumentu, či road movie. (19.10.2012)

Je obrovská škoda, že Wnendt jde na tohle závažné téma tak zbytečně složitě. Pokud by totiž sledoval jen proměnu mladé neonacistky, kterou spustí mladý Afghánec, mohl to být intenzivní zážitek. Takhle se to malinko tříští a divákovy smysly jsou zahlceny ještě příběhem naivní holky, která neví, co se sebou dělat a dá se taky k neonacistům. Mrzí to, protože Wnendt ví, jak si diváka získat. Ruční kamera jde postavám krutě pod kůži a neodvrací se ani před nesmyslným násilím, které nikam nevede a pouze eskaluje napětí ve společnosti. Vsadil i na (alespoň u nás) neznámé herce, kteří hrají velmi dobře a všechno působí autenticky. Scenáristicky není co vytknout, režijně je prostě chyba, že tempo není strhující a hlavně v první polovině dost drhne, což je právě způsobeno výše zmiňovaným množstvím postav. Ke konci ale vše dostane spád a směřuje k nevyhnutelnému závěru. Poměrně emočně silný snímek, který je bohužel stále aktuální a doporučoval bych ho vidět co nejširšímu diváckému spektru, protože je tu dobře vidět, na jakých kořenech je nacismus založen a kteří lidé ho podporují. Nakonec dávám čtyři hvězdy a 70%, ale rád bych dal i víc, bohužel to nejde. (04.10.2012)

Těšil jsem se těšil, ale jak už to v takových případech bývá, dorazila deziluze, ačkoliv v tomto případě se nejedná o tu totální. Bojovnice je v zásadě hloupá a jednoduchá. Marisa je oddaná neonacistka, která však v jistý okamžik prohlédne zvrácenost celé ideologie a rozhodne se páchat dobro. Jasně - 80% filmů pracuje s klišoidní osou, ale tady mi to přišlo skoro až příliš, což navíc umocňoval fakt, že se jedná o klubovku. Navíc kolikrát mi přišlo, že se tvůrci ani nesnažili zjistit si to obecné minimum o neonacistické scéně, což bylo vidět zejména na vizáži nazi skins. No a že by se snažili nějak hlouběji zamýšlet nad tím, co vede mladé lidi k tak radikálním názorům, nehrozilo vůbec. Musel jsem se spokojit jen s ohranou dysfunkční rodinou a podobně. Jediné, nebo spíše jediná, kdo vybočoval z těžjého šedivého průměru, byla Alina Levshin. V tuto chvíli nedokážu posoudit, jak moc byl její výkon zvýrazněn okolní bídou, ale troufám si tvrdit, že i kdyby byli scénář s režií na špičkové úrovni, vyčnívala by tato ukrajinská rodačka stejným způsobem. 50% (28.10.2012)