Angelopul

Škoda že se v průběhu dílů seriál úplně rozpadne. Jak příběhově, tak i žánrově. A tak v prvních dílech sledujeme mysteriózní noir detektívku ta se ale s přibývajícími díly mění v historické konspirační drama, které se ke konci přetransformuje do přihlouplého akčňáku. Jako kdyby scénáristé přecenili své síly a nevěděli nakonec jak z toho vybruslit. Přesto je Babylon Berlin jedním z nejlepších seriálů posledních let s úchvatnu atmosférou a zpracováním a jeho shlédnutí je naprostou nutností pro lidí, co se zajímají o německou kulturu, nebo historii.

Tento film mě velmi příjemně překvapil. Čekal jsem jen průměrnou komedii. Belierovy jsou ale velmi citlivou milou a zároveň i vtipnou sondou do života na francouzském venkově.

Ačkoliv Rami Malek ztvárnil Freddieho dobře a hudební tvorbu the Queen mám velice rád, nezmění to nic na tom, že Bohemian Rhapsody je špatný film, respektive velmi špatná pouťová atrakce. Bohužel, podbízí se většinovému vkusu, neobsahuje raději nic co by mohlo někoho pobouřit. To je v absolutním protikladu s tím jak vnímám skutečný život a odkaz Freddieho Mercuryho. The Queen jsou zde vyobrazeni téměř jako svatoušci, mejdany co Freddie dělal, drogy co bral, promiskuita, toto vše je jen nějaký úlet do kterého Freddieho zátahli zlí gayové. Ale Freddie se na sklonku svého života poučí a napraví, aby na dobročinném koncertu vydělal nějaké peníze pro Afriku. (což byl mimochodem jen zlomek již tehdejších příjmů the Queen) Nejen patetické ale hlavně úplně uměle a samoúčelně vykonstruované. Stejně jako řada dalších situací a dialogů které se nejspíš tak jak byly vyobrazeny nikdy neodehrály, nebo byly podobně jako zmíněný koncert v reálu jen malou epizodou, ale film na nich staví celou svojí dramatickou existenci. A přitom celá věc šla uchopit jinak: odvážně, neotřele, vzpurně, elegantně, novátorsky, tak, jak by si Freddie Mercury a jeho tvorba zasloužili.

Takový jeden rozšířený, delší, lépe natočený díl Black Mirror. Ačkoliv má příběh mezery a neobsahoje nic co bychom jinde v nějaké jiné variaci neviděli, nepovažuju čas ztrávený sledováním za úplně promarněný a chvilkama jsem se docela dobře bavil.

Ano, jak již bylo řečeno Pustina má působivou vizuální stránku. Kamera,výprava, postprodukce, hudba vše na velmi vysoké úrovni, což u nás není úplně zvykem. Přesto na můj vkus autoři i v tomto tlačili na pilu až příliš. Pustina pak někdy působí až jako depresivní karikatura. Co je ale obecně problémem všech českých projektů a Pustina není výjimkou je příběh. Ten je vzhledem k tomu jaké možnosti byly až příliš překombinovaný a zdá se, jakoby ke konci sami autoři nevěděli jak z toho ven. A tak připravili, a to se omlouvám za spoiler, úplně nejhloupější vyústění, na které nemá divák šanci vůbec přijít. Tato deux ex machina je podvodem na diváka, který sleduje sedm dílů řadu příběhů jednotlivých protagonistů, které ale nakonec s hlavní dějovou linkou sovísejí velmi okrajově a nebo vůbec. Ale i přes hříchy pro pátera Knoxe, nevadilo by mi, kdyby takto vypadala běžná televizní produkce ČT.

Na tomto filmu mi nejvíc vadila takřka hollywodská doslovnost, s kterou nám autoři příběh vysvětlují. A to pak díky samoúčelně přeházenému ději dokonce několikrát. Ve výsledku vás po třetině filmu už nic nepřekvapí. Jen samá klišé, stereotypně vykreslené postavy a naprosto předvídatelný příběh.

Sociální dramata nám kdysi šly. Například ranná tvorba Bohdana Slámy měla své nesporné kvality. O to je smutnější současný úspěch tohoto velmi podprůměrného filmu. Jak to asi mohlo vypadat když vymýšleli scénář na tento film? Dle výsledku nejspíše jako když se nesourodá banda v třetí cenové u piva překřikovala o tom co do dortu zamíchat. Tak totiž působí popis života lidí na okraji společnosti, který nám autoři předkládají. Povrchní středostavovské názory bez hlubšího pochopení problému, nějak tak, jak si asi představuje maloměšťák že to na ulici chodí. Korunu všemu dodávají úplne nesmyslnosti v příběhu, policisti, odlévající stopy kol vozidel když řeši nalezeného zbitého narkomana a následný sci-fi soudní proces. Bohužel si nejsem jistej ani kvalitou oceněných hereckých výkonů. Je to film který nic nepřináší. Nic nového se nedozvíme. Film o periferii od lidí kteří o ni nic neví, pro lidi kteří o ní nic neví.

Obyčejný dokument popisující neobyčejnou událost. Po té, co se v rakousku do vlády dostali neonacisté, reaguje na situaci německý umělec Christoph Schlingensief. Vytvoří uprostřed Vídně uměleckou instalaci, která rozvíří demokratickou diskusi. Veřejná performance Christopha Schlingensieho připomíná akce našich stohoven, resp. Romana Týce, no narozdíl od něj tato jen neprovokuje ale má hloubku a obsah. Nabízí jednu z cest, jak bojovat s aktuálním nárůstem xenofobie a rasizmu, který zažíváme i my zde.

Poetický film, který přesahuje žánr dokumentu nás nechá nahlédnout do života krásných lidí, kteří obětovali svůj život démonu umění. On, bouřlivý bohém, co si rád přihne, ona něžná kráska. Protiklady se přitahují. Vizuálně podmanivé, vtipné.

Z Bonda se nám stal smradlavej dědek co chlastá pívo. A co se týče příběhu, tedy jeho pitomosti, šlape tento Bond na paty několika posledním předchozím dílům. A i když se mi tento Bond přeci jen líbil o fous víc nežli ty předchozí hrůzy, největším problémem, který se Bondovi neodpouští je zábava. Místama jsem se totiž díky předvídatelnému scénáři, dlouhé stopáži a prázdnym plkajícím scénám opravdu nudil. Tak a teď mi prosím natočte bonda zase po staru. Elegantní švihák, protřepat nemíchat, gadgety, kočičky a tak.