The Fall of the House of Usher
Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHudba:
Jan KlusákHrajú:
Petr ČepekObsahy(1)
Klasická horrorová povídka E.A.Poea, zpracovaná technikou animovaného reálu. Příběh prokletého šlechtického domu, který se propadne do bažin, aby navždy smyl provinění rodu, který jej obýval. Jediným aktérem Zániku domu Usherů (1980) je baladický patos jeho osudové atmosféry. Film nerekonstruuje chmurný příběh, ale vyjadřuje pocity dramat, které prožívá přítel-svědek z Poeovy novely. Je to prostor, čas, hmota, je to zdivo, bahno - to vše sugestivně předznamenává zánik Usherova rodu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (89)
"Již rukopis prozrazoval nervové rozrušení." Ano, prostředí opravdu ovlivňuje osobnost člověka, ale člověk svou osobností ovlivňuje své prostředí. Tato myšlenka pak tedy připomíná známou otázku, co bylo dřív? Vejce, nebo slepice? Statika domu Usherů tak byla narušena špatným duševním zdravím jeho majitele, které zase bylo narušeno špatnou stavební údržbou tohoto rodinného sídla. Váš Ing. Arch. Eklektik. ()
Animacemi výtečně navozená atmosféra, ale Čepkův výkon mě příliš nenadchl. Karel Zeman měl rozhodně lepší výběr... ()
Jan Švankmajer je český David Lynch! Ta hra světla a stínů je neuvěřitelná a dokonalá. Stejně tak jako excelentní a obsahově přetékající scény které mohou vyjadřovat snad nekonečno myšlenek z nekonečna různých pohledů, podtržené neopakovatelným recitátem Petra Čepka. Sugestivní, ponuré, syrové a temné dílo kinematografie které se nebojím nazvat dílem uměleckým! 5* za 93% ()
Strach pro mě synonymum pro příběhy, které uměli psát spisovatelé na přelomu 19. a 20. století (Poe, Lovecraft, Doyle).Tihle pánové uměli vytvořit věrohodný pocit hniloby, zániku a zkázy na listech papíru tak, že i pro čtenáře v 21. století působí popis rozkládajícího se domu a mrtvoly zatlučené v rakvi tak naturalisticky realistycký, že celé dny chodí do sklepů a nevětraných prostor s pocitem, že hnilobný zápach připomíná popis domu Usherů, nebo jiné staré usedlosti z oblasti Nové Anglie. ()
Když na to máte náladu, tak pět hvězdiček :) Ale musí fakt bejt nálada. ()
E. A. Poe patří k mým oblíbencům, z jeho tvorby mám nejraději právě Zánik domu Usherů. Přednes Petra Čepka je jakoby nezúčastněný, chladný až mrazivý, což podtrhuje atmosféru povídky. Vše v domě je ponuré - oprýskané zdi, dveře, vše se rozpadá a spěje k zániku. Nejen dům, ale i lidé, kteří v něm žijí. Močál, židle padající z oken domu, pukající zdi...Působivé. ()
Klasická Švankmajerova surealistika doprovázející hlas Petra Čepka a jeho vyprávění Poeovi klasiky. Obraz víceméně odpovídá slovu, které bohužel je asi největší slabinou filmu. Petr Čepek opravdu nemá hlas na vyprávění. ()
Zase plno nápadů. ()
Velice pesimistické dílko. Hlas Petra Čepka se sem skvěle hodí a výborně dokresluje už tak hodně tíživou atmosféru. Kdekdo se znaží zfilmovat Poea. Většiou marně. Ale Švankmajer to zvládl dokonale a to měl na to pouhých 15 minut. P.S.Všechny filmy Švankmajera hodnotím pouze v kontextu jeho tvorby. Jinak by to bylo vše za 5 a to by nešlo:) ()
Potemnělá rozpadající se barabizna, skvělé animace Jana Švankmajera a sugestivní hlas Petra Čepka? Vše se bouří a ožívá, i když kolem obchází smrt. Vynikající atmosféra skvěle dokreslená použitím černobílého filmu, nedovedu si představit, že by to mělo být barevné. Úžasné dílko, při jehož sledování mi ani nepřišlo, že má jen patnáct minut. ()
Vizuální ztvárnění čtené povídky mého oblíbeného Edgara Allana Poea. Temná, černobílá a především bizarní interpretace slov Petra Čepka. ()
Švankmajerova interpretace jednoho z nejděsivějších Poeových příběhů i díky Čepkově halsu působí tak ponuře. Výborné zpracování! ()
Já bych to skoro zakázal, zfilmovávat Poeovy povídky... (přitom zrovna Švankmajer dokázal v "Kyvadlo, jáma a naděje", že to jde a že ji jde dokonce i vylepšit) Tady jsou Švankmajerovy animace efektní, ale neefektivní. Slouží vlastně jenom jako ilustrace k Čepkově deklamaci a jediný pocit, který ve mě vyvolaly, bylo, jestli by tohle nemělo větší smysl jenom v audiu...? No nemělo, protože suchý Čepkův přednes tomu taky moc nedodává. Ale nechci mu zas křivdit, vyvrcholení zvládl výtečně, až mi přejel mráz po zádech. Jenže kdo za to mohl? Švankmajer nebo Poe? ... běžte si to radši přečíst. ()
uhhh.... Vizuálně dokonalé, Švankmajer mi sedí. Četba Petra Čepka dokonalá. Jenže.... oboje dohromady se mi nepodařilo spojit v jeden celek. Když jsem se soustředil na obraz, nevnímal jsem předčítání a naopak. To je, myslím, velké mínus. (celé zde: http://www.youtube.com/watch?v=lk6xV5sQ8KA) ()
Pan Petr Čepek, kterého si velice považuji, mluvené slovo maličko odbyl... ale - bojím, bojím, pane Švankmajere... ()
V celém filmu animuje Švankmajer pouze předměty. Nepoužívá herce, pouze z prostředí a jeho zvuků vzniká tíživý dojem a představa šílenství, která je všudypřítomná jak v Poeově povídce, tak v tomto filmu. Film je rovněž jedním z výsledků Švankmajerových pokusů s taktilním uměním. Tuto metodu následuje ve své hudbě k filmu i Jan Klusák, který společně s Švankmajerem svojí hudbou předměty animuje a oživuje. Stísněnost, strach, pouhé předměty evokují to mrtvolno, o němž Poe vypráví. A do toho všeho podmanivý hlas Petra Čepka... ()
Těžko se mi to hodnotí jako celek, protože jsem Zánik domu Usherů sledovala po většinu času buď pouze vizuálně nebo poslechově. Od začátku mi nešlo dohromady povídání Petra Čepka a Švankmajerovy obrázky. Zavřela jsem tedy oči a chvíli jen poslouchala - super! Pak jsem vypnula zvuk a představila si jinou, ponurejší hudbu - taky dobrý. ()
Švankmajer je ve své kreativitě výjimečný. Za vizuální podobou filmu ale zaostává ta zvuková. Klusákova hudba je super, ale hlas jako by se s filmem míjel. Nikoli vinou Petra Čepka. Herecky, mírou emocí, obsahově se mi přednes vcelku líbil, ale vadila mi neautentičnost, nezapojení do prostoru, to, že herec četl ve studiu, kde je jiná akustika, než jakou při pohledu na zchátralý dům čekáte. Znáte to, když vyprázdníte byt, slyšíte svůj hlas jinak, když jste v tunelu, tak zase jinak... A tady koukám na zanikající, bortící se dům, poslouchám hororový příběh, slyším autentické zvuky, ale hlas je úplně z jiného prostoru. ()
Vytvořit život v neživých předmětech dokáže snad jenom Švankmajer. Přestože v celém filmu se objevují jen předměty jako židle, skříň atd., měl jsem dojem živých lidí. K tomu ještě komentář Petra Čepka, co ještě dodat. ()
Famózní!!!!! ()