Historia Naturae

Možná je to tím, že jsem biolog, ale tahle Švankmajerova práce se mi líbí velmi a řadí se rozhodně mezi mé nejoblíbenější, ať už ztvárněním, tak i vcelku zajímavou a nadčasovou interpretací (tedy tou mou (kterou nevyzradím), ale nevím jestli tam vážně byla). Jen tedy nevím, jestli ta žába na konci cyklu "Reptilia (Plazi)" byla schválně, nebo to byla jen malá chybička. Na to jsem se Mistra bohužel zapomněl zeptat při debatě po jeho krátkých filmech. (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Rudolf II. by i s Archimboldem slintali blahem. Oživení přírodopisného kabinetu a starých Brehmových publikací. Proměna dialektismu v surrealismus. Chyba se však stejně vloudila - Švankmajer má asi zoologii na háku - odkdy patří mlok a žáby do reptilií? (16.08.2005)

. . . Hmyzáci, rybáci, pitáci, slizáci, cicáci a jiné havěti, všecko to jest, co se to dá sežrat. Nu a až to všecko sežereme, sežereme přirozeně sebe. Nastane království nehezké... ;-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách historických, repete 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako devatenáctý - 22.3.2009) (22.03.2009)

Švankmajerova devíti minutová dokonalost. Pro mě nejpůsobivější ironie: záběry animovaných zvířat, jejich pozůstatků, tedy koster, skořápek, ulit apod., jsou prokládány detailem (u Švankmajera oblíbeným) na lidská ústa, která si pochutnávají na mase. (Téma "jídlo" jako abstraktní symbol konzumní společnosti rozpracovával mistr i ve své další tvorbě, kde jej dovedl k dokonalosti.) Kombinace animace a hraného filmu. Kombinace hry a nehry, tedy kombinace fikce a reality. Netřeba komentáře, surreálný obraz mluví sám za sebe. A hudební vložka (jako vždy) podtrhuje atmosféru a dodává důraz jednotlivým záběrům. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=2R8dwv_vQJk&feature=PlayList&p=C8380BD463605ECD&playnext=1&index=3 (04.03.2009)

Tak před každou kapitolkou si dáme sousto šťavnatého masíčka a vzhůru na dobrodružnou cestu. Dnes se podíváme, co všechno nám nejen profesor Matulka ve svém kabinetě přichystal za exponáty. Nechybí opět výborný hudební příspěvek Zdeňka Lišky. (06.10.2007)

Švankmajerova prvotina, v ktorej nám v ôsmych poviedkach osobitným spôsobom predstavuje žívočíšne druhy vrátane človeka. Avšak forma, ktorú zvolil mi akurát zdvihla žalúdok a pomohol tomu aj otrasný hudobný doprovod. Tomuto druhu umeleckého vyjadrovania jednoducho nerozumiem. (27.08.2005)

Vím, že v jednoduchosti je síla, ale tentokrát ta jednoduchost byla zhruba dvakrát delší než bylo nutné, pane Švankmajere. (19.11.2015)

Myslím si, že zaměstnanci Národního muzea z Paleontologické expozice ve druhém patře, museli blahem vyskakovat z oken. Švankmajer totiž předkládá divákovi výjevy v podobě opic, želv, lidské tlamy polykající nechutné maso (k zeblití!) a v neposlední řadě nastává konec v podobě lebky, která mi jako jediná připadala zapamatováníhodná. Až u Chapter 6 jsem si uvědomil, co tím chce Honzík vlastně říct. Ale je to má chyba? Je mi to vlastně fuk... (22.03.2009)

podobný zážitek jako hra s kameny, prostě oceňuju víceméně jen tu práci, co to muselo dát, jinak mě to moc neoslovilo... 50% (14.06.2008)

Jestliže je Rakvičkárna dvojčtem Posledního triku, pak následující Historia naturae je dvojčetem (následující) Hry s kameny. A ovšem: šuplíky a jídlo. Tvorstvo vylézá z šuplíků, aby skončilo v kleci, v krabici, na špendlíku. Vylézá z břicha, aby skončilo v břiše. Žere, aby bylo sežráno. Hýbe se to. Kostra drží. Oko vidí. Nakonec homo: samčí hlava hledící na samičí tělo, poslouchající samičí hlavu. U lebky na pohlaví nesejde. (16.09.2011)

Je ta naše fauna ale bohatá a chutná. No jo, jenže my jsme součástí té fauny, nesežereme se nakonec navzájem? Ale co, jdeme si raději zatančit homo valčík. Máme to ale v té naší kinematografii oddané umělce, kteří pracovali s nezbytnou poctivostí a precizností. Vizuální i hudební. (22.07.2013)

Kedysi som mal možnosť si prezrieť všakovaké exponáty na prírodovedeckej fakulte, ale musím priznať, že prehliadka Švankmajerovou expozíciou bola omnoho zábavnejšia a mala väčší spád a lepší rytmus. Obával som sa pavúkov, tie sa tu našťastie nevyskytujú. (05.12.2016)

opat pocin, ktory sa mi maximalne vyhol. opakovanie niektorych veci z minulych projektov na mna posobili dost rozporuplne. (31.07.2007)

Biologie podle Švankmajera je mnohem zajímavější než cokoli, co nás učili ve škole. Rozpohybované obrázky, kostry i živé záběry směřují k jedinému konci: jako další sousto do úst běžného konzumenta. Výborná hudba Zdeňka Lišky je plnohodnotným partnerem střihačovým nůžkám. (22.03.2009)

Zajímavý filmový experiment. Nic víc, nic míň. (21.03.2009)

Velmi bizarní, křiklavé, depresivní, místy s náznakem humoru viz třeba jedna póza ve vitrínce. Konzumní společnost opravdu zkonzumuje vše co se dá. Už ve Švankmajerově prvotině slouží hudba Zdeňka Lišky především k rytmizaci záběrů místo vytváření atmosféry a v tomhle je Liška opravdu mistr. Je opravdu velké štěstí, že tenhle krátkometrážní film Švankmajer vůbec natočil, protože nevystudoval FAMU a co kdo nevystudoval, tak to tenkrát nemohl dělat. Naštěstí se za něj postavil známý filmař a další tvorbu mu umožnila výhra hlavní ceny na jednom zahraničním festivalu. | ► Historia Natuare (22.03.2009)

Občas si připadám, že jsem na to umění prostě krátký... Jeden z prvních Švankmajerových kousků na první pohled působí jako sled bizarních videoklipů, u nichž mě, pravda, brala mnohem více hudba než obraz (a ohledně obrazu mě nejvíce bavila ptačí sekvence). Švankmajer to ale zaonačil kulišácky, zrovna v době, kdy mi to začalo připadat dost nezáživné a dlouhé a přemýšlel jsem o hodně nízkém hodnocení, mi docvaklo to propojení, ten obsah toho všeho. Do nějak zvlášť horentních výšin to film ale i přesto nevyneslo. (08.10.2014)

Tak nejdříve tu máme hrátky se „škebličkami“ a vysušenými kraby, štíry, což po vizuální stránce nebylo vůbec špatné – pak se mrkneme na okřídlený hmyz (mrkni na mou sbírku motýlů…), brouky, berušky, atd… - abychom se dále přesunuli k rybám všeho druhu – pak želvám, hadům, mloků, žábám – samozřejmě nesmí chybět ani vejce, ptáci a každopádně ani šelmy, opice či samotný člověk…Tak jako dalo se na tuto „Švankmajerovu encyklopedii“ podívat, ale znám jeho lepší díla! (20.02.2020)

K tomuto osobitému příspěvku k evolučnímu bádání pár vět Schopenhauerových: "Člověk jest v podstatě hrůzné divoké zváře. Známe je pouze ve stavu zkroceném a ochočeném, který nazýváme civilizací: proto se lekáme tolik příležitostných projevů jeho pravé přirozenosti. Ale kdekoliv a kdykoliv s něho spadnou řetězy a zámky zákonného pořádku a nastane anarchie, tu ukáže, co umí. [...] V každém člověku jest v prvé řadě zahnízděno obrovské sobectví, které překročí s největší lehkostí veškeré překážky práva, jak učí denní život v malém a dějiny ve velkém, na každé své stránce. Což nespočívá již v oné uznané nutnosti bázlivě střežené evropské rovnováhy doznání, že člověk je dravec, který, jakmile postřehne vedle sebe slabšího svého druhu, nezbytně ho přepadne?" (24.05.2014)

Na biologii jsem si nikdy moc nepotrpěl, ale Švankmajerovýma očima najednou dostala docela zajímavé obrysy. A alegorie s ústy a potravou – docela jsem čekal, co přijde u člověka. (21.03.2009)