Hra s kameny

Šutry, šutry, šutry, šutry... dokážete si představit nudnější věci k pozorování? Ale ona s těmi kameny a kamínky není až taková nuda. Když se dají do pohybu, člověk jim skoro závidí, jak pestrý mají život, což v případě tohoto animáku od Švankmajera ani nemusí být myšleno jako ironie. Pokud celý film skutečně nebyl jenom o hýbajících se kusech nerostů (a věřím, že o tom je přesvědčený nejen samotný tvůrce), pak jeho myšlenka pravděpodobně má co dočinění s pomalu (či rychle?) ubíhajícím časem. Jak velká je ona pravděpodobnost si už spočítejte sami. Jakožto člověk žijící a fungující na nepravděpodobností pohon to nedokážu odhadnout. Dokážu si však představit, jak neskutečně pracná musela být realizace něčeho podobného a jakou míru trpělivosti vyžadovala. To já když jsem se kdysi snažil podobně plynule naanimovat nůž projíždějící jablkem, měl již po pár pořízených (avšak nevydařených) snímcích tendenci spáchat s oním nožem a za hlasitého výkřiku harakiri. (10.05.2007)

Opravdu s kameny? Zprvu zdánlivě jen manýra. Ale už při druhé várce je zřejmé, že ta první nebyla manýrou tvůrce filmu, nýbrž manýrou fyzikální (resp. chemické, biotické) reality, tvořivou manýrou vesmíru. Následuje evoluce. Po třetí várce napjatě očekávám, jak to bude dál. A bude: Shromažďování a slučování. Milování k sežrání. Rozbíjení. Tik tak tik tak tik tak tik tak tik..........................bim bam................tik tak tik tak tik tak........................ ...............konec. Jak to bude dál? PS: Překvapuje mě, že ze všech 27 dosud komentovavších jedině známý vtipálek Flipper pochopil, o co jde. S tím rozdílem, že já v tom vidím globální fylogenezi, on individuální ontogenezi; když si to tak zpětně promítnu, musím přiznat, že skutečné "co tím chtěl básník říci" uviděl Flipper. (16.09.2011)

Jak napsal již Jan Krejčí v Počátcích nerostopisu v roce 1851: „Obyčejný kámen, jaký na cestě nalezáme, nezdá se míti nic obzvláštního na sobě, ani určitého tvaru rostlin, ani půvabnosti barev ani příjemného zápachu. Vstoupíme-li ale do hlubokých bání, kde pilnost lidská potřebné nebo drahocenné rudy těží, spatříme rozmanitě zapletené žíly, naplněné skvostnými nerosty určitých ostrých tvarů. A jaké množství rozmanitých kamenů nejkrásnějších barev a nejpodívnějších tvarů obdivujeme ve sbírkách nerostopisných!“ (15.07.2016)

Personifikované kameny vytváří různé snové sekvence na pozadí reality. Animace ve hraném filmu jako jeden z nejzákladnějších rysů Švankmajerovy tvorby. Popraskaná omítka, tikot hodin, kameny. Tedy symboly. Rozpustilá fantazie neomezená časem ani prostorem. Otevřete hrací skříňku a za jejích líbivých tónů nechávaté své myšlenky plynout... nekonečně. Vynalézavé a jistě pracné. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: http://www.youtube.com/watch?v=3M2cxSum4mM&feature=related (03.03.2009)

Rozverná švankmajerovská hříčka. Byly jednou jedny hodiny. Ale nebyly to ledajaké hodiny. Byly to kouzelné hodiny. Místo kukačky a jejího časového ohlášení se vždy v celou objevila hromada kamenů. Kdo ví, kde se vzala... Srdce každého mineraloga by zcela jistě zaplesalo, pro mě ale kámen jako kámen. Dostat křemenem po hlavě by bolelo určitě úplně stejně jako třeba žulou nebo pískovcem. (06.10.2007)