Trojuholník smútku

Po dlhej dobe víťaz festivalu v Cannes, ktorý má čo ponúknuť aj bežnému divákovi a nie len hŕstke nadšencov intelektuálnych artových filmov ( i keď chýry o filme roka boli podľa mňa trochu prehnané). Počas svojej stopáže Ruben Ostlund originálne zabrdne do množstva aktuálnych spoločenských tém, občas dramaticky, občas komediálne, pričom najmä tá vtipná, satirická kritika je veľmi zaujímavo a chytro podaná. Ukážkovým príkladom je scéna v 2.akte na lodi s okúpaním celej posádky a následnou večerou, ktorá má podľa mňa potenciál stať sa raz kultovou a mal som pri nej naozaj dosť :D . V 3. akte síce filmu ľahko dôjde dych, skrátenie by tiež určite neublížilo a koniec by som si osobne želal viac jednoznačný. No i tak Trojuholník smútku v konečnom dôsledku stál za videnie a je veľmi podnetnou a zaujímavou satirou plnou rôznych svojských postavičiek, v ktorých si istotne každý z nás dokáže nájsť aj paralelu s reálnym svetom. PS: In den Wolken! 70% (12.10.2022)

Nechtěl bych být majitelem šampaňského domu Bollinger, jehož champagne si smetánka prolévá hrdlem, když zjistil, jak dopadla kapitánská večeře...Suverénní, odvážná a zneklidňující režie v třeskuté, i když jednoduché společenské satiře... (05.12.2022)

Östlunda mám rád, ale v mnohokrát zmiňovaném třetím dějství se to opravdu překlopí do příliš průhledné a prvoplánové teze. Dialektika pána a raba pro americké publikum. A jak už někdo také několikrát zmínil, White Lotus, který operuje na podobném poli, je mnohem povedenější a umělecky úspěšnější. (16.12.2022)

Dobře nasnímaná satira. Ale jestli je 'Pán much' vyšších vrstev vše, co stačí k uchvácení dnešních diváků, tak nevím... možná bych byl nadšenéjší bez toho přemrštěného hypeování. Tím nechci říct, že je to špatné, celá ta finální pasáž přiměje člověka zamyslet, jak jde morálka stranou, a vlastně cokoliv, když dáte A a B do jiného zázemí, jiných podmínek, bavilo mě to v tom vyobrazení. (21.12.2022)

Na začátek silvestrovského večera se ten film ukázal jako dobrá volba minimálně proto, že mě nenechal usnout. Scény z večeře na luxusní lodi, které se tu často zmiňují, byly podařené a tak nějak mi zapadly do kontextu dnešního večera. Já jsem se bavila a tak dávám s čistým svědomím plný počet. (31.12.2022)

Režisér Ruben Östlund si vždy umí najít vhodné téma a uchopit ho netradičním a velmi poutavým stylem. Už jeho sociologická sonda do selhání jedince v dokonalé švédské společnosti (Vyšší moc) mě zaujala. Jeho následující Čtverec byl neméně poutavý. Proto jsem se na Trojúhelník smutku moc těšil. Östlund opustil své rodné Švédsko a příběh zasadil do mezinárodněji srozumitelných (chcete-li globálních) kulis. Mezinárodní úspěch filmu se dal proto vcelku čekat. Jeho neúprosné tepání do bohaté společnosti je rozhodně divácky vděčné. Navíc to není nijak násilné a jen zdánlivě vše nezúčastněně pozoruje. Zaměřením na detail krásně nechá vyniknout nesmyslnost počínání těchto bohatých lidí. Rozhovor modelky a přítele ve výtahu, celá snobárna na lodi… Nejvíc mě ovšem bavil rozhovor amerického komunisty a ruského kapitalisty, to bych si rozhodně nechal líbit i déle. Mám snad jen jedinou výtku. Závěrečná pasáž na ostrově se už zbytečně táhla a chybělo mi pevnější napojení na předcházející dějovou linku na lodi. Přišlo mi, jako by si režisér jen vystavěl potřebné kulisy pro to, co chce říct a to bez ohledu na příběh. Každopádně je to opět svěže originální, zábavné a divácky vstřícné. (18.01.2023)

I přes rozporuplnější start filmu se mi v průběhu začal dosti zamlouvat. Perfektní vyobrazení smetánky společnosti, která je prohnilá až do morku kostí, je geniálně vykonstruovanou podívanou, překonávající sebe sama každou další scénou. Ústřední, navzájem si nedůvěřující, dvojice zajišťuje plynulý chod a stupňování příběhu samozřejmě společně s ostatními postavami a mým osobním favoritem, sovětským kapitalistou a zároveň americkým komunistou :). Celková atmosféra a hudební podklad celému ději skvěle nahrává a příjemně i film polidšťuje. Ještě k tomu kapitán jachty, který po celou dobu i v přítomnosti buržoázních pasažérů má všechno absolutně na háku, je bravůrním nakopnutím zpět do reality, které o to víc umocňuje problematiku, kterou se film zaobírá. Sympatické rozdělení snímku na 3 části (z čehož vyplývá i název filmu), souběžně odpovídající aktuální a zároveň degradující mentalitě, situaci a hierarchii postav je v podstatě pouze a jen logické. Trojúhelník smutku, který vám pootevře oči ohledně světa, ve kterém žijeme, jednoznačně není podívanou pro každého, ale když tomu ten čas věnujete, budete nadšeni! (21.01.2023)

/-/The person I see is a savage monster. (7/10) (04.02.2023)

Večeře s kapitánem byla epická. Nepotřeboval bych žádnou jinou scénu a dal bych té originální, mega vtipné obžalobě kapitalismu plnej kotlík. Robinsoniáda měla taky něco do sebe a spor o to, jak se dělit o útraty, byl taky ze života. Jestli mě tenhle Trojúhelník něčím rozesmutnil, tak jen tou skutečnou smrtí Charlbi Dean. Jinak jsem se výborně bavil. Nad očekávání. (18.03.2023)

Ve treti tretine je to takovy lowcostovy pan much, bohuzel s tragicky nezazivnym koncem… (28.03.2023)

Extrémně nepovedený pokus o satiru mířenou proti společenským jevům, které jsou zcela přirozené. Tvůrci si zde už ani nehrají na nějaký storytelling, místo toho můžeme sledovat doslova zvratky a hovna. Zábava a podnět k zamyšlení možná tak pro lobotomy. (11.04.2023)

The ship is going under! :-D musím přiznat, že jsem se bavil, návštěvy kina nelituji, avšak po zhlédnutí předchozího režisérova snímku Vyšší moc (2014) snižuji jen na silné 3 hvězdičky. Trojúhelník smutku totiž nemá takovou hloubku a v podstatě od večeře postrádá jistou míru uvěřitelnosti... 65 % (10.10.2022)

Vždy je veľmi zlatunké, ak kritika kapitalizmu príde z Hollywoodu. Tento raz sa nenechali zahanbiť ani európski kaviároví socialisti. Pristupuje sa k tomu prvoplánovo, až detinsky (kritika influencerstva, luxusných večier, podnikania so zbraňami, atď.)... Divákovi sa má asi dostať pocit zadosťučinenia, keď sa robotnícka trieda vzbúri... Piráti v tomto filme nejdú po majetku, ale spáchajú rovno teroristický útok. A k tomu tá neskutočne prepálená stopáž, keď sa väčšinou nič nedeje. Napokon na margo tunajších ospevných komentárov: Čo preboha je na tomto filme originálne? Je to Climax zmixovaný s Titanicom a Stroskotancom. Nehovorím, že to nemalo svetlé momenty, či humor - na kapitánskej večeri som sa nahlas zasmial, ale inak to bolo utrpenie. (21.10.2022)

Těch 5 si to zaslouží. Skvělý ! (29.11.2022)

Hleďme, že by satira na kapitalismus? Osobně bych tento film chápal jako výpověď o zlu, které je zakořeněné v každém jedinci, ať už je člověk povoláním finanční magnát nebo hajzlbába. Proč je lidská mentalita taková, jaká je? Bohu budiž žalováno, řekl by křesťan. Já na takovou otázku žádnou odpověď nemám. Kdo by se chtěl poučit o dobrých lidských vlastnostech, měl se podívat na nějaký jiný film, třeba – no, teď si zrovna nevzpomenu. Tenhle totiž žádného kladného hrdinu nemá. Nejvíc mě pobavila scéna, kdy se postarší manželé jaksi nemohli vymáčknout, v jakém oboru vlastně podnikají. Prý že jejich výrobky slouží k šíření demokracie. Pak z nich vypadlo, že k nejžádanějším produktům jejich firmy patří ruční granáty a nášlapné miny. Maně mi vytanul na mysli pojem „humanitární bombardování“, svého času u nás používaný v souvislosti s Jugoslávií. Človíček, který tento termín vymyslel, by se ve společnosti na té lodi fakt dobře vyjímal. Kromě toho ve filmu chyběly pseudointelektuální tlachy, v jakých právě on byl přeborníkem. Přesto nemohu říci, že by se mi film nějak zvlášť líbil. Na můj vkus byl příliš alegorický, zbytečně dlouhý a jako komedie moc nefungoval, i když třeba scéna, jak přežraní příslušníci buržoazie blijou, vůbec nebyla marná. Ale že by film nějak rozšířil mé obzory nebo obohatil mé poznatky, tak to nerozšířil ani neobohatil, ba ani mě valně nezaujal. Nejsem na světě první den a vím, jak to tady chodí. A co s tím jako já mám dělat? Nebaví mě na to koukat ani v reálu ani ve filmově zhuštěné podobě. Film je spíše určený těm, kteří se rozplývají radostí nad tím, že tady máme demokracii (čti: kapitalismus). (04.12.2022)

Hype až na půdu! Satira na "high society" není tak ostrá, jak by mohla být. Na ty dvě a půl hodiny to zas tak velká (a mnohými avizovaná) zábava není. U třetí ostrovní části už jsem se regulérně nudil. (16.12.2022)

You can call me King of shit. Jedním ze způsobů jak ověřit jedinečnost uměleckého díla, je neschopnost kulturně převzdělaných, zapálených ideologických oponentů smáznout jeho poselství nesmysl - viz recenze na A2larmu, která záměrně setrvává v ideologických mantinelech, označuje film za satiru stvořenou kapitalismem, ne satiru o kapitalismu, obviňuje jej z absence řešení a z toho, že pouze konstatuje skutečnosti. Östlund dráždí nejen recenzenta A2 tím, že se povznáší nad ideologické kategorie, nad nimiž překvapivě ještě v roce 2022 leckde freneticky onanuje. Trojúhelník neústí ani v nepravděpodobnou solidaritu, ani v morálnímu posvěcení opačného tábora. Nejsympatičtějšími postavami jsou Král hoven, trousící reaganovská moudra a rošťácky pomrkávající, nonstop sťatý kapitán, přehrávající v kapitánské kajutě jachty za 250 000 000 $ Internacionálu. Nad zbytek ansámblu je nevyzdvihuje nic než to, že se snaží něco pochopit a zaujmout stanovisko, i když nutně selhávají. Film ve výsledků přináší úlevně zábavné, ale přesné svědectví toho, že jsme bez ohledu na vše ostatní dost sráči, a také jak se jimi stáváme. Domnívám se, že není od věci to čas od času připomenout, nebo to alespoň uvážit, abychom s tou skutečností mohli obcovat, přitakat, abychom s tím mohli v okamžicích čiré dobré vůle shůry něco dělat. Když se povede to udělat esteticky a myšlenkově podnětně, humorně, s jistým pochopením pro aktéry obtěžkané obligátní lidskou bídou, je to na Palmu. Viděl Östlund Godardův Socialismus? (20.12.2022)

Kinofilm roku 2022. 95% (31.12.2022)

Evropsky Parazit satirizuje stejne kousave a podobne miri na univerzalni socio-ekonomicke problemy. Oproti korejskemu kousku, ale nedostaneme film, ktery by pohanel strhujici dej, o to je ale silnejsi zobrazovana freska, kterou neodolatelne okorenuji obcasne vybuchy absurdniho humoru. (04.01.2023)

Vrchol filmu přišel dřív (kapitánská večeře patří k těm nejlepším a nejnechutnějším scénám v dějinách filmu), ale i pak mě to rozebrání "nejlepších lidských vlastností" bavilo dost. Kdyby byl svět v pořádku, vládlo by na Oscarech tohle dílko. 8.5/10 (27.03.2023)