Vítr v kapse

Lesk i bída reálného socialismu, aneb Tofi s Vaculíkem coby Snowboarďáci pro generaci dnešních třicátníků. Vítr v kapse ale na rozdíl od Janakových boys nabízí kromě utrefeného postmaturitního života plného fórů a napáchaných blbostí i nejeden moudrý přesah. "Dyť já to nedělám pro sebe," peskuje tatík vylekaně synátora hlasujícího proti mimořádné sobotní směně. A tak se musí zrodit legenda o zlepšováku na úhlovou rotační frézu, aby i kamarádi měli pocit, že nám na nich záleží, ačkoli nám bylo a je vlastně všechno buřt. "Pane mistr, už to máme skoro hotový. - Hlavně to tady vykřikujte, blbouni. Změřte to ještě jednou!" K tomu slušná romantická linka s půvabnou Ivanou Andrlovou, v bufetu dvakrát kofolu alias morfium, ve skladu fasovanou solvinu, na diskotéce anglicky zpívající Olympic a ve finále nekompromisně tragický konec, neboť život, milé děti, opravdu není až takové peříčko. Odváží se někdy někdo poslat filmovou postavu Vojty Kotka takhle bez patosu na onen svět? A není to vlastně jedno? Ať si kdo chce co chce říká, mám Vítr v kapse hodně rád. Kromě jiného je to myslím dobrý důkazní materiál na téma užitečnosti (některých) barrandovských dramaturgů. Neboť pouze jejich dohledem se dá vysvětlit propast mezi tímhle filmem a slátaninami, které začal Soukup točit o deset a více let později. 90 %. (15.07.2008)

Rebelové v mezích zákona. Dnešní optikou je to slabota, ale pokud se vcítíme(nebo zavzpomínáme) do tehdejší doby a nálady, pak je to velmi příjemný film o rebelujících postpuberťácích, kteří si hledají svoje místo ve společnosti. Sní o dálavách, láskách, páchají revoluce lusknutím prstu. A nechtějí si připustit, že skončí v šedém průměru, uprostřed davu. A muziku k téhle atmosféře Michal David uměl, ať si si říká kdo chce co chce. (09.11.2012)

S odstupem se divím ,že "soudruh" tento film pustil do distribuce.Pracovní morálka socialistického dělníka?Ano,takto se u nás pracovalo.Vyrábělo se pouze na sklad,o naše výrobky se svět opravdu nepral.A přestože byly sklady plné,v obchodech zboží nebylo....Televize,šicí stroje,jízdní kola sehnat bez úplatku prostě nešlo. Dávám pět hvězdíček,zvláště za ty Olympiky v angličtině.Na takovou "dýzu" by nepřišla asi ani noha,ale což. Ten film tu strašnou dobu vykreslil docela dobře.Odpad tomu asi dávají jen lidé,kterým je dnes 20 a nevěří,že jsem byli takoví tupci:) (30.01.2014)

Herci Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi sa prvý krát objavili spolu v jednom filme v roku 1982. Bolo to v snímku režiséra Jaroslava Soukupa "Vítr v kapse". Je to príbeh o dvoch mladíkoch, ktorí po ukončení stredoškolského učilišťa nastúpia do ich prvého zamestania. Zisťujú, že život sa s nikým nemazná. Neskôr režisér Soukup natočil so zohratou dvojicou Vaculík - Tofi ďalšie dva filmy ("Kamarát do deště" a "Kamarát do deště 2 - Príběh z Brooklynu"). Mne osobne sa z toho najviac páči práve ich prvý "Vítr v kapse". *** (11.03.2017)

Prostředí, kde se film odehrává, je příšerně depresivní, ať už poměry ve fabrice, na ulicích, i v rodinách. Starší generace už jsou napevno zakořeněné v zahnívajícím systému, ale ani tihle mladí to nevytrhnou, na rebélii nemají odvahu, a vlastně ani pomyšlení. Samozřejmě by rádi z toho marasmu vypadli, Vaculík sní o plachetnicích, Tofi by rád do Paříže, ale ve finále jde prvnímu jen o to dostat se Anderlové pod sukně, a druhému o modrou knížku. Oba se nakonec z malých úspěchů moc dlouho radovat nebudou. Soukupovi se možná mimoděk opět daří slušná antireklama na bývalý režim, a to pouhým zobrazováním tehdejších reálií. Hvězdu strhávám, protože kulisy ze z Plzně 80.let pro mě nejsou tak zajímavé, jako pražské pasáže, a hlavně pak kvůli opravdu hroznému Davidovu songu, který tu zní nonstop i na těch skutečně nevhodných místech. (02.01.2023)