Vítr v kapse

Timto filmem si JS vytvoril sablonu na tvorbu filmu pro mladez a nutno rici, ze dobrou a na nejaky cas nenapodobitelnou. Sice si bere na musku jenom ty veselejsi stranky zivota mladych v socialisticke spolecnosti, je zcela prost kriticnosti typu Smyczka ci Olmera, ale jeho filmy (tenkrat) plnily kina. (26.07.2002)

nostalgická vzpomínka na tento film, viděla jsem ho několikrát a ráda se k němu vracím, když je tv, herci, Vaculík a začínající zpěvák i herec v jedné osobě v té době Sagvan Tofi, je to sice socialistický film, ale na tu dobu je to nejlepší co nám mohli nabídnout, ted už je to jen hezká vzpomínka, ale proč ne? (31.07.2010)

Herci Lukáš Vaculík a Sagvan Tofi sa prvý krát objavili spolu v jednom filme v roku 1982. Bolo to v snímku režiséra Jaroslava Soukupa "Vítr v kapse". Je to príbeh o dvoch mladíkoch, ktorí po ukončení stredoškolského učilišťa nastúpia do ich prvého zamestania. Zisťujú, že život sa s nikým nemazná. Neskôr režisér Soukup natočil so zohratou dvojicou Vaculík - Tofi ďalšie dva filmy ("Kamarát do deště" a "Kamarát do deště 2 - Príběh z Brooklynu"). Mne osobne sa z toho najviac páči práve ich prvý "Vítr v kapse". *** (11.03.2017)

Lukáš Vaculík měl za sebou později lepší filmy. To Sagvan Tofi toho zase tolik neodehrál. Nicméně Vítr v kapse patří k průměru i na tuto dvojici samotnou. Dva študentíci si krátí čas v práci zašíváním a občasnými lumpárnami jako například políváním kolegů vodou. Chybí mi vtip, když se jedná o komedii. Film ale má přeci jen jednu zásluhu. Dnes působí už doslova jako unikát. Když si vezmeme jak to vypadá ve fabrikách dnes a jak to v nich vypadalo před téměř čtyřiceti lety, kdy si mistři posílali pro pivo a ho.no se makalo a nikomu to nevadilo, tak je to opravdu velký rozdíl. (10.08.2020)

Tak jsem se zase - po letech - podívala na "Škodovku", kterak jí to slušelo vcelku ... dávno předtím, nežli ji (po nanejvýš hazardérském experimentu Lubomíra Soudka) neviditelné ruce trhu rozervaly na kusy - a zadupaly tak do prachu minulosti její tradici, její flexibilitu i všestrannost ... vlastnosti, s nimiž byla - jakožto průmyslový gigant - v rámci spolupráce svých závodů schopna vyrobit na zakázku téměř cokoli ... z jakéhokoli materiálu. Strávila jsem za její branou necelých 18 let, takže mám plné právo cítit se trochu uražená přístupem filmařů, kteří evidentně nikdy v žádné fabrice nepracovali. Protože v takovém případě by její zaměstnance nevykreslili jako bandu povalečů, kteří se celé dny nezabývají ničím jiným nežli vzájemnými drobnými naschvály, přeměřováním již několikrát změřeného, pokuřováním v jakési tajné zašívárně pod širým nebem či pospáváním na WC. Jakoby milá továrna rýsovala přesné nákresy, vymýšlela technologické postupy, v potu tváře zhotovovala polotovary i výrobky a následně prováděla výstupní kontrolu tak nějak iniciativně sama od sebe, bez jakéhokoli zásahu lidské ruky. Popravdě ... s odstupem času se trochu divím, že jim to tehdy prošlo. Rádoby vtipnou nadsázku si vetkněte kam chcete, vážení, humor se dá dělat i poněkud sofistikovanějším způsobem. Jen zdramatizovaný závěr za něco stojí, ale to je po čertech málo. P.S.: Sakra ... kdo z nás má to štěstí, že si vydělává na chléb vezdejší prací, která ho OPRAVDU baví, která ho naplňuje a obohacuje ? Seberealizace je sice hezká věc, ale existují i profese, po nichž sice touží málokdo, nicméně lidská společnost se bez nich neobejde. A v první řadě je třeba platit účty a mít na oběd ... a na snídani a na večeři. Život není peříčko - v každé době je připravený zastřihnout vám křídla ... a trochu vás tak přibrzdit v rozletu. Musíte s tím prostě počítat ... a musíte se s tím naučit žít. (24.05.2017)