Kundun
Kundun
Réžia:
Martin ScorseseScenár:
Melissa MathisonKamera:
Roger DeakinsHudba:
Philip GlassHrajú:
Tenzin Thuthob Tsarong, Gyurme Tethong, Tulku Jamyang Kunga Tenzin, Tenzin Yeshi Paichang, Tencho Gyalpo, Tenzin Topjar, Tsewang Migyur Khangsar (viac)Obsahy(2)
Kundun byl oceněn jako jeden z nejlepších filmů roku. Jedná se o filmové mistrovské dílo od režiséra Martina Scorseseho, který byl pětkrát nominovaného na Cenu Akademie. Čeká Vás neuvěřitelný, avšak skutečný, příběh o jednom ze světově nejúchvatnějších vůdců – o tibetském Dalajlámovi – a o jeho troufalé snaze panovat národu v jedné z nejnáročnějších dob celé historie lidstva. Odvážné řeči a zaujatost vůči pozadí světové politiky způsobily, i díky filmovému zpracování, mezinárodní pozdvižení. Tento výjimečný snímek s nádhernou hudbou proslulého skladatele Philipa Glasse působí velmi kontroverzně, přesto si však získal celosvětové uznání. Nechte se o tom přesvědčit i Vy! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (226)
Tak, ako sa u niekoho vytvorili spojenia Japonsko-Hirohito, Čína-Mao, Kambodža-Pol Pot atď., tak sa u mňa vytvorilo spojenie Scorcese-dlhočizné filmy. Nepopieram, že sú medzi nimi aj vynikajúce, ale všetky sú dlhšie, než aké mohli byť, mať tak poruke nožničky. Kundun mi naopak pripadal krátky a svedčal by mu názov Mladosť Dalajlámu. V neúmernej dĺžke sa zaoberal pomerne krátkym obdobím Dalajlámovho života. Tým sa vytvoril priestor pre nábožensko-etnografický obrázok Tibetu, niečo, čo by som bez Dalajlámu vnímal ako produkt National Geographics. Prednedávnom som videl film o apologétovi nenásilia - Gándhím. Dalajláma mi vyznel skôr ako apologét nerozhodnosti. Bol a je symbolom Tibetu, ale jeho reálna politická sila spočíva v tom, že ho vždy niekam pozvú, ak chcú nasrať Číňanov. A ako sa Tibeťanom žije desiatky rokov po Dalajlámovom exile, to sa z tohto filmu nedozvieme. ()
Ako sa dobre pozerá na bezcitného Scorseseho, ktorý vedie svojich Fellas po tenkom ľade podsvetia, tak dobre vyznieva aj jeho sonda do krehkej duše človeka, ktorý sa, odľahčene povedané, drží hesla "peace brácho". Zaujímavo a hlavne citlivo pojatá látka o ľuďoch z "iného sveta". 80% ()
Scorsese pro mě občas sklouzne k nábožensky orientovaným tématům, kde zabije všechno, co se dá, včetně příběhu a napětí. Tři hvězdičky dávám za vizuál a atmosféru, neb kultura těchto míst je mi k srdci blízká. ()
Vizuál, kamera, hudba a režie na top úrovní, což je asi od Scorseseho povinnost, ale to je vše, co zaujalo. Trpěl jsem většinu stopáže, protože tyhle životopisy pro mě nezajímavých lidí nejsou nic, co bych vyhledával a díval jsem se na film jen kvůli režii Scorseseho. ()
Současný tibetský Dalajláma je pro mě persona, kterou obdivuji a chápu jako jednu z nejvlivnějších osobností minulého a současného století. A nejsem budhistka. Zajímá mě vše kolem tohoto sympatického pána a líbí se mi, jaký film o něm Martin Scorsese natočil. Líbí se mi jako celek, nenašla jsem v něm slabších míst, ale je pravda, že jsem ani chyby hledat nechtěla. :) Tibetu bych přála, aby nebyl v područí čínského draka a Dalajlámovi šťastný návrat do chrámů, které kdysi obýval. Já vím, zase jsem naivní... ()
Výborný film, viva la Scorcesse. Věděl si s tématem rady a natočil film, který je hluboký i zajímavý. Doporučuju těm, kteří mají rádi chytré filmy, těm pěti z vás :-) ()
Velkolepá tvůrčí kombinace Scorsese, Deakins, Glass. Všem třem pánům patří velké díky za to, že tolik vyjímečný životní příběh (nebo jeho část) dokázali zpracovat tak, že vás mrazí po celém těle dík skvělému filmovému a uměleckému zpracování a zároveň si trháte vlasy z naprosté bezmocnosti nejen své, ale především bezmocnosti tibetského lidu. Svině jedny čínské. 8/10 ()
Je to nuda. Výpravná, kostýmní, citlivá, historicky snad i jakž takž věrná, ale pořád nuda. Mrzí mě to, to téma je zajímavé, ale prostě se to nějak nepotkalo. ()
Scorsese se s tím nesere a normálně se pokouší o konjunkci duchovního snímku, historické obžaloby a aktivistického filmu obsazeného veskrze neherci, které si přitáhl někam do atlaských hor v Maroku. Už jen za tuhle ambici, která má tendence se při nepatrném narušení rozpadnout na nefunkční srandovní nesmysl, má můj respekt. Jakkoli tentokrát mu to z půlky daroval Philip Glass, který právě všechny ty tři elementy, ze kterých je snímek poskládán, byl schopný napojit na sebe. Narozdíl od zbytku galaxie mě přišly velmi slušné ty koncentrované a uzavřené herecké výkony všech herců zastupujících Dalai Lamu v různých časových obdobích. Btw pokud si chcete trochu poblít, vyhledejte si jak s tímhle filmem do nynějška zachází jeho vlastník Disney posraný z toho, aby se na něj náhodou v Číně nezamračili. ()
Deakinsova kamera vťahuje do neznámeho sveta. Glassová hudba mu dodáva patričnú atmosféru. Niečo medzi spirituálnou veľkosťou a hravou všednosťou. Dominanta Kunduna ako filmu je jeho citlivosť v prvej polovici a jeho duchovná prezreteľnosť v polovici druhej. Nedá sa vo filme nájsť výsostne Scoreseseho prvok. A film nepôsobí ani ázijsky. Ale skĺbenie týchto dvoch svetov vytvára iný životopisný film. Je v ňom badať náznaky hrôz Maa a jeho Čínskej ľudovej republiky. Ale aj duchovenstvo 14. dalajlámu, ktoré čelí ťažkej skúške. Politika a náboženstvo nejdú dokopy. Tu to máme ale z tej druhej strany. Príbeh, ktorý ani po rokoch nestráca nič zo svojej pôsobivosti a je pripomienkou udalosti, ktorej následky sú citeľné u dvoch národov dodnes. Pritom filmu nechýba duchovný aspekt ale ani ten formálny, filmový. Skôr záležitosť pre určitú skupinu fanúšikov. Podľa môjho názoru je to ale ďalší znak Scorseseho všestrannosti a rozprávačského umu. ()
Dechberoucí soundtrack, úžasná vizuální stránka, nemůžu se ubránit přirovnání k "Barace". Mladý Kundun byl neskutečně roztomilý ďáblík, jako dospělý je zobrazen jako vnímavý, moderní a citlivý člověk...ještě 24 hodin po shlédnutí nemám slov. ()
Velice konzervativně natočené, ale pevně režijně vedené, s úžasnou výpravou, mnoha různými detaily, které jsou podány tak, že i bez explicitního vysvětlování, řeknou neznalému diváku o buddhismu i kultuře Tibeťanů mnohé. A vyřádil se tu i Philip Glass se svou hudbou, která je všechno, jen ne typická, a ve správných momentech umí až nepříjemně tnout do živého. "Bylo zahájeno mírové osvobození Tibetu. Příslušníci lidové armády vstoupili do této oblasti Číny na žádost tibetské menšiny. V této baště imperialismu si tibetský lid uvědomil že žije ve feudalismu pod tyranií dalajlámy. Lidová armáda postupuje na Lhasu zdravena obyvatelstvem, které vítá své osvoboditele a nadšeně se k nim přidává." Komouši jsou prostě všude stejní. ()
K dnešnému dňu sú filmy Kundun a Sedem rokov v Tibete na tejto stránke značne nadhodnotené v porovnaní so svetovým zo stránky imdb.com. Čo sa týka Kundunu, tu 84% a tam 7.0, čo sa týka Sedem rokov v Tibete tu 77% a tam 6.8. Zrejme my máme radšej tieto témy ohľadom rozličných kultúr a duchovnosti. Ja som si film s Bradom Pittom užil viac ako tento, ale zas tento má naopak skvelú vizuálnu stránku, obrazovo je to paráda, hudobne je to obstojné, no najmä dej a nejaké väčšie a silnejšie myšlienky my v tomto chýbajú. Dej nemá nejaké mimoriadne pamätné momenty, dá sa užiť ako celok. Je to taký širší pohľad na čínsko-tibetskú krízu. Patrí to k filmom, ktoré majú, čo povedať z hľadiska faktov, nie z hľadiska nejakých vlastných myšlienok, no najmä má príjemnú atmosféru, niekedy mám pocit, že až takú americkú, tak, či tak, kvalitný film. ()
Nejvíc na mě zapůsobila hudba! Z té jsem měla největší zážitek a nejsem si jistá, jestli to není na film trochu málo? Pro mě to byl dobrý film, protože já jsem o této historii Tibetu nevěděla a nevěděla jsem ani, že Dalajláma se nemohl do Tibetu vrátit. Ale hlavní představitel mě trochu zklamal. Umím si představit, jaké emoce z toho mohly jít, ale bylo to trochu suchý. ()
Obsah včetně závěru: Životopisný film o Dalajlámovi. Výprava mnichů vypátrá v daleké vesničce malého chlapce, do kterého se předchozí D. převtělil. Chlapec bezpečně odliší pravé D. věci od nepravých. Je uveden do hlavního kláštera a vychováván jako budoucí vládce. Tamní vláda při rozhodování používá i předpovědi věštce v tranzu. Tibet obsadí Číňané. D. se s nimi nejprve snaží domlouvat, navštíví i Peking, ale když zjistí, že mu usilují o život odchází do emigrace v Indii. D. rád pozoruje hvězdářským dalekohledem své poddané. ()
Za posledných 5 rokov ma k slzám dohnali len dve veci. Scéna úteku Dalajlámu z okupovaného Tibetu bola jednou z nich. Druhou bolo narodenie môjho syna. ()
Vkrádá se mi na mysl analogie s Attenboroughovým Gándhím a taky myšlenka, že Scorseseho definitivně řadím k největším režisérům všech dob. Ta preciznost v režisérských finesách, podpořená kouzelnou hudbou, jenž fantasticky dokresluje atmosféru Tibetu, dělají rukopis Martina Scorseseho tím nejpodstatnějším, co povyšuje Kunduna nad ostatní biografie. Jinak Tändzin Gjamccho, o němž film pojednává se dodnes do Tibetu nevrátil a nedá se předpokládat, že by se tomu tak stalo dříve než se výrazně liberalizuje systém komunistické Číny. Jako první tento dalajláma procestoval západní svět a byl dokonce i u nás v České republice. Minulý rok se v souvislosti s Pekingskou olympiádou stala otázka Tibetu opět aktuální a velmi debatovanou, škoda, že nepřinesla byť jen malinkatý pokrok, ačkoli na druhou stranu se s tím dalo počítat. Každému, tibetským problémem člověku netčenému, pak nelze doporučit jiný film, než je právě tento. ()
Nikdy nezapomenu na komentář k hlučícímu čínskému rádiu ve Lhase: "Vzali nám naše ticho." ()
Kundun je... náročný. Dvouhodinová konverzačka, která tak trochu klouže po povrchu (jak pokud jde o výchovu převtěleného Buddhy, tak tibetskou filozofii jako takovou), listuje prvními 24 lety Dalajlámy jako by se v Himaláji nechumelilo a v podstatě variuje jen tři typy scén: Dalajláma jako svatý muž, Dalajláma jako chytrý, ale trochu přecitlivělý a značně naivní dítě/mladík, a Dalajláma tvrdošíjně odmítající opustit Tibet. Scorsese z toho naštěstí vyrežíroval maximum a za pomoci Glasse a Deakinse, kterého v roce 1997 akademie opět oloupila o Oscara, předkládá Západu pravděpodobně velmi věrohodnou představu o tom, jak to v Tibetu v první polovině 20. století vypadalo. Minimálně to věrohodně působí, však s filmaři spolupracovala celá Dalajrodina včetně Jeho svatosti! Takže jsem to viděl poprvé a dost možná naposledy a párkrát jsem si zívnul, ale jsem rád, že jsem tento výšlap do Tibetu mohl prožít. PS: Jestli je to s výchovou Dalajlámy tak, jak ukázali ve filmu, jedná se o mnohem humanističtějí přístup, než jaký jsem čekal. Myslel jsem, že tříleté děcko prostě seberou rodičům, zavřou do kláštera a hustí do něho mantry, filozofii a politiku, dokud mu nevymijí mozek nebo se z toho nezcvokne. Ale zjevně jsem byl úplně mimo a jedná se v podstatě o tradiční, byť trochu obřadnější, výchovu budoucího panovníka, jaké se v monarchiích a autokraciích praktikují odedávna. Bravo, Tibete, hned jsi mi sympatičtější! ()
Nadherny film, Scorsese dokazal, ze umi natocit nejen perfektni gangsterku. Jedine, co me na tomto filmu nastvalo byl titulek "Venovano Vaclavu Klausovi". To uz proboha musej prudit s politikou i v kine a navic u filmu, kde o tom zrejme tvurci nemaj ani poneti? :-( ()