Strach

Hm, tak tohle bylo trochu zklamání. Hrušínského nihilistický Kalaš je sice fajn, ale na další díly Strach nemá ani náhodou. Hlavně mě tedy mrzí strašně překombinovaný scénář. Zatímco motiv pornografie v socialistickém Československu mi přijde hodně zajímavý, to, v co se nakonec vyvine, je přitažené za vlasy. Nehledě na fakt, že v množství postav a jejich aktivitách za války a po válce jsem se brzo ztratil. Solidní thriller, bohužel s nezvládnutým vyústěním. No a ty záběry ze soudního procesu na konci... Asi to bylo poplatné režimu, ale mě z toho v kontextu dějin mrazilo. (23.06.2015)

Tak tohle mne fakt zaujalo a zaujatě jsem na to koukala celou dobu. Opravdu jsem téměř po celou dobu netušila, kdo co vlasně udělal, čemuž hlasitě tleskám. Hlavní dvojice vyšetřovatelů je vynikající a i ostatní jsou neméně dobří, zápletka velice zajímavá a v konečném resumé i nečekaná, řešení dosti poutavé, hudba vhodně dokonalá, celková atmosféra přesvědčivá. Blablabla. Nicméně já s průzkumem podobných filmů teprve začínám, ale jestli tohle má být ten nepatrně slabší kousek, tak se na další už doslova třesu. Ale nemám ani za nic ráda slovo chajda. (31.07.2011)

Dobře natočená pomalá detektivka, která se zamotává a zamotává, až ji skoro nikdo už nemůže rozmotat a tak se kostrbatě a složitě dostáváme k vrahům a motivům, a celé my to přijde vykonstruované jako politické procesy padesátých let. Jestli to tak mělo vypadat, pak se to povedlo. Jinak ovšem napětí tam je, herci skvělí. 70% (13.08.2012)

„Tak co, podepsal se?“ Nepodepsal, nadporučíku Vargo. Ale Schulhoffův zřetelný rukopis tu už cítit byl. Jde znát, že oproti dalším Kalašovým případům Vrah skrývá tvář a Po stopách krve se zde všichni teprve rozehřívali. A i se zahrnutím Machova příspěvku Na kolejích čeká vrah (Sovák-Kalaš) z toho Strach vychází jako nejslabší příspěvek série (barevnou Diagnózu smrti nepočítám). To ale neznamená, že nejde o dobrou detektivku. Vraha jen těžko odhadnete a i dvojka vyšetřovatelů s tím má problémy. Ačkoliv vlastně nejde tolik o to, kdo to udělal, nýbrž proč, pozadí příběhu spolu s motivacemi postav rozhodují. Což pro někoho může být kamenem úrazu, jistou poplatnost době v tom totiž bohužel ucítíte, ale osobně jsem s tím neměl zas takový problém. Spíš mě trochu zklamalo, že ze všech zmíněných filmů je ve Strachu nejméně humoru (který případy osvěžoval a vyšetřovatele zlidšťoval), takhle jsem se víc pousmál snad jen u Potměšilova ucha. Překvapilo mě ovšem, že došlo i na (bohužel tendenční) soud. Celkově hodnotím slabšími 4*. (18.05.2019)

(2x) Krimi klasika zlatých šedesátých, s osobitou atmosférou táhnoucí celým filmem. Knižní styl Eduarda Fikera mi vyhovuje, stejně jako v případě thrilleru Na kolejích čeká vrah se převedení jeho "detektivní fantasie" na filmové plátno velice povedlo. Petr Schulhoff možná v roce 1963 ani netušil, jaký vzdělávací film z hlediska zachycení spousty originálních a dobových kriminalistických metod nabídl, nejvíce mě zaujalo hledání zakopané mrtvoly na základě pachu pomocí nasávací pumpičky :o). V úvodě, kdy se docela akčním způsobem a poměrně dlouhými sekvencemi bez jediného slova seznamujeme s člověkem, jenž byl chvíli na to zavražděn, netušíme, jaký velice zložitý případ, do kterého vstoupili i nevyřízené účty z dob válečné okupace, se začne pomalu rozplétat. Rozhodně bylo na co koukat od první minuty, včetně ztvárnění kriminalistické dvojky v podání Rudolfa Hrušínského a Radoslava Brzobohatého − ti dva byli vzájemně tak naprosto odlišní, až jim to kontrastně spolu docela ladilo :-). (90%) (28.04.2018)