Fear
Réžia:
Petr SchulhoffKamera:
Bedřich BaťkaHudba:
Václav LídlHrajú:
Rudolf Hrušínský, Radoslav Brzobohatý, Bohuš Záhorský, Jarmila Smejkalová, Helga Čočková, Václav Lohniský, Soběslav Sejk, Ladislav Trojan, Zdeněk Hodr (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Mladý, asi dvacetiletý muž, horečně odjede z Prahy dálkovým autobusem. Pozdě večer vystoupí v Kromperku a stopuje auta, mířící k pohraničnímu pásmu. Netuší, že jej celou dobu sleduje muž v modré Octavii. Ten v plné rychlosti stopaře srazí. Druhý den je mrtvý muž nalezen v příkopu u silnice. Nemá u sebe žádné doklady. Do Kromperku přijíždí major Kalaš s nadporučíkem Vargou. Vyšetřovací mašinérie se naplno rozjíždí, avšak než se oběma kriminalistům podaří případ vyřešit, budou následovat další úmrtí a záhadné loupeže… Snímek Strach je detektivka o vyšetřování případu, v jehož pozadí stojí strach ctihodných občanů z prozrazení, jak nečestně se chovali za okupace. Film byl natočen na motivy detektivního románu Eduarda Fikera "Kilometr 19". S majorem Kalašem se filmoví diváci později setkali i v dalších filmech Vrah skrývá tvář, Po stopách krve a Diagnóza smrti. (Česká televize)
(viac)Recenzie (151)
Odsýpající Schulhoffův celovečerní debut, ve kterém Kalaš ve své lehké aroganci a bez použití slovíček děkuji a prosím rozlouskne případ s ideologickým zabarvením. Zaměření na posluhovače prohnilého západu tomu ublížilo, ale chápu, že úlitby soudružským přáním byly průvodním jevem této doby. Nutno podotknout, že při pohledu na přístroje na nasávání pachů z hlíny či odhalovaní odstraněných tratolišť krve by Horatio z CSI Miami neměl hlavu na straně, ale nevěřícně s ní kroutil. A v okamžiku, kdy major zavolal z obchodu kolegům přibližnou lokaci, kde by se mohl ukrývat podezřelý a oni mu za pár desítek sekund zavolali zpět, že tam dotyčný není a chata je vykradená, by si slavný Horatio tu hlavu ukroutil.. ()
O existenci čtvrtého resp. prvního Schulhoffova filmu s protagonistou Hrušínským coby fízlem Kalašem [a Brzobohatým jako tím volem, co většinou nic nechápe] jsem se dozvěděl nedávno z komentáře na DVD Vrah skrývá tvář. Pokud mohu soudit, i slabší Diagnózu smrti reprízují častěji. Už vím proč. Strach prostě není tak dobrý. Mezi protagonisty to sice příjemně sherlockovsko-watsonovsky jiskří, ale to nestačí. Zatímco v mladších titulech se to dramatickými, překvapivě drsnými a strašidelnými scénami jen hemží, Strach je překvapivě suchý. Zápletce nelce vyčítat televizní přehlednost, ale je složité se o ni zajímat - oběť(i) divák buď nezná, nebo nemá důvod je řešit [srovnejme se zle kuchanými dětmi Po stopách krve], ještě slabší jsou postupně odhalované motivy. Případ za mnoho nestojí, neobsahuje fungující propriety dalších dílů [obviněný blázen, závěrečný akt podle notiček soudní psychiatrie, odporné mrtvoly, které mne stašily v dětství jen o trochu méně než dnes]. Nakonec ideovou poplatnost detektívky, kterou u pitomých filmů pro trochu toho pobavení vítám, u Kalaše ruší. Fajn nicméně je, že si Schulhoff-Hrušínský v kalašovské sérii vybrali nejslabší chvilku hned na začátku. To nebývá. Přes všechno to mrmlání slušné. ()
Krimi svojej doby, dnes už so slabým spádom vyšetrovania, kriminalisti vlastne ani nič nevyšetrili a riešenie prišlo za nimi aj s vysvetlením celého prípadu. Politické pozadie a súdny proces na záver to všetko ešte viac pokazil. Hrušínský má určite na viac ako na rolu súdruha majora, kde sa v takejto "obyčajnej" roli nemohol naplno prejaviť. Viac ako krimi zápletka ma na filme zaujalo prezentovanie progresívnych postupov a hlavne vtedajších moderných technických prostriedkov. ()
"Jinými slovy: páčili zámek, zamčeno nebylo … vloupání je fingované." Tak to byl zapeklitej případ - sraženej chodec, nahotinky, špionáž a věšení bulíků na nos soudruhům kriminalistům. Jenže ti dumají a dumají až to vydumají. To mne samozřejmě potěšilo, ale ještě větší radost mi udělali orlové. Tedy vlastně Orlové. Samozřejmě Orel 1 a Orel 2, protože slyšet ve vysílačce: "Tady Orel" mě vždycky dokázalo pobavit. A taky mě dost bavilo závěrečné soudní jednání, protože to byla neuvěřitelná taškařice, kterou kazily jen zbytečně zachmuřený tváře všech zúčastněných. ()
Schulhoffovy detektivky s Kalašem mám ještě o chloupek radši, než ty Sequensovy s Vacátkem. Zatímco Sequens využívá reálie první republiky k budování úsměvně nostalgické retro-atmosféry, Schulhoffovův strohý, úspornější styl dává divákovi prostor představit si práci kriminalistů co možná nejvíce realisticky, aniž by tím však film tratil na atmosféře, v tomto případě naopak temné a ponuré. Pravda, následující dvě pokračování jsou možná ještě malinko působivější (a mrazivější), ale třeba je to jen tím, že v nich hrdinové vyšetřují ještě hrůznější zločiny. Filmařsky podle mě Strach nijak výrazně nezaostává. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (9)
- Román Eduarda Fikera Kilometr devatenáct poprvé vyšel v roce 1960. (NinadeL)
- Coufalík (Miroslav Nohýnek) na začátku filmu přestupuje z tramvaje na autobus poblíž autobusového nádraží Pankrác v ulici 5. května. Od natáčení se toto místo změnilo k nepoznání: nejdříve v roce 1967 zmizela trolejbusová smyčka JAWA, které si lze povšimnout v pozadí, v roce 1974 zde byla zrušena tramvajová trať a místní autobusové nádraží ukončilo provoz v roce 1988. Během výstavby pražské silniční magistrály byla tato část ulice od zbytku třídy 5. května oddělena, zaslepena a přejmenována na současnou Pikrtovu ulici. Později zde ještě přibyly novostavby. Jediné, co z filmového záběru dodnes existuje, jsou domy v pozadí – nachází se v Neveklovské ulici. (Šéfik)
- Věra Klímová (Helga Čočková) čeká na vraha všech obětí u nechvalně známého Bránického mostu, zvaného též Most inteligence pro železniční přeložku z Braníka přes Vltavu do Chuchle. (Robbi)
Reklama