Strach

„Tak co, podepsal se?“ Nepodepsal, nadporučíku Vargo. Ale Schulhoffův zřetelný rukopis tu už cítit byl. Jde znát, že oproti dalším Kalašovým případům Vrah skrývá tvář a Po stopách krve se zde všichni teprve rozehřívali. A i se zahrnutím Machova příspěvku Na kolejích čeká vrah (Sovák-Kalaš) z toho Strach vychází jako nejslabší příspěvek série (barevnou Diagnózu smrti nepočítám). To ale neznamená, že nejde o dobrou detektivku. Vraha jen těžko odhadnete a i dvojka vyšetřovatelů s tím má problémy. Ačkoliv vlastně nejde tolik o to, kdo to udělal, nýbrž proč, pozadí příběhu spolu s motivacemi postav rozhodují. Což pro někoho může být kamenem úrazu, jistou poplatnost době v tom totiž bohužel ucítíte, ale osobně jsem s tím neměl zas takový problém. Spíš mě trochu zklamalo, že ze všech zmíněných filmů je ve Strachu nejméně humoru (který případy osvěžoval a vyšetřovatele zlidšťoval), takhle jsem se víc pousmál snad jen u Potměšilova ucha. Překvapilo mě ovšem, že došlo i na (bohužel tendenční) soud. Celkově hodnotím slabšími 4*. (18.05.2019)

Moje první viděná a zároveň první natočená a nejhůře hodnocená černobilá Kalašovka mi i přesto z velké části případa jako solidní podívaná. Snad je to tím, že zatím nemám srovnání s pokračováními. Ale již zde Petr Schullfoff  dokázal pomocí černobilého vizuálu a tajemné kamery vytvořit velmi solidní temnou atmosféru. A to třeba hned v první sekvenci, kde  sledujenme neznámého chlapce balícího si věci a poté prchajícího  na neznamou cestu, kde ho   (Pozor Spoler!) přejede neznámé auto.  Už tohle vypadá docela mrazivě. Co se týče dua  dua vyšetřovatelů Hrušínský-Brzobohatý, ti  se nemusí ani nějak snažit o nějaká velkolepá gesta, jim tak nějak stačí, že tam jsou.  Dokonce ani to občas kritizované pomalé tempo mi tak nevadilo, naopak mě úspěšně  ponechávalo v docela intenzivním napětí, jak to dopadne. Bavilo mě jak se zdálivě banální případ pohyboval stále v  docela ,,přízemních záležitostech´´ jako těžké rodinné vztahy, vykrádání chatek, žárlivost, které ale tvořily další  velmi zamotané rozměry, až se pro vyšetřovatele stávalo takřka nemožné případ roztlosknout.  Myslel jsem si, že skoro žádné řešení by mě už nepřekvapilo. A přece se tak stalo, bohužel negativně.  Tolik kritizovaná špionážní línie poplatná době vzniku se sice dostaví až zhruba na posledních dvacet minut, ale i to stačilo na to, aby dobrý dojem zkazila.  Dalo se čekat cokoli, ale když byla do spíše komorního (ale řádně zamotaného )  detektivní příběhu nakonec zamotána i (Pozor Spoiler!)  špionáž pro  Západní Německo (Konec Spoileru!) tak se mi to zdálo vystřelené tak rychle a šroubovaně, mě to akorát otrávilo a ztratil jsem se vtom. Nakonec ale zase nutno podotknout, že pachatel se odhadnout fakt nedal a i kvůli zjevným kladům a faktu, že mě to dlouhou dobu bavilo nakonec čtvrtou hvězdu  neodeberu. Echm, radši bez přemýšlení. (18.05.2021)

Zápletka vychází na půl cesty vstříc ideologickým potřebám své doby, což ovšem není úplně neobvyklé ani u těch filmařských počinů, které tehdy vznikaly na opačné straně železné opony, takže kvůli tomu není třeba mravokárně pozdvihovat hlas. Nicméně pointa jakoby byla do děje dostrkaná spíše hrubou silou nežli racionálními argumenty, což celkovému vyznění zrovna dvakrát nepomáhá. Na druhou stranu ústřední dvojice kriminalistů Rudolf Hrušínský + Radoslav Brzobohatý funguje na jedničku s hvězdičkou a atmosféra se taky nikde zbůhdarma nepoflakuje a má se čile k dílu, takže nakonec za 3,5* (09.11.2018)

Petr Schulhoff se pomalu rozjížděl ve své plodné kariéře a již tímto filmem ukázal, že v sobě měl velice slibný potenciál. Já sice jako první film s majorem Kalašem viděl Po stopách krve (který se mi hodně líbil), ale ani tento nebyl vůbec špatný. Špionážní zápletka okořeněná o několik mordů se rozjela velmi slibně. Úvodní srážka a následné postupné vyšetřování sebou přinesli zajímavou atmosféru, ale narazil jsem tu i na několik méně záživných pasáží (kdyby se stopáž mírně zkrátila, dopadlo by to mnohem lépe). Hrušínský i Brzobohatý odvedli slušné výkony – to jsem samozřejmě od nich i očekával. Finální rozzuzlení nebylo rovněž špatné. Takže dávám lepší průměr 60%. (22.03.2018)

První snímek o majorovi Kalašovi a bohužel se vezoucí ve své době na velmi oblíbeném propagandistickém idealismu. Západní špionáž byla využívána jako hrozba všemi způsoby. Dávalo se najevo, že tito lidé se nezataví před ničím a před nikým. Minulost nacismu se na takovéto ponuré příběhy velmi hodila a byla hojně používána. Podobně zaměřených snímků vznikalo opravdu mnoho. Rudolf Hrušínský a Jaroslav Brzobohatý tu ztvárnili dvojici vyšetřovatelů s takovým respektem, že i z nich jde zkutečně strach. Nejen film, ale i doba, ve kterém se to odehrává, byla temná, což nejednomu pamětníkovi připomene hlavně soudní proces na konci příběhu. Ten je zachycen opravdu reálně. Z politického hlediska je strach na svém místě. Film je nejen zajímavě napsán, ale i velmi dobře natočen. Napětí tu sice žádné není, ale u takového dějství není ani potřeba. Snímek jako jediný s majorem Kalašem nebyl vydán na DVD. Z jistého hlediska se to dá pochopit, ale proč tomu bránit a vytvářet nový filmový trezor? Politicky zaměřený detektivní film je natočen velmi zdařile a to je zásadní. Do poslední chvíle asi málokterý divák pachatele odhalí. A tak to má být. (16.01.2015)