Kamera:
Karel DeglHudba:
Josef DobešHrajú:
Jaroslav Průcha, Marie Glázrová, Karel Veselý, Ladislav Boháč, František Kovářík, Alois Dvorský, Milka Balek-Brodská, Slávka Holakovská, Zdeněk Hora (viac)Obsahy(1)
Chcete vědět, co si o vás ostatní myslí? Zahráváte si s ohněm…Film Hlídač č. 47 začíná vlastně happy endem: železniční hlídač Douša se svou ženou zachrání na poslední chvíli vesnického kramáře Ferdu Zusku, který chce z nešťastné lásky skočit pod vlak. Pak se však příběh trochu komplikuje: Ferdovi otrne a začne dělat návrhy paní Doušové, zatímco Douša, který se při jeho zachraňování zranil, ohluchne. I když se mu po čase sluch vrací, nedává to Douša najevo – aby poznal, co si o něm lidé myslí. Jenže to je někdy lepší nevědět… Ve filmu Josefa Rovenského dostali příležitost herci Národního divadla Jaroslav Průcha (Douša), Marie Glázrová (Anna Doušová), Ladislav Boháč (Ferda). Hlídač č. 47 byl natočen podle psychologického románu Josefa Kopty a zařadil se tak na konci 30. let mezi vlnu filmových adaptací české literatury. Byl to poslední film herce, scenáristy a režiséra Rovenského, který v pouhých 43 letech zemřel ještě před dokončením filmu (5.11.1937). Z jeho režií jmenujme například Řeku (1931) či Maryšu s Jiřinou Štěpničkovou (1935). (Česká televize)
(viac)Recenzie (41)
Pěkný důkaz toho, že když se řekne "český předválečný film", nemusí to znamenat romantiku s Oldřichem Novým. Velmi dobře zpracované drama o tom, co je vlastně řečeno v oficiálním textu distributora - že někdy je opravdu lepší neslyšet. A až budu simulovat hluchotu, dobře vím, co před komisí mám a nemám dělat... (410.) ()
Hlídač č. 47 je morální drama, které na všechny hlavní protagonisty pohlíží z vícero stran a nikoho neponechává jen s běloskvoucím štítem čistoty. Nevyhýbá se občasnému odlehčení, ani elegantně kousavému cynismu. Úchvatné jsou podbarvené expresionistické okamžiky hlídačova zdravotního postižení, kdy se lze po zobrazené bezmoci natáhnout. Sarkasticky se pohlíží na "upřímnou" vesnickou pospolitost i bigotní zapšklost. Konec se ubírá ke smíření a pochopení vlastních chyb, každý má svou slabší chvilku vlastní sebereflexe. Hlavní postavou dramatu života je hlídač železniční tratě František Douša (velmi zajímavý Jaroslav Průcha), dobromyslný muž, věřící v dobro a lidskost. Poctivec je dílem nešťastné náhody konfrontován se skrytou částí lidských charakterů a nekontrolovaný pád beznaděje zdá se být bez konce zastavení. Prohlédnutí bývá ochromující. Hlavní ženskou postavou je Anna (dobrá Marie Glázrová), Doušova žena. Nedostatečná manželova pozornost a naléhavá neodbytnost mladého uhrančivého floutka vnáší zmatek a mlhavý pocit vzletné romance. Vnitřní tápání není překvapením. Důležitou postavou je Ferda Zuska (dobrý Ladislav Boháč), vesnický kramář a drzý mladík s charizmatem a rozpolceností pochybností i destrukce. Vesnická idyla upřímnosti dokáže být zákeřná a veškerá naznačená traumata minulosti se mění ve zlobu a sebevědomou pózu, která se neohlíží na ostatní a teatrální nenasytnost pohlcuje vše dobré v jeho nejbližším okolí. Z dalších rolí: Ferdův osamělý otec a na smrt připravený hrobník Zuska (zajímavý František Kovářík), dobíravý truhlář Bertík (příjemný Alois Dvorský), veselí hospodští kumpáni (Václav Menger, Karel Němec, Fráňa Vajner), důstojní členové lékařské posudkové komise (Jan Černý, Alois Peterka, Jaroslav Bráška), "upřímní" přátelé (Vladimír Smíchovský, Viktor Nejedlý, Ferdinand Kohout a další), či energický synek Doušových Karel (Karel Veselý). Josef Rovenský byl zdatný v adaptování morálních dramat. Hlídač č. 47 nabízí kritický pohled i optimistické vyhlídky, strhující psychologické chvilky i příjemný nadhled. Příjemné na pokoukání. ()
Timto filmem jsem zkompletoval vsechny Hlidace (1937, 1951, 2008) a musim rict, ze me zadny nezklamal a vsechny se mi libi. Ani jeden z nich kvalitou neprevysuje ostatni, ale kazdy si drzi svoji vysokou uroven a to prevazne diky vybornemu scenari. Prucha v roli Dousi vyborny. Mezi velkym poctem veseloher ze tricatych let je toto drama prijemnou zmenou. ()
Viděno ve stejný den jako novější remake z roku 2008 - hodnocení dávám podobné. Novější verze má lepší dynamiku, spád, více propracovaný scénář a samozřejmě lepší technické prostředky (což bezpochyby nelze srovnávat, 1937 X 2008!). Ovšem po herecké stránce vychází lépe tento filmu (přestože novější verze se mohla chlubit Karlem Rodenem v hlavní roli). Marie Glázrová je skvělá, živočišná herečka, půvabná, krev a mlíko. Narozdíl od ní je její kolegyně z nové verze - Lucia Siposová - neherečka, podávající katastrofální výkon a o nějakém extra půvabu se také bavit nemůžeme. Plně souhlasím s hodnocením 71 procent. SPOILER: Zajímavostí pak je, že tato verze končí /zřejmě/ sebevraždou Ferdy, pokáním nevěrné Anči a odpuštěním ze strany hlídače Douši (Renčova verze nabídne jiný konec. Ferda zabíjí hlídače Doušu, Anča Ferdu nahlásí četníkům, kteří ho zatýkají.). Aby toho nebylo málo, mám v plánu shlédnout poslední verzi Hlídače č. 47 - tentokrát americkou verzi v české režii Hugo Haase z padesátých let. ()
Možná by nebylo špatné na chvilku ohluchnout a dozvědět se co si o člověku ostatní myslí. I když ..... . Film je na svou dobu opravdu dobře natočený ale kopie už je špatná a někde je obraz hodně mizerný. Herecké výkony Průchy i Glázrové výborné, hlavně Glázrová upoutá svou živočišnou krásou. Boháče nemusím, ty jeho vytřeštěné oči skoro v každém záběru se mi nelíbí. ()
dobrý příběh, pracující s křesťanskými motivy viny, pokání, odpuštění a zaslouženého trestu pro hříšníka:)..oba hlavní hrdinové mají na tehdejší dobu sympaticky civilní projev, který o to víc kontastuje s výkonem M. Glázrové - Andulky, kde je naopak patosu víc než je zdrávo..Filmový materiál je to letitý, někdy je vidět jen půlka obrazu..což v části, kdy starý Douša přestane slyšet, dotváří až hororovou náladu. ()
Na hlídače jsem šel, protože jsem čekal, že to bude o koncentračních táborech. Slyšel jsem reklamu jak říká o tom, že je Hlídač 47., bohužel to nebylo. Film oplývá hezkým obrazem a sem tam hezkou krajinou. Vnitřek domu 47. je velice zastaralý a autentický. Vtáhlo mě to do atmosféry. Ale musím se přiznat, že jsem čekal více. Když jsem pak vyšel po půlnoci z kina a potřeboval se dostat na jižák, běžel jsem 2 ulice za autobusem. NAštěstí jsem to stihl. Ten film za to nestál. Manželka pana Douši byla nádherná. Vzalo mě to do jiného světa. ()
Starší "Hlídač" sice postrádá pochmurnou vizuální atmosféru Renčova díla, naštěstí mu ale chybí i jeho zbytečná doslovnost, což je u filmu z roku ´37, který měl podstatně omezenější výrazové prostředky dost překvapivé a úctyhodné. Snímek nesráží ani optimistické vyznění, i když vůbec nevím, jak příběh dopadl v Koptově románu. Moc se mi líbilo také civilní herectví Jaroslava Průchy. ()
Působivé psychologické drama, které se kupodivu dočkalo vynikajícího remaku, což v české kinematografii není zrovna obvyklé. Příběh dobráckého železničáře je příkladem reálné bezohlednosti a smýšlenosti lidi k zoufalému postiženému člověku. Jeho lest vyšla na celé čáře, ale přesto dokázal odpustit. Na tvorbě jsou 30. léta značně znát, ale to příběhu nijak neškodí. Naopak je škoda tak ohromného poškození filmové kopie. To se jen tak nevidí ani u daleko starších filmů. ()
Zpívat by se mělo, to je řeč do hospody!" ()
Pro hlídače Doušu je svět krásnej, ale neupřímnej. Přijde blbá nehoda a Douša na chvíli ohluchne. No a tohle neštěstí způsobí, že se lidi kolem něj nebojí před ním "mluviti zlato". Douša se pak uzdraví, ale to ostatní neví... ____ Je to fajn téma. Kolikrát by člověk nejen chtěl, ale i měl vědět, co si jiní myslí a neřeknou mu. No každopádně se nemůžu rozhodnout, jestli se mi víc líbí tohle zpracování nebo Renčovo. ()
Odpoledne jsem shlédnul o 70 let novější Renčův snímek a musí říct, že mě zaujaly oba podobně. Knižní předlohu jsem nečetl, ale řekl bych, že tento film se jí držel více a začátek i konec jsou úplně rozdílné, než nám je představil Renč. Tento film také neobsahuje retrospektivní scény do období války, na kterou v době vzniku zřejmě nebyla příliš nálada. Film je oproštěn od scén, které pouze prodlužují stopáž, ale také od těch, co příběh více rozvíjejí (oproti novému podání chybí scény se sestrou Aničky a přesun hlídače do hostince). Linie příběhu je tedy jasně daná a nikam neodbočuje. Charaktery postav zde nejsou tak radikální a přijdou mi sympatičtější. Renč se přizpůsobil době, protože scény v tomto starším snímku by dnes nikoho nešokovali. Bylo to pěkné pokoukání a rád jsem na tento film "pro pamětníky" narazil. Taky jsem se zasmál, když hrobník ležící v rakvi říkal: "To je tak pohodlné, že se nedivím, proč se těm nebožtíkům nechce vstávat!" ()
Josef Kopta svojho času napísal krásnu predlohu, ktorá sa stala predmetom adaptáciei hneď troch významných českých, respektíve česko-slovenských režisérov. Kým Filip Renč (2008) svoju úlohu nezvládol, tak ako Rovenského, tak i Haasovo prevedenie sú obe na veľmi slušnej úrovni. Prvý menovaný k látke pristupuje citlivejšie, jeho dielu chýbajú väčšie dramatické vrcholy a nie je tak plná napätia ako u Haasa. Haas film poňal ako temný "noir" a výsledkom toho je o niečo lepšia adaptácia, ktorej však stále nechýba dobrý ťah na bránku. 4* ()
Dnes som zvládol oboch starších "Hlídačov". Je to možno divné, ale ten Americky sa mi páčil zo všetkých troch najviac. H.Haas bol perfektný, aj prostredie sa mi páčilo najviac. To nemôžem povedať ani o Rodenovi ani o Průchovi. Celkovo mi Renčov príde trochu ťažkopádny a Rovenského z roku 1937 je poznačený dobou natáčania. Pre súčasníka dosť divný spôsob. ()
Na filme sa značne podpisal zub času ale napriek tomu je tato verzia lepšia ako ta Renčova. ()
První verze filmu Hlídač č. 47 od autorů Josefa Rovenského, Jana Svitáka a Otakara Vávry. Ani jeden před tímto filmem ještě nezazářili. I když jsem zatím neviděl Rovenského jiné filmy. Prvně jmenovaný ani potom, J. Sviták se blýsknul Přednostou stanice a Vávrovy slavné chvíle teprve měly přijít. A na hlídačovi to je poznat. Zatímco u verze s Rodenem jsem si všímal zbytečně delší stopáže, zde je naopak krátká. Celý děj je tak docela svižný, což se odráží mj. i na dialozích. Herecké výkony jsou skvělé, hlavně Ladislav Boháč, pro něhož role namachrovaného floutka a grázlíka byla hodně neobvyklá. Bohužel snímek provázela špatná kvalita obrazu i zvuku. Přesto je to první verze, ta původní, a své kvality rozhodně má. ()
Hlídač č. 47 nás seznamuje s dnes už neexistujícím povoláním železničního hlídače. Nejvíc se mi líbila scéna v ordinaci, kde páni doktoři testovali jestli Douša svou hluchotu nesimuluje. Jinak je to další z řady tak trochu zapomenutých filmů...herecké obsazení je taktéž kvalitní a film je dneska napůl i takovou exkurzí jak to dřív chodilo na vsi. ()
Trochu naivní prvorepublikový film, místy jsou dialogy a jednání postav hodně hrané. Nicméně z filmu ční jeho silný příběh. ()
Roden a Dlouhý dobrý herecký výkon ()
neříkám,že je to špatně natočené nebo zahrané,ale totálně jsem zde postrádala dramatičnost nebo napětí...shlédnuto hned po verzi z roku 2008,pro srovnání ()