Karel Svoboda: Šťastná léta
Réžia:
Petr Klein SvobodaScenár:
Petr Klein SvobodaHudba:
Karel SvobodaHrajú:
Karel Svoboda (a.z.), Hana Bohatová (a.z.), Petr Klein Svoboda, Karel Gott, Michal David, Karel Šíp, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Matěj Ruppert (viac)Obsahy(1)
Filmový dokument o českom hudobnom géniovi - Karlovi Svobodovi natočil jeho syn Petr Klein Svoboda. Dokument sleduje život slávneho skladateľa očami jeho syna. Známeho autora obľúbených piesní spoznáme bližšie než kedykoľvek pred tým. Uvidíme oficiálne archívy, ale i tie, ktoré zostali dodnes verejnosti skryté. Súčásťou dokumentu sú aj unikátne zábery z domáceho videa, kde uvidíme, že pracovný život a ten súkromný boli pre skladateľa neoddeliteľne spojené. Medzi pozvanými hosťami uvidíme Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou, Theodora Pištěka a dalšie hviezdy českej i svetovej kultúry. (RTVS)
(viac)Recenzie (56)
Pekné rodinné homevideo, s pár hosťami a zaujímavom človeku, ktorý dal československu viac, ako si uvedomujeme. 2 z 5 ()
Čekal jsem větší věci a hlavně, lepší zpracování. Buďto více filmovější, nebo více dokumentární, nebo více osobní (z pohledu dětí). Ale tenhle nijaký "miš maš" není opravdu dobrý. ()
Spousta home videí a vzpomínek spolupracovníků, které však komplexně o osobnosti Karla Svobody nakonec nic neřeknou. ()
Samozřejmě chápu, že objektivní dokument od syna asi čekat úplně nejde (ten název není takový pro nic za nic), ale věděl jsem co mě čeká, takže za mě asi opatrná spokojenost. 6/10 ()
Velice povedený, originální dokument, plný unikátních (zejména osobních) záběrů Karla Svobody. Zdařilý a novátorský koncept jeho syna z dokumentu udělal takový rodinný dokument, ze kterého je cítit vřelost vztahu otec-syn. Přesto mě trošku mrzel zkratkovitý konec, kde bylo prakticky vynecháno posledních 15 let Svobodova života. ()
Tenhle počin rozhodně nelze nazývat dokumentem. Hrozně mi vadilo vykreslování pana Svobody jako poloboha a postrádání jakékoli kritičnosti k osobě skladatele i dokumentu samotném. Rozhovory s lidmi, kteří říkají jen hezké věci. Zajímavé rozhodně byly archivní snímky z tehdejšího showbyznysu, to samé se už ale nedá říct o těch, které pocházely z rodinného archivu. Až příliš mnoho záběrů, které jsou snad cenné jen pro nejbližší členy rodiny. Zejména pak ty záběry, kde je pořád dokola pohled na Kleina Svobodu. Z toho člověka mám husí kůži. Závěr podtrhlo naučené prohlášení vnučky Gréty o reinkarnaci. Absurdita. Tohle podle mého názoru nemělo jít nikdy ven. ()
Oceňuji, že se s námi autor podělil o vzpomínky na svého otce. V dokumentu totiž bylo plno nejenom rodinných, ale i jiných soukromých a zajímavých archivních záběrů, které byly proloženy vzpomínáním různých osobností v současnosti. Díky tomu si člověk připomene nejenom slavného skladatele, ale i život a atmosféru tehdejší doby. ()
Dokáži pochopit, že právoplatný dědic království chtěl, aby svět čtenářů bulvárních plátků neznal ve spojitosti žena/Karel Svoboda pouze Vendulu Pizingerovou, ale i jeho matku Hanu. Každopádně tahle nic nevypovídající životopis jsem už dlouho neviděl. Své vlastní bitvy si měl Petr Klein Svoboda vybojovat jinde a nebo si alespoň měl ve slovníku najít slova jako „nadhled“ nebo „odstup“. ()
Hej tak tady je fakt banda cynických kritiků, co potřebují odstup u osobní zpovědi syna a přátel o svém milovaném?! Nějak se ztrácím v motivaci hodnocení tohoto typu. Možná jsem jen bytost co se emocí nebojí, a proto považuji tento počin za velkou poctu Velkému muži, jehož hudba mi toho opravdu hodně říká. ()
Dokument nekritický je, ale důležitá je možná ta část za dvojtečkou v názvu a sice Šťastná léta. A to opravdu byla šťastná léta a tak jsou také ve filmu zachycena. Možná nikdo jiný než syn by nebyl schopen natočit lepší přehlídku zářivých chvil K. Svobody a jeho života. A že to tedy zářivý život byl. Vzpomínám si, jak jsem v minulosti objevoval v titulcích nejrůznějších seriálů, kdo že to napsal hudbu, která mi i v době, kdy jsem ji neuměl docenit, přišla jako skvělá... Velký talent a velká pracovitost a po určitou dobu jistě i domácí štěstí. 70% ()
Převážně oslavný dokument z pohledu syna. Občas podivné střihy. Mohlo to být lepší. ()
Chápu a oceňuji chuť, sílu a práci Petra Klein Svobody, ale přece jen si myslím, že to měl přenechat někomu nestrannému a asi i zkušenějšímu. Rozevlátý a nesourodý pokus o dokument se spoustou nic neříkajících domácích videí, bez gradace, bez zajímavějšího pozastavení u největších proher a vítezství Karla Svobody či bez nějakých zajímavých „drbů“, nemůže zkrátka natěšeného diváka zaujmout a ani uspokojit. ()
Jako zpracování domácího videa dokonalé. Jako připomínka časů, kdy jsem byla malá, taky fajn. Jako dokument nic moc. Naštěstí u toho zněla super hudba. ()
Moc hezká, vzpomínková záležitost plná starých domácích záběrů z oslav narozenin, Vánoc, ale i všedních dnů. Laskavý počin, kde uvidíte všechny hvězdy showbyznysu, které se kolem Karla Svobody točili v jejich přirozenosti a tváři bez masky. Toto není dokument, toto je vzpomínka syna na svého milovaného otce, na člověka, který toužil být zpěvákem, ale díky své obrovské trémě by se jím nikdy stát nemohl. Na člověka, který svou práci dělal s láskou a kterého život nešetřil. Nehledejte v tomto nic víc a nic míň, než to, že i Karel Svoboda byl obyčejný člověk, co miloval svou rodinu a hudbu. Vychutnejte si tento počin jako něco, nad čím nemusíte přemýšlet a zasmějte se spolu s našimi hvězdami jeho vtípkům, když si budete pobrukovat jeho melodie. Dlouho jsem neviděla něco tak laskavého. ()
Pohled na Karla Svobodu i z pohledu domácí kamery a taky ve vzpomínkách jeho dospělých dětí. A mně se to líbilo. ()
Dokument o Karlu Svobodovi není zdaleka takovým dokumentem, jaký bych čekal. Vlastně to není ani dokument, který by se podobal jakémukoli jinému. V první řadě jde o spousty minut domácího videa, z něhož podstatnou část tvoří ta, která natočil sám slavný skladatel. Jenže krom toho, že to byl milující otec se toho o něm moc nedozvíme. Leckteré záznamy mají špatnou kvalitu a mnohokrát ani nejde poznat koho, že to vlastně sledujeme. Celé to spíše působí jako jedno velké home video. Nebýt několika osobností, které se připojily k rozhovorům. Ovšem mimo Karla Gotta nebo dalšího z Karlů - Šípa, či Helenky Vondráčkové, které samozřejmě většina pozná, další osobnosti vůbec neznám a hodily by se tak popisky se jmény. Karla Svobodu poznáváme jinak než byl dosud znám a jak ho veřejnosti Blesk nepředstaví. Ale tím, že si syn P. K. S. zvolil tuto komorní variantu, vycházející především z archivního materiálu televizí i domácího, působí dokument spíše rozpačitě. Tím spíš, že závěr zvládl vypravěč ve dvou větách. ()
Nijak nevybočující dokument, jehož největší trumf je převážně v nespočtu archivních záběrů samotného Svobody. Ke konci se dokument trochu sekne, začíná na povrch vytahovat Svobodovy deprese a také výrazně ignoruje jeho druhou manželku Vendulu. Je to čistě můj názor, ale dělat dokument o svém blízkém je vždycky trochu autocenzura s určitým zaujetím a ne vždycky je to ku prospěchu věci. Celý snímek je tak jen vzdání holdu jedné výrazné české ikoně hudební branže, která si to bezesporu zaslouží, ale když už člověk jde do hloubky, měl by jít za mě pořádně. ()
Průser je, když medailonky slavných točí jejich děti. Mají totiž tendenci prezentovat samy sebe (ty děti). To, že autor vzešel ze spermatu Karla Svobody, k vytvoření dokumentu nestačí. ()
Zajímavé, hezké, dojemné. ()
Ale jo, je to poměrně zajímavý průlet rodinným archivem, pokud vás aspoň trochu zajímavá hlavní protagonista a víte, kdo to točil a proč to točil. ()