Ojingeo geim
Squid Game
Squid Game
Squid Game
Squid Game
Tvorcovia:
Dong-hyeok HwangRéžia:
Dong-hyeok HwangScenár:
Dong-hyeok HwangKamera:
Hyeong-deok LeeHudba:
Jae-il JungHrajú:
Jeong-jae Lee, Hje-su Pak, Sung-tae Heo, Ha-joon Wi, Yoo-mi Lee, Yoo Gong, Jung Hoyeon, Anupam Tripathi, Yeong-su Oh, Paul Nakauchi, Byung-hun Lee, Donald Chang (viac)VOD (1)
Série(2) / Epizódy(18)
Obsahy(3)
Stovky hráčů na mizině přijmou zvláštní pozvánku na dětskou hru. Uvnitř na ně čeká lákavá cena, ale může je stát život. (Netflix)
Recenzie (762)
Konečně jsem taky mohl naskočit na divácky oblíbený Netflix hype train. Hra na oliheň nepřináší nic nového pod sluncem, ale exotické pozlátko zkrátka přiláká každého a i hloupější zástupce IG generation donutí k zamyšlení nad současným stylem života. Předčasný vrchol přichází u emočně vypjatého Kganbu, ale moje nejoblíbenější hra je rozhodně skok do skla. S1: 80% ()
Korejský Money Heist. I tady nesourodá skupina sestavená z donedávna se neznajících hrdinů na uzavřeném místě usiluje haluzovým způsobem o hromadu peněz, což vede k řadě infarktově napínavých situací, ale i takových, které se za napětím jen marně pachtí (třeba celou linku s infiltrujícím se policajtem bych klidně oželel). A vizuálně Money Heist až trochu moc připomenou červené uniformy s maskami, které ale tentokrát nenosí hrdinové, ale záporáci. Hra na oliheň není tak sexy, zato je podivnější (i když na můj vkus málo), výrazně navyšuje sázky (nejde jen o vězení, ale o život) a protahuje svoje postavy peklem, plus se zaštiťuje tématem chudoby a nesplatitelných dluhů. Snaživý, ale pokulhávající scénář slušně táhnou herci a má to pár vizuálně cool momentů. Napětí i dojímání na mě fungovalo tak na 70 procent a finální díl - poslední kolo i dovysvětlení - mě vyloženě zklamaly. ()
--- Nikde na svete nedošiel kapitalizmus tak ďaleko, ako v Južnej Kórei, a nikde nedošiel tak do extrému komunizmus, ako v Severnej Kórei. Existuje zlatá stredná cesta? --- Squid Game je smutným symbolom stavu Kórejskej spoločnosti, kde systém nechal zájst kapitalizmus do ultraextrémnych dimenzií, kde sa nič neregulovalo, a jedinou smerodatnou hodnotou sa stalo GDP. Tak strašne sa chceli stať úspešným nasledovateľom amerického sna, že si za posledných 60 rokov vytvorili vlastnú, kórejskú nočnú moru. Širšia stredná trieda spoločnosti prakticky zanikla, a vytvorili sa priepastné rozdieli medzi bohatými a chudobnými. Presne za takých okolností môže vzniknúť seriálový scenár, ktorý prekvapivo kvalitným spôsobom neidealizuje chudobných, neprikrášluje morálne rozhodnutia v situáciách, kde v skutočnosti víťazí vždy pud. Ale toto nie sú dôvody, prečo je Squid Game svetovo úspešný. Klúč jeho funkčnosti pravebodobne tkví v koncepte "Človek je hracia karta" a "Elita je hráč". Dodáva to deju extrémnu nevypočítateľnosť, morálnu bezbrehosť a nevídanú krutosť, na ktorú sú diváci na celom svete evidentne vyhladnutý a zvedavý. --- Formálna stránka seriálu je výnimočná, nápaditá, postavy nie sú schematické - objavujú sa systémom, ale aj vlastnou vinou degenerovné postavy: gamblery, zločinci, alebo aj bežný ľudia, ktorí jednoducho nemali v živote štastie. Aj cez tieto všetky atribúty mám však ku Squid Game chladný vzťah. Ani v minulosti, ani dodnes mi od umeleckého diela nestačí realistickosť a brutalita. Je to len také farebne pestré, samoúčelne brutalistické postmoderné koloseum, ktoré sa v určitej alterácií v blízkej budúcnosti môže stať realitou... ()
Zatímco Hollywood likviduje jedno dílo za druhým nesmyslnou politickou a genderovou korektností, Korea nabízí lidem přesně to, po čem touží! ()
Potvrzuje se, že Battle Royale potřebuje víc času na propracování postav, aby vám nebylo jejich vyhlazování zcela lhostejné. Povedlo se. Zdařil se skvělý casting. Jediné, co bylo nezvládnuté - dějová linka s policistou a docela trapná karikatura dekadence VIPek. Oproti tomu morální dramata a vývoj postav na jedničku. Škoda, že byl celý děj tak čitelný, že jsem všechna překvápka odhadl daleko předtím, než měla být odhalena. ()
Po vizuální stránce naleštěná podívaná, která je dotažená do nesmyslu. Netflix z Olihně bude těžit prodejem merche ještě hodně dlouho. Po příběhové stránce neoriginální, ale drsný kousek, od kterého člověk sem tam odvrátí zrak. To, co odlišuje Hru na oliheň od všech těch Battle Royale, Hunger Games nebo Escape rooms je to, jak se každá z her zaměřuje na jinou stránku osobnosti. Škoda jen, že ta nejsilnější stránka se odehraje v epizodě Kganbu, která je absolutním vrcholem sezóny. Závěrečné tři epizody pak v celém kontextu slouží pouze jako servis pro případné další pokračování. Celkem vyměknutí. ()
Skvěle napsáno... Jak odnaučit gamblerství pomocí dětských her snadno a rychle. Hra na oliheň se kromě výborného scénáře, který přes pomalejší úvod a zbytečný epilog chytne a nepustí, se může spolehnout i na přesnou režii a perfektně vybrané herce. Hae-soo Park s přehledem vládne. Každá z her ukazuje jiný aspekt lidskosti a spoustě lidem to nebude po chuti. Upřímně nevím jestli potřebujeme další sérii. Takhle je to super, už ten epilog to malinko kazí. Tak do toho nedloubejte. ()
Squid Game na to možná nevypadá, ale svými výrazovými prostředky toho na malém prostoru mnoho řekne. Primárně sociologicky zkoumá postavy s různě špatnými backgroundy v extrémním prostředí. Avšak dělá to rafinovaně, nepředvídatelně. Místy brutální splatterovská řezničina, občas je to pomalá hra velkých emocí. Nádherná paleta různých osudů, motivací a vývoje mnoha postav, kde si zřejmě nikdo normální nenajde to svoje, avšak v mnohých situacích se s nimi těžko dá nesoucítit a nefandit mnoha z nich. Brilantní komplexní drama s místy svérázným humorem, dojemnými momenty a neotřelou brutalitou, v typicky východním rozevlátém stylu. Must see. ()
Skvělá záležitost, která potěší hlavně ty, kteří čekají na druhou sérii Alice in Borderland (a taky ostatních survival záležitostí typu SAW nebo Escape Room). Navíc musím říct, že „Hra na oliheň" je ještě mnohem vybroušenější podívanou, která precizně buduje vztah k postavám a skvěle pracuje s myšlenkou dilematu účasti v soutěži. Díky tomu prakticky „žijete s postavami". Prožíváte s nimi jejich strachy, pocity úzkosti a nerozhodnosti. Nečekáte jen na to až je všechny v dětských hrách pozabíjí. A to je jednoduše paráda. Občas se objeví nějaký menší logický nesmysl (hlavně mimo arénu), ale vzhledem k žánru a typu seriálu je až s podivem, že je jich vlastně dost málo. Z další série mám mírnou obavu, ale tohle můžu s klidem doporučit naprosto každému. Jsem navíc docela rád, že se díky Netflixu dostávám více i k různým asijským projektům, které jsem v minulosti docela míjel. ()
Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. ()
Toľko nehororových filmov či seriálov zaradených do onoho žánru neprávom a “Oliheň” mimo svojho rangu. Táto hra naplnila takmer všetky moje očakávania o ktorých som doposiaľ počul. Okrem absurdity hier sa dostane aj na otázku ľudskej morálky, ktorá je ako inak, pokrivená. Divák má možnosť sledovať osudy niekoľkých postáv, ku ktorým si môže vybudovať sympatie či antipatie, pričom toto všetko je krásne zaobalené do síce nie úplne najoriginálnejšej story, no zato forma jej prezentácie je viac než vydarenou záležitosťou. Od záveru som očakával trošku niečo iné, no stále sa jedna o silný nadpriemer. ()
Tak tenhle seriál je dokonalý. Patří k těm, jejichž tvůrce budete milovat za to, co a jak vymysleli, a zároveň je budete nenávidět za to, co vám provádějí. Oblíbili jste si postavu? Dost možná jí zbývá pár minut života, protože Hra na oliheň je v tomhle ohledu nekompromisní. Všichni trochu důležitější hrdinové a hrdinky jsou naprosto skvěle napsaní, dětské soutěžní disciplíny, v nichž jde o život, končí zpravidla strašlivým masakrem, ale co je to ve výsledku proti tomu, když se hráči musí zamyslet sám nad sebou a začnou se odkrývat jejich povahy. To je teprve ten pravý děs. Cena vlastního i jiného života, cena peněz, cena lidskosti... Hraje se o vše, a jak to dopadne? Troufám si tvrdit, že finále překvapí každého. Druhou řadu bych asi ani mít nemusel, konec se mi líbil takový, jaký byl. Ale když už bude... Tak si pište, že se na ni těším. ()
Tenhle žánr mám hodně rád, ačkoliv je to vlastně pořád o tom samém. Rozdíl mezi Squid Game a Dlouhým pochodem od S. Kinga (R. Bachmana) z roku 1979 je jen v detailech. A těch přirovnání se dá vymyslet asi tak sto (Survivor, Battle Royal, Experiment Belko, Krvavá nevěsta, Hunger Games, Running Man, Saw atd.). Na Squid Game velmi oceňuji právě tu snahu o sociální drama, které sice nejde do nějaké hloubky, ale celek dělá důvěryhodnějším a pochopitelnějším. Celkové technické zpracování je perfektní, všechna střelba i boje jsou dokonale důvěryhodné a přirozené a o to působivější, narozdíl od nesmyslů, které se dělají za velkou louží. Všechny postavy s výjimkou té hlavní jsou skvělé. Ta hlavní je šílená, ale jsou to prostě Korejci, ti se asi tolik netrápí tím, že hlavnímu hrdinovi se fandit nedá. Aspoň jsem mohl fandit všem ostatním. Dynamika vztahů skupiny soutěžících je výborná. Soutěže zpracovány skvěle. Vizuální zpracování všeho je dechberoucí a vryje se podle mě na celý život. Použití vážné hudby se moc povedlo a opravdu jsem netušil, že začnu vnímat Straussův Modrý Dunaj tak, že "teď se bude umírat". Mnohem lepší, než to mít spojené s nějakým pitomým novoročním koncertem nebo nedejbože Vesmírnou Odyseou :-). A i originální hudba (zejména ty staccato sbory) je super. Po příchodu VIP se bohužel trošku ze seriálu vytratila mysterióznost. Dále mě mrzelo podvádění ze strany pořadatelů, například jedno osudové zhasnutí (kecy o tom, že mají všichni stejné podmínky a je to fér, byly tudíž jen kecy) nebo lhaní o tom, že vlastně všichni věděli, do čeho jdou. Od druhé soutěže ano, ale ti v té první k tomu přišli jako slepí k houslím. A vůbec mě bohužel neoslnilo závěrečné šokující odhalení, protože prostě k tomu seriál nedal ani jednu indicii. Když koukáte na Šestý smysl, Obvyklé podezřelé nebo Prvotní strach podruhé, žasnete nad tím, jak to, že vám to poprvé nedošlo. Tady tomu ale nenasvědčuje vůbec nic. 4,4* ()
A dobje ty, lákos! ()
Jak jednoduché, jak účinné... Kórejci zabodovali, doslova Netflix prevalcovali. Vôbec by ma neprekvapilo, keby hollywood ohlásil remake. Nemusel by dopadnúť zle, pretože to kórejské herecké prehrávanie ide občas na nervy. Súhlasím s Malarkeym, ľudia majú radi násilie, ale tu je to skôr o zvedavosti. Zvedavosť kto prežije, kto zhrabne výhru, ako zomrú, kto to riadi... Scenár je šikovne napísaný, postavy veľmi dobre obsadené, široká paleta typov a pováh, dobrý rozbor postáv, do toho, skvelá hudba, jednoducho všetko klape a vy hltáte jeden diel za druhým. Najnapínavejšie bolo asi preťahovanie lanom, ale super bolo aj skákanie po sklenenej podlahe. Druhá séria bude asi veľmi očakávaný projekt, teším sa! 100%. ()
Samotné hry jsou napínavé, zábavné, požitkářsky krvavé. Mňam dpč. Možná si mohl seriál odpustit aspirace na sociální drama odhalující nerovnosti kapitalistické společnosti. Ne úplně úspěšně si tím zvyšuje laťku. Ale možná jsem jen příliš kritický a na mainstreamový seriál se to vlastně dost podařilo. Nvm. ___ Jde mi o to, že Oliheň nehraje úplně fér. Je nekonzistentní, precizně se vyhýbá jednoznačnému vyznění. Maskuje to jako sofistikovaný projev vrstevnatosti, ale já mám nepříjemné podezření, že jde zkrátka o nechtěnou mělkost nebo ústupek masovému přijetí. ___ Jako sociální drama úplně neobstojí, protože svět Olihně je v podstatě pohádkový: má vlastní vnitřní zákonitosti, které ho od našeho světa odlišují. Mluvíme tu o uvěřitelnosti reakcí lidí na smrt, o jejich ochotě a schopnosti vzít život jiným, o ochotě riskovat život svůj, o přílišné lehkosti konat tak zásadně v rozporu se sebou samým, o možnosti nechat vypařit stovky lidí bez větší pozornosti policie, o dopadu dění na lidskou psychiku, o tom která akce vyvolá jakou reakci. Tyto zákonitosti světa Olihně, tak odlišné od světa diváka (byť se tvářící jako uvěřitelný příběh z našeho světa), jsou navíc vnitřně nekonzistentní, tedy často popírají pravidla, která tvůrci v rámci světa sami definovali. To samé se děje samotným postavám. ___ To, že je náročné chytit se na udičku morálního poselství seriálu nebo například cítit sympatie k hlavní postavě, myslím také není projevem mnohovrstevnatosti snímku. Nejde o důsledek toho, že nejsou lidé jen dobří nebo jen špatní a realita má různé odstíny šedi. Jde zkrátka o kognitivní disonanci. Postavy konají ve vleku scénáristovy vůle, nikoliv v souladu se sebou samými. Apely na slušnost a sugerované projevy dobroty od těch "správňáků", které je mají odlišovat od těch "špatných" působí naprosto směšně v kontextu toho, na čem se všichni podílí. ___ Nevím, možná to přeháním a na Oliheň uplaťňuju zbytečně přísnější metr. Nebo se pletu. Celkově to byla legrace. Šestá epizoda je klenot. A soundtrack a estetika taky. _ PS: A baví mě, že záporáci jsou bílí, zlouni mluví anglicky a jedinej místní Ind je stereotypně úslužný, naivně připitomělý a jeho bolywoodská superschopnost je fyzická síla. Trochu líp teď chápu, jak Číňany nebo Japonce svého času hnětlo jejích stereotypní zobrazování v západní kinematografii. PPS: Proč proboha ten nenapravitelnej sebelítostivej připitomělej gambler nešel zkrátka tomu bezdomovci pomoct sám? ()
Efektní ptákovina, která prostě chtě nechtě svojí tématikou zaujme a přitahuje davy. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale zase že by mě to nějak extra dostalo? To také ne. 80% ()
super počin, po hodně dlouhé době zase něco, kde není hlavní barva nebo sexuální úchylka, ale prostě život a touha po penězích 👍😉😂 ()
Konečne niečo nové a originálne. Ojingeo geim má svoje logické nedostatky a v detailoch niekedy poriadne zaškrípe, rovnako ako aj v nevyrovnanom scenári. Napriek tomu ide o strhujúcu jazdu, ktorá očarí svojím nevšedným vizuálom, zvrhlým nápadom a efektnými kontrastami. Celkové hodnotenie azda najviac zráža jej finálna epizóda, ktorá stráca na razancii a dopláca na svoju predramatizovanosť. Diváka necháva s nezodpovedanými otázkami, ktoré si pravdepodobne Hwang Dong-hyuk šetrí na druhú sériu. Tá je už definitívne potvrdená a ďalšie peniaze by rozhodne zarobila. A pre tie je predsa každý ochotný spraviť všetko. Netrpezlivo očakávame druhú sériu. (4.11.2021) ()
Súvisiace novinky
Překonalo Prime Video od Amazonu Netflix?
Mezi největší streamovací služby se typicky řadí Netflix, Disney+ nebo HBO Max, často se ale zapomíná na poměrně zásadního hráče - Amazon Prime Video. Pravda, je pro to několik dobrých důvodů: jeho… (viac)
Wednesday má na Netflixu nejlepší start všech dob
Tim Burton (Batman se vrací, Ed Wood) slaví velký návrat, tak velký, že to možná nečekal ani on sám, natož pak kravaťáci z Netflixu. Nový seriál Wednesday zaměřený na dceru Gomeze a Morticii… (viac)
Fanoušci Marvelu pociťují únavu, tvrdí nová studie
Až třetina fanoušků Marvelu cítí únavu z konstantního přílivu nového obsahu do kin a na streamovací službu Disney+. Spolu s tím ale většina fanoušků rovněž zhlédne každý Marvel projekt, který vznikne… (viac)
Seriál Star Wars: The Acolyte rozšiřuje obsazení
Zatímco v těchto dnech na Disney+ stále ještě bojuje o diváckou přízeň Andor, což se mu podle vesměs pozitivních reakcí diváků poměrně dobře daří, mezitím už začíná i natáčení jednoho z dalších… (viac)
[VIDĚNO 28.9.2021] "Víš co má společného boháč s žebrákem? Žít pro ně není zábava. Život je pro ně nuda." ________ Určitě si pamatujete na hry, které jste častokrát hráli v dětství: Cukr, káva, limonáda, přetahovaná, kuličky, apod. - akorát nyní si představte, že vaše vítězství či prohra v těchto relativně nevinných dětských hříčkách rozhoduje o vašem životě, anebo smrti – a zároveň o tom, jak moc jste blízko multimiliardové finanční výhře. "Všichni v této místnosti žijete z ruky do úst, s dluhy, které nemůžete splatit." hlásají pořadatelé oné soutěžní hry, jejíž cílem je vybrat šťastlivce, který se bude na samotném konci topit jak v penězích, tak v krvi. A hra začíná...... Pro jedny bude jihokorejský seriál 'Hra na oliheň' lacinou levicovou agitkou – pro druhé půjde však o komplexní kritiku/sociologickou alegorii současného ekonomického systému, který za účelem zisku vykořisťuje obyčejné lidi, kteří se ať už svým přičiněním, anebo nešťastnou náhodou, ocitli na samotném dně. Celé dění na obrazovce je totiž takový sofistikovaný sociální experiment – jednotliví hráči do her jsou velmi pečlivě vybrání mezi lidmi, kteří se ocitli v hluboké dluhové pasti, a pro něž je každodenní život nekončícím despotismem, ne-li přímo hotovým peklem na Zemi. Dostanou tak ještě jednu unikátní šanci udělat něco se svým životem a dát mu smysl. A většina z nich po krátkém váhání přijme všechna rizika, a her se benevolentně zúčastní..... Takhle by se dala laicky popsat premisa celého seriálu. Již delší dobu jsem však neviděl v televizním formátu něco tak fascinujícího, jmenovitě tak komplexní anatomii lidské morálky – natožpak jsem nějakej ten pátek nezažil, aby mě seriál dokázal díky perfektnímu fázování napětí instantně posadit na prdel, pohltit svou bezprecedentní poutavostí, a potažmo nekompromisně emocionálně vyždímat. Jenže tvůrci seriálu 'Hra na oliheň' chtějí primárně provokovat a proto jdou ještě dál až za hranici extrému a vyobrazují mizérii lidskosti tak komplexně a tak nepřikrášleně, až z toho zrak přechází – divák tak chtě nechtě sleduje, jak se vzájemná spojenectví a blízká přátelství mezi postavami - jež si bezprostředně zamilujete - hroutí jako hrady z písku a následně mění v krvelačnou zradu kvůli vidině pohádkové výhry..... Jak již bylo řečeno, 'Hra na oliheň' svým způsobem sleduje osudy lidí, jež semlel systém, a kteří se nedokáží z nepříznivé finanční situace ne a ne dostat – a nabízí zcela ojedinělou cestu do duše a mentality lidí na tajuplném místě, kde se smývají jakékoliv rozdíly v bohatství, náboženství, rase a dalších segregačních měřítkách, a kde jsou si dle psaných i nepsaných pravidel všichni hráči rovni. Divák tak sleduje naprosto šílenou psychologickou sondu do etiky a mravnosti lidí, kteří nemají co ztratit, a jejichž jedinou živočišnou/instinktivní motivací je výhra oné peněžní částky, která by vás zajistila na několik životů dopředu. Seriál tak inovativně akcentuje motiv konfliktu mezi individualismem a kolektivismem, a v neposlední řadě odpovídá na zdánlivě banální, a přesto nezodpověditelnou filozofickou otázku: Čeho všeho jsou lidé schopni, a co vše jsou ochotni obětovat pro to, aby získali tučnou peněžní odměnu? A aby toho nebylo málo, seriál nabízí i druhou dějovou linii, v níž divák odhaluje mystérium ostrova, na kterém se ony vražedné hry odehrávají, a nahlédne i pod pokličku jejich samotných organizátorů..... 'Hra na oliheň' je ve výsledku (neironicky) nejlepší kritikou kapitalismu od dob vydání Komunistickýho manifestu a zcela nezapomenutelným nervydrásajícím zážitkem, který přes svou stopáž cca 8 hodin rapidně uteče jak voda, a byť jedinou minutu nedokáže diváka nudit – každá z epizod mě tak extrémně bavila, že jsem celej seriál sjel téměř na jeden binge-watch zátah, což se mi u seriálů zas tak často nestává. O to víc mě těší, že se z 'Hry na oliheň' okamžitě stal celosvětový megahit – nemluvě o tom, že finále nechává dveře otevřené potenciální druhé řadě a všem otázkám, jež prozatím nebyly zodpovězeny. Tahle parafráze o tom, že boháč a žebrák mají více společného, než by se na první dobrou mohlo zdát, si ten enormní úspěch prostě zaslouží, přestože právě ona popularita a hype všehovšudy tomuto ojedinělýmu dílku tak extrémně škodí. Inu, v jednoduchosti přeci tkví krása. Jižní Korea rules! ...... // VERDIKT: SERIÁL ROKU. 9,2 miliard wonů z 10 // 🦑 () (menej) (viac)