Réžia:
Jean RenoirKamera:
Christian MatrasHudba:
Joseph KosmaHrajú:
Jean Gabin, Dita Parlo, Pierre Fresnay, Erich von Stroheim, Gaston Modot, Marcel Dalio, Jacques Becker, Jean Dasté, Julien Carette, Claude Vernier (viac)Obsahy(1)
Dva francoužští důstojníci, kapitán de Boieldieu (Pierre Fresnay) a poručík Maréchal (Jean Gabin), jsou sestřeleni nad bojovou linií nepřítele a posláni do zajateckého tábora. Tam díky vzájemnému porozumění s ostatními vězni pomáhají budovat tajný podzemní východ. Osud je k nim však nemilosrdný. Den před plánovaným útěkem dochází k přesunu zajatců. Hlavní myšlenkou Renoirova snímku je víra v dorozumění lidí různých národů, ras a vyznání. (caligari)
(viac)Recenzie (135)
Najlepšou postavou bol pre mňa jednoznačne nemecký major, ktorého výborne stvárnil Erich von Stroheim, ktorý spočiatku mylne vytvára dojem namysleného, ale opak je pravdou. Jeho rozhovor s francúzkym kapitánom, ktorého "nechtiac" postrelil ma dojal a tento moment určite patrí k najsilnejším a smelo ho možno zaradiť k nezabudnuteľným protivojnovým scénam. "Pre obyčajného človeka je hrozné zomrieť vo vojne. Pre Vás i pre mňa je to však dobré riešenie..." Keby sa všetci nepriatelia k sebe chovali takto, dnes by tu bol trochu iný svet...Rok výroby 1937 mi nedá nepodpichnúť do tvorcov, ktorý točil film o 1. svetovej vojne. Kiež by tušili , že už -už klope na dvere iná, ešte horšia...Skvelý a vzhľadom na rok výroby neuveriteľne pozerateľný film. 80%. ()
Fantastický film, ktorý trošku ťahá dole posledný akt. 9/10 ()
Popravdě mě to zrovna 2x nebavilo. O útěku z vězení vznikly mnohem lepší a zábavnější filmy. 50% ()
Na dobu svého vzniku velice vyzrálý válečný film, který nikdy nespadne do přílišného až nechutného patriotismu. Naopak je velkorysý k německým protivníkům, vezmeme-li si, že film vznikl v dusné atmosféře roku 1937, tak je možná velkorysý až příliš. Možná tak vypovídá a pacifistickém naladění francouzů a nechuti válčit v letech před druhou světovou válkou. Film evokuje přátelství jak jej známe z knih od Remarqua. Velká iluze je nejsilnější v závěru, po úprku hlavních hrdinů. Jejich soužití s německou ženou a její dcerou a také společné vánoce je něco tak dojemného, že to více než cokoliv vypovídá o tom jak je válka hnusná a pitomá. ()
Legendární film, jehož síla tkví ve vynikajících dialozích a hereckých výkonech. Snímek se v podstatě skládá ze dvou nebo tří částí, z nichž každá je poutavá. První, v táboře, má hodně do sebe díky plánování útěku, lehkému humoru a příprav na předčasné opuštění zajateckého prostoru. Pasáž v hradě je ještě lákavější, zaznívá tu řada zajímavých dialogů a myšlenek a útěk je velmi povedený. A část, v níž dochází k soužití s Němkou, je také značně poutavá. Není moc co vytýkat, pocitově dávám 4*. ()
Veľmi slušná a svieža dráma, neveriacky čumím na rok vzniku. Tento film svojou geniálnosťou prekonal aj moje ilúzie. ()
Zpočátku velmi milá a odlehčená válečná hra, později drama o kamarádství té nejvyšší hranice, kde život se smrtí jsou jen kousek od sebe a válka vše ostatní ani nepřipustí.!! Všichni velmi dobří. Kamera příjemná. ()
Velmi dobrý snímek se skvělými dialogy, ale je pravda, že začátek je poněkud roztahaný (naštěstí ne natolik, aby odradil) a konec má zase úplně jiný charakter než celý předchozí příběh a tak linie působí poněkud jako násilně přerušená, aby se tam mohl vpašovat příběh o opuštěné německé vdově. Jinak ovšem vynikající. ()
Kvituji chvályhodnou myšlenku o vzájemném respektu a porozumění dvou ve válce nepřátelských národů, ale její zpracování mne nechalo podezřele chladným. Film je naladěn na jedinou emocionální vlnu, která nezanechá v divácích výraznější stopu, a na to, že se nejedná o vyprávění založené na zvratech či nepředvídatelnosti, nedisponuje ani nikterak nezapomenutelnými charaktery, přestože Gabin, Fresnay nebo režisérská legenda Stroheim si nesporné sympatie jistě získají. Největší problém ale vidím v tom, že mnoho zdejších motivů bylo v průběhu příštích let převážně Hollywoodem tolikrát recyklováno a vylepšováno, že skutečný význam Velké iluze lze v současné době jen obtížně docenit a nevnímat především stylistickou podobu snímku jako zastaralou. Že se ale jedná o dílo důležité a inspirující, to z něj čiší takřka v každém záběru... 70% ()
Teória vraví, že Renoirova Veľká ilúzia patrí v istom zmysle medzi revolučné diela na rozmedzí 30. a 40. rokov minulého storočia, ktoré zanechali konceptu naivného zábavného filmu pre masy a spravili pár dôsledných krokov dopredu. A i keď sa Jean Renoir dôsledne vymedzoval voči hnutiam svojich súčasníkov a akýmkoľvek pokusom o zaškatuľkovanie (čím si získal povesť neochvejného solitéra, ako je často označovaný), je toto dielo jednoznačným zástupcom moderny (ako velí teória, treba dodať, že v protiklade k predchodcom poetického realizmu). Ako napovedá už názov, máme tú česť so sieťou farbistých ilúzií a myšlienok - viera v blížiaci sa koniec vojny, zdanlivá rovnosť spoločenských tried a mierne zaobchádzanie s vojnovými zajatcami. A tiež kolektívny hrdina, dominujúci takmer celej polovici filmu až do doby, keď Gabin vyrukuje s radostnou správou a končí na samotke, čím sa táto ilúzia rozplýva a dej sa začína centralizovať na jeho postavu. Celý príbeh je vlastne sledom menších ilúzií, ktoré dohromady vytvárajú tú veľkú. Renoir priamočiaro bombarduje diváka povážlivými dobovými ideami a sype soľ do otvorených rán na tvári povojnovej Európy. Veľká ilúzia má však aj iný kinematografický význam, a to v súvislosti s hĺbkou a plánovitým rozdelením scény. Je totiž v tomto zmysle priamym predchodcom Wellesovho Občana Kanea a zároveň paradoxne rúca jeho "veľkú ilúziu". Pri sledovaní hlbokých záberov, v ktorých sa na popredí a pozadí odohrávajú simultánne rôzne deje, resp. sa nám dostáva iných významov v rámci jednej scény (spokojne večerajúci francúzsky dôstojníci, na ktorých zo steny prísne hľadí zo svojho portrétu von Rauffenstein) si môžeme všimnúť, že je často určitá časť záberu neostrá. Divákovi pozornému a znalému teraz dôjde, že u Občana Kanea nijaká neostrosť v zábere nefiguruje. Je to preto, že, narozdiel od Renoira, používa Orson Welles malý trik - natočí jednotlivé časti samostatne a následne ich spojí dohromady tak, aby pôsobili dojmom jednej plynulej sekvencie. Tým pádom sú mnohé jeho najhlbšie zábery falošné, čo si všimol a kritizoval najmä David Bordwell vo svojej kritickej eseji venovanej filmu. Renoir to robí prirodzene a bez využitia podobných drobných fínt, vďaka čomu síce jeho film nie je natoľko dokonalý a vypilovaný do absolútneho diamantu, ale je vernejší realite. Navyše práca s kamerou je rovnako na vysokej úrovni a miestami si potrpí na efektné zábery, ako je dôsledné postupné odhalenie von Rauffensteina po príjazde zajatcov do pevnosti. Skrátka a jednoducho, Veľká ilúzia má v histórii svetovej kinematografie nespochybniteľný význam a je právom honorovaná. Navyše je dynamická, v kritických situáciách si dokáže zachovať jemný nadhľad a nenudí. 85% ()
Výtečný film vytvořený mistry. O přátelství, úctě i k nepříteli, odcházejícím světě gentlemanství. Impozantní je, že v této dokonalé podobě vznikl už v roce 1937. Současně je zajímavé, jak První světová válka mohla vypadat z pohledu před Druhou světovou válkou. ()
Film vážne znamená len jednu takú veľkú ilúziu, a to v každom smere. Od najmenších drobných scén, cez dialógy až po hlavnú myšlienku a odkaz. Chvíľu síce trvalo, kým som sa naladil na tú správnu notu, no potom som si už film len vyslovene užíval. Je tu plno pekných protivojnových myšlienok, ktoré buď zaznejú v dialógu, alebo sa dajú prečítať medzi riadkami. A v čom ilúzia? V prvom rade celkovým poňatím jednotlivých postáv, ich slušným chovaním a rešpektovaním nepriateľa v čase vojny, atmosférou väzenia, ktoré bolo na míle vzdialené skutočnosti...atď. Tu prezentované vo filme fakt len ilúzia. A to všetko v povojnovej atmosfére a v očakávaní novej vojnovej katastrofy, čo je aj v každej jednej scéne cítiť. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Hodně oldschoolová záležitost, které by z dnešního pohledu prospělo výrazné sestříhání - téměř dvouhodinová stopáž je na film s tak prostinkým dějem přece jen trochu příliš. Film působí starosvětsky i svým skládáním holdu určitým formám mužských ctností, které jsou dnes už v podstatě k smíchu. Otázku, zda je toho třeba želet, si osobně ponechávám nezodpovězenou. Film je zajímavou ukázkou filmařiny z dávno ukončené éry, která může oslovit i současného diváka, osobně však tento typ filmů nevyhledávám, a z válečných filmů obecně jsem nesmírně unavený, viděl jsem jich už příliš mnoho. Film hodnotím poměrně velkoryse 4 hvězdami, byť ho osobně shledávám jako poměrně naivní podívanou, na které je strašně zdát doba vzniku. ()
Zatímco se v Československu točila Kariéra matky Lízalky, Advokátka Věra a Lízin let do nebe, Renoir natočil válečné drama plné lidskosti. Nedají se ani vyjmenovat scény, které se mě dotkly. Musím se však přiznat, že při zpěvu Marseillaisy jsem i uronila slzu. ()
Ty jseš ubohá kráva a já ubohej voják. Oba děláme co umíme. K tomu netřeba dalšího komentáře. La Grande illusion není typický " útěkářský " válečný snímek. Spíše než na samotný útěk se snímek zaměřuje na pocity všech lidí a poukazuje na samotnou nesmyslnost válek. Paradoxně právě války jsou tím, co v určitých fázích sbližuje lidi ( napříč všemi rasami, stírá společenská postavení ( je opravdu jedno zda-li je to sedlák, Ing, či třeba učitel a " objevuje " v nich to dobré. Samozřejmě ne vždy a ne u všech... Co se týče samotného snímku, chvíli mi trvalo naladit se na pomalejší tempo, ale zhruba od třetiny snímku mě snímek pohltil a zasáhl a vydželo při tom až do úplného závěru. Zmiňovat vynikající herecké výkony v čele s mým oblíbencem Jeanem Gabinem je myslím naprosto zbytečné, stejně jako vyzdvihovat citlivou Renoirovu kameru. Silné 4*! ()
Takhle pohodový zajatecký tábory jsem asi ještě v žádným filmu neviděl. Do těch bych se možná nechal zavřít i dobrovolně, natož, abych z nich utíkal a riskoval tak zbytečnou smrt. :-) ()
Veľká ilúzia je o viacerých veľkých ilúziách. Dokážeme prekonať triedne rozdiely? Skončí niekedy vojna? Budem sa môcť po vojne vrátiť pre ženu späť? Treba veriť a minimálne jeden útek sa podarí. Film je zrejme dosť idealizovaný, podľa podmienok v táboroch a na pevnosti by sa mi ani utekať nechcelo...a s vedúcim tábora je fajn zábava. Ale golfové ihriská sú na golf, tenisové kurty na tenis a zajatecké tábory na úteky. A je tam nuda. Je to krásny film, ktorý možno viac vsádza na myšlienky, ako na realizmus. Teda možno, histroické reálie doby nemám naštudované. Antimilitarizmus = humanizmus. Pokiaľ chcete mať trocha prehľad o Renoirovej tvorbe, Veľká ilúzia je spoločne s Pravidlami hry jej základom. Tie treba jednoznačne vidieť. ()
Srovnám-li snímky z konce třicátých let, které jsem zatím měl možnost vidět (nejvíce zastoupené jsou pochopitelně československé a americké, sem tam nějaký britský), francouzské snímky jsou snad nejvíce postižené zubem času. Zvláště ty Renoirovy. V případě Velké iluze se občas vytáhla kamera a scény mezi De Boieldieu a postavou zahranou von Stroheimem jsou hodně zajímavé (a Gabin mi připadal nejsympatičtější ze všech filmů, ve kterých jsem ho zatím viděl), zbytek je už bohužel mrtvá voda... ()
Ďalšia klasika a opätovné odobratie hviezdičky. Neprekážala mi iba uťahanosť filmu, deklaratívnosť, tézovitosť a moralistický tón dialógov, ale dokonca aj herecké výkony. Marcel Dalio v druhej polovici filmu pôsobil trápne až smiešne a ani Gabin nejako zvlášť neoslnil. Jediný, kto ma ani pri opakovanom zhliadnutí nesklamal, bol Erich von Stroheim. Len ľutujem, že príležitosti stretnúť sa s ním na obrazovke sú také zriedkavé. A už ani nedúfam, že ešte niekedy uvidím jeho geniálny výkon v Tanci smrti. ()
Velké iluze přinášejí přiměřeně velká zklamání. Film je vhodný pouze pro neznalce dějin a snílky. ()