Havel
Havel
Václav Havel
Réžia:
Slávek HorákKamera:
Jan ŠťastnýHudba:
Petr MalásekHrajú:
Viktor Dvořák, Aňa Geislerová, Martin Hofmann, Barbora Seidlová, Stanislav Majer, Adrian Jastraban, Jiří Bartoška, Mikuláš Křen, Zdeněk Pecháček (viac)Obsahy(1)
Životopisný film Havel prináša príbeh jednej z najvýraznejších postáv česko-slovenskej histórie z disidentského obdobia, keď ešte Václav Havel nebol slávnou osobnosťou. „Portrét štátnika nečakajte,“ sľubuje režisér Slávek Horák. Film sa sústredí na Havlov búrlivý osobný život, ktorému dominuje boj za pravdu a správnu vec, prenasledovanie, väzenie, ale aj milostné aféry, pochybnosti o sebe samom a humor. V centre všetkého však stojí atypický, no o to silnejší vzťah s manželkou Olgou. Dej filmu sa odohráva medzi rokmi 1968 a 1989 a zachytáva premenu hlavného hrdinu od ľahkovážneho, úspešného dramatika zo šesťdesiatych rokov cez bojovníka za ľudské práva v rokoch sedemdesiatych až po väzňa a potom aj vodcovskú osobnosť nežnej revolúcie v roku 1989. Dejiny sú ale až v druhom pláne, dráma Havel ponúka predovšetkým veľký, vzrušujúci a málo známy príbeh osobnosti svetového významu. (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (433)
Film si ode mě získal 3* pouze za výkon hlavního herce Viktora Dvořáka jako skoro přesného Havla, a samozřejmě nesmím zapomenout na Martina Hofmana. Musím ale bohužel podotknout, že zvuk byl opravdu nic moc, což se dost projevuje na celkovém hodnocení. ()
V souvislosti s filmem Havel se na zdejší filmové datábazi objevuje mnoho odpadových komentářů, jejichž obsah mě vede k pochybnostem, jestli jejich autoři film vůbec viděli. Většinou se totiž zabývají výhradně kritikou Havla a film označuji jako jakousi ódu oslavující kult osobnosti. Pokud film viděli a myslí si to stejně, tak je to snad ještě horší. Film Havel je právě velice chytře objektivní, což mě již na začátku potěšilo. Ukazuje stinné i kladné stránky Havlovy osobnosti, zajímavě je propletá dohromady a to od vše zároveň slušně, s respektem a bez bulvarizace (ach, někteří lidé by se měli co učit.) Vidíme Havla jako nenapravitelného milovníka žen, co si příležitostně sem tam rád něčeho napije či někde zapaří na večírku. Zároveň ho film vnímá jako velmi slušného člověka v ostatních věcech, který se od bázlivého dramatika přeměňuje v disidenta a skutečnou osobnost. I když tohle mohl film asi ukázat názorněji a lépe. Pokud se ale chce člověk v ostatních ohledech dozvědět něco o Havlovi jako člověku, má tady šanci. Jeho herecký představitel Viktor Dvořák sice nemá moc podobný hlas a neumí tak správně ráčkovat ale když na to dojde, jejich vizuální podoba je ohromná a hlavně mu jako herec dodal velký kus lidskosti, což bylo důležité. Musím říct, že mi byl velmi sympatický a moc jsem si ho užil. Jinak schopná Aňa Geislerová se možná zdála být na roli Olgy příliš okoukaná ale na konec ji ztvárnila taky dobře. Martin Hoffman si po sto padesáté sedmé zahrál dalšího Luďana ale vzhledem k Lanďákově nátuře budiž odpuštěno. Film je možná občas krapet zkratkovitý a nejde dostatečně do hloubky, ale líbilo se mi jeho svižné, atraktivní, , civilní pojetí, kdy není nouze o zábavnější momenty a vše je okořeno zajímavými vhodnými jednoduchými metafory. Zkrátka jsem viděl sympatický civilní film, se sympatickým hlavním představitelem o (minimálně teď podle filmu) sympatickém člověku z masa a kostí. A závěrečná sekvence se začátkem revoluce v čele se skutečným filmovým davem a podáním si ruky mezi manžely + závěrečný sestřih Havlových setkáních v roli prezidenta s významnými osobnosti mě málem dohnaly k slzám. Abych nebyl příliš patectický komentář zakončím jedním z vtipných dialogů: ,,Máte rodinnu? Ne. Vlastně ano, manželku.´´ ()
Problémem dneška je, že se životopisné filmy moc točit neumí. Hlavně pořádné drama, emoce, bulvární zajímavosti, apod. Tento film je určitě zajímavý a sdělil mi jisté střípky ze života Havla, ale je až moc patrné, že důraz byl kladen na ty věci z předchozí věty. Herci výborní, Dvořák tomu skutečně sedl jak pr... na hrnec. Stejně tak Hofmann. Naopak Geislerová totálně mimo, Bartoška jako Patočka taky úlet a Dubček v r. 1989 už byl bělovlasý děda. Taky si nemyslím, že Havel za socialismu pronesl slovo "druhak", to je spatlanina moderní češtiny a ve filmu je to jako pěst na oko. Přínos jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin minulého století je v rychlosti naznačena až v závěrečných titulkách. A to je dost smutné. ()
Havel se tak urputně snažil nebýt glorifikující, až se stal pravým opakem. Náš exprezident je tu za zmrdečka, kterému není moc důvod fandit. Naopak Olga je natolik cool, až je naprosto zarážející, proč s ním vůbec byla. Pro cizince to musí být nepochopitelný maglajz. Našinec sice chápe, ale je to v podstatě sled scén z kratšího časového úseku a pak najednou bum bác a je rok 1989. Snahu jít jinou cestou přesto cením a hereckým výkonům není co vytknout. Zkrátka dneska už otřepané: not good, not terrible. ()
Co by byl Václav Havel bez své ženy Olgy. Ovšem, byly tu i jiné ženy. Trošku jsem očekávala, že tu bude zobrazeno i jeho prezidentování. Ve finále jsem ale zjistila, že by to bylo úplně zbytečné. Herecké obsazení se povedlo. Herci byli svým předobrazům velmi fyzicky podobní. ()
Hrc prc bum a najednou stojí na balkoně a mává davům. Tyvoleproč?! ()
Čekal jsem podstatně víc...s ohledem na téma. 1) Líbily se mi průniky do divadla, pokoušení Václava s výjezdní doložkou do USA, 41letý Viktor Dvořák v titulní roli a 42letý Martin Hofmann jako Landovský._____ 2) Nelíbilo se mi Dvořákovo ráčkování, pojetí Pavla Kohouta a vlastně celá první bulvároidní půlka filmu. Vůbec není jasné, proč se Havel stal vedoucí postavou opozice._____ 3) Uplynulo devět let od Havlovy smrti a už o něm vznikají takováto zavádějící pseudosvědectví. Jasný to doklad toho, jak falešné a zkreslující "historické" a "životopisné" filmy jsou._____ 3) Výstižný koment: petrsv***, castor***. Za některé pisatele (zvláště odpadových komentářů) se stydím. ()
Když už autoři považovali za nutné točit film o Havlovi v době, kdy se stalo módou na něj plivat, mohli to rozhodně udělat lépe, aby alespoň mladí lidé, kteří nezažili euforii revoluce pochopili, proč se stal jejím symbolem. Takže ty čtyři hvězdičky jsou pro vás, pane prezidente. ()
Viktora Dvořáka jsem poprvé zaznamenala před několika lety v historickém seriálu "První republika" a jsem velmi ráda, že se o jeho talentu dozví širší veřejnost. Dvořák skvěle nastudoval Havlovy pohyby i dikci, jeho pojetí nesmělého dramatika se sklony k polygamním vztahům působí věrohodně a určitě se dočká nějakého filmového ocenění. Na celém snímku se mi vlastně nejvíce líbil fakt, že Havel zde není ani adorován, ani očerňován. Je to člověk z masa a kostí, dělá chyby jako všichni ostatní, nadevše miluje svou ženu, jedině s ní rozebírá svoje texty, přesto se ale neštítí nabídnout jí vztah ve třech. Film nabízí i vtipné momenty a nesnaží se diváka uměle dojímat. Vytknout ale musím přerod Havla z "obyčejného" disidenta ve vůdce lidu a budoucího prezidenta. Tahle transformace totiž proběhne v několika závěrečných minutách a jistě si zasloužila trochu víc prostoru. Samotný závěr mě ale potěšil - očekávala jsem už trošičku zprofanovanou skladbu Modlitba pro Martu, v titulcích ale zazněla úplně jiná píseň Marty Kubišové. Podtrženo, sečteno: překvapivě velmi sympatické životopisné drama, které mě bavilo mnohem více než takový "Masaryk". ()
Film má pěkné momenty, problém ale je, že tak nějak neví, čemu se chce věnovat a co říct. A v čem úplně selhává je vykreslování postav, které jsou tu jen takový orloj postaviček “znáte z Havlova života” a nemají žádnou hloubku. Ve výsledku to na mě působí jako středoškolákem zpracovaná otázka k maturitě. ()
Látka jednak dosud ještě nezralá na zfilmování, jednak "předprezidentský" Havel měl ještě alespoň chvíli zůstat upozaděn. Pokud máme film chápat jako životopisný, tak dramatickou složku přečnívá složka romantická. Dobře to popisuje Tetsuo*: "Ale mít milenky v liberálním disidentském prostředí, které žádalo víc svobody nikoli v soukromé ale veřejné sféře, žádný konflikt nezakládá." A k tomu patří i kouření, chlast, peníze a drahá auta. ()
Ohlasy byly horší, než se nakonec ukázala být skutečnost, respektive můj zážitek. Jasně, do 105 minut nenarvete všechno a Havlovu životu by možná víc slušela nějaká minisérie. Ale takhle to v rámci možností bylo pojato dobře. (1 372.) ()
Jsem otřesena, jak to bylo otřesné. A to už jsem měla velké obavy (hned jak jsem se dozvěděla, že za projektem stojí ten ambicemi a sebevědomím nabušený mladíček světaználek Slávek Horák, který totálně už zmršil film o Miladě Horákové), ale ozývaly se hlasy, že toto tak hrozně nedopadlo. A ono dopadlo, pro mě tedy ano. Už od prvních minut bylo jasné, že kromě vizuální podoby, je zase všechno špatně. Tenhle film jsem si naivně nechávala až na Havlovo výročí a nakonec jsem ho jen pronadávala. V kostce: Slávek Horák si nastudoval asi tak 15 situací, které jsou všeobecně známé - a zinscenoval je podle své (dosti omezené) představy. A nutno dodat: bez jediné špetky talentu, který se mu prostě nedostává. Nedokáže napsat ani jediný silný dialog, nedokáže řetězit děj, takže absolutně nic nedrží pohromadě. Herci na plátně jen buď toporně, nebo parodicky existují a když je nejhůř a není co říkat, ani dělat, sáhnou po krabičce cigaret (a že bylo nejhůř nesčetněkrát). Navíc Havla vyobrazil jako úplného chudáka, kterému se jen tak zčistajasna stalo, že se stal prezidentem. ()
...vykreslené je len to pozitivne...ale prečo podvádzal svoju manželku ? prečo sa hneď po jej smrti "musel" oženiť ? prečo brata nepozval na svadbu? prečo nebol skôr na strane zakázaných umelcov ,ktorí boli počas totality odstavení,ale naopak skôr na strane prominentov režimu nakoniec jednu z nich si vzal......toto by mňa skôr zaujímalo ako to čo zobrazili tvorcovia-to čo tu ešte nebolo-toto tie chválospevy-to poznáme.... záver : pochlebovačný film bez kúska invencie.....ale asi len nato boli dotácie ,že : ) ()
Zobrazení pozdějšího polistopadového prezidenta bez příkras a jako člověka se všemi chybami, ke kterým se Havel hlásil i za svého politického života. Za hodně povedené považuji soudní procesy inscenované jako jevištní dramata nebo i jemné symboly, třeba se žebříkem, když Havel přemlouvá Patočku, aby se stal prvním mluvčím Charty 77 během skládání uhlí. ()
Pohodový film, ze kterého se fanoušci disentu nedozví moc nového a který diváky neznalé historie a postav zas tak moc nepoučí. Sympatická stručnost, absence patosu a vysvětlivek, a nápadité zkratky prolínání života s divadelním pódiem totiž laikům moc šancí nedávají. Považuju za zcestné argumenty kritiky, která by zřejmě ráda dokonale vyvážený kompilát portrétu budoucího profi politika, kreativce a intelektuála - to se velmi podařilo v seriálu České století, ten si ale kromě poučených diváků užilo bez předběžného nebo dodatečného rešerše ještě míň lidí, než si užije film Havel. Hodně se mi líbilo zpracování kamarádství Havla a Landovskéh. Vizuální stránka je taky moc fajn a film má pár povedených scén evokujících temnotu komunistického režimu nejen prostřednictvím chování fízlů, ale i mentality lidí - asi nejvýstižnější je v tomhle směru scéna ve vlaku. Asi bych se na místě režiséra vykašlal na lpění na ráčkování, nebyla to ta nejdůležitější historická vlastnost Havla, kterou si nutně potřebuje divák utvrzovat ve filmu. ()
On to tenhle film bude mít těžké, když už jenom příjmení Havel dělí automaticky na dvě skupiny, z nichž jedna bude Havla adorovat i kdyby vyhubil kompletní populaci třeba Chebu a ta druhá bude Havla neustále nenávidět i kdyby se mu povedlo zajistit celosvětový mír. Jsou to extrémní příklady, chápu, ale tak na mě tyhle skupinky působí, když občas narazím na jejich "názorové války" v různých diskuzích. Prostě pro ně je buď Bůh nebo Ďábel, nic mezi. A pak je tu ten zbytek,. který na Havla má povětšinou neutrální názor, nebo občas inklinující trošku víc k straně 1 nebo straně 2. A v tom jsem já. Tohle píšu jen proto, kdyby tady na mě náhodou někdo vyjel. Každopádně konečně k tomu filmu - moc jsem od něj nečekal, ale stejně mě zklamal. Horák se sice snažil Havla vyobrazit jako skutečného člověka a ne jako nějakého neomylného "spasitele", ale bez nějaké psychologie, bez nějakému ještě většímu se věnování osobě Havla stejně bude působit jako figurka. Stejně tak je to i se zbytkem postav, nemůžu si pomoct. U Václava Havla to aspoň zachraňuje výkon Viktora Dvořáka, který sice není úplně špičkový, ale snaha na něm vidět je a špatný rozhodně není. Horší jsem to měl třeba u Olgy, kterou hraje Geislerová a z mého pohledu dost nevýrazně. Navíc k tomu počtu rolí, které už Geislerová měla, prostě pro mě bude výkonem Geislerová ať hraje kohokoli... Příběh nám uvede pár základních událostí Havlova života, ale věnuje se jenom nim, ten zbytek se tu neřeší nebo tady o něm je jen jedna, dvě věty. A vlastně mi i přišlo, že i tomu, čemu se ten film věnuje především, stejně není dostatečné věnování. Ačkoli možná je a možná na tom má podíl jen to, že mě ten film vůbec nezaujal - Havlův fanda nejsem, jeho život jsem taky nikdy bůhvíjak nestudoval, kamera je mdlá a skoro žádný záběr zde nevypadá dobře nebo aspoň zajímavě... Nevím, prostě mě to nechytlo, dojem (kromě nudy) z toho nemám žádný a nejspíš to bude jeden z těch filmů, na který si časem skoro ani nevzpomenu. A nějakou silnou scénu těžko pohledat, možná spíš ty zajímavé a těch taky není moc, snad jen ta, kdy se Havlova životní situace náhle ocitne na jevišti před diváky. A pak ještě konec se o silný dojem snaží, ale moc se mu to nedaří. 2* ()
Jelikož mám averzi na tohoto pana, a jelikož se řídím, že o mrtvých se nemá mluvit špatně, tak tento film raději nebudu komentovat... Shlédnuto 4.11.2020 ()
jakkoliv patří Havel do té lepší poloviny české filmografie posledních let,nemůžu se ubránit zklamání,protože jsem prostě čekal víc.Rozhodně sem čekal víc než tohle poloprázdné něco,které se sice snaží Havla ukázat jako někoho kdo se snažil dělat jen správné věci (podle svého vnímání),aby mu nebylo špatně,ale ukazuje to hodně málo a nebo hodně divně.Celé je to tak podivně zkratkovité,že konec vypadá jako by vlastně nic moc nedělal a v 89 se náhodně někde objevil a stal se prezidentem.Mnohem víc bych chtěl - a očekával - film,který mi ukáže v čem spočívala Havlova největší síla,ať už v politice,nebo v rámci divadla a ne,že se budu hodinu a půl dívat na to,že otevřeně zahýbal svojí ženě a když ho chtěla opustit,tak se choval jako blbec...60% ()
Súvisiace novinky
Cenu filmových fanoušků si převzal Vít Klusák!
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 28. ročník výročních cen Český lev. Celkem 190 akademiků hlasovalo o 87 hraných, dokumentárních, animovaných a… (viac)
Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest
MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (viac)
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)
RECENZE: Ani zázrak, ani tragédie. Film Havel nabízí svůj pohled. V posledních letech vzniklo v České republice několik životopisných snímků o významných osobnostech z naší historie. Svého portrétu „na velkém plátně“ se dočkali Jan Masaryk, Milada Horáková, Jan Palach a nyní i Václav Havel. Ze všech těchto projektů je film o Havlovi tím nejosobitěji pojatým a zároveň i nejzábavnějším. Režisér Slávek Horák se pokusil uchopit Havlův příběh jinak, zvenčí. Havel je zde obyčejný člověk, dramatik, který „chce jen psát“, váhá, dělá chyby, ale s postupem času se stále více utvrzuje ve svých přesvědčeních, vedoucích až k pádu komunistického režimu a následné prezidentské kandidatuře. Že tvůrci pozměnili některá fakta, není až tak podstatné, u hraného životopisu to ani jinak nejde. Na místě spíš zůstává otázka, zda to bylo ku prospěchu vyprávění jako celku. I když na Havla film nahlíží skrze vlastní úhel pohledu, jen to dokonalou podívanou zařídit nedokáže. Předně, podobně jako u zmiňovaného filmu o Janu Masarykovi chybí příběhu silná dramatická zápletka – jasný konflikt. Scénář sleduje Havla v rozmezí let 1968-1989. Je zábavný, milý, občas až dojemně groteskní, chvílemi mrazivý, ale bohužel i dějově rozcuchaný. Hrdina totiž odbíhá od divadla k politice a zpět k ženám, a přitom stále nikam nepatří. Havlův věčný konflikt s režimem je tu dosti upozaděný kvůli jeho stálé nerozhodnosti a váhavosti. Drama bez konfliktu ovšem není dramatem. Viktor Dvořák si skvěle osvojil Havlovu mluvu, styl vyjadřování i vystupování. Jeho výkon táhne celý film od začátku do konce. Anna Geislerová si s neustále přítomnou cigaretkou v ruce vychutnává své tiché sólo v roli Olgy Havlové. Zato Martin Hofmann coby Pavel Landovský vyzařuje energií a přirozenou živelností na všechny strany a příběhu dodává příjemné zpestření. Havel je dobrý film. Jako dojemně uvolněný portrét Václava Havla a jeho boje za pravdu a lásku s legračními odbočkami k jeho vztahům s ženami hravě obstojí. Humorem naštěstí nešetří, ale nejedná se ani o komedii, natož lživou parodii. S obdobným tématem boje za svobodu projevu se kdysi velmi zábavně popasoval i americký film Lid versus Larry Flynt, jenž se však neodchyloval od jednolité zápletky a držel se pevněji svého ústředního dramatu. Havel krom vlastního pohledu na hlavního hrdinu nijak zvlášť neprovokuje (i když mírné kontroverze budí) a ani neobchází některá zavedená klišé. Zážitek ruší například mechanicky vložené divadelní vsuvky. Dramatická stavba, zejména pak střihový skok z let sedmdesátých rovnou do roku 1989, působí ošizeně, bez opodstatnění a předem náležitě vystavěného kontextu. Ve finále, kdy se má Havel stát kandidátem na prezidenta, celý film se náhle jeví jako z jiného světa. Je to ta samá postava, kterou jsme viděli po celých devadesát minut? prolétne divákovi hlavou. Stojí však za to si na Havla do kina zajít. Možná nebudete souhlasit s obrazem hlavního hrdiny, jakého se vám od tvůrců dostane, ale rozhodně uvidíte dobře natočený a odvyprávěný film, který díkybohu nenudí! Byť poslední momenty podpořené grandiózní hudbou Petra Maláska dokáží vybudit úžas, nadšení, se závěrečnými titulky zůstává v duchu cítit menší pachuť z názoru, že Václav Havel by si zasloužil film mnohem kompaktnější a dramatičtější. Třeba se ještě dočkáme… Hodnocení by normálně vydalo za 60%. Pět procent navíc má filmový Havel za skvělé finále a dalších pět za odvahu tvůrců, s níž k poměrně netypicky (tedy nikoliv faktograficky a nudně) vyprávěnému životopisu přistoupili. 70% a krásné čtyři hvězdičky. () (menej) (viac)