halogenka

Vizualne a zvukove paradni, tam neni o cem. Co to ale srazi dolu je scenar a obsazeni, ktere kvalitou hodne pokulhavaji. Tvurci chteli posunout postavy jak vekove, tak i typove, ten posun uz ale neodrazili dal ve scenari. Zatimco u devadesatkoveho Ripleyho v podani Damona naprosto rozumite, proc by si ho nekdo nastehoval domu, Scottovi byste uz od pohledu nedali pohlidat ani krecka. Takze to na me pusobilo asi jako “postavu Julie bude hrat 40leta eskymacka, proste proto, jinak se ale budeme drzet klasickeho vykladu Romea & Julie.” Scott je ale aspon dobry herec. Kdo me v Ripleym opravdu vysostne prudil, byl/a Eliot Sumner, ktera/y tam zjevne byl/a jen kvuli tomu, ze je non binary, ne proto, ze by umel/a hrat nebo to nedejboze davalo smysl pro jeji postavu.

15minutova stopaz je na zpracovani jakehokoli tematu zoufale malo. Tim vic, kdyz polovinu z ni obetujete cringe prostrihum a otresnemu radoby cool voiceoveru. Zvolit lepsi format a zpracovani, mohli to byt dalsi Kralove videa.

Pustila jsem si to zhulena a ani tak to nebylo vtipne. Mnohem vice zabavy by mi poskytlo divat se na svoje prsty na nohach. Zacatek byl ukrutne zlo vsech zel, pak uz to vlastne bylo jen vylozene trapne. To, od ceho se tvurci meli v uvodnim titulku distancovat, mel byt spis dobry vkus, humor, kvalitni scenaristika a dobra rezie.

Pokud slo Vaughnovi o to natocit nejhorsi film roku ci poslednich x let, pak zaslouzi ovace vestoje, toto se mu vskutku povedlo. Smichat neskonale debilni scenar, obsadit do hlavni role herecku, jejiz charisma by zastinila i polochcipla pokojova kytka, doladit to opravdu nechutnou vizualni strankou a prepalenou stopazi jiste nebylo lehke, zvlast pote, co mu patrne pred 8 lety spadla na hlavu cihla a poskodila dulezite kognitivni funkce mozku.

Male zeny urcite netrpi spatnym obsazenim (az na tradicne zoufalou Emmu Watson). Cim trpi, je rezie hollywoodske radobyfeministky Gerwig, jejimz nejvetsim talentem je schopnost minout vsechny zajimave linky pribehu, vcetne tech opravdu feministickych. I v tomhle pripade neomylne netrefi terc, a tak proste sledujeme nejake vyjevy ze zivota 4 sester, ktere ale maji podobnou vypovedni hodnotu jako triko s napisem Girl power. Neustale retrospektivy ve filmu nemaji zadny hlubsi smysl a casem se z nich stane jen hodne otravny gimmick, Gerwig sceny nedokaze poradne vypointovat a nerozumi tempu, takze ve vysledku je emocne vsechno na jedne lajne. Beth umrela, Amy spadla do potoka a Jo nepojede do Evropy.

Pojdme 4 epizody blaznive spekulovat o necem, co by vyresil jeden DNA test a par sezeni s terapeutem.

Zadnou slehu od toho necekejte, tenhle zastupce koksozanru je dost vyrazne riznuty cukrem. Misto “neco jako Narcos” dostanete spis spatne zahranou Podnikavou divku na kolumbijsky zpusob. Griselda zacina Escobarovym citatem: „Jediny muz, ktereho jsem se kdy bal, byla zena jmenem Griselda Blanco.“ Ta serialova by mu ale moc strachu nenahnala.

Kdysi davno byl Sex ve meste celkem progresivni serial. Jeho pokracovani se ale bohuzel jen snazi drzet krok s dobou. Hrdinky si musi najit dostatek etnickych kamaradek a pokryt co nejvice soucasnych woke temat, takze serial casto pusobi, jako by se tu jen odskrtavaly kolonky ze seznamu uvedomelosti. To vse sterilizovane optikou high society a projete nekolika instafiltry. Coz by se dalo odpustit, kdyby to byla zabava. Ale neni. Je jen to sbirka nalestenych ponauceni pro zastydle padesatnice.

Je skvele, ze takovehle filmy se jeste porad toci. Poctiva vypraveni, ktera maji oblouk, myslenku, propracovane postavy, vybrousene dialogy a vyborne herce. Lepsi betlem jen tak neuvidite.

Ucebnicovy priklad toho, jak lze celkem nadejnou zapletku a obsazeni totalne zabit unylou rezii. Respektive udusit nakupni taskou.