Obyčajní ľudia

Poslední film roku 1980 jako vždy Oskarovka. V tomto případě po Kramerová vs. Kramer podruhé rodinné drama. Obyčejné lidi jsem viděl cca v době, kdy mě bylo zhruba tolik co tomu klukovi, pamatoval si že to bylo dost hluboké a proto tu měl 5*. Mladý kluk prožívá obyčejný život, ale má psychické potíže a skřípe to i v jeho zdánlivě dokonalé rodině. Po letech a stovkách nasledovaných filmů musím hvězdičku ubrat. Ta hloubka, tryskající emoce, parádní herecký výkon mladého Huttona, odhalování minulosti a poměrně závažných, ale reálných problémů v rodině to tam všechno je - jenže zhruba až poslední půlhodině. Do té doby plyne film celkem bez většího vzrušení - povrchní debaty rodičů, kamarádi, plavání, dvě holky, rozhovory s psychologem, který v podstatě nic neradí ani nedělá. Já to chápu - i za hradbou normálnosti se můžou skrývat hluboké problémy, vím o tom svoje, ale nic to nemění na tom, že se film táhl, místy jsem se nudil a nebýt finální půlhodinky, možná by to nebylo ani na 4*. Oskara za nejlepší film by si určitě zasloužily jiné filmy - Zuřící býk, Brubaker, možná i ten Sloní muž. (20.02.2024)

"Don't admire people too much, they might disappoint you." (17.12.2012)

Redford zariskoval a jako režijní debut si vybral těžké téma, a líp to udělat nemohl. Není to film, na který byste nějak měli chuť se podívat, chce to mít správnou náladu a čas, ale pak to stojí za to. Výborný Timothy Hutton, ale naprosto nechápu, proč je jeho role vedena jako vedlejší, když se to točí hlavně kolem něj. Mary Tyler Moore je asi nejprotivnější matka, co jsem kdy viděl, o to víc stojí její herecký výkon za povšimnutí. PS: Jaktože to má jen 1800 hodnocení? (25.09.2017)

Trauma, pasivní agrese a potlačovaný smutek projevující se nejrůznějšími neurózami, přetvářka a povrchnní konverzace, zrátka taková normální maloměstská rodinka aneb "co by si řekli lidi". Pokud se o tomto filmu vyjádřil Redford, že ho natočil, protože v něčem podobném vyrůstal, tak to možná bylo i důvodem jeho motivace dosáhnout v životě úspěchu. A současně to, že dokázal tento příběh tak dobře pochopit, mu nejspíš usnadnilo ho pravdivě natočit. Myslím, že pro mnoho lidí může jít až o terapeutický film, v němž se najdou nebo rozpoznají určité vzorce ve svém okolí. Překvapilo mě, jak rozdílně snímek působí - někoho slušně rozebere, jiného nudí. Trochu jsem se bála, že budu ten první případ, ale místo toho mě film spíš pohladil, protože jsem měla pocit, jako by byl točen s láskou. (29.01.2023)

Komorní, skutečný, tichý, ale těžký a agresivní. Ze začátku jsem nevěděla, co od toho čekat a doufala, že se do snímku nějak ponořím než skončí. Stalo se. Pravda je, že herci a jejich postavy byli výborní. Nemohla jsem uvěřit svým očím, když jsem viděla hrát Timothy Huttona. Ten musel vyhrát Oscara, prostě musel. Jsem šťastná že ano. Celou dobu mi bublala krev pod kůží stejně jako postavám a strašně jsem si přála je nahradit a udělat tu správnou věc, ke které neměli sílu. Je to příběh ... o lidech. (25.02.2007)

Jeden z mých nejoblíbenějších malých velkých filmů. Příběh rozebírá vztahy na dřeň a pomáhají tomu výteční herci. Analýza ztráty lásky a odcizení... (05.12.2007)

Skvělý upřímný film. O tom jak je těžké s některými lidmi mluvit normálně. O tom, jak se za vším zbytečně hledají důvody a smysl. O tom, jak je lidská mysl křehká a jak každý vidí svět ze svého pohledu a cítí se i tvůrce všeho okolo, a tudíž i těch špatných věcí, které se však stávají, aniž bychom to my ovlivnili. Musí to být strašlivé být svědkem u smrtelné nehody a nemoci pomoct někomu a on potom umře. Nikdo, kdo to nezažije, si to asi nedovede představit. Ale díky takovým filmům si aspoň člověk chvíli opravdu váží toho, co má a že žije "normální a nudný" život. (11.05.2012)

Film jsem viděl s odstupem více než třiceti let. Už tehdy se mi zdál velmi dobrý, ale teď si myslím, že snad nebylo možné nic udělat lépe. Všechno mělo své místo jako kamínky v mozaice. I dialogy, roční období, hudba... Opravdu mistovské dílo. Líbí se mi, co napsal Golfista. Golfu tam pravda trochu bylo :-) (12.05.2020)

Tak tohle mně spíš přišlo jako „obyčejný film“, protože jsem se až na tu štěkací scénku pěkně nudila. Příběh tak neuvěřitelně nezajímavý, že nebýt mladého Huttona, asi to vypnu. No, možná ne. Kvůli té spoustě cen, co to získalo bych se to asi snažila dokoukat do konce, ale ne s takovou chutí, s jakou jsem se na to začala koukat. (05.06.2010)

Podle mého názoru Robert Redford jako herec nestojí za nic, ale jako režisér tohoto filmu obstál na výbornou. Četla jsem knižní předlohu od J. Guestové, ten film je stejně dobrý, jako kniha. Navíc herecký výkon Timothy Huttona je tak přesvědčivý, že jsem se po celou dobu cítila stejně špatně, jako jeho postava - tak na mě dokázal přenést Conradův nevyrovnaný psychický stav. Ještěže ten příběh skončil relativně dobře... (05.09.2011)

Vážné téma - smrt syna (bratra) a jak se s tím rodina pere. Za vydatné pomoci psychiatra. Konec trochu nedtradiční, což je milé. Takové téma myslím ani nejde moc zkazit - no dráma tak také není niijak velké, podívaná slušná, neurazí. (26.02.2012)

Režijní debut Roberta Redforda. Psychologické drama o rodině, která ztratila jednoho ze dvou synů a snaze či nesnaze se s touto ranou vyrovnat. Každý svým způsobem. (19.05.2016)

Obyčajní ľudia a na prvú jednoduchý dej. V skutočnosti príbeh, na ktorý treba mať trochu náladu. Pamätať si určite budem mrazivú Mary Tyler Moore. (04.11.2019)

Příběh se věnuje především Conradovi, kterého rodiče (obzvlášť matka) nevidí, neslyší. Když se děj stočí více na ně, mám pocit, že film ztrácí na zajímavosti, ten pocit ovšem nemá dlouhého trvání. Timothy Hutton je v roli Conrada výborný a například ve scéně, kdy auto stojí u vlakového přejezdu, mu k tomu stačí pouze několik pohledů. Samozřejmě je to i díky střihu, který střídá detail tváře s projíždějícím vlakem a záběrem na hřbitov. Samo o sobě velmi výmluvné, jenže Hutton je skvělý po celý film, obzvlášť v jeho sezeních s doktorem Bergerem, na nichž je znát jejich postupné sbližování. Ale zpět k onomu pocitu. S přibližujícím se závěrem dostává větší prostor Calvin a jeho vztah s Beth (výborná Mary Tyler Moore), čímž se dostavuje přesně opačný pocit, že tu snad nakonec mohli mít více prostoru? Ale proč ne, takhle to svým způsobem má lehký moment překvapení a scénu, kdy si mnohé vyjasní. Na ní zdánlivě nenavazující objetí je závěrem jak má být. 80% (03.07.2021)

Solidní rodinné drama s parádními hereckými výkony (hlavně Hutton a Hirsch), kterému ale trochu chybí něco, čím by se mi výrazněji zapsalo do paměti, snad kromě faktu, že postava Mary Tyler Moore je asi nejhorší matka v dějinách filmu (ok, možná až po matce Carrie). Nemůžu se prostě zbavit dojmu, že Redford chtěl jako svůj režijní debut natočit něco vážného, něco důležitého - drama o obyčejných lidech... A jako jo, povedlo se mu to, ale ta snaha je z toho snad až moc cítit. 7/10 (27.06.2023)

Trauma = příliš mnoho, příliš rychle, příliš brzy. Jak vypadá nezpracované trauma z dřívější doby a jak ovlivňuje rodinu, krásně popisuje tato režijní prvotina Roberta Redforda. Velmi hezké je také pozorovat, co se stane, když dojde k transformaci a léčbě traumat....................., začne se léčit a uzdravovat i okolí :) Pěkný film. (16.06.2014)

Po dlouhé době jsem film viděla opět a opět mě nezklamal. Je to zvláštní, že takové obyčejné příběhy obyčejných lidí působí tak nesmírně silně a dokážou člověka zasáhnout přímo na komoru. Samozřejmě záleží také na režisérovi a tady se prvotina RR fuckt povedla. A vlastně i jeho další režijní počiny, které mám ráda všechny včetně filmů kde hrál. Jo je to Pan herec i režisér a to se povede málokomu. Smekám klobouk pane Redforde. Ještě musím vyzdvihnout výkon Timothyho Huttona který mě doslova odrovnal a byly slzy, hodně slz. Pro člověka, který si něčím podobným prošel není sledování filmu zrovna jednoduché je ba přímo drásavé, ale naštěstí konečná katarze je skutečně osvobozující a ohromně úlevná. Za mě 100% (02.12.2020)

Snad není nad to, když se hercům podaří vdechnout postavám příběhu věrohodnou tvář, když vám dají příležitost sledovat příběhy postav a neotravují zážitek z filmu svou krkolomností a nepřesvědčivostí. To se v Obyčejných lidech rozhodně podařilo. Kromě toho je ztvárňované komunikační téma věčné a každý, kdo chce, si v něm něco najde. (25.10.2003)

nemohu si pomoci, ale opravdu nevím, z čeho je většina tak uchvácena. Pro mne ospalý film. Moc se mi líbí Elizabeth McGovern, zde je ještě hezčí, než v Tenkrát v Americe. (25.04.2007)

50% (27.12.2007)