Posledná noc v Soho

Jak může být film tak moc otravný a nudný zároveň? Myslel jsem si, že tyhle negativní emoce se navzájem vylučují, ale Wright to nějak zvládnul. (23.11.2021)

Křížit psa s rohlíkem, a ještě blbě, není nikdy dobré. (26.06.2022)

Luxus. Jednoduchá story v parádním audiovizuálním a atmosférickém balení se dvěma skvělými mladými herečkami. Temné motivy se rozjíždí dost pozdě a na giallo tu chybí průběžné vraždění, ale první půlka i tak šlape bezvadně. V té druhé, kde nastoupí digi bubáci, tomu trochu spadne řetěz a děsit Wrightovi vlastně vůbec nejde, ale finální rozuzlení dojem napraví. Potěšilo symbolické obsazení Diany Rigg, která se tak rozloučila parádním kouskem. (15.11.2021)

„Jsou tam zkažení lidi.“ - „Mám kuráž. Zvládnu je.“ - „Jen říkám, že Londýn může být náročný. Na tvou mámu byl asi až příliš a ta neměla tvůj dar.“ - „Můj dar?“ - „Ona věci necítila, neviděla…tak jako ty. Mám strach, že toho na tebe bude moc.“ Jenže o tom, kolik toho na Eloise bude, babička nic neví, a mladé studentce se může vysněný Londýn v mžiku stát noční můrou…Filmu jasně dominuje režisérův styl. Wright stvořil vizuálně poměrně „vymazlenou“ podívanou, která má solidní fantazii a fungující retro atmosféru. Potud mám hlavně slova chvály. Jenže po stránce příběhu už to tak slavné není. Má to své světlé momenty, ale děj mnohdy pokulhává a místy vyloženě nestíhá. Film se v mém hledáčku objevil hlavně kvůli talentované Novozélanďance Thomasin, ale ta občas nemá co hrát, a její sympatická postava se místy mění v nepříliš zajímavou hysterku vláčenou svými představami. A nesměl by to být Wright, aby mě zas nezklamal konec…ale ne, tentokrát ho beru neutrálně. Přesto smíšené pocity zůstávají, dám ještě slabší 4*. (23.01.2022)

„London is a bad place.“ Obzvláště pro ty, co nedosáhli na sen a žijí noční můru.. Neon Demon pro děcka, ve kterém obsah předem vzdal pokus o nějakou bližší spolupráci s formou a ve finále si opakovaně sám naběhl na nůž. Společným znakem příběhu a Wrightovy líbivé retro stylizace může být ten všudypřítomný „teenage-friendly paint“, jenže pak se není co divit, že i s tím podtextem sexuchtivých -steinů, na které má dojít podle zásluh, tohle Soho moc nenabídne.. (25.01.2022)

Wright umí skvěle vyvolat ducha čtvrti, kde v každém kamrlíku někdo zemřel, ve zdech každého baru jsou vsáklé zapomenuté večírky, a kde se všichni odvolávají na idealizovanou minulost, která má být pod tím vším někdě ukrytá. Toho zamilovaného i uštěpačného genia loci ale zejména ve druhé polovině rozežene nudné a průhledné pátrání po padouchovi, kde se Wright točí v kruhu, opakuje se a tak nějak celkově nemá co říct... Přitom záverečné titulky ukazují, že se stačí spolehnout právě jen a pouze na Soho. (07.11.2021)

Velice příjemné překvapení. Dech beroucí vizuál a na horor celkem komplikovaný příběh o dívce se smutnou minulostí, jež se snaží prosadit ve víru velkoměsta. Bohužel si na to nevybere nejvhodnější prostředí a poměrně brzy se začínají dít podivné věci, neboť dívka naváže skrze sny poměrně silné pouto s tajemnou ženou z minulosti a na vlastní kůži tak prožívá její nevšední život. Nejprve si to velice užívá, ale jakmile zakusí pozlátko jiného světa, situace se náhle vyostří a ona kompletně ztrácí kontrolu nad situací. Následně jde jen těžko odlišit sen od reality až to vygraduje v hezky udělané krvavé finále. Nejvíce bodů dávám především za způsob jakým je tento film natočen a komplexnost příběhu, neboť strašidelné mi to příliš nepřipadalo. 77% (30.11.2021)

Chytlavá podívaná (místy lehce fádní), stejně jako všechny ty hudební pecky, co tu podtrhují Eloiseino bdění, snění nebo vzpírání se nočním můrám. Tahle králičí nora v Soho sice nevede až tak hluboko, jak by jí slušelo, ale v hororových momentech je nápaditá a efektivní, (26.11.2021)

Tam kde Wan zazářil, tak Wright absolutně pohořel. Natočil sice vizuálně celkem zajímavou podívanou,  ale nudí tak neuvěřitelným způsobem, až z toho bolí kouličky. Co se napětí nebo strachu týče, tak jděte taky o dům dál, Wright si myslí, že strach vyvolá šedivými panáky a strašně přeboostěnou hudbou... doufám, že týpeček se bude od horrorů držet co nejdál, ty mu totiž opravdu nejdou. (11.11.2021)

Nejsem Wrightův fanoušek a nikdy mě extra nebolelo, když přišel se slabším kouskem. Moc jsem nevěděl, co od Last night in Soho čekat, ale reakce byly tentokrát o něco lepší než u celkem povedeného Baby Drivera a Edgar Wright si opět zakládá na precizním audiovizuálním pojetí, které od něho fanoušci vždycky čekají. A já musím jenom konstatovat, že mě to za srdce nechytlo. Přibližně po hodině mě to začlo dokonce nudit, možná jsem ale jen zkrátka neměl náladu a nechal to na druhý den, kdy už jsem si poměrně hektické finále docela užil. Což zachránilo i onu čtvrtou hvězdičku, spolu samozřejmě s naprosto dokonalou Anyou Taylor Joy, které prostě baštím úplně vše a nikde jí to tolik neslušelo jako právě v pochybných barech v Londýně. Znovu možná za pár let, momentálně to ve mně extra nezraje. Ale jsem si jistý, že fanouškům 60. let, jakým je i Wright, to může sednout jako nejlepší film roku. (24.11.2021)

„Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna." Až budou mé děti někdy popisovat, jaký zážitek jsem si odnesl z Last Night in Soho, bude to vypadat asi takto. Prostě pumprdentlich... Jasně, záměrně přeháním, ale tento „pojem" Oty Pavla se mi vybavil hned po odchodu z kina. Řemeslně odvádí Wright skvělou práci, herecké výkony stojí za to a hudební čísla jsou dokonalá, ale zbytečně doslovným koncem se hrozně podráží. Na jednu stranu tedy vím, že si to tu čtyřku zaslouží, ale na druhou se stále nejsem schopný přenést přes konec, který je sice v mnoha ohledech správně podvratný a nečekaný, ale zároveň svým podáním neuvěřitelně nucený až odfláknutý. „Prostě tam hodíme několikaminutový dialog, kterým to všechno co nejjednodušeji vysvětlíme i tomu, komu to pořád ještě nedošlo." A je to zejména tento problém, který v mých očích z Poslední noci v Soho dělá jednohubku, která vyšumí a nebude rezonovat tak, jak by mohla. Jednoduše něco, co už znovu vidět nepotřebuji. Což je škoda. Pohrát si v závěru trochu více se scénářem, a hned by to vypadalo úplně jinak. (03.11.2021)

Start byl svěží, milý, energický, herecky suverénně uchopený novozélandským talentem Thomasin McKenzie. Čekal jsem, že žánrově Edgar Wright nezůstane na jednom místě, jakmile se ovšem ocitneme v sexy retru, moje nadšení paradoxně klesalo. Wright nám znovu připomíná, kdo byl jeho vzorem, a ačkoliv předvádí solidní plejádu řemeslných nápadů, prostě bylo toho převlékání kabátů až příliš. Talentované studentce módy by mohli mnozí tenhle pronájem v jedné z londýnských uliček závidět. Neony jí opakovaně připomínají, že za divokým životem ve velkoměstě stačí sejít pár schodů, nicméně Eloise je tiché děvče z anglického venkova, navíc stále se vyrovnávající s dobrovolnou smrtí matky. A jakmile se každý večer uchýlí ke spánku, rozjíždí se thriller s prvky fyzického hororu. Ze snaživé zábavy s pečlivě zvolenou hudbou se stává cosi, co se naneštěstí rozpadá pod rukama. Navíc pár scén mělo podle mě zůstat na podlaze střižny, protože v téhle délkou přetažené podobě se to obzvlášť v divákově hlavě moc dlouho neohřeje. (27.11.2021)

Spočiatku sa “Last night in Soho” tvári ako taká podivná fantasy o naivnej princeznej v meste plnom nástrah, vyskladaná na princípoch nikdy nekončiacej nočnej mory. Pokiaľ Vás nechytí samotný námet, ťažko doceníte všetko ostatné, lebo na nič iné okrem neho a pár pasáží v poslednej tretine, ktoré sa všemožne snažia nastoliť nejakú tú Dark atmosféru, tu veru nenatrafíte. Rozbeh je naozaj nesmierne pomalý, až ma človek dojem, že sleduje nejaké zabudnuté pasáže z filmu “Diabol nosí Pradu”. Divák si skrátka musí počkať, kým sa dej rozbehne správnym smerom, no a keď sa tak stane, konečne sa odkryje skutočný zámer snímku, zaobalený do poctivého mysteriózneho kabátu. Nuž ale, ako toto celé ohodnotiť, fakt netuším. U mňa je to tak medzi tri-4, lebo predsa len, dlho predlho sa čaká, kým snímok chytí tu správnu notu, na ktorú všetci toľko čakajú. (23.12.2021)

Stoprocentně opojný zážitek, který mě do sebe vtáhl jako se to povede málokterému snímku. Edgar Wright zkrátka po 14 letech natočil film, kterému nemám co vytknout, a především způsob, jakým ho natočil, bere dech. Úžasný vizuál v rytmu skvěle vybrané hudby, mraky režijních nápadů, chytrý (jen v závěru možná až moc doslovný) scénář a fantastické obsazení, z nějž Anya Taylor-Joy je bohyně, ale Thomasin McKenzie jí svojí proměnou šlape tak dlouho na paty, až s ní nakonec hravě drží krok, a Matt Smith je jako vždy skvělou volbou. Těším se, až to všechno prožiju znovu. (26.11.2021)

Lehce hororová hra s divákem po vzoru kouzelníka Wrighta, tentokráte v oslnivých 60's, s úžasným soundtrackem a nádhernými hérečkami. [Netflix] (22.04.2024)

Nadhera a cista filmova radost. Wrighta moc nemusim ale toto sa mu mimoriadne podarilo. Krasna zanrova atmosfera vyuzivajuca postupy od 60. -90. rokov skrz vsetky kontinenty. Baby fantasticke a pribeh mozno nie tak namakany ako forma, no aj tak som vrnel blahom. Film, na ktory sa teraz bohuzial rychlo zabudne a za par dekad sa vytiahne ako strateny poklad. 9/10 (11.11.2021)

Zatím zřejmě nejslabší Edgar Wright, ale určitě pořád minimálně zajímavý. Bavilo mě postupné budování děje, bohužel při zjištění pointy mé nadšení pro film opadávalo, rovněž mě moc nebavily výlety za Sandie. Nechápu z čeho plyne to nadšení že Anya Taylor-Joy je nějaký moderní sexsymbol. Pro mě tedy rozhodně ne. Závěr šokující tak akorát. No a pak se to celé vlastně uzavře. Příště prosím lépe pane Wrighte. 65% (08.03.2022)

Dlouhý snový retro klip z něhož probuzení bolí. McKenziová jakoby vypadla z oka J. Fosterové a stejně lehce hraje. Skloubení obrazu a hudby bylo opojné (a zalitoval jsem, že jsem kino vynechal), a když už těch báječných šedesátek bylo moc, spustil na parketu Happy House (Siouxsie and The Banshees), což jsem vskutku nečekal. Škoda, že naplno nevyzněl song Eloise (B.Ryan, ale ještě raději mám verzi od The Damned), i když jsem si říkal, jestli vůbec zazní. Poslední role Diany Riggové snad ani nemohla být lepší. A jak se sladký sen promění v noční můru, dojde na zuřivé duchy, dlouhý nůž a škopíky krve. Snad jen klišé v podobě nesmělé, utiskované a lehce šikanované holky z venkova si mohli odpustit, ale budiž.... (21.11.2021)