Réžia:
Roman PolańskiKamera:
Gilbert TaylorHrajú:
Catherine Deneuve, Ian Hendry, Helen Fraser, Valerie Taylor, Mike Pratt, Yvonne Furneaux, Roman Polański, Renee Houston, James Villiers, John Fraser (viac)Obsahy(1)
V londýnském bytě spolu žijí dvě naprosto rozdílné sestry Helen (Yvonne Fourneaux) a Carol (Catherine Deneuve). Společenská Helen nachází plné uspokojení v milostném poměru s ženatým Michaelem (Ian Hendry), Carol, která se straní mužů a lidí vůbec, pracuje jako manikérka. Když Helen odjede s milencem k moři, přestává se její osamělá sestra kontrolovat: omluví se z práce pro nemoc a uzavře se ve svém bytě, soužená hrůznými sexuálními sny...
Režisér Polanski vytváří hororovou studii mentálního rozpadu osobnosti dívky, zatížené sexuálními zábranami. Snímek, který u nás nebyl nikdy uváděn (leda výjimečně v Ponrepu pod názvem Ošklivost), obsahuje drastické sekvence násilí a děsu, nikterak je však nekomentuje a neanalyzuje: kamera zachycuje děj tak, aby divák vnímal obraz z úhlu pohledu labilní Carol, a tak se stávají její hnus a samota také jeho hnusem a samotou. Šílenství se ve filmu nejeví jako osud jedince, nýbrž jako choroba celé společnosti. Film, který napsal sám Polanski se svým dvorním scenáristou Gérardem Brachem, získal na MFF v Berlíně 1965 Stříbrného medvěda. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (228)
Výborne vystavané napätie a nemé tápanie Catherine Deneuve sa u mňa bije s tak trochu amatérskymi momentmi. ()
Postupný přechod k šílenství u mladé ženy (Catherine Denueve). Stylisticky je to sice místy zajímavé, některé scény až švankmajerovské, ale celkově je docela nudné sledovat 100 minut premisu, která by stěží vystačila na půlhodinový film. ()
Šedesátky psychologickým thrillerům a horrorům docela fandily. U těchto příběhů jde často o to, zda se na ně příjemce dokáže naladit. Pravdou je, že byť má Hnus zajímavé scény a Catherine předvádí hodně dobrý výkon, já se na něj naladit úplně nedokázal. 101 hororů, které musíte vidět, než umřete 95/101 ()
Otec to nebyl schopen dokoukat, tak ho to drásalo. ()
Nevybavujem si, či niekto iný dokáže tak presvedčivo vykresliť krajné psychotické stavy svojich hrdinov a hrdiniek ako Roman Polanski. Pomocou obrazov, zvuku a strihu už v priebehu úvodných minút zatlačí zarazeného diváka k stene a toto bezprostredne vnímané zúfalstvo necháva bez výdychu gradovať až do úplného vyčerpania... pritom (čo je vzácne) neupozadzuje samotný dej, ktorý tvorí nemenej dôležitú zložku rozprávania - každá epizóda pomáha rozumieť, čo a prečo sa vyvíja práve tak, ako sa vyvíja. Nič sa nedelí, všetko naopak násobí a súhra medzi režisérom a hlavnou predstaviteľkou tomu potom nasadzuje korunu, na ktorú si siahli len máloktorí! ()
Brilantní psychologický majstrštyk mladého Polańskiho a božská mladá Catherine Deneuve ve své životní roli (aspoň tedy podle mne). Film, který jsem si zamiloval hned napoprvé kdysi hodně dávno v pražském Ponrepu. Jeho obsah si můžete přečíst v podrobné anotaci, já bych rád jen vyzdvihl své oblíbené momenty: Geniální záběr na rodinnou fotografii, na které Carol už jako malá dívka stojí jakoby duchem nepřítomná s pohledem kamsi mimo, zatímco zbytek rodiny se usmívá do objektivu. Carol nehybně sedící na lavičce na ostrůvku uprostřed křižovatky a strnule zírající na prasklinu v betonu. Postupně hnijící bezhlavý králík, připomínající nedonošené dítě stažené z kůže. Králičí krvavá hlava v Carolině kabelce. Carolina bezeslovná odpověď svícnem vlezlému a otravnému nápadníkovi. Carolina bezeslovná odpověď břitvou na nechutné návrhy slizkého pana domácího. Ruka čouhající zpod postele. A na závěr opět rodinná fotografie s působivě zvětšenou malou Carol... Proč jen muselo být v okolí ubohé Carol tolik všelijakého hnusu? ()
Blonďatá Carol a těžká ale těžká nuda, film vůbec neuměl oslovit což jsem dvakrát nepochopil princip natáčení, mě prostě tenhle nudný příběh nebral. ()
Netušil jsem,že Černou labuť už před pětačtyřiceti lety natočil Roman Polanski.A zatraceně dobře! 80 % ()
Vůbec jsem nečekal, že film natočený roku 1965 ve mě vyvolá takové emoce. Tleskám Hnusu. ()
Jedna postupně šílející manikérka, jeden byt a jeden hnijící králík - tak málo stačí k vytvoření hutného a hrůzyplného filmu. ()
Anjelsky krásna tvár, ale zlomená duša. Katarínka už na počiatku svojej kariéry podala životný výkon a vťahuje diváka rovno do stredu svojej nezvyčajnej osobnosti. Polanski to potom všetko natočil sugestívnym dojmom, kde sa kamera stáva súčasťou diváka. ()
"You don't have to be alone anymore, you'll finally be happy thanks to me. How did you get on with your snow queen? She just makes herself unavailable."Wow tak toto jsem opravdu nečekal. Na to, že tohle je v podstatě můj první film/ vstupní bod do tvorby Polanského (Pianistu jsem bohužel viděl ve škole přerušovaně), tak jsem zcela ohromen tématy a myšlenkami filmu. V životě bych neřekl, že uvidím film na téma Mee too či obecně feministických projevů, nebo jenom problematiky stalkerů a mužské nadrženosti ve filmu starém rovných 60 let. Době kdy ženy měli z dnešního pohledu naprosto stereotypní úděl ve společnosti. Samozřejmě je to kolikrát ještě v plenkách. Například zárodek hororu tu je, ale naprosto už dnes úsměvně, jako taková hororová fosilie. Přesto je o to zajímavější sledovat. Polanského scénář byť je už ke konci úmorný a neuspokojivý zakončením, tak ale má neskutečný cit pro detail. Velice organický. Minimálně z dnešního pohledu to měli ženy tehdy nesmírně těžké.... O to více mě překvapuje jak aktuální nadhled Režisér už tehdy měl. Naprosto až děsivě přesně tu replikuje dennodenní nástrahy života mladých slečen a to a sice nevhodné návrhy... Neodbytnost kor u slabších uzavřenějších slečen. Jenom na nuancích to perfektně ukazuje jak si představuje vztah jakýkoliv ženy vs muži a je to velmi zajímavé sledovat. Kolikrát jsem předpovídal reakci mužů na jisté věci o minuty dopředu. Sice hlavní herečka dle mě osobně dost přehrává v traumatizujících momentech, ale to je očividně záměr režiséra + se tehdy dost dával důraz na teatrálnost a dokáže to být nepříjemné. Zápletka tohoto filmu není absolutně vyhnaná do extrému. Věřím, že už se to stalo. Hlavní postava je evidentně nejen slabomyslnější, ale primárně trpí nějakým nižším EQ + jistou labilitou, což skvěle nahrává různým dravcům z velkoměsta. Ti bohužel podcenili stav mladé slečny😉. Je tu tak zajímavé sledovat i boční linky ala Kostel... Který očividně poukazuje na jisté sny hlavní postavy a snadno se dá pochopit co by chtěla ona a ne všichni ostatní. Na myšlenky zkrátka neskutečně bohaté dílo, které bych ale nedoporučil všem, protože je to jedna absolutní Slow burn až do posledních minut a osobně to dalo zabrat i mě. Zkrácení o 15/20 minut by bylo nesmírné efektivní, protože tu stejně sledujeme téměř jenom dění v jednom bytě a jisté vidiny hlavní postavy. Ty jsou navíc velice originálně i vyprávěné vizuálně a vidíme kolaps hlavní postavy na nejenom materiální stránce bytu (Zajíc)....... Ale i mentální (zdi)....... Hudba mi třeba přijde trošku nahodilá ne vždy se hodící do vypjatých momentů, ale to jenom potrhuje velice netradičně sestavený film. Kdyby tedy film zrychlil o 10-15 minut a konec byl daleko údernější, protože ten se dle mě trošku rozpadá a neposkytuje jak potřebné odpovědi, tak pocit zadostiučinění. Vůbec bych neváhal nad silnou 9, kdyby se to nezačalo rozpadat ! Takto byť neskutečně nasycen dojmy a myšlenkami, tak s lehce hořkou pachutí na konci dávám silnější 7. PS: Chlapy nedoporučuji tlačit na pilu v případě zdánlivě nedostupných žen... Nemusí to dopadnout nejlíp pro vás :) () (menej) (viac)
Další Polanského nepříjemná depresivní hra podobná Nájemníkovi. S tím rozdílem, že jsem byl zde o trochu více spokojenější. Catherine Deneuve mi přišla dost přesvědčivá ale charakter její postavy mi dost pil krev. Rozhodně tohle není film pro všechny. Spokojeni budou předvším milovníci psychologických rozpadů osobností. ()
Úlet jak Brno... ()
Hnus je Bergmanovka jak vyšitá. Dvě sestry, co spolu neumí vycházet, psychické poruchy, děsivé scény.. A také to je (bohužel) film, jehož příběh se dá shrnout do té nejjednoduší věty, obsahující jen podmět a přísudek: Žena se zblázní. Nic jiného se tam opravdu nestane; celou hodinu a čtyřicet minut sledujeme pozvolný přechod od malých podivnůstek jisté slečny k jejímu bestiálnímu řádění. Slovo pozvolný je tu opravdu na místě, ostatně kvůli tomu je mé hodnocení průměrné. Sledovat několik minut Catherine Deneuve jak leží na posteli a kouká do blba nebo jak sedí v autě a kouká do blba nebo jak je v práci a sedí a kouká do blba, to mi chtě nechtě po vyčerpávajícím dni zavíralo oči. Na druhou stranu nižší hodnocení dát také nemohu, protože když už se tam něco konečně stalo, tak to stálo za to. ()
Mně se ten film prostě nelíbil. V porovnání s Rosemary má dětátko to podle mého prohrává na všech frontách. Líbí se mi snaha o minimalistický horor s psychologickým přesahem, ale Deneuve není Farrow a atmosféra i příběh je v Hnusu taky slabší než v Rosemary. Škoda, že Polanski vygradovaný závěr děsivě prostříhal, myslím, že trochu delší záběry by v celkem povedeném závěru nebyly na škodu. ()
Pěkné psycho o hrdince, která viděla tak černobíle, jako film, na který bylo dílko natočeno. Co všechno se může stát, když se příliš uzavřete před světem, odjede vám jediná osoba, na které visíte a sami spadnete do frustrace obklíčen absurdními vidinami. A to vše beze slov vysvětlování. Jen díky obrazům a vlastní fantazii se můžete dozvědět, co se vlastně děje. ()
Repulsion je prvni film z Polanskiho paranoidni bytove trilogie, ktery se pravem radi do Polanskiho osobni TOP5 a na podruhe musim docenit krasu tohoto skvostu maximalnim hodnocenim. Dokonale zobrazena paranoia a mentlani propad do hlubin silenstvi nadherne Catherine Deneuve, kterou je tezke si v tomhle filmu nezamilovat. Skvela atmosfera. 9/10 ()
Vynikající Polanski - jeho filmy disponují natolik zvláštní atmosférou a neotřelým přístupem, že i rozvláčnější tempo vyprávění člověku tak nějak nevadí. Schéma je podobné jako u Rosemary nebo v Nájemníkovi - narušená a sama v prázdném bytě. Dojem z "Repulsion" je ale navíc umocněn faktem, že se díváte na film a jednoduše nechápete...a v posledních deseti sekundách, v posledním záběru... vám TO docvakne... Tak tomu se říká naprostá filmařská genialita. Pro mě jasných 100% (Ještě si neodpustím dodatek: Při Polanského schopnosti budovat napětí z "nudných" scén, naprosto nechápu, co provedl s nebohým Twistem). ()
Reklama