Siedma pečať

Smrt hrající šachy s rytířem Blockem (Max von Sydow) vracejícím se z křížové výpravy, za nimi potemnělá mořská hladina a zlověstné tmavé mraky na obloze. Není moc srovnatelně slavných filmových obrazů. V Sedmé pečeti, mnohavrstevnatém dramatu zabývajícím se zásadními existenciálními otázkami člověka, je kromě poněkud skeptického promýšlení vztahu člověka k smrti a smyslu života také scéna naplněná sluncem, radostí a lidským souručenstvím. Scéna, která je pro mne trvalou inspirací, jak střádat “záblesky krásy”, okamžiky života, kdy jsme spokojení, šťastní, kdy zažíváme blízkost Boží, kdy chápeme, že předchuť nebe může být už i zde na zemi. Rytíř Block, který ve snaze oddálit smrt hraje se Smrtí samotnou šachy, prožívá zrovna chvíli oddechu ve společnosti mladé rodiny, komedianta Jofa, jeho manželky Mii a dalšími účastníky potulné výpravy. Všichni se společně dělí o mléko a čerstvě natrhané jahody. Rytíř vezme oběma rukama mísu s mlékem a zhluboka se napije. Pak ji postaví opatrně na zem, s úsměvem vzhlédne, a říká: “Zapamatuju si tuhle chvíli. Ten klid, šero, mísu s jahodami a s mlékem, vaše obličeje ve večerním světle. Mikaela, který tu spí, Jofa s loutnou. Budu se snažit si zapamatovat, o čem jsme muvili. Budu tu vzpomínku nosit v obou rukou tak opatrně, jako by to byla mísa až po okraj plná čerstvě naplněného mléka. Bude mi to znamením a velkým dostatkem.” Je tato scéna ukázkou křehké pomíjivosti lidské blízkosti nebo naopak svědectvím o stopách věčnosti, které prožíváme možná daleko častěji, než si myslíme? (05.11.2023)

Středověká roadmovie nabízí pohled na morem zdevastovanou zemi, kde se filosofické a teologické otázky kladené v tomto filmu zarývají divákovi přímo pod kůži. Vynikající, myšlenkově hutné dílo, které obsahuje i pověstnou závěrečnou scénu, kdy všichni hrdinové, držíce se za ruce, následují smrt do „údolí stínů“. (09.12.2005)

Tak kdo si se mnou zahraje šachy na život a na smrt.Dalo by se říci, že tento filmek si zaslouží nejvyšší hodnocení.Ani nevím proč, ale je perfektní.Snad úvaha o životě a smrti. (13.07.2008)

Tenhle Bergman musí oslovit každého, kdo mu to dovolí - klade otázky, které si musí klást i sebevětší cynik. V žádném jiném filmu jsem ještě neviděla tak reálný a uvěřitelný středověk - obzvlášť morové průvody jsou opravdu famózní. (14.07.2008)

Řešení základních otázek ve švédské chrochtavé řeči může být pozoruhodně zajímavé. Skvělé typy postav: vysoký ošlehaný rytíř, klasický sluha a samozřejmě Smrt ve svém tradičním catsuitu. Z úvodní scény na pobřeží vane něco antického... A film si dále udržuje svoji zvláštní atmosféru. Máte-li tu správnou meditativní náladu navozenou popíjením vína z murrhového poháru (event. kouřením cannabis z murrhové špičky) - je to ono. (05.11.2008)

Miluju filmy, které mě dokážou takhle rozebrat a dlouho o nich přemýšlím. A tohle je jeden z nich. Výborná drsná atmosféra středověku, unavený rytíř ("tělo je připraveno zemřít, já nikoliv") a jeho úžasný zbrojnoš, herci s dítětem (záblesk naděje) a hlavně mistrné dialogy se smrtí o smyslu života atd.. Skvělé!! (07.09.2009)

Hodně dobrý. Taková trochu road movie z 14. století. Krásně zpracované téma o těchto otázkách teď přemýšlím často a tenhle film mi dokázal poodkrýt další stupně v myšlení. (31.01.2010)

Zajímavé. Jiné od dnešních filmů. Tuším, že tento film zraje s dalším zhlédnutím. Po prvním nemám moc co komentovat, ale zapůsobilo. (28.08.2010)

Poselství tohoto filmu mě nějak minulo a genialitu jsem v tom taky neviděl, jenom jsem se celkem slušně nudil. (12.11.2010)

Rozhodně zajímavý film, který stojí za zhlédnutí. Příběh o smrti, lásce a bolestném procitnutí z víry. To vše podané velmi netradičním způsobem, jenž byste hledali v dnešních filmech jen marně. Syrovost středověku doplněna, zpestřena (v rámci kontextu filmu) vkusným humorem. Jednoduše tomuto filmu nápad a stylové zpracování rozhodně nechybí. (21.12.2010)

Návrat z křížové výpravy do Švédska a hledání odpovědi na základní otázky, zda Bůh opravdu existuje a co následuje po smrti. "Chci vědět, ne věřit ani tušit, nýbrž vědět." "Většina lidí nerozjíma o smrti ani o nicotě." Putování skupinky lidí po šíleném středověku prostoupeným morem a náboženstvím se všemi jeho šílenci a šílenostmi. "Proč mi chcete ublížit? Překážím snad někomu, dráždím někoho?" (12.01.2011)

Náboženský fanatiznus vykreslený vo svetle jasnom a chápavom. Pán Bergman rád poukazuje vo svojich dielach na ľudskú naivitu a neschopnosť zamyslieť sa nad určitými faktami pre lenivosť, pohodlnosť, preto, že to niekto povedal a mne sa nechce skúmať či to tak naozaj je. Viera je pre ľudí čo slabí sú vo svojej podstate, nemajú sa o čo pevné oprieť. (29.08.2011)

Pro mě zůstane Sedmá pečeť filmem, kde hraje rytíř šachy se Smrtí. To jediné mi připadá jako geniální a zapamatovatelné. Jinak mi ovšem tento snímek nic nepřinesl, otázka života a smrti, víry a nevíry v Boha a touhy po vědění není přece ničím nová, což by snad nevadilo tolik jako skutečnost, že je zde tato otázka pouze vyslovena a její možné zpracování spočívá toliko ve zjednodušených schématech "ze života se radující šašci přežijí - násilníci, náboženští fanatici a jejich suita nikoli". (04.10.2011)

Bergmanova záliba v psychologii se odráží v jeho dílech a smysl bytí se stal hlavním nosným pilířem děl tohoto umělce. Filozofické pojetí prostupující do metafyziky, život a smrt, nutné součásti bytí vytváří kompozičně autorsky originální díla. Termíny jako symbolika, magie, Bůh, transcendentálno, pomíjivost v čase, jsou hnací silou jeho tvorby. (05.05.2012)

Chybí mi to hluboké pohroužení do nálady toho díla, které asi někteří mají (Vaughan). Přesto tomu filmu rozumím. (12.12.2012)

Jeden z mála filmů pro tzv. pamětníky, který se mi líbil, ale čekal sem od toho přeci jen trochu víc. Možná sem to dostatečně nepochopil, ale i tak to má u mě čtyři hvězdy. (27.02.2013)

Sliby chyby. Na výpovědní hodnotu této alegorické kejklířiny jsem bohužel intelektuálně nevyzrálý. A šachy ve většině filmů mě dojmou skoro vždy k hysterickému štkání ("přehlédl jsi dvoutahový mat" - jak chce asi hrát šachy se Smrtí, když nevidí dvoutažec, salát jeden?!). Škoda, že film nemíří více k zodpovězení těch fascinujících existenciálních otázek, které jsou položeny a k rozebrání úvah, které jsou lehkou rukou načrtnuty - chybí mi tady větší zacílení, tah na branku, rozuzlení. Možná ho však má tupá prasečí očka prostě nevidí. Možná žádné odpovědi nejsou. Napodruhé se nicméně zkusím dívat za střízliva. (18.06.2013)

Každý člověk hraje vlastně šachy nikoliv se smrtí ale s vlastním osudem. Někdo je hráč a riskuje, někdo má rád poklidnou defensivní hru. Je na nás jaký život si vybereme, nalajnujeme. To chtěl asi Bergman ve filmu říct a v neposlední řadě ukázat co nejvíce lidských rozdílností aneb každý je jiný navíc v jedné z nejtěžších dob lidstva. A zodpovědět otázku co sakra mezi tím nebem a zemí je. (16.09.2013)

Asi jsem primitiv, ale nechápu, čím je ten film tak silnej a dobrej. Nemůžu říct, že jsem se nudil, ale to bylo asi tím, že jsem zoufale čekal na TO. Ale ať TO mělo bejt cokoliv, tak to nepřišlo a zbyl jen pocit promarněný hodiny a půl. A druhou šanci tomu rozhodně dávat nebudu. (11.01.2014)

V ramci bergmanovej tvorby precenovany film, ktory sa nechyta na jeho pozdejsie filmy ako Sepoty a vykriky, alebo Persona. Dej je roztahany, prilis nudny a uvraveny. Ale mnohe otazky stoja za zamyslenie. (29.07.2014)