Vize

Bergmanova záliba v psychologii se odráží v jeho dílech a smysl bytí se stal hlavním nosným pilířem děl tohoto umělce. Filozofické pojetí prostupující do metafyziky, život a smrt, nutné součásti bytí vytváří kompozičně autorsky originální díla. Termíny jako symbolika, magie, Bůh, transcendentálno, pomíjivost v čase, jsou hnací silou jeho tvorby.

Režisér Danny Boyle navazuje tímto filmem na tradici svých předešlých děl. I tentokrát spolupracuje se scénáristou Alexem Garlandem, přičemž dají vzniknout tvorbě psychologické mířící do metafyzických sfér. Snímky vyznívající moralisticky, zabývají se lidskou existencí, člověkem samým v konfrontaci s okolním světem. I přes technický pokrok naší civilizace je lidstvo stále nuceno bojovat o přežití. Ať už v globálním měřítku, či ve společenství ostatních a se sebou samým. Postavy Boylových filmů neabsolvují pouze fyzickou pouť, ale především výpravu do vlastního nitra: až na dno, vstříc úsvitu lidských dějin. Doposud bychom nenašli ve světové kinematografii mnoho sci-fi příběhů zabývajících se Sluncem jako hlavním hrdinou. Právě to činí Boylův snímek tolik originálním. Autorovi zmiňovaného filmu se podařilo skloubit dohromady hned několik filmových žánrů. Prvotní zaměření na žánr sci-fi prohlubuje psychoanalýzou a následně děj nechá vyústit hororovým pojetím.

Celý film je vlastně Maruščinou výpovědí, hlas, který nás provází vyplývá z jejího nitra. Za chodu jejích myšlenek v narativní linii přecházíme z přítomnosti do minulosti a zpět. To se může na první pohled zdát rušivé pro rozvíjení příběhu. Avšak právě takto zvolený přístup dodává příběhu větší emocionality, rozvíjí Maruščino nitro. Bez této fragmentace bychom mohli ve snímku saptřovat větší sklon k propagandě. Právě prožívané za zdmi vězení evokují mnohdy nechronologicky vzpomínky s daným prvkem spojené, ať už je to lidská osoba, řeč, či záležitost nemateriální podstaty. Přechody mezi jednotlivými obrazy jsou zůrazněny pomocí ostrého střihu, barvy. Šedivá zdiva cely jsou místem chmuru v kontrastu s poetickými záběry moravské krajiny. Pozoruhodnost filmu se skýtá v četnosti použití flashbacků. Film je jimi takřka prodchnutý v porovnání s klasickými prostředky kinematografie. Dějová linie je neustále narušována a divák je nucen rychle se měnícím událostem přizpůsobit.