Sweeney Todd: Čertovský holič z Fleet Street

Jsem chlapík celkem prostého hudebního vkusu, což se projevuje především jistými nároky na libozvučnost. V návaznosti na to musím říct, že Stephen Sondheim je asi blázen, a že do divadla bych na Sweeneyho Todda opravdu nešel. Nemůžu se vyhnout srovnání s přeskvělým Fantomem Opery Andrew Lloyda Webbera, který dokázal titulního démonického antihrdinu vybavit hudbou rovněž mrazivě děsivou a přitom podstatně poslouchatelnější než Sondheim, ale jemuž na druhou stranu Schumacherovo filmové zpracování dalo svou hooodně rozkolísanou kvalitou nepříjemnou kopačku na ledviny. Režisérské kvality Tima Burtona především co do obrazových kompozic nelze zpochybňovat a ani po Sweeney Toddovi pro to nebude sebenepatrnější záminka - kontrast barevňoučkého snu jako obvykle k sežrání příšerně vymóděné Heleny Bonham Carter se "špínou, hnusem a slizem" Londýna je sice tou největší, ale stále jen jednou z mnoha libovek, které zatím poslední Buřtoňovo dílo nabízí. Maličké postavičky v obřích, podivně pokřivených prostorech jsou přítomny i zde, takže tleskejme, jásejme, dokud je k tomu důvod. Ve scénách s otravným naivně pohádkovým (kupodivu příběh vpřed posunujícím) kníkáním zamilovaného námořníčka a jeho vybělené Zlatovlásky totiž tyhle důvody zalezou někam do kouta a budou se tvářit, že ty dva tragédy v životě neviděli. Což je mimochodem další důvod, proč bych se do tyjátru nešel ďábelsky oholit ani za to příslovečné zlaté prase. Čímž se dostáváme k dalšímu nezanedbatelnému aspektu této morbidní story - krve tu je jako z celého stáda prasat, a i když je to o něco nechutnější než ve Sleepy Hollow, pořád je to svým zvráceným způsobem legrando grando:) A závěrem nutno dodat, že přes to, co jsem napsal, není Sweeney Todd žádnou prvoplánově zábavnou podívanou, naopak - svým námětem a především závěrem, který je okamžitě po vyvrcholení příběhu utnut pomyslnou břitvou, dává divákovi nečekaný prostor pro úvahy namířené podobným směrem jako třeba v Oldboyovi. K hercům se nevyjadřuju proto, že hudebního sluchu mi nebylo naděleno příliš štědře a herecky je to jako obvykle;) Výsledek = 80% (10.08.2008)

Chutné masíčko předchozích Burtonových filmů rozemleté na kaši a dochucené vizuálním kořením, kterému bohužel chybí ostrost a překvapivost Timových vrcholů. V polovině první monotónní muzikál, v polovině druhé konečně strhující portrét monstra, které v litrech krve na moment spatří odraz toho, čím bývalo. Výborný Depp i Carterová. Ale na Burtona strašně málo obsahu pod vybroušenou formou. Zklamání roku, nemám pochyb. [7/10] (08.02.2008)

Temná stylizace je opět perfektní a Johnny Depp vypadá opravdu hrozivě. Zahrál to dobře, ale to zpívání mi u něj tak docela nesedlo. Líbily se mi od něj asi jen dvě písničky. Taktéž Helena Bonham Carter je perfektní. Začátek filmu byl pro mne dost rozpačitý, musel jsem si prostě zvykat na tu neobvyklou formu. Chvílemi to bylo i trochu nudné, ale ke konci se vše spojilo ve skvělém, morbidním, drastickém finále. (07.02.2008)

Burtonova estetika temných kulis a vybledlých kamerových filtrů je okoukaná už dávno. Příslib živé vody v podobě muzikálových čísel však jenom celkovou uvadlost nakonec ještě zvyšuje. Pěvecké výstupy Burton absolutně nezvládá, chybí jakákoliv choreografie či alespoň její náznak, a tak se Johnny Depp i Helena Bohnam Carter snaží úplně naplano, byť jsou jinak opravdu výborní. Dvě hodiny jsem cítil jakousi nevyslovenou úctu k původnímu dílu (dokonce chybí i Burtonova pravá ruka Danny Elfmann), ale mám-li být upřímný, líp to nakonec zvládnul i Kevin Smith v Jersey Girl. (18.02.2008)

Takhle malinko zbývá ke čtvrté hvězdičce. Bohužel ale krev a lidské maso není nic pro mě, takže ji dát nemohu. Nechybít tomu Burtonova zvláštnost, prapodivnost a divnost. Muzikální stránka je víc než povedená. Johnny hraje neskutečně skvěle, Helena Bonham Carter snad ještě líp. Ale druhá polovina je na mě příliš. (27.06.2011)