Fidlikant na streche

Poslední z velkých muzikálů, který se od lokálních konfliktů (zápletka lehce připomíná Sedm nevěst pro sedm bratrů) prozpívá a protančí ke globálnímu dění a univerzálním pravdám. Nabádá-li nás Šumař, abychom ctili tradice a nestyděli se za svůj původ, činí tak nenuceně, aniž by propagoval judaismus nebo myšlenky bolševické revoluce (k čemu by časoprostorový rámec příběhu mohl svádět). Tři hodiny utečou jako nic díky nádherným obrazům, které maluje kamera, díky charismatickému Topolovi v hlavní roli a hlavně díky Oscarové hudbě začínajícího Johna Williamse. Během celého filmu jsem měl chuť vstát a začít tančit nebo dát jiným výrazným způsobem najevo svou radost ze života. Možná jsem povrchní, ale právě tohle od muzikálu očekávám. 85% (15.04.2008)

Vcelku dost povedená filmová adaptace původně divadelního muzikálu Jerryho Bocka. Johnu Williamsovi se aranžmá skladeb povedlo a líbily se mi i některé skladby, které mi v divadle až tolik nesedly (ano, viděl jsem to v divadle). Kromě hudby najdete ve filmu i pár židovských vtípků a poměrně jednoduchý příběh o hledání ženichů pro Tovjeho dcery. Celkově povedená záležitost, IMHO jsou ovšem Vlasy přece jen lepší. A fiddler on the roof. Sounds crazy, huh? But here, in our little village of Anatevka, you might say every one of us is a fiddler on the roof trying to scratch out a pleasant, simple tune without breaking his neck. It isn't easy. You may ask 'Why do we stay up there if it's so dangerous?' Well, we stay because Anatevka is our home. And how do we keep our balance? That I can tell you in one word. TRADITION! (18.03.2008)

Hlavní hrdina adaptace divadelního muzikálu z prostředí židovské komunity někde v Rusku před 1.světovou válkou se na začátku zaklíná tradicemi, ovšem jako otec pěti dcer (z toho tří na vdávání) je všechny stejně nakonec poruší. Rabínská moudrost, židovský humor, skvělá muzika a písničky. A když jsou v závěru obyvatelé vesnice donuceni zpřetrhat své kořeny a vystěhovat se, divák doufá, že se některým podaří podle plánu dostat do Ameriky, protože jen tak mají šanci uniknout pozdějšímu bolševickému teroru a následujícím hrůzám holokaustu. („Hospodine, já vím, že jsme vyvolený národ, ale nemohl by sis občas vybrat taky někoho jiného?“) (16.08.2007)

Humorný i vážny pohľad na život malej židovskej komunity v čase známych "pogrom" , ktoré donútili Židov k hromadným exodom z Ruska a východnej Európy na prelome 19. a 20. storočia. Je to svojim spôsobom unikátne dielko, lebo nám svojim majstrovským spracovaním veľmi autenticky a zaujímavo predstavuje o.i. aj obdobie a udalosti z dejín židovského národa, ktoré nie sú mnohým súčasníkom až také známe. Vynikajúca hudba, výprava, herecké výkony, réžia - nemám čo vytknúť. Dokonca ani tú dlhú minutáž nie. Zaujímavá a nevtieravá etnografická štúdia, ktorá ma fakt bavila. (07.07.2011)

Asi nejsem dostatečný muzikálový fanda, abych tuhle klasiku ocenil. Ano prostředí tradiční židovské vesnice v Rusku na konci éry samoděržavých je kouzelné, postavy jsou zábavné, ale děj je tak prostoduchý a písně nevýrazné, že těch 180 minut trvá skoro dva dny. Občas zvedne tempo a míru zajímavosti nějaká změna na pozadí doby, ale k záchraně nedojde stejně jako k tanečním scénám (pobíhání a skotačení po scéně neberu za taneční výstup). Přitom realizace je velmi precizní a kamera nápaditá, jen prostě nemá moc, co snímat. Chudý mlíkař má mnoho dcer a málo peněz, nastává čas hledání ženichů a v domě se střetává láska s tradicí a jistotou... 50% (09.07.2010)