Divoká banda

Už se mi to stalo zase: podnik, ve kterém naprosto všechno dokonale klape, každičký detail je pedantsky promyšlen, mistrovsky zrežírován a odehrán, ale já - ač plna úcty k viděnému - jako bych nebyla vítána. (27.09.2006)

[2006] Jakkoli byl Sam Peckinpah výrazně starší než ostatní progresivní američtí tvůrci šedesátých let, v pomyslné neúctě k tradicím zašel mnohem dál než mladíci kolem něj. Hrdinové Divoké bandy jsou amorální zabijáci, děti se baví mučením zvířat, násilnou smrtí zemřou desítky lidí... Zároveň však film nelze obvinit ze samoúčelnosti či glorifikace násilí, na to je příliš promyšlený a nejednoznačný. Jeho jízlivost totiž tkví hlavně v ironii, s níž demytizuje westernový žánr, jehož zároveň využívá jako paralely k právě probíhající válce ve Vietnamu. Podobně jako ve svých prvních filmech i zde Peckinpah stírá hranici mezi dobrem a zlem. I člověk, který je skupině „anti-hrdinů“ v patách, k nim ve skutečnosti morálně patří a pouze si vykupuje svobodu ___ Titulní postavy mají ve své morální nejednoznačnosti daleko i do psychologizovaných westernových antihrdinů padesátých let (počítaje v to i Waynova Ethana ze Stopařů nebo Stewartovy rozhárané muže s divokou minulostí v Mannových filmech). Jde o chladnokrevně vraždící divoké chlapíky, kteří se od jiných padouchů liší víceméně jen loajalitou k sobě samým a uznáváním jakéhosi kodexu cti. Divák přitom není manipulován do pozice hodnotového souhlasu, ale nevyhne se tomu, aby s nimi sympatizoval, přestože zabíjejí, kradou a bijí ženy. V souvislostech doby vzniku přitom stojí za pozornost, že jejich jednání je podmíněno lidsky (prostě chtějí peníze), nikoliv ideologicky (neskrývají své činy za boj o lepší společnost). Zároveň jde o tragické peckinpahovské postavy na cestě, které nikdy nenajdou klid a domov, po kterém vlastně touží. ___ Divoká banda nestaví pouze na zpochybnění hodnotových hledisek, motivu ztraceného přátelství a tragických hrdinech, kteří najdou naplnění života paradoxně ve vlastní smrti. Z filmařského hlediska jde především o snímek s propracovaným rytmem, který pravidelně zrychluje a zpomaluje (a to i v rámci jednotlivých scén - zejména v závěrečném masakru). Film není přehlcován klimaxy, naopak na ně diváka nechá čekat s vědomím, že přijdou. V Divoké bandě jsou čtyři takové scény, přičemž všechny jsou jinak vystupňované a pracují s různým typem práce s časem: úvodní přestřelka, pád mostu, přepadení vlaku a závěrečný masakr s dlouhou expozicí. Každá z nich by mohla být samostatným vyvrcholením filmu... ___ Porovnávání jednotlivých vrcholných scén mezi sebou (např. debaty typu, zda je více fascinující vlaková loupež, nebo závěrečný masakr s hromadou mrtvých) ale většinou nevede k uspokojivým závěrům. Divoká banda je zkrátka fascinující celá... A stejně jako s jen lehce znatelnou melancholií tematizuje konec Divokého západu a začátek moderního věku (ve filmu se objevuje automobil), i ona je vlastně koncem jedné westernové éry a začátkem nové. Éry smutnější, syrovější, drsnější, násilnější, mnohoznačnější, ale zároveň melancholičtější, na jejímž konci stojí Eastwoodovi Nesmiřitelní. (08.05.2019)

NFR 1999, Oscar 2 nominace: Hudba, Scénář (01.04.2004)

Na westernové poměry solidně brutální podívaná, jejíž závěrečný masakr s kulometem v Aqua Verde patří mezi nezapomenutelné scény v dějinách filmu. Sam Peckinpah prostě má rád násilí, Divoká banda v tomhle ohledu nevypadá nijak uhlazeně a má velmi realistický náboj. To platí i o mnoha scénách, při nichž si museli "užít" zejména koně (vypíchl bych zpomalené záběry kutálení po písečné duně a pádu z podminovaného mostu do řeky, které nabývají až bizarně estetického dojmu). Výprava s působivými dobovými mexickými reáliemi se špinavými zarostlými Mexikány je přímo neuvěřitelná. V drsném světě drsných mužů v pojetí Peckinpaha nemají ženy místo, ty tu hrají pouze podřadnou roli "obšťastňovaček", případně proradných mrch. A v neposlední řadě je třeba zmínit Williama Holdena (Sunset Blvd.), který svým charismatickým výkonem dal vzpomenout na svá úspěšná 50.léta. (09.08.2006)

Málokterý režisér přistupoval k westernu jako k žánru genderově natolik vyhraněnému. Na divokém západě Sama Peckinpaha o ženskou, která by nebyla jenom courou na jedno použití, nezavadíte. Zdejší zástupkyně něžnějšího pohlaví vás akorát dokážou v tom nejneočekávanějším okamžiku střelit do zad. Pokud tedy jste jedním z nemilosrdných banditů nepovažujících cenu lidského života za nic, co by se nedalo vykoupit pár set zlaťáky. Tihle chlápci mají nejlepší léta svého života dávno za sebou, chystají se sfouknout poslední velkou akci, která by jim zajistila pohodlný důchod. Ale nikdy nic nejde tak hladce, jak bychom chtěli. Divoká banda je brutální, ani kapku nepřikrášlený pohled na mexicko-americké hranice v době, kdy začaly jezdit první automobily, létat první letadla a vymírat poslední opravdoví kovboji. Co na tom, že zrovna tihle byli proradnými krysami střílejícími nevinné, každý si vydělával jak uměl, tak to bylo a bude. Hranice mezi dobrem a zlem, láskou a nenávistí, přestaly na filmovém plátně existovat již dávno, Sam Peckinpah si je však dovolil odstranit ze žánru natolik zidealizovaného a cíleně odtrženého od reality, že to nemohlo zůstat bez odezvy. Americký western měl svá nejlepší léta za sebou, Divokou bandu lze tedy vnímat také jako konec jedné a nástup jiné éry. Stárnoucí kovbojové zahraní pohasínajícími westernovými legendami v posledních minutách filmu doslova masakrují žánr, který je proslavil. 90% Zajímavé komentáře: Pohrobek, genetique, mm13, Sista (20.10.2006)

Filmový transport do doby, kde vlak projížděl nedotčenou krajinou divokého západu, kde vířící prach od kopyt koní byl mnohdy jedinou známkou života v nekonečných pláních, do doby, ve které si ženy nedovolily ani snít o rovnoprávnosti a muž bez bouchačky, byli většinou mrtvej muž, se až na občasné zdlouhavé pasáže příjmně vydařil. Mé celkové hodnocení této brutalitky na westernovo výrazně ovlivnil konec filmu, protože postavit se mnohonásobné a lépe vyzbrojené přesile, tomu já říkám frajerství největší. Na svou dobu luxusní akční scény, které padly do drsného prostředí ostrých hochů divokého západu s takovou samožřejmostí, že mě přešla chuť někdy v takové době žít.....tedy pokud bych neměl svou divokou bandu. (04.11.2007)

Spousta mrtvých civilistů jako nevyhnutelná část drsného života; muži, kteří slovo „law“ berou do úst pouze tehdy, kdy se jim to hodí; žena jako symbol pouhého rozptýlení chlapa… Sam Peckinpah měl koule jako žádný jiný režisér před ním ani po něm a chlapská nadřazenost z jeho filmů jenom čiší. Ale je to nadřazenost upřímná, nekompromisní a drsná zároveň, takže se dá vnímat pouze jako výraz nezaměnitelného tvůrcovského génia, jenž dává téměř až mystické rovnítko mezi slova násilí a umění a filmový western rozšiřuje do nepopsatelné velikosti. (11.02.2007)

║Rozpočet $6,244,087║Tržby USA $11,100,000║Tržby Celosvetovo $13,200,000║ Taký dosť iný western na Americkú tvorbu, ktorý ma bližšie skôr k Leone-mu štýlu, film je drsný a surový, proste Sam Peckinpah v plnej paráde, možno až moc samoľúbi štýl prevedenia, ktorý niekomu sadne a niekomu nie, u mňa to ostalo na vážkach, lebo miestami som si to užíval alebo zas pre veľkú minutáž tŕpol, začiatok, stred a koniec sú výborné ale medzitým je moc plochej vaty. Druhý krát by som to už ale nedokázal pozerať, tento druh westernu mi až tak nesedí. /60%/ (02.03.2010)

Scénář: Walon Green, Sam Peckinpah .. Who the hell is „they“? Pieta divokému západu, který díky dokončené síti železnic, všudypřítomným vojenským jednotkám a téměř vyhlazeným indiánům už není tak divoký a natož nespoutaně svobodný jak býval. Sam Peckinpah sice vytvořil zajímavý svět, ale kouzlo narušuje nahodilá samoúčelnost přestřelek, šedivost většiny postav a nějaké ty jejich nelogické excesy v jednání. Popravdě mi tento film o úpadku nechutnal, i přes několik úchvatných scén (a teď nemyslím ty akční), tak jak mnohé klasiky westernu z dob, kdy byl americko-mexický západ skutečně divoký.. (23.08.2006)

Za vše od přepadením vlaku dále bych nejslavnějšímu Peckinpahovu snímku s největší radostí vysolil plnou palbu a s klidem bych i postavil Divokou bandu na piedestal nejlepších westernů hned za Leoneho majstrštyky. Jenomže nemůžu, prostě nemůžu. To co mi v tom brání je rozjezdová hodina. Není zlá, to ne, ale je tak k uzoufání běžná a zaměnitelná s jakýmkoli jiným westernem (s výjimkou úplného úvodu samozřejmě) až to pěkné není. (05.12.2009)

Velmi působivá výpověď plná pesimismu, skepse a netajeného pohrdání vším obvyklým a uhlazeným. Sam Peckinpah vypráví o lidském životě, prostém iluzí a pozlátek. To, že si k tomuto poněkud nihilistickému poselství zvolil Divoký západ, dělá z Divoké bandy na první pohled "pouze" demýtizaci starého dobrého westernového světa, ovšem o tom to především není. Naprosto svůj a zcela strhující režijní styl, jdoucí proti tradičnímu rozvržení westernu, činí z filmu pochoutku pro jakéhokoliv filmového fanouška, zabíjení nikdy nebylo tak poetické, naléhavost mu ale tento způsob zpracování neubírá. Vedle estetických hodnot pak film nabízí především spoustu "antihodnot" morálních. Láska se rozplývá jako chiméra, dřív než se o ní vůbec začne mluvit. Čest a svědomí se musí v zájmu holého přežití stále znovu značně uskromňovat. Snad jen to přátelství z toho vyšlo jako něco, co za cosi stojí. (30.09.2006)

Mňamózní western s několika na svůj žánr megalomanskými akčními scénami. Peckinpahův um a (podle mě) štědrý rozpočet z toho dělají fakt vynikající film. Těch 145 minut bylo možná moc a podle mně by se mi ta kratší verze líbila možná víc. Přesto hodnotím, tak jak hodnotím. Díky neotřelým drsným charakterům, masakrům na civilistech a zabíjení žen jsem se fakt nenudil. (21.10.2007)

„Niekedy by sa aj vyvrheli radi znova stali deťmi. Tí možno najviac.“ Výborný (anti)western, v ktorom svorku hrdinov tvoria desperádi a civili (je jedno, či vinní, nevinní alebo spolovice vinní) umierajú v zakrvavenom prachu strelou do chrbta. Ja mám radšej klasické slnečné westerny á la SEDEM STATOČNÝCH, ale čo je dobré to je dobré a Peckinpah dobrý jednoducho bol a dobrá je i jeho drsná DIVOKÁ BANDA. Vstúpila do dejín kinematografie úvodnou masakrou protialkoholickej ligy (režisér bol alkoholik) a výbušným finále, v ktorom je vystrieľaná polovica planéty. Brutálnu akciu a podmanivé herecké obsadenie (Holden, Borgine) rozvráti len melancholická atmosféra starých časov, ktoré sa už nevrátia. 70 % (07.11.2006)

Zrejme nejbrutalnejsi western vsech dob, takze tim padem pro me jeden z nejlepsich, spolu s eastwoodovkama a nekterejma mayovkama. Pribeh mi prisel dost nadprumernej, zajimavej a nepredvidatelnej. Samozrejme se tu najdou nektere okamziky, ktere trosku nudi a zbytecne zdrzuji od deje, ale na druhou stranu, dve a pul hodiny prestrelek by taky nebylo to pravy. Clenove divoky bandy jsou opravdu vyborny, docela sympataci, i kdyz neni jasny jesli sou hodny nebo zly, po herecky strance vynikajici a i ostatni jsou perfektni. Ale to hlavni o co tu jde jsou prestrelky. Vetsi masakr jsem ve filmu tohohle typu jeste nevidel. Zadnej romantickej western, drsny hlasky, zpomaleny zabery, spousta krve a desitky mrtvol, az uz pistolniku nebo civilistu, to tu nikdo moc neresi. A zaverecna prestrelka je neco neskutecnyho, kdyby chtel nekdo videt jen cast filmu, urcite by to mela bejt prave ta prestrelka, cimz by ale prisel o ostatni paradni prestrelky a vynikajici prepadeni vlaku. Jeden z vrcholu zanru, kterej na me pusobil jako nejrealistictejci western. (06.04.2006)

Westernový žánr se jednou provždy mění - prudérní Haysův kodex shořel a Peckinpah prezentuje sympatický nekompromisní, anti-romantický obraz plný mrtvol, kurev, ožralých mexíků a jiných odepsaných postav, prašivá pouštní krajina kde všem jebe. Jasná inspirace pro moje srdcovky, Tarantina & The Devil’s Rejects. (22.08.2023)

WILD BUNCH je skutečná legenda. Přestřelky, které tehdy musely otřást kinem, a takovou sílu mají dodnes, technická a velice charakteristická, přehledná a poutavá režie. Skvělý scénář a dialogy - a především: HERCI, kterým vévodí božský William Holden a celá jeho banda mu zdatně sekunduje. A ještě jednu věc na tomhle filmu miluju - Holdenova parta nejsou žádný svatouškové, ba naopak jsou to pěkný hajzlové, ale Peckinpah je pořád dokázal vykreslit jako partu správných chlapů a vy jim bude fandit a občas je budete mit docela rádi. Určitě! (27.08.2007)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších westernů - 100 Greatest Western Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Mimořádně dobrý krutý antiwestern s krásnými hereckými výkony a invenční režií velkého Sama Peckinpaha. Z celého filmu čiší chlapská pohoda, víno, ženy, zpěv, v kontrastu s četným násilím. Trailer viz: http://www.youtube.com/watch?v=aIwH96iZI7E Film začíná krvavou přestřelkou, v níž (k potěšení režiséra alkoholika) jakoby mimochodem zahyne průvod odpůrců alkoholu. Banda zlých, které známe, bez výčitek zabíjí nějaké zlé, které neznáme. To vše na americko - mexickém pomezí s cílem nabrat si co nejvíc peněz a pak s loupežemi skončit, protože časy už nejsou to, co bývaly. Finální sebevražedná bitva (http://www.youtube.com/watch?v=KJMxGFco57Y&NR=1 ) pak zcela bere dech a odstraňuje všechny hrdiny i kompars. Myslím si, že Peckinpah zde inspiroval mnohé následovníky, např. Spielberga ve Zachraňte vojína Ryana - scénu krvavého vylodění v Normandii, nebo Rodrigueze, Tarantina a další. (05.02.2013)

Přestože nemám tohoto šovinistického režiséra-alkoholika zrovna v lásce, tímto westernem mě dostal. Film o přátelství až za hrob napříč všem puškám světa, je opravdu brilantním kouskem, který zaslouží mé velké uznání. (04.03.2007)

Kdybych si chtěl hrát na objektivního, musel bych dát minimálně čtyři hvězdy. Mě to ale v první řadě nebavilo. Abych byl úplně upřímný, naprosto jsem nedokázal filmu věnovat pozornost. Nevím, jestli je to chyba Peckinpaha, nebo má (uznávám, že spíš má), ale v tomto případě minul mě obloukem. Například v Patu Garretovi mě naopak strefil přímo do srdce, tak nevím... (02.06.2011)

Skvostný úvod, geniální závěr. To mezi tím je spíš průměr, ale výsledek je i tak na pět hvězdiček. Může za to především dechberoucí finále, kdy se divoká banda pustí do otevřeného a beznadějného boje proti celé armádě zlotřilých Mexikánů. Wild Bunch a Bonnie & Clyde patří k nejnásilnějším a nejkrvavějším filmům, jaké byly do té doby natočeny. Oba končí zpomalenými záběry dříve nevídaných masakrů, ovšem Peckinpah dovedl nápad Arthura Penna ad extremum, a dokonale výstižný pojem "krvavý balet" byl na světě... Wild Bunch, Bonnie & Clyde, Easy Rider či Night Of The Living Dead jsou svým novým, vpravdě revolučním pohledem na filmové násilí asi nejvlivnějšími snímky 60.let. (13.10.2006)