Dekameron

Zábavné jen místy, originální taktéž, ale celkově nepochybně snesitelné. 6/10 (15.05.2011)

Filmový Dekameron je výrazom túžby po živote a jeho krásach a radostiach, tak ako to koncipoval Boccaccio. Pasolini však ide ďalej, uvažuje, či nie je lepšie o niečom krásnom len snívať, než to zhmotňovať v nejakom druhu umenia. Pozoruhodný je príbeh „mŕtvi predsa živých nejedia“ (zhruba takto vznikli povesti o živých mŕtvych a špecialitách ich jedálnička). Pamätné je tiež "je.anie o život" v kláštore, na druhej strane veľmi dojímavé je „presádzanie kvetu“, ktoré absolútne zbožžnujem. Kľúčovým je však rozprávanie o maliarskej výzdobe kostola, ktoré sa opakovane vracia a ústi do vynikajúceho záveru. PS: Neviem, prečo sa Dekameron radí k renesančnej literatúre - stredoveká literatúra predsa nie je len o sväteckých legendách a písaní v latinčine. Ak niekto hlboko v 14. storočí napíše niečo rozverné, automaticky to neznamená, že ide o renesanciu. Giotto, ktorý sa v ňom spomína, bol protorenesančný maliar a tak by som charakterizoval aj Dekameron. (29.01.2023)

Pasolini natočil adaptáciu poviedok, ktoré som nikdy nečítal. To je výhoda, pretože film by mal fungovať ako samostatné umelecké dielo, Séria krátkych, svižne natočených poviedok, niekedy vtipne vypointovaných, inokedy na prvý pohľad trochu vyšumených do stratena. To sa ale bude líšiť podľa diváckeho vkusu. Pre mňa sa skôr jedná o zaujímavý experiment, ako o silný umelecký zážitok. Každému určite utkvú v pamäti niektoré hrôzostrašné ksichty, nevynímajúc ten režisérov:). My ľudia sme už takí, ako nám tento film predkladá. Plní pokrytectva, klamstiev, ziskuchtivosti, chtíču (ten sa jediný na druhom svete odpúšťa) a falošného kresťanstva. Schopní manželskej nevery a toho najhoršieho, vraždenia. To si z neho zoberie každý. (06.11.2012)

K mému úžasu musím uznat, že se mi to docela líbilo. Dekameron jsem zatím nečetl, ale už delší dobu se k tomu po krůčcích blížím. Mini příběhy jsou naprosto šílené a český dabing tomu dodává korunu, takže je to celkem legrace. Prasolini je staré prase. To vím od doby, co jsem se s ním vydal prožít 120 dnů Sodomy. Hádám tedy, že si z Boccacciova díla vybral to nejperverznější. Tahle Prasoliniho provokatérská stránka mě na něm opravdu baví. Nedobrovolná koupel v hovnech, perverzní jeptišky, smilstvo, pokrytectví, lži, přetvářka, závist, nenávist. To je Itálie 14. století. To je Dekameron. Je trošku smutné, že se od té doby prakticky nic nezměnilo. (13.11.2014)

Prasolini zpracoval několik povídek ze stejnojmenné knihy... A co? Jestli mne pobavily dvě povídky, tak je to moc. (12.04.2006)

Musím se přiznat, že Pasoliniho opravdu nemám rád. Přesto jsem se k zhlédnutí filmu Il Decameron přemluvil..a nebyla to osudová chyba. Jedná se o oddechový film s příchutí sexu. Hvězdičky bych možná dal čtyři, ale když si vzpomenu na ty nuzné herecké výkony a scénář, tak musím zůstat u tří. (11.08.2006)

Pro mne zřejmě jediný Pasoliniho film, na který se dá koukat. Občas mi sice některé příběhy připadají neukončené, ale proti oběma pokračováním „trilogie života“ to není tak často a výsledek mi tedy nepřipomínal nesmyslnou nudu. (03.09.2006)

O dost mírnější podívaná oproti novější "Sodomě" avšak ani tohle se mi vůbec nelíbilo a celé dvě hodiny jsem se bezmezně nudil. (14.06.2007)

Vždyť přesně takový středověk (a Boccaccio byl autor plně středověký) byl - nízké se prolíná s vysokým, smrt na denním pořádku, niternou zbožnost projevují i hajzlíci. Barvitý kolorit každodenního života (i vesnické svatby) doprovází velmi dobře vybraná folklorní hudba. Navíc pocta středověkým malířům nástěných maleb. (09.07.2010)

Moje třetí setkání s PPP nedopadlo nijak slavně. Dekameron je hodně podobný Kytici z tisíce a jedné noci, přičemž druhý jmenovaný snímek se mi líbil o něco více. Nejvíce mi asi vadily výstupy herců (nebo spíš "herců"), kteří působili jako nějací naturščici s mentální poruchou, jinak si nedokážu vysvětlit ty hloupé grimasy a všechno okolo. Samotný příběh, který je rozdělen do několika povídek, není špatný, ale nijak mě nerozesmál, ani mi nepřišel vážný, což je u komediálního dramatu problém. Zkrátka Pasolinimu asi nikdy nepřijdu na chuť - možná bych měl zkusit jeho filmy ze 60. let, které jsou více ceněné. (27.06.2013)

Nechápu jak to Pasolini udělal, ale přesto, že je to čistě povídkový film, tak drží naprosto dokonale pohromadě, všechno navazuje a tvoří perfektní jednotný celek. Nemáte u toho ani náznak pocitu nějakého rozpolcení nebo nevyrovnanosti mezi jednotlivými segmenty. Dnešní tvůrci by se mohli a měli od tohoto italského velikána učit, jak že se to dělá. Pět hvězdiček nedávám snad jenom proto, že jsem nedávno viděl ještě fantastickou Mammu Romu. Akorát mám pocit, že je potřeba to vidět v pořádné kvalitě, jinak nevyniknou detaily (nejen) tváří, prostředí a kompozic obrazu. A taky ty cvrlikající cikády... (19.04.2013)

Uvolněné, otevřené a přesně takhle bych si představovla renesanci - trochu ušmudlanou a trochu veselou. Ne načinčanou a dokonalou. (28.02.2010)

Pasoliniho živé a barevné panoptikum. Jeho výběr herců mě vždycky fascinoval. (14.10.2019)

Giovanni Boccaccio napísal Dekameron ako súborné dielo príbehov, ktoré si rozprávajú desiati ľudia medzi sebou. Každý z nich má prichystaných 10 príbehov a týmito príbehmi si krátia čas. Pier Paolo Pasolini pretvoril Dekameron na prvý diel jeho trilógie života, ktorý má síce z literárnou predlohou pramálo spoločné, ale rovnako ako príbehy v knihe aj Pasolini sa snaží nastavovať zrkadlo súdobej spoločnosti. Čo je ale to, čo robí tento film takým atraktívnym? Sú to hlavne príbehy, o ktorých každý z nás už niekedy v živote počul, alebo sa mu nejakým spôsobom stali, a pri najlepšom prípade na ne občas myslel. Pozeráme sa vlastne na seba, snažiacich sa v riave života spraviť pár dobrých vecí, pritom ale robíme aj pár zlých vecí a celé naše konanie poháňa túžba. Túžba tvoriť, túžba ničiť, túžba po láske, túžba po moci. Príbeh je mozaikovito pozliepaný, každá jedna filmová poviedka má svoju hlavnú postavu, ktorá je sympatická a stotožnenie s jej konaním je okamžité. Celým týmto príbehom prechádza postava jedného z najtalentovanejších maliarov Talianska v podaní samotného režiséra, ktorého úlohou je ozdobiť maľbou miestny kostol. Pasolini ako maliar, sleduje život všade okolo seba, necháva sa unášať rôznorodými príbehmi a má pre ne cit. Či už ako postava vo filme, alebo ako filmár samotný. Jeho posledná veta – Na čo tvoriť obrazy, keď je tak krásne o nich snívať – je myšlienka ktorá filmom preteká od prvej do poslednej sekundy. Film nemusíme ukazovať všetko. My si ale tie veci, ktoré nám neboli ukázané, krásne dokážeme dotvoriť. A to je podľa mňa sila tohto filmu. Aj napriek počiatočnej jednoduchosti, erotickosti a miernej nechutnosti, je to stále príbeh, ktorý nás núti dotvárať si súvislosti v priebehu pozerania a tým si sami vytvárame dokonalý obraz nás samých, tak ako ho vnímame vo svojom vnútri. To dokáže málo filmov. A uvedomenie týchto vecí príde vždy až potom čo príbeh skončí. A my si uvedomíme, že nám bolo dovolené ho dotvoriť. A to je podľa mňa to, čo robí tento film takým výnimočným, aj keď nie úplne dokonalým. (10.10.2010)

Chybělo mi tam na závěr "něco víc" než ten výrok malíře po dokončení fresky. Ale jinak se mi Dekameron docela líbil - taková příjemná nenáročná procházka po středověku. 6/10 (11.08.2006)

Vcelku dobře odvedená filmařská práce a silně přehrávané herecké výkony hold k Pasolinimu patří. Líbí se mi lechtivé, ne-li přímo vzrušující filmy, a nevím jestli se mám stydět, když prozradím, že mne příjemně lechtalo v podbřišku při sledování Dekameronu. Nebylo to ovšem způsobeno přitažlivostí ani jednoho z těch zajímavých komparsistů (opravdu nevím, zda takoví "fešáci" chodí po italských plenérech, nebo má Pasolini v týmu tak šikovné maskéry), ale bylo to způsobeno tím drsným, nevybíravým způsobem, jakým Pasolini zobrazuje jinak tak báječnou činnost, jakou je sex...a jéje...nějak se červenám, ale to naštěstí nevidíte. (11.08.2006)

,,Já se ptám, proč tvořit umělecké dílo, když je krásnější o něm snít?" Zatracená pravda, Pasolini. Škoda, že jsi se tím neřídil... (16.08.2006)

Prostě Dekameron. Nic víc, nic míň. Vzhledem k pověsti, která Pasoliniho předchází, jsem to čekal poněkud ostřejší. Dočkal jsem se solidní adaptace několika Boccacciových povídek. Ne že by mě to zklamalo. (16.08.2006)

Je zajímavé sledovat kombinaci Pasolini a komedie. Pokud totiž nějaké filmy postrádají dialogy, jsou to ty Pasoliniho. Stačí sledovat obličeje a pohyby herců nebo statické záběry na cokoliv, co se k tématu vztahuje a vysvětluje ho. Komedie bez dialogů, ale většinou nejsou komedie (pokud pominu éru němých filmů). Pasolini si vzal na mušku Dekameron, ve kterém toho mluveného vtipu taky moc není. Některé příběhy mají vtipnou pointu, ovšem škoda že Pasolini mnohdy sáhl po těch, ve kterých jsem tu pointu nějak nezachytila. Mnohdy mi úsměv na rtech vyloudily jen ty komické erotické situace. (04.08.2008)

Stále viac ctím Pasoliniho odvahu, než remeslo, ktoré tŕnisto pokrivkáva. Dekameron je zameraný pudy, na bezbrehé porušovanie etiky jedincov. Úplne najviac fascinuje práve presvedčenie, ak vám pochybná osoba povie, že sex s rodinným členom nie je hriech a on exploduje nadšením, že pácha všetko v súlade lásky a učenia zo svätého písma. Osadenstvo je prikované a zdôrazňujúce špinu mentálnej skľúčenosti toho najškaredšieho zo všetkých škaredých prostredí, aké vari existuje. Ale pre koho. Pre niekoho najväčším darom z nebies. Film ako taký je ťažká amatérina, zaujímavá kontroverzia, očité prehrávanie a taký dovetok vetra pre divákov, ktorých to má vyviesť z miery. Avšak aj v porne sú presvedčivejšie peripetie záhradníka s "obeťou", ideologicky a marketingovo hrané, než celovečerné chumelenie bez invenčných umeleckých prísad. Ba čo viac, s nevyrovnanou celoplošnou dramaturgiou. Stále však mrazivo interesantné a slušné v rámci priemeru. Poviedkový charakter tú stopáž zachraňuje. (04.06.2016)