Reklama

Reklama

Canterburské poviedky

  • Česko Canterburské povídky (viac)
Trailer

Obsahy(1)

Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Dekameron (1970), třetí částí byl snímek Kytice z tisíce a jedné noci (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (80)

Silas 

všetky recenzie používateľa

Pro člověka, který si už pár Pasoliniho filmů zprvu protrpěl a prokousal se k jeho osobitému stylu, je to takový pěkný film, místy dost sexuálně otevřený (ale ne zas zhnusující), pro pozorného diváka odkazující i k Shakespearovi či Chaplinovi. Nedokážu přesně definovat, co se mi tolik líbilo - snad ty divné obličeje a škleby, které jsem dříve nenáviděl, snad bizarní humor, jimž je snímek prosycený, a určitě i ta sexualita. Svébytné umění, kterémuž je třeba přijít na chuť několika filmy, které vás otráví. ()

Skip 

všetky recenzie používateľa

V tomto filmu mě absolutně nic nezaujalo, bylo to natočeno dost nezáživně. V Dekameronu bylo aspoň něco, ale tady vůbec nic. Snad jen ten nápad, kde má ďábel frátery. Ovšem zobrazení tohoto faktu už bylo vyloženě stupidní. Moc nechápu, co na těchto jeho filmech vidí různé poroty. Řekl bych, že Trilogií života docela odrazuje lidi, aby si přečeli knihy, které mu byly inspirací. ()

Reklama

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Upraveno v dubnu 2021. Canterburské povídky, dílo Geoffreye Chaucera, patří mezi základní elementy anglické kultury, jsou inspirovány Dekameronem a odráží v sobě ty vůně a chutě středověkého života anglického i morální rozervanost křesťanských ideálů v přízemnosti i pudovosti reality života. Není div, že po Dekameronu si zvolil Pier Paolo Pasolini právě Canterburské povídky k uvolnění satirického pobavení. St. John's College v Cambridgi, starobylé tržní městečko Chipping Campden, hrázděná budova Guildhall v Lavenhamu, tudorovský palác Layer Marney Tower, středověké opatství Sv Osytha, benediktinské opatství Battle Abbey, větrný mlýn Johna Webba a Rolvenden, či středověká hospůdka George Inn v Norton St Philip, Pasolini vybral jedinečné kulisy živoucího tepotu středověku a jeho morálky, kameraman Tonino Delli Colli v rozverném rytmu tancuje, zpívá, obcuje s výjevy uprostřed celé gotické i pseudogotické monumentality. Hudební doprovod stvořil z britské lidové písně a v souvislosti s příběhy jsou škádlivou nezbedností, morálka křesťanské zbožnosti je celá svlečena donaha, lidský život je přitahován Érotem a vylekán Thanatem, často se vyznačuje lakotou, hamižností a zradou, Pasolini baví sebe, ale i diváky filmu, je hravý, drzý, živočišný a ušlechtilý. Mezi hlavní protagonisty osmi po krásách života žíznivých Canterburských povídek patří: zámožný, starý a po mladé nevěstě divý Sir January (vynikající Hugh Griffith), starcova vyvolená, mladá, atraktivní nevěsta May (rozkošná Josephine Chaplin), vydírající inkvizici natěšeně pozorující ďábel (dobrý Franco Citti), neposedný tulák k Chaplinově poctě Perkin (příjemný Ninetto Davoli), nadržený a velmi vynalézavý student Nicholas (příjemný Dan Thomas), Nicholasův objekt touhy a tesařova ženuška Alison (zajímavá Jenny Runacre), na muže náročná ženština z Bathu (dobrá Laura Betti), lehkomyslní i nadržení studentíci Alan (Patrick Duffett) a John (Eamann Howell), či chamtivý páter posledního pomazání (příjemný John Francis Lane), Z dalších rolí: úplatná, vydírající ruka církevního zákona (Daniele Buckler), vykutálený čtyřlístek v neřesti, bratrství i zradě Rufus (Robin Askwith), Jack (Martin Whelar), Johnny (John McLaren) a Dick (Edward Monteith), tichý spisovatel příběhů Geoffrey Chaucer (sám režisér Pier Paolo Pasolini), Mayin milenec Damian (Oscar Fochetti), jásavě hraví bůžci Pluto (Giuseppe Arrigio) a Persefona (Elisabetta Genovese), studentem napálený tesař (Michael Balfour), neúspěšný Alisonin svůdce Absalom (Peter Cain), do manželství vehnaný plachý Jenkin (Tom Baker), vychytralý mlynář Simkin (Tiziano Longo), jeho manželka (Eileen King), či mlynářova dceruška Molly (Heather Johnson). Film Canterburské povídky je zábavou, satirizující, lehkou, škádlivou, prahnoucí po životě. Pasolini vykouzlil pozemský ráj i peklo středověku, život v jeho teskných i toužebných tónech a skutečný stav morálky bez zbytečné přetvářky. Nakonec peklo je určeno především křesťanským duchovním. Příjemná, a také smyslnější, zábava o lidské přirozenosti. Pasolini nemusí ideologické postoje pracně hledat, sami se ve stopách morálky nabízejí. () (menej) (viac)

tonho 

všetky recenzie používateľa

Stredná časť Pasoliniho trilógie života je asi najvulgárnejšia. Aj tento film vznikol podľa klasického diela svetovej literatúry, tentokrát podľa Canterburských poviedok, ktoré sú dielom anglického básnika Geoffreya Chaucera a odohrávajú sa v stredovekom Anglicku. Podobne ako v Dekamerone, aj v tomto filme je množstvo viac, či menej sympatických figúrok z ľudových vrstiev, ktorí riešia svoje sexuálne problémy. Pasolini sa nevyhýba ani zobrazeniu prenasledovania homosexuálov. Jeden z nich skončí kvôli svojej sexuálnej orientácii na hranici, keďže nemá dostatok finančných prostriedkov na to, aby podplatil sudcu. Samozrejme nechýba prdenie, močenie z balkóna, holé zadky a samozrejme penisy, ale aj homosexuálny styk, či variácia na chaplinovskú tému. V závere filmu Pasolini demonštruje svoje antiklerikálne názory a ukáže nám, ako vyzerá sranie mníchov zo Satanovho zadku. Toto všetko pôsobilo možno začiatkom 70. rokov šokujúco, v dnešnej dobe to šokujúco a kontroverzne môže zapôsobiť asi len na naozajstných puritánov. ()

PTuranyi 

všetky recenzie používateľa

Piero Paolo Pasolini si po Dekamerone vzal na mušku Chaucerove Canterburské poviedky. Atmosféra zostáva podobná ako v Dekamerone ,ale príbehy mi pripadajú menej naivné hoci sú podobne vulgárne. Či už je príbeh boháča, ktorý si vezme mladú Mayu, ktorá ho potom podvádza, alebo diabla ako výbercu daní, ktorý udáva smilníkov, aby získal ich peniaze. Bonus je Piero Paolo Pasolini v úlohe Geoffreyho Chaucera. 75% ()

Galéria (26)

Zaujímavosti (1)

  • Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)

Reklama

Reklama