Hry lásky šálivé

IQ Francescovy manželky by se udávalo v záporných hodnotách, podle toho jak hovoří, a o čem. Tohle se Boccaciovi povedlo. A paní Vašáryová to zahrála skvěle. Leč ta nuda velká u toho. Nebylo zbytečné stále dokola rozebírat totéž? A pak ten monolog, ten jsem nedal a prostě ho po chvíli přeskákal. Takže první povídka nula plusů. Nevím, zda ta druhá nebyla ještě nudnější, ono se to těžko posuzuje, když vás něco nebaví, nevěnujete tomu tak velkou pozornost. Tak jsme se po dvaceti minutách dostali k jádru pudla, totiž k náušnici. Pak se konečně něco děje. Takže zde teprve desítka za děj a celkově desítka za kostýmy. Více prostě dát nelze. (26.04.2017)

"Kůň je někdy skoro tak důležitý jako žena..." Renesanční doba si žádá krásné a důvtipné ženy (Božidara Turzonová i Magda Vašáryová) i povznášející hudbu (Zdeněk Liška). Muži (Kopecký i Sovák) jsou tedy maličko vypelichaní a taky trošku "oslové". Ale jen trošku, aby se člověk na jejich účet mohl trošku pobavit (viz zejména druhá povídka). Jiří Krejčík udělal jinak vše proto, aby i v českých lokacích dal oběma povídkám odpovídající nádech své doby (viz třeba skvělé kostýmy Theodora Pištěka). (15.03.2024)

Tak trošku Dekameron po česku... Nevím, jak v době svého vzniku, ale teď každé uvedení v TV vítám i kvůli hercům, kteří již tady nejsou anebo vypadají zcela jinak... (no ano, jako my všichni, ale to neřešme!) Hlavně v první povídce jsou úžasné i renesanční kostýmy. Prostě příjemná a vtipná záležitost nejen pro pamětníky! (08.07.2007)

První povídka je takový maratón svádění, kde se režisér opřel o hlas Eduarda Cupáka a tradičně bezvadného Miloše Kopeckého, ale je přeci jen trochu zdlouhavá. Naštěstí druhá povídka, znamenitá konstrukce pobavuje dlouho diváka rozplétáním pravdy mezi čtyřmi postavami s excelující Slávkou Budínovou a spol. a aspiruje na čtyři hvězdičky. :) (08.07.2010)

Poměrně povedeně zpracované, ne nijak originální, to ale v případě adaptace poměrně dlouho starých příběhů nevyžaduji. Co mi přišlo rušivé, ale neshazuje to samozřejmě celkovou kvalitu, bylo rokokové vyobrazení ve ztvárnění povídky Markéty Navarrské, ale hádám, že se tvůrci jen snažili vizuálně obměnit prostředí povídek a navíc v případě příběhů, které můžeme adaptovat do víceméně všech historických období, je nějaká kostýmová přesnost nepodstatná. (25.05.2020)